Květen 2009

About hospital :))

30. května 2009 v 0:58 | LoveShy |  Zážitky
Ahoj

Dlouho se odhodlávám napsat, ale jsem děsná a nedokážu se k tomu dokopat. No, nevím co bych napsala, obzvášť o nemocnici. Musím to hodně shrnout, jinak bych tu psala hodně dlouho.

last day at home

Nástup do nemocnice byl děsný..
To ráno, ležela jsem na posteli, náš pes - Enji ležel vedle mě a já brečela..
V nemocnici jsem se držela, snažila jsem se být v klidu. Zase se mi všechno vybavilo, nechtěla jsem tam bejt. Ve středu co jsem nastoupila, mi bylo zle, protože jsem se bála operace, bolela mě hlava a nudila jsem se. Navíc jsem byla ještě taková "dotknuta" realitou, že jsem chtěla vehementně domů. Trochu jsem si pobečela a od večera jsem už nic nejedla. Všechny ty postupy už jsem znala, takže jsem věděla co mě čeká, čímž to bylo ještě horší.

náš výhled z pokoje <333


Čvrtek ráno..jelikož jsem usínala s bolestí hlavy, ráno jsem se s bolestí hlavy zákonitě probudila. Sestry ráno budí v 6 což já už dobře vím, ale já spala ještě do osmi a pak se do 10 povalovala. Pak přišla sestra a oznámila mi, že ať si dojdu na záchod, sundám všechno a navleču si punčochy a anděla (ty punčochy byly děsný :D). Pak mi píchla "včeličku" jako "premedikaci" (neboli uklidňovák) a pak mě naložil takovej vtipnej sanitář a jeli jsme tu hnusnou cestu, kterou jsem již předtím (se stejným scénářem) absolovala 4 krát. Nebyla jsem nervózní, možná trochu. Nebála jsem se zákroku, ale spíš toho, co přijde potom. Potom jako až odejdu z nemocnice..až budu muset zabrat a tu ruku cvičit.
Na sálech - resp. před sálama mě nechali ležet na vozejku - jsem čekala asi půl hodiny. Nandali mi čepičku a jeden uplně skvělej doktor (vtipálek) mě pokaždý když prošel okolo polechtal na noze.
Pak mě vzali na sál, píchli mi do ruky jehlu a do ní hned vpustili narkózu. Vzbudila jsem se na dospávacím pokoji a hned jak jsem otevřela oči, tak mě odvezli na pokoj. Jelikož jsem ležela na posteli u okna, tak mě sanitář nahatou vzal do náruče a přenesl přes pokoj do mojí postele. Potom jsem se probrala a všem jsem zavolala a napsala. Ruka mě potom dosti bolela, ale měla jsem kapačky na bolesti, tak to šlo.

tohle foto by nemělo spatřit světlo světa, ale budiž :D
Eliška a já :)) na procházce po chodbě :D


Po dvou hodinách přišla mamka a pomohla mi poprvý vstát. Já narkózy snáším dobře, tak mi nebylo zle. Umyla mi hlavu, já se převlíkla a najedla a už mi bylo zase ok :)).
Večer přišla jedna holka, měla akutní slepák, ale na řadu jí vzali až druhý den. Lehla si vedle mě a ze začátku jsme se na sebe jen ta nenápadně culily. Po chvilce jsme se začaly bavit a zjistily jsme, že toho máme dost společné. Druhý den šla na sál a tak jsme se ten pátek moc nebavily. Potom pořád zvracela, tak jsem jí pomáhala. Docela jsem se skamarádily a měly jsme radost, že nejsme sami. Jinak byl pokoj obýván starými babkami a jednou holkou, které bylo deset a docela dosti zapáchala :D.

V sobotu jsme zůstali na pokoji jen tři - Já, kamarádka Eliška a smradlavá holka. Větší srandu jsem fakt za poslední rok snad nezažila. Takový blbosti co jsme dělaly, to snad ani nejde :D.
Dělaly jsme si s Eliškou srandu z tý malý holky a ona nám vše uvěřila.

V neděli ta holka odešla a my byly celý den s Eliškou samy na pokoji. Bylo to uplně skvělý. Koukaly jsme na filmy a povídali si do noci a smály se a všechno možný.

náš pokoj - moje je postel vzadu u okna

Jenže v pondělí mě už pustili a i když to Elišce slíbili taky, tak ji stejně nepustili.
Vůbec se mi odtamtud nechtělo. Asi je to těžce pochopitelný, ale mě se tam opravdu líbí, celkem jsem tam strávila měsíc (slepák - 14dní před rokem a půl a ruka - týden před půlrokem a teď týden s rukou) a mám to tam ráda. Sestřičky, doktoři i uklízečky jsou prima.

Byla tam celý den sranda, odpočinula jsem si, s nikým jsem se nehádala. Nebyl tam internet, to bylo hodně dobře, protože jsem si uvědomila, že až na to, že mě to spojuje s pár lidma bych se bez něj obešla. Bylo to prostě bez všech starostí běžnýho života a má to takovou zvláštní atmosféru, že prostě se mi nechtělo pryč. Kdo nezažil, nepochopí.
Asi je hloupé říkat, že bych to tak chtěla dál..v nemocnici nikdo nechce být, ale já to tam mám ráda (ale zaťukám, protože tam nechci být třeba s nějakým úrazem zase).
Je hloupé tohle všechno co u píšu, protože bez starostí se žít nemůže...

Jsem naivní já vím..

Doma už jsem si zase "zvykla", ale pokaždé když teď jdu okolo nemocnice (chodím tam 3x týdně na rehabilitace) je mi do breku. Koukám se nostalgicky na to naše okno v pokoji a vzpomínám, když jsem stála v něm a sledovala lidi dole na zemi.
Nevím proč..já jsem prostě divná, je to asi tím, že je to krátká doba..v pondělí to bude týden co jsem odešla..asi je těch změn na mě moc. Nemám ráda změny, nerada si zvykám.

Uvidím, vím že se to časem zlepší, možná vám budu připadat jako největší magor, ale opravdu nejsem. Věřte mi, že za týden, až budu chodit do školy a budu 100% zaběhlá v tom svém stereotypu, so na nemocnici sotva vzpomenu.

No nic, já budu končit, bolí mě ruka ze psaní.
Chodím rehabilitovat jinam než jsem chodila předtím, protože si myslím, že tam jsem promeškala 4 měsíce a ta ruka dopadla tak blbě, jak dopadla.
Dneska jsem byla na rehabce a ruce zbývalo 5° do uplného natažení. Skrčit to jde těžko. Vše je v ruce prý v pořádku, jen si moje svaly vybudovaly obraný reflex, který je stáhne a brání se pohybu. Musím se uvolnit a potom ta ruka jde hýbat snadno.
Mám prý šanci tu ruku mít dobrou, jde jen o mě a o mojí vůli.
Musím chtít a trénovat.
Já chci. Chci zase sportovat naplno, jezdit na kole, tancovat.
Nebo se konečně pořádně podrbat na nose :D na ten si došáhnu hodně těžce.

Můj sen je udělat hvězdu. Těsně před tím úrazem v říjnu jsme na TV dělali hvězdy a mě zrovna tak krásně šly. No..a teď bych jí ráda udělala znova. Tak snad..

Mějte se, snad to někdo přečetl a když ne, tak to mám alespoň všechno uchovaný. :))))

bye bye :)


Kdy přijde princ, zeptala se znova,
neřekla nic, po chvilce uplynula doba,
A z koutu malého ozval se hlas,
neboj se přijdu, nadejde můj čas.
Nevím kdy, ale kdo to ví?
Vždyť jsem jenom pohádkový...


Hospital

25. května 2009 v 22:28 | LoveShy | Mood: Headache :// |  Odpad mojí hlavy
Tak nemocnici...
...jsem přežila.
ale ozvu se až zítra

HO-SPI-TAL

19. května 2009 v 20:10 | LoveShy |  Odpad mojí hlavy
Ahoj

Dneska mě provázela divná nálada a potom občasný smích ve škole...
Pořád myslím na zítřek...

Zítra nastupuju do nemocnice...
Abych vysvětlila, měla jsem v říjnu úraz - vykloubila jsem si loket.
Byla jsem s rukou už na třech operacích a teď jdu na čtvrtou...snad už poslední
Ruku mi budou natahovat, protože jí nedopnu a nikdy bych jí plně nenatáhla...
Budu pod krátkou narkózou, kde mi tu ruku natáhnou a opíchaj lékama.
Další asi čtyři dny tam budu ležet a rehabilitovat a pak jdu domů...

Fajn...:((((((

Začíná mi to docházet..
Sice je to moje pátá operace, ale bojím se ještě víc než poprvý...vím do čeho jdu...
Beru si notebooka, ale net tam jistě není, takže nevím, jak to přežiju :X

Zítra nastupuju a ve čtvrtek jdu na sál...

Má být zrovna největší vedro...
A o víkendech je tam hrozná nuda...

Já tam nechci...:((
Bojím se

NECHCI :((


TAK KDYŽTAK V PONDĚLÍ...JESTLI MĚ PUSTĚJ...JAK JE ZNÁM :X

I gotta find you...

17. května 2009 v 1:05 | LoveShy |  Odpad mojí hlavy
Tento víkend se zase zařadí mezi tu dlouhou řadu "Proležené u notebooku".

Už si někdy opravdu říkám, co to já mám vlastně za život. Celé odpoledne sedím u počítače nebo čtu nebo píšu. Největší kulturní zážitek je, když mám trénink nebo jdu se psem. Odvaz jako...

Já vím, že je to všechno ve mě..jenže co mám dělat...
Ale každý koho znám má své kámoše, svůj život a nebudu se vtírat mezi ně nebo mezi všelijaké partičky. A opravdu nezačnu pít a kouřit a balit všechny kluky okolo jen proto, abych se jim vetřela.

Jsem jiná..a je to můj boj..
Jen mě občas mrzí, že je mi 15 a že prostě nežiju..jenom přežívám..

Celý roky si říkám, že střední všechno změní, ale myslím si, že ne...
Bude to pořád takové, protože já se nezměním...

Mám to ale starosti..no..
Nešlo mi celej den icq a až teď jsem ho rozchodila, tak jsem měla celý den na přemýšlení...i když ten den jsem zabila tím, že jsem nesmyslně bloumala po netu a cpala se sladkostma...
Navíc je pozdě a já melu kraviny..

Když tak uvažuju...
Jak asi jednou dopadnu?
Stará, tlustá a opuštěná...??

______________________________________

No a teď nějaké to info

Dostala jsem se na všechny tři školy - dva gymply a ekonomický lyceum...
A jdu na to lyceum, protože prostě...:P

Ve středu nastupuju do nemocnice a budu tam ležet do pondělka, ale to dám ještě vědět...:((


A tady :D můj a kámošky výtvor. Dělali jsme to asi půl hodiny a pak s tím šla kámoška do města :P a to jste měli vidět, jak všichni čuměli...:D




?!? No..

12. května 2009 v 23:13 | LoveShy |  Odpad mojí hlavy
(moje foto, cizí básnička)

Jdu po cestě života,
je klikatá a vlní se,
občas se dost zamotá
a člověk v ní stratí se.
Co se stane v příští chvíli?
Co mě v dalším roce čeká?
Než dojdu až ke svému cíli,
to bude ještě dlouhá štreka.

Včerejšek...
Už nikdy více...

Teď jsem ale konečně..nedá se říct šťastná..ale necítím tu prázdnotu..
Jsem spokojená, až na pár věcí...

_____________________________________________________________


Nikolko L.
Miluji tě <333
Nemusím snad nic víc dodávat...

Nikolka B.
Zlatíčko moje usměvavý :P
Mám tě nehorázně ráda, i přes ty hádky..<333

Nikolka P.
I když si tohle nepřečteš a momentálně jsem vůči tobě v divném rozpoložení..
Nikolka B. ví proč...
Neměnila bych tě..jsi jedinečná..
<333

Hope*

8. května 2009 v 18:09 | LoveShy |  Otvírám srdce, na chvilku
Všechny roky nenávist, pomluvy a hádky,
hned bych ale všechny chvíle chtěla vrátit zpátky.

Smích teď naše chvíle pojí,
až v očích máme slzy.
Každý z nás se však už bojí,
že tohle skončí brzy.

Nikdo neví co se stane,
kde každý bude za celý rok.
Naše cesty jsou už nachystané,
zbývá jen udělat krok.

Nezbývá nic víc, než začít znova,
zazvonil náš osudu zvonec.
Zbytečná jsou všechna slova,
přijměme začátek, je tu konec.


Nic....

6. května 2009 v 21:29 | LoveShy |  Odpad mojí hlavy
Není nic, na co bych se měla těšit...

Nic...
--> Máma podala papíry o rozvod a má k nám přijít sociálka, protože je neobvyklé, že děti má v péči táta. Máma chce půlku bytu, který jí právně napůl patří a taky chce do péče bráchu. Táta nemá na to, aby jí vyplatil tolik peněz...Tím pádem je úplně v pytli...
--> Všechno končí...Končí devítka, končí mi tréninky u juniorek...
Příští rok nebudu s kámoškou ve třídě, ona se dostala na Ekonomické lyceum a já na Obchodní akademii...
--> Právě teď máme ve škole skvělý kolektiv a všechno končí. Brečím z toho...je to hrozný. Poslední den nepřežiju...
--> Na tréninkách jsem poslední rok v juniorech, protože už je mi 15 tak jdu na hlavňáků. Nikoho tam neznám a nechci tam jít...
--> Nikolka - imaginare.blog.cz ...Nevím co se s ní děje...Není na icq, na blog nedává články...Poslední je z 2.5. a teď nic...Bojím se co se stalo...:(( Nikolko ozvy se, prosím tě!!!!!!!!
--> Dne 20.5. jdu na operaci, takže budu tak 5 dní v nemocnici...:(( nechci tam...

Nemohu najít nic, na co bych se měla těšit...
Prázdniny?? Ne..Ukončí se všechno, co tam miluju (a navíc nemám co dělat...)
Nový školní rok? Proč, když ztratím vše na čem mi záleží...

Nesnáším nové začátky...
Nesnáším konce...nechci aby tohle skončilo...
V nejlepším je třeba přestat...nesouhlasím...

Nějak jsem nikdy nechápala, co znamená cítit se "prázdný"...
Už vím jaké to je...
Nic mě nečeká...

Rozpadla se mi rodina...
Nemám kamarády a které ještě jo, tak o ty stejně brzy přijdu....

NENÍ NIC...

VŮBEC NIC