Jak jsem si uvědomila jednu věc...

24. září 2009 v 22:45 | LoveShy |  Odpad mojí hlavy
Ahoj^^

Takže. Já dneska ani nevím co napsat. Nějak mě nenapadá jak začít, jak zformovat slova do souvislého textu, abych tím vyjádřila to co mám na mysli.
Začnu asi tím, jaký byl dnešek. Měla jsem dneska říkat referát za trest ze zemáku. Včera jsem ho udělala a dneska jsem byla připravená ho ve škole říct - teda, moc se mi nechtělo, nemám ráda referáty. No jenže učitelka zapoměla, že mi něco zadala, tak jsem referát neříkala. Že by mě to nějak mrzelo, to se říct nedalo. Takže to bych měla za sebou.
No, dál školu asi nebudu víc rozvádět ;). Zejtra se učíme tři hodiny a pak máme přednášku, takže se celkem těším, ale to dělá to, že je pátek. Odpoledne přijde kamarádka Nikča a bude u mě spát. Chystáme se do města, ale tajně :P takže psst. A pak je víkend, těším se hrozně moc. A ještě k tomu státní svátek. Pájáda.

Hodně věcí mě teď ročiluje, ano to je pravda. Kdo mě zná dobře, to postřehl. A dlouho jsem se tím užírala. Pořád jsem si s něčím dělala starosti. Stěžovala jsem si na všechno - na to, že si dostatečně neužívám, že se nudím, že nic nedělám. Ale proč? Myslela jsem si že všechny problémy se vážou na mě, že je veškerá chyba ve mě, myslela jsem si, že ta špatná jsem já. Ale pár lidí mi otevřelo oči. Je mi 15 bože, proč pořád koukám na ostatní a nezabjevám se někdy sobecky jen sama sebou? Já taková nejsem, ale dneska je to potřeba. A je to pravda. Jakmile se přestanete stresovat, zabejvat se kravinama, všechno se tak nějak obrátí. Musíte se vyrovnat sami se sebou a říct si, že se teď chvilku bude svět točit kolem vás. Když v sobě mátu to doboru energii, můžete ji vysílat dál. Lidi okolo poznají vaší energii a taky se tak k vám budou chovat. Jakmile se začnete dívat na svět jinak, stačí jenom nepatrně změnit úhel pohledu, všechno je jinak. Přestávají mě bavit řeči, stěžování, jak kdybych byla v důchodu. Nechci sedět doma a být naštvaná na dnešní svět, jak je děsný. Není děsný, my ho jenom vidíme, tak jak chceme. Nechci mít blbou náladu z ničeho nic. Proč taky? Vždyť je to můj život, já to všechno můžu změnit. A na to nejsou výmluvy. Každý má tu moc něco změnit. Dokud můžu, budu si užívat. A konečně jsem se naučila, jak na to.
Taky jsem se v souvislosti s tím smířila, že prázdniny jen tak nebudou. Je škola, to ano a nikoho to nebaví. Ale proč se tím zabejvat, když to nezměníme? To mám jako celé dny sedět a fňukat nad tím, jak je to všechno děsný? Ne, prostě to nezměním, tak to řešit nebudu. Najdu si na škole něco pozitivního a nebudu se trápit tím, že je září a že píšem písemky a že je to všechno táák hrozný. I tenhle jiný pohled na věc toho hodně změní.
Nemyslete si, že mě takhle změnila střední. Asi jo, ale dělám to ze svojí hlavy. Nová škola, nový život.

Asi vím co si teď myslíte. Ale já to myslím vážně, chci tohle všechno změnit. Vím že mnozí z vás nemůžou jen tak říct čáry máry fuk a změní se jim celý život. O tom to ale není. Myslím, že jde o pohledu na svět a to je na každém z nás jakýma očima se bude dívat. Já už nikoho nenutím měnit své názory, ať si každý dělá co chce, jsme svobodná země, můžeme si dělat co chceme. Tímhle článkem jsem jenom chtěla jaksi říct, jak je důležitý jen ten pohled na svět.

