Červen 2009

Nuže...je konec...:((

26. června 2009 v 20:10 | LoveShy |  Odpad mojí hlavy
Ahoj^^

Omlouvám se všem, kteří celý týden dychtivě čekali až něco napíšu (silně pochybuju :D) ale prostě nebyl čas. Připravovali jsme diskotéku na rozloučenou, rozlučky se školou a s učiteli, dárky, kytky, jídlo a já dostala na starost PROSLOV. Neměla jsem ani náladu, protože každou chvílí jsem se cítila jinak. Jednou to na mě všechno padlo, pak jsem zase byla v pohodě, pak jsem brečela jak blázen a nakonec jsem se smála jak blbeček. Tenhle týden byl hektickej. V pondělí byl ještě klídek, nic se neřešilo, celej den jsme se koukali na filmy a bavili se. V úterý jsme měli Mexickej den (každej rok máme tématický dny - minule byl Indickej a předtím Africkej den - a při nich děláme všechno podle tý země atd.) a bylo to takový zmatený. Ale bylo to fajn, byla sranda, protože jsme měli k oběu tortily a to byste nevěřili co jsme s tím prováděli :D. Pak jsme odpoledne plánovali všechny ty akce a rozlučky. Ve středu jsme začali dělat náš dárek pro třídní - památník s našema fotkama a vzkazama pro ní. Ve čtvrtek byla olympiáda - mezi naší a vedlejší školou. Všichni něco hráli nebo jenom tak fandili a ještě jsme neměli dodělanej ten památník. Tak jsem celý dopoledne lítala po škole a snažila se vytisknout nějaký fotky, ale ředitel mě vyhodil z PC laboratoře, že tam maj přístup jenom učitelky. Pak jsem ještě rozdávala pozvánky všem učitelům na rozlučku. Nikdo se mi neobtěžoval pomoct, takže z celýho dopoledne jsem měla velký houby. Navíc bylo vedro, tak mi bylo pěkně blbě. No a odpoledne byla rozlučková diskotéka. Mě bylo pořád blbě a navíc mě nějak neláká tancovat, takže jsem tam seděla a pak jsem musela dodělávat ten dárek pro učitelku. Odešli jsme v deset, a byli ještě chvilku venku. Domů jsem došla tak v jedenáct, umyla jsem se a dodělávala až do jedný ten dárek. A pak jsem padla.
Dneska...měla jsem z toho celej rok noční můry a najednou to bylo tady.
Ráno nám učitelka rozdala výza (mám 6 dvojek) a takový papíry, kam nám napsala nějakej vzkaz. Už jsme měli všichni na krajíčku. Pak jsme měli rozloučení se školou. Nahnali jsme všechny do jídelny a měli jsme ten můj proslov (při kterym všichni brečeli) a pak videa, u kterých jsme dostávali uplný záchvaty. Potom jsme se připravili na rozloučení s učiteli. Když přišli, zase jsme brečeli. Loučili jsme se s nima a to bylo fakt strašný. Oni byli tak v klidu a přáli nám správný vykročení...to mě vůbec nezajímalo. Chtěla jsem všechny obejmout a konec...
Když jsem se loučila s jednou učitelkou tak jsem se hrozně rozbrečela a ona taky a pak mi řekla, že by to do mě neřekla a že jsem první kdo ji rozbrečel.
Ještě jsme se loučili s naší třídou - jako s tou místností :)). Pak jsme se se všema asi po miliontý objímali a odešli jsme...
Ted mě štípou oči, protože jsem se ráno malovala (já debil :D) a mám čočky (já debil :P).
Pořád mi nedochází, že je konec. Takže v pondělí budu mít silný nutkání vstát a jít do školy.
Všichni mi budou chybět a my jim prý taky. A věřím tomu, všichni nás měli docela dost rádi.

Netěším se na prázky, ani trochu...
Chci do školy, právě teď bych tam potřebovala být...

Zase se ozvu, tentokrát brzy..

Vaše uplakaná LoveShy


Můj výtvor pro holky z naší (teď už bývalé) třídy
Všichni u toho brečíme...ne asi


Nové začátky...

19. června 2009 v 20:34 | LoveShy |  Odpad mojí hlavy
Ahoj

Dnešek je snad první den za devět let, kdy se netěším na víkend. Nechci víkend, nechci být doma. Chci být ve škole...Už jen pět dní. Pět dní a skončí všechno...Devět let na jedný škole a pět let s těma nejlepšíma. Dneska byla ve škole naposled jedna kamarádka, protože zítra odjíždí do Chorvatska a ikdyž s ní budu příští rok na střední, tak jsme všechny brečely. Dávaly jsme si dlouhý dopisy na "rozloučenou" a všichni jsme měly slzy v očích. Pak se loučila s učitelema a já za nima chodila s ní. S každým se objala a i ty učitelé brečeli. Chápete? Je to strašně těžký, když si vzpomenu na ty všechny zážitky. Já ty lidi miluju a nechci z tý školy odejít..:((. Jsem z toho uplně v pytli a ne sama. Dala bych cokoliv za to, tam ještě zůstat. Ne..já to prostě nedám..

Pardon, ale na víc nemám.

Jo a pokousal mě potkan. Jeden osmák měl potkana a strašil s ním ostatní tak mu ho naše třídní zabavila a ten potkan musel bejt u nás ve třídě. Já jsem si ho hladila a trochu mě hryzl a podruhý mi stiskl prst a z obou stran prokousl. Dost to bolelo a tekla hrozně krev. Nesnáším agresivní krysy a nervní hlodavce :P...nj..


Mějte se

P.S. Výlet

13. června 2009 v 23:37 | LoveShy |  Zážitky
Ahoj^^

Já už opravdu nevím jestli jsem tak děsná a všechny problémy zaviňuju sama nebo jestli se teď okolí zbláznilo a všechno to na mě padlo.
Jistě..
V pondělí a úterý jsme byli na školním výletě.
A probíhalo to přesně jak jsem předpokládala.
Nejdřív bylo všechno v pohodě. Přijeli jsme v pondělí dopoledne, cestou byla sranda a na místě taky. Ubytovali jsme se s holkama do chatek vedle sebe a hned se vydali něco dělat. Měli jsme volejbalovej míč a bylo tam super pískový hřiště na beach volejbal. Hráli jsme přehazovanou a pak baseball (jsme sebou měli pálku a tenisáky). Skočili jsme si na oběd do restaurace a pak pár odvážných (cca 14 lidí) skočilo napůl v oblečení do koupáku. Já fotila, byla sranda - všechno bylo ok. Občas tedy, moje nejlepší kamarádka (teda alespoň ji považuju za nejlepší) občas odběhla (skoro furt) s klukama na "jedno" nebo se zkrátka se svojí "nej" kamarádkou nudila (to jako se mnou) a byla radši s klukama. Já jsem tedy byla s ostatníma holkama (což mi nevadilo, spíš naopak) ale mrzelo mě, že mě kámoška takhle "odkopla". I holky říkaly, že je to divný, ale neřešily jsme to nijak moc, protože jsme se spolu dobře bavily a nechtěly jsme si to kazit hádkama. Okolo třetí hodiny učitelka usoudila, že je čas nás utahat a vydali jsme se na nedaleký ranč. Jelikož to místo, kde jsme byli, znám, navrhla jsem cestu, ale učitelka že né, takže jsme šli po nějaký louce. Bylo to největší vedro, mi jsme byli nabalený, protože jsme netušili, že půjdem takovou štreku a měli jsme naše třídní trika - černý. Cesta vedla přes louky a pole, žádný stromy nebo tak, ale jenom louky - sluníčko a pyly. Alergici začínali kejchat (včetně mě) a bez kapesníků to bylo děsný. Došli jsme k takovýmu plácku - po únavných 40min. a všichni sotva stáli. Učitelka se školníkem (ano, ten nám dělal doprovod) se šli zeptat kde je ten ranč, asi kilometr daleko do nějakýho domu, co jsme viděli v dálce. My jsme zatím seděli a fotili se (ano jak chytré, kapesníky si nevezmu, ale foťák jo). Když se vrátili, zjistili jsme, že jsme na půlce cesty, že ranč je ještě 4km daleko. Áá. Okamžitě jsme to otočili a vrátili se do kempu. Zase tou samou cestou, takže když jsme došli do chatky, všichni lehli a leželi. To už se blížil večer, my jsme si šli ještě zahrát přehazovanou a pak jsme pekli buřty. Po buřtech šla učitelka se školníkem do svojí chatky a už se o nás moc nestarali. Občas vyšli ven, obhlídli nás a asi v osm to zabalili a zalezli do chatky.
No a pak přišla ta horší část. Alespoň pro mě.

Kluci vytáhli vodnice a vodku. Všichni - celá třída až na pár jedinců - zašli do jedný chatky a byli tam. Já jsem tam nebyla, nechtěla jsem tam jít, už z principu. Jen jsem nahlídla kdo tam všechno je, vyvalil se na mě dým a já utekla. Šla jsem ke koupáku na molo. Holky mě hledaly, ale nenašly a "nej" kámoška se ani nepokoušela. Fotila jsem dokud se nesetmělo a pak mi začla bejt zima. Trochu to na mě všechno padlo a tak jsem si pobrečela. Potřebovala jsem kapesník a bundu, ale neměla jsem klíče od chatky. Musela jsem ale jít, tak jsem šla pomalu k tý "inkrimovaný" chatce ke kámošce pro klíče, ale v tu chvíli vyšla ze dveří ta kámoška s klíčema a tak mi teda otevřela a já se rychle sbalila a šla zase na molo. Neměla jsem co dělat, tak jsem zavolala Nikolce. Bylo už deset večer, pěkná kosa. Volaly jsme přes dvacet minut (trochu kreditu ubylo, ale co :D) a tím jsem se dost uklidnila. Ještě jednou děkuju Niky :-*.
Vrátila jsem se k chatkám, kde to bylo rozjetý. Sedla jsem si před naší chatku a měla pěknej výhled na tu chatku, kde to nejvíc žilo. Občas ke mě někdo přišel (spíš pořád u mě někdo byl). Jednou to byla kámoška, která si dala jednu cigaretu a byla z toho mimo. Podruhý to byla další kámoška, která byla šťastná z jednoho kluka, který jí konečně začal věnovat pozornost. Pak to byl namol kluk, kterej mě absolutně nenávidí a v tu chvíli si tam vedle mě lehl a nevadilo mu, že jsem to zrovna já o koho se opírá. Začínalo mě bavit sedět tam a získávat nové informace o tom co se děje a věřte mi, že to nebyly nezajímavé informace :P. Sama jsem se pak vydávala na "průzkumy" po chatkách :D. S klukama byla sranda, opili se a dali si vodnici (všechny holky měly vodnici taky). Začínaly tam běhat docela divný informace o "nej" kámošce, což se nakonec potvrdilo jako pravda. Já dokonce vlezla do hulicí chatky a čuchala ty smrady, což je na mě docela úspěch. Po chvilce v tom dýmu se mi začala motat hlava, tak jsem fungovala jako hlavní větrač místnosti. Ve dvě hodiny usnula jedna kámoška z mojí chatky a o hodinu dýl vytuhla i moje "nej" trochu napitá kamarádka. Byla jsem ospalá, ale nechtělo se mi spát. Bavilo mě to tam a to jsem nic neměla. Ve čtyři ráno jedna kamarádka z vedlejší chatky chtěla už spát, ale nikdo od ní ještě nechtěl a ona tam nechtěla bejt sama. Tak jsem teda šla s ní do jejich chatky. Už bylo docela světlo, ale my si vlezly do nějakejch spacáků a usnuly do osmi.
Ráno nebylo ani tak zlé, jak si všichni mysleli že bude. Byly jsme vyspalé a klukům (kteří se pořádně opili) ani nebylo zle. Jen dvoum lidem - jedný holce a klukovi bylo zle. Ne proto, že by to přehnali s alkoholem nebo tak, ale oni zřejmě pili z kelímku, v kterym byly uhlíky z vodnice. Ten kluk musel ráno odjet ještě s dalšíma klukama, protože hráli fotbal za školu. Chudák, prý mu bylo tak zle, že nemohl běhat, jen celej zápas chodil. A ta holka taky sotva chodila, nosily jsme jí batoh, protože jí bylo fakt blbě.
Takže dopoledne jsme se pomalu balili, zahráli jsme si naposled přehazku a nafotili fotky. V půl jedný jsme vyrazili do města a tam jsme měli domluvenou prohlídku kostela a katakomb (tam jsou mumifikovaný lidi). Před kostelem jsme čekali ještě hodinu a pak nás pustili dovnitř. Já na prohlídku nechtěla (srabák no) a navíc už jsem tam byla a prostě nemám ráda takovýhle sledování mrtvol. Tak jsem hlídala všem batohy. Byla jsem vevnitř a když odešli, tak se strašně rozpršelo. Byli otevřevý dveře ven a voda začala týct až dovnitř. Byla velká bouřka a bylo to v tom kostele docela strašidelný. Za 45min. přišli z prohlídky a my měli 15 minut na to, abysme doběhli na vlak, jinak bysme museli čekat na další a to dvě hodiny. Znala jsem to tam jako jedinná, tak jsme se vydali v tom největším slejváku na nádraží. Byli jsme uplně durch, ale stihli jsme to. Tak jsme si vesele jeli domů a v půl čtvrtý jsme dorazili do našeho města.
Závěr? Líbilo se mi to, ale kamarádka mě zklamala. Tím jak si mě nevšímala a tím co udělala v noci..no nic.
Teď je to od toho výletu divný. Všichni dělají jakoby nic, ale já to nedokážu. Chápu je, nechtějí už nic řešit, nechtějí kazit naše poslední společné chvilky. Jenže mě to štve, trápí a mrzí zároveň.
Nechci odejít z týhle školy, právě teď ne.
Mám pocit, že když teď odejdem, zůstane něco "načnuté", co nedokážem dokončit.
Já nevím jak to vysvětlit.

Právě teď jsme si vytvořili lehká "pouta" mezi sebou a potřebovali bychom čas, aby jsme se ucelili úplně. Potřebujem čas, který nemáme.
Jako když máte těsto na dort, ale nemáte žádnou formu, kam by jste ho dali a nemáte čas jí hledat věčně.

V nejlepším je řeba přestat, to je myslím pravda. Po čase bysme se zase omrzeli a nevzpomínali bysme na sobě takhle v dobrém.
Asi prostě není určené ten dort upéct. Mohl by se totiž zkazit, připálit a pak by nebyl dobrý.


PS: Miluji tě


To je tak nádherný, úžasný...smutný...<333
Fakt jsem se u toho rozbrečela, což já běžně vůbec u filmů nedělám..:((
Kdo ještě neviděl, tak ať se stydí!! :P

Zdravý člověk má tisíce přání, nemocný jen jedno...

5. června 2009 v 23:01 | LoveShy |  Odpad mojí hlavy
Tohle jsem vyfotila o těláku v pondělí. Ta "duha" okolo sluníčka se nazývá HALO. Zrovna jsme se o tom učili ve fyzice a ono se to objevilo na obloze. Ve skutečnosti tam ta "duha" byla vidět líp :)).

Ahoj

Ten nadpis článku se mnou nemá tolik společného, i když taky jsem si zažila svý. Tuhle větu čítávám na rehabilitacích v nemocnici - když sedím v čekárně čumím na ten plakát s tímhle.
Je to nehorázná pravda.
Jak nejste zdraví, všechno je na nic. Už jsem tohle hodněkrát poznala. Měla jsem půlroku mononukleózu a nemohla jsem tři měsíce v kuse vyjít z bytu. Nebylo to "tak" vážné, ale šlo o zdraví a stačilo m ito. Zdraví je nejdůležitější. No ale nic, to jen tak na úvod.

