About hospital :))

30. května 2009 v 0:58 | LoveShy |  Zážitky
Ahoj

Dlouho se odhodlávám napsat, ale jsem děsná a nedokážu se k tomu dokopat. No, nevím co bych napsala, obzvášť o nemocnici. Musím to hodně shrnout, jinak bych tu psala hodně dlouho.

last day at home

Nástup do nemocnice byl děsný..
To ráno, ležela jsem na posteli, náš pes - Enji ležel vedle mě a já brečela..
V nemocnici jsem se držela, snažila jsem se být v klidu. Zase se mi všechno vybavilo, nechtěla jsem tam bejt. Ve středu co jsem nastoupila, mi bylo zle, protože jsem se bála operace, bolela mě hlava a nudila jsem se. Navíc jsem byla ještě taková "dotknuta" realitou, že jsem chtěla vehementně domů. Trochu jsem si pobečela a od večera jsem už nic nejedla. Všechny ty postupy už jsem znala, takže jsem věděla co mě čeká, čímž to bylo ještě horší.

náš výhled z pokoje <333


Čvrtek ráno..jelikož jsem usínala s bolestí hlavy, ráno jsem se s bolestí hlavy zákonitě probudila. Sestry ráno budí v 6 což já už dobře vím, ale já spala ještě do osmi a pak se do 10 povalovala. Pak přišla sestra a oznámila mi, že ať si dojdu na záchod, sundám všechno a navleču si punčochy a anděla (ty punčochy byly děsný :D). Pak mi píchla "včeličku" jako "premedikaci" (neboli uklidňovák) a pak mě naložil takovej vtipnej sanitář a jeli jsme tu hnusnou cestu, kterou jsem již předtím (se stejným scénářem) absolovala 4 krát. Nebyla jsem nervózní, možná trochu. Nebála jsem se zákroku, ale spíš toho, co přijde potom. Potom jako až odejdu z nemocnice..až budu muset zabrat a tu ruku cvičit.
Na sálech - resp. před sálama mě nechali ležet na vozejku - jsem čekala asi půl hodiny. Nandali mi čepičku a jeden uplně skvělej doktor (vtipálek) mě pokaždý když prošel okolo polechtal na noze.
Pak mě vzali na sál, píchli mi do ruky jehlu a do ní hned vpustili narkózu. Vzbudila jsem se na dospávacím pokoji a hned jak jsem otevřela oči, tak mě odvezli na pokoj. Jelikož jsem ležela na posteli u okna, tak mě sanitář nahatou vzal do náruče a přenesl přes pokoj do mojí postele. Potom jsem se probrala a všem jsem zavolala a napsala. Ruka mě potom dosti bolela, ale měla jsem kapačky na bolesti, tak to šlo.

tohle foto by nemělo spatřit světlo světa, ale budiž :D
Eliška a já :)) na procházce po chodbě :D


Po dvou hodinách přišla mamka a pomohla mi poprvý vstát. Já narkózy snáším dobře, tak mi nebylo zle. Umyla mi hlavu, já se převlíkla a najedla a už mi bylo zase ok :)).
Večer přišla jedna holka, měla akutní slepák, ale na řadu jí vzali až druhý den. Lehla si vedle mě a ze začátku jsme se na sebe jen ta nenápadně culily. Po chvilce jsme se začaly bavit a zjistily jsme, že toho máme dost společné. Druhý den šla na sál a tak jsme se ten pátek moc nebavily. Potom pořád zvracela, tak jsem jí pomáhala. Docela jsem se skamarádily a měly jsme radost, že nejsme sami. Jinak byl pokoj obýván starými babkami a jednou holkou, které bylo deset a docela dosti zapáchala :D.

V sobotu jsme zůstali na pokoji jen tři - Já, kamarádka Eliška a smradlavá holka. Větší srandu jsem fakt za poslední rok snad nezažila. Takový blbosti co jsme dělaly, to snad ani nejde :D.
Dělaly jsme si s Eliškou srandu z tý malý holky a ona nám vše uvěřila.

V neděli ta holka odešla a my byly celý den s Eliškou samy na pokoji. Bylo to uplně skvělý. Koukaly jsme na filmy a povídali si do noci a smály se a všechno možný.

náš pokoj - moje je postel vzadu u okna

Jenže v pondělí mě už pustili a i když to Elišce slíbili taky, tak ji stejně nepustili.
Vůbec se mi odtamtud nechtělo. Asi je to těžce pochopitelný, ale mě se tam opravdu líbí, celkem jsem tam strávila měsíc (slepák - 14dní před rokem a půl a ruka - týden před půlrokem a teď týden s rukou) a mám to tam ráda. Sestřičky, doktoři i uklízečky jsou prima.