Celkem by mě zajímalo, jak jste na tom vy. Jak se díváte na život vy? Jak žijete? Liší se váš názor a praxe? Nebo zastáváte úplně nějaké jiné teorie? Povídejte..

 


Komentáře

1 Strange_Angelic Strange_Angelic | 25. září 2009 v 21:41 | Reagovat

Svůj svět mám rozdělený na polovinu.

Jedna polovina je Nikola Laogvá - 13letá školačka z vesnice. Nejmladší rozmazlené dítě z Lagovic rodu. Jistě šťastná holčička...Sama pro sebe se necítím v tomhle světě šťastná. Je to jako by se tam procházel jenom můj dutý obal...

Druhá polovina je Nicol annie Black - malej zvrhlej skřítek, co tráví většinu svého volného času zavřená v pokoji a za obrazovkou počítače. Mezi přáteli a těmi které miluje - šťastná.

Svět je jenom takový jaký si ho děláme. Vím, že má spoustu krásných stránek. Já si vytvořila svoji krásnou růžovou bublinu jako můj osobní svět. Jsem v něm šťastná. Protože tam je všechno krásný.

realita je neúprosná a z nikým se npárá. Ale i tady je spousta věcí, které jsou hezký a umí vykouzlit úsměv. Dobře jsem si jich vědoma a když se i moje osobní růžová bublina začíná černat, tak hledám útěchu a dobré stránky právě tady...

Promiň, za takovej sloh tyjo...:X Se stydim...:X

2 AngeliQue AngeliQue | Web | 26. září 2009 v 12:54 | Reagovat

Sice jsou prázdniny pryč ale toho se vubec neboj, všechno uteče jako voda..
Věř mi, nikdy jsem tomu nevěřila, ale mám pocit jako bych šla včera do prváku a kuk, bože já jsem ve třeťáku!!  O_O  :D

3 Angie Angie | Web | 28. září 2009 v 0:37 | Reagovat

zajímavý postoj. Obdivuju ty tvoje názory =)

Pokud bych měla říct jak se koukám na svět já, tak nevím jestli bys mě potom měla ráda. Víš, já všude vidím samý klamy, přetvářky, podvody a podobně. Pravdou je, že každý si kryje sám sobě záda, a stará se o svoje cíle. A proto taky je nejlepší dělat to, co ostatní - starata se jenom o sebe. Víš, já jsem dávno přestala věřit pohádkám o tom, že svět není tak zlej, jak to vypadá. On totiž je. A prostě za svůj krátký život jsem se přesvědčila, že nikomu nemůžeš věřit. A všechny si držím od těla. Akorát mám jednoho člověka, který mi mnohokrát dokázal, že že třeba svět není ztracený, a existuje někdo pozitivní. O světle stránce toho světa se přesvědčuju každou minutu, každý okamžik, co jsem s ním. A tak pořád nějak máme naději. Svět není tak zlej, jen se to chce na to dívat jinýma očima. A tak já spíš se chytám za tu poslední nadějí, a ta mi moje srdce naplňuje až přes příliš vírou v to, že svět není ztracený. Ach, nějak jsem se zakecala. Nějak mě to vzalo.
Už dávno jsem přestala fňukat nad tím, že svět je zlej. Smířila jsem se s tím. Snažím se s tím žít, a přizpůsobit se tomu. Jsem taky zlá. No a co. Jsem součástí tohoto světa. Jsem člověk, jako všichni ostatní

4 Angie Angie | Web | 28. září 2009 v 0:39 | Reagovat

jo, ještě jsem se ti chtěla omluvit, že články moc nekomentuju. To však neznamená, že nečtu. Když mě třeba napadne něco napsat, tak se k tomu vrátím, ale jinak někdy ani nemám co dodat. Tak se omlouvám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama