Leden 2009

Citáty...ach joo

31. ledna 2009 v 18:30 | LoveShy |  Odpad mojí hlavy
Nepřej nepříteli smrt.....
.....přej sobě dlouhý život.

To snad není možný!

30. ledna 2009 v 11:55 | LoveShy |  Odpad mojí hlavy
Zdárek
Dneska se chci trochu rozepsat, tak jak to běžně nedělám. Mám toho hodně co bych chtěla říct, jen to nějak zformulovat. Jsem všem vděčná za to, že jste mi napsali a že tu jste a (snad) budete :). Poseldní dobou je všechno divný. Blíží se sem nějaká pitomá chřipková epidemie, já jsme nemocná už teď. Mám nateklý uzliny, takže se mi udělaly boule na krku a každým dnem je to horší. Ani nemůžu hnout hlavou. Doufám, že v pondělí půjdu do školy, nebo mi doma hrábne. Konec s nemocemi. Přeju vám zdraví, protože, jak jsem již zjistila, je to to nejdůležitější.
Asi před týdnem bylo na netu, že na Kanárech byla zavražděná nějaká česká delegátka Adéla K. svým přítelem přímo na Vánoce. A my jsme tam někde pře 2 rokama byli a měli jsme delegátku taky Adélu. Takže mi to bylo nějaký podezřelý ale to příjmení nesedělo. No, a táta včera přišel z práce, měl Blesk v ruce a na mě, jak se vlastně jmenovala ta naše delegátka, tenkrát když jsme byli na Kanárech, že je o tom v Blesku článek. Já s tou svojí pamětí samozřejmě si jí pamatuju, byla to taková mladá, pěkná blondýnka z Trutnova. Vždycky jsme si tam s ní povídali, oan nám tam všechno zařídila. Byla hrozně milá a ochotná. A najednou táta mi podá blesk. Adéla Malichová, 30ti letá delegátka od CK Tomi tour...byla zavražděná na Vánoce ve vaně....udělal to její španělský přítel, nejspíš ze žárlivosti...potom se oběsil....a prý měli dítě....které nikdo nikde nenašel...! Já tomu nemůžu uvěřiř. Povídali jsme si s ní, byla tak milá...a teď je mrtvá. Jsem z toho v šoku!! Kam to svět spěje...
Lidi se tady vražděj jen tak pro nic. Každej má doma zbraň a když ne tak to udělá nožem. Je mi z lidí na nic. Hádají se kvůli blbostem, přitom život by si měli užít. Pak zemře takhle mladá ženská, protože nějakej španělskej kretén žárlí. Nebo jsem taky nedávno, na nějakým blogu četla, že nějakej "umělec" vzal psa z ulice a uvázal ho v galerii jako exponát. Nad něj napsal psí krmením nápis něco jako "Jsi, co čteš" a toho psa tam nechal umřít hlady. Lidi na toho pejska kouali, fotili si ho, ale nikdo mu nepomohl. Chce to udělat znovu. Ty fotky obletěly svět a ted se sepisujou petice, aby to už neudělal. Jako takovej kretén!! To nepochopim!!! Chudák pejsek. Říkala jsem si, že jako dospělá si založím nějaký útulek nebo něco, prostě chci pomoct zvířatům, který se nedokážou sami bránit. Teda dneska jsem maximálně naštvaná na "lidstvo" :D protože co se to děje...to není normální.!!!!
PS: Ten článek o tý delegátce je ve včerejším blesku na straně 8 kdo ho máte :/

Oblíbení

29. ledna 2009 v 17:16 | LoveShy
Moji lidi
M.A.K.I.T.A.
Jean
Handle
Shyness
kath
Angee
AngeliQue
Mish.k.a

Zaujalo mě
izzy
Piperka
Miess
Ashuleii
Kaku
lea
pavel

Na úvod

28. ledna 2009 v 17:46 | LoveShy |  Odpad mojí hlavy
Ahoj
Nešlo to jinak...Musela jsem se přestěhovat, nebo bych se zbláznila.
Navíc...na můj bývalý blog chodili spolužáci, kteří mě nenávidí. Postupně mi psali komentáře a nebyly hezké. Ve škole o informatice byl předmětem konverzace můj "trapný" blog, moje trapné fotky a prostě všechno. Jsem akorát terčem výsměchu. I moji přezdívku si brali do huby. Prostě úplně všechno. Přitom největší ubožáci jsou oni. Jenže to jim nedojde. Nesnášim je.
Teď to bude asi ještě horší, utíkám z "boje", ale svoji hrdost neobětuju za soukromí. Ano je to boj a oni bezkonkurenčně vítězí. Vždycky jsem si myslela, že mě jakž takž berou, ale byla to jen přetvářka. To já jsem ta nejtrapnější a nejhorší a vždycky jsem byla.
Na blog jsem napsala ty nejtajnější věci. Věci okolo zdraví, rodiny, zážitků a kamarádů. Strávila jsem tam půl roku. Půl roku jsem byla nalepená na monitoru. Kdykoliv domů někdo přišel, cvakala jsem na klávesnici. Dokázala jsem si vybudovat zázemí. Blog, který měl úrověň a návštěvnost a hlavně PŘÁTELÉ. Mrzí mě to, strašně moc. Jsem strašně zklamaná. Zklamaná lidma, zklamaná sebou. Nevím jestli tady budu pokračovat. Chtěla jsem si udělat aspoň nějaký blog, kterému bych se mohla svěřit. Ale anonymně. Už tu nebudou žádné moje fotky a jména a místa a tak. Prostě už nemám k blogu důvěru a hlavně k lidem, kteří se tu mohou vyskytnout. Když budete chtít kontakt nebo něco, tak napište do komentářů, já to obstarám. Nejde to prostě jinak. Už jsem to prostě nemohla vydržet. Asi se všichni budou divit (asi jako vy jste se divili), že se chtěli pobavit na můj účet a spatřili černotu...
Mají smůlu. Doufám že sem se nedostanou. Chci abyste sem pořád chodili, jako jste chodili na bývalý blog. Nic moc se nemění. Pořád to budu já.
Ale prosím vás o jedno...
Neříkejte, neukazujte nikde tuto adresu. Hlavně si mě nepřepisujte. Lidi ze třídy jsou docela zručný v počítačích a na netu, takže by mě mohli najít hned. Doufám že to chápete.
Nechci aby mě našli, nechci...nechci!!!!
Jste tu, protože vám na mě záleží. Mám vás ráda, jsem blogu vdečná za to, že mi vás dal...
Proto ho/vás nechci opustit...
:-*