Jak se mám?
Nevím co se hodí říct...mám se divně.
Ve škole je to teď po tý mojí operaci divný. Nejlepší kamarádka se baví s jinou holkou z vedlejší třídy a trávěj spolu přestávky i všechen jinej čas. Já se zas bavím pořád s jednou holkou od nás ze třídy, se kterou jsme se absolutně neměly rády a teď jsme se daly dost dohromady (hlavně kvůli Stmívání). S nejlepší kamarádkou si nějak nemáme co říct, ona kouří a pije a já to nesnáším. Ona je celé odpoledne venku a já jsem celé odpoledne doma. Ona má pořád nějakýho kluka a já...ani radši nemluvím. Prostě jsme uplně jiné...a já nevím co si mám myslet. Navíc jdem spolu na střední, tak doufám že se to spraví. Každá si teď užijem "svejch" kámošů a na střední budem spolu...

V pondělí + úterý jedem na školní výlet..
Absolutně se tam netěším, všichni sebou tahaj chlast a vodnice :X
Nejlepší kamarádka mi oznámila že se chce opít a moje Twilight spojenkyně si prej dá vodnici.
Já to svinstvo už z principu nechci ani vidět ://.
Takže nevím jako co tam budu dělat...ale nevadí...:X

Včera ráno jsem si čistila zuby a měla jsem umyvadlo plný vody a najedou mi nějakej chytrák napsal SMS. Já vytáhla mobil z kapsy a on mi spadl do umyvadla plnýho vody. Chvilku potom fungoval, pak se sekl a nešel. Nechala jsem ho přes školu vyschnout a vzala jsem si sebou "náhradní mobil" (moje prastarý véčko, který jsem nechtěla prodat a teď se mi náramně hodí). Odpoledne to furt nešlo, tak táta šel do opravny, tam to rozchodili, ale ve schématu byla místo růžový zelená, jenže to oni nepoznali :D. Nechala jsem to ještě bejt a dneska po škole jsem to zkusila a už to krásně funguje. V repráku je trochu vody, ale volá to, píše to, hraje to, fotí to :)) tak snad se to o víkendu nezaseká :D.

Jsem šikovná já vím...ale už jsem si zvykla :D

Dále jsem chtěla napsat o rehabilitaci. Rozhejbávám ruku jak jen to jde. Obden mám ráno rehabky a potom cvičím ve škole, doma i večer. Ty rehabky pěkně bolej, ta ruka není pod lékama a bolí. Pokaždý musím brečet, protože se to nedá vydržet...
Největší problém je v tom, že i když tam tu ruku natáhnu skoro úplně, tak ona zase do pár minut zatuhne...
Prý je asi problém v CELÉ ruce. Mám z toho všeho prej křivou lopatku a rameno posunutý dopředu. Musím dělat takový úchylný cviky, kdy jsem BEZ TRIČKA :X na břiše a nohu mám posunutou pod sebou, takže ležím jak nějakej spiderman :D. Opírám se o loket a rehabilitační sestra mi říká pokyny a celou mě ošahává :D. Třeba kterej sval mám zrovna zatnout, kterej uvolnit, že mám nadzvednout břicho atd. a do toho to hrozně bolí. Prostě někdy si říkám - proč jsem jen tak blbá??? Ta ruka se třeba už neuzdraví a můžu si za to sama :/...

Blíží se 11 hodin, já si teď navykla chodit spát do 11 a ve škole se cítím líp, nejsem tolik unavená a mám víc energie. Takže asi brzy zalehnu, i když je zítra sobota.
Ve škole se stejně už moc neučíme, dneska nás bylo 8, protože všichni byli na olympiádě nebo na pohovorech :P. Takže jsme se koukali na filmy a pak jsme připravovali třídu na volby.

Doufám, že jsem napsala vše, co jsem chtěla. Za ten skoro týden, co jsem nenapsala se toho událo hodně a jáasi zase začnu psát pravidelněji.

I když tohle nebude číst nikdo, je to můj "deníček" a já chci mít na všechno "památku" a ve dvaceti napíšu knížku "Jak jsem byla v 15ti debilní" :D:D

Mějte se všichni moji drazí i nedrazí, zase se ozvu.
A hlavně vám přeju hodně zdraví, protože zdravý člověk má a může mít tisíce přání, ale nemocný jen JEDNO...

bye