Říjen 2009

Jak jsem nic nestíhala...

31. října 2009 v 0:24 | LoveShy |  Odpad mojí hlavy
Ahojky
Píšu na rychlo.
Děkuju vám všem za komentáře u minulého článku.
Vážím si toho, že jste si můj článek přečetli, zapřemýšleli nad tím a obtěžovali se projevit názor mega dlouhými kometáři.
Moc mě to potěšilo, mám na to připravený článek - v hlavě, ale není čas ho zpracovat.
Zítra budu celý den pryč na tanečním vystoupení, pak sem hoím nějaký fotky.
Držte palce, já se ozvu.
Pa

Jak to všechno je...

28. října 2009 v 0:09 | LoveShy |  Odpad mojí hlavy

>.<</strong>

V poslední době to není moc dobrý. Já sama nevím co je, to je nejhorší. Nedokážu správně popsat svůj problém, takže to nikdo asi moc nepochopíte. Dneska se mi nedaří nejlépe, mám opravdu mizernou náladu. Poslední týden jsem na všechny protivná, směju se jen z donucení, nemám na nic náladu. První důvod je asi ten, že kamarádky se změnily. Chovají se absolutně jinak, já je nepoznávám. Já do života nikomu nekecám, takže když jsou ony takto šťastné, budiž ať jsou a já budu šťastná za ně. Mrzí mě, že je to všechno jinak, ale to je život. Nic nevydrží jeden den stejné a já to vím - vždyť jsem