Byla tam celý den sranda, odpočinula jsem si, s nikým jsem se nehádala. Nebyl tam internet, to bylo hodně dobře, protože jsem si uvědomila, že až na to, že mě to spojuje s pár lidma bych se bez něj obešla. Bylo to prostě bez všech starostí běžnýho života a má to takovou zvláštní atmosféru, že prostě se mi nechtělo pryč. Kdo nezažil, nepochopí.
Asi je hloupé říkat, že bych to tak chtěla dál..v nemocnici nikdo nechce být, ale já to tam mám ráda (ale zaťukám, protože tam nechci být třeba s nějakým úrazem zase).
Je hloupé tohle všechno co u píšu, protože bez starostí se žít nemůže...

Jsem naivní já vím..

Doma už jsem si zase "zvykla", ale pokaždé když teď jdu okolo nemocnice (chodím tam 3x týdně na rehabilitace) je mi do breku. Koukám se nostalgicky na to naše okno v pokoji a vzpomínám, když jsem stála v něm a sledovala lidi dole na zemi.
Nevím proč..já jsem prostě divná, je to asi tím, že je to krátká doba..v pondělí to bude týden co jsem odešla..asi je těch změn na mě moc. Nemám ráda změny, nerada si zvykám.

Uvidím, vím že se to časem zlepší, možná vám budu připadat jako největší magor, ale opravdu nejsem. Věřte mi, že za týden, až budu chodit do školy a budu 100% zaběhlá v tom svém stereotypu, so na nemocnici sotva vzpomenu.

No nic, já budu končit, bolí mě ruka ze psaní.
Chodím rehabilitovat jinam než jsem chodila předtím, protože si myslím, že tam jsem promeškala 4 měsíce a ta ruka dopadla tak blbě, jak dopadla.
Dneska jsem byla na rehabce a ruce zbývalo 5° do uplného natažení. Skrčit to jde těžko. Vše je v ruce prý v pořádku, jen si moje svaly vybudovaly obraný reflex, který je stáhne a brání se pohybu. Musím se uvolnit a potom ta ruka jde hýbat snadno.
Mám prý šanci tu ruku mít dobrou, jde jen o mě a o mojí vůli.
Musím chtít a trénovat.
Já chci. Chci zase sportovat naplno, jezdit na kole, tancovat.
Nebo se konečně pořádně podrbat na nose :D na ten si došáhnu hodně těžce.

Můj sen je udělat hvězdu. Těsně před tím úrazem v říjnu jsme na TV dělali hvězdy a mě zrovna tak krásně šly. No..a teď bych jí ráda udělala znova. Tak snad..

Mějte se, snad to někdo přečetl a když ne, tak to mám alespoň všechno uchovaný. :))))

bye bye :)


Kdy přijde princ, zeptala se znova,
neřekla nic, po chvilce uplynula doba,
A z koutu malého ozval se hlas,
neboj se přijdu, nadejde můj čas.
Nevím kdy, ale kdo to ví?
Vždyť jsem jenom pohádkový...

 


Komentáře

1 Strange_Angelic Strange_Angelic | 30. května 2009 v 11:59 | Reagovat

Konečně jako :D

Musíš mi o tom NĚKDY popovídat. :)

A ta básničkaa <33

2 kath kath | Web | 30. května 2009 v 12:27 | Reagovat

no páni.konečně si se odhodlala ozvat a zanechala si tady neuvěřitelně dlouhý příspěvek,který jsem si přečetla.bolest hlavy,nemá ráda když mne pokaždé otupý ta pitomá bolest hlavy.vždy jsem šíleně unavená a mám rýmu.bleh.ležela si s pějskem na postely a pobrečelala si si,pláč je zdravý,to pokaždé říkal můj dědeček,když máš trápení,nic ti nepomůže tak jako zdravý pláč.nevím co je na tom prvady,ale mě to pomáhá.měj se krásně.krásná básen.souhlasím s strange_angelic

3 kath kath | Web | 31. května 2009 v 15:51 | Reagovat

OoO,DÍKY,díky,díky!

4 PussyGirls PussyGirls | Web | 31. května 2009 v 20:16 | Reagovat

Ahojky chodíme jen tak bo blogách koukjni na náš a zanech tam taky koment nebo tam aspon jukni budeme tu mooots vděčný a:-DJak se máš??

5 Handle Handle | Web | 31. května 2009 v 21:14 | Reagovat

ten výhleed je krásnej:):D no já bych do nemocnice tajky nechtěl noo..

6 *Barr.Borka - your SB <3 *Barr.Borka - your SB <3 | Web | 1. června 2009 v 20:45 | Reagovat

jee, nemocnice ... často tam chodim, ale néé s úraem, ale za babičkou, je často v nemocnici x( ... taky tam pracoala sestřenice, takže i zaní sem tam párkrát byla ... ale jinak sem tam nidky neležela ... naštěstí ..

7 SnarlEcho SnarlEcho | Web | 2. června 2009 v 17:23 | Reagovat

Ahoj....Info ohledně TWL online je na webu :):)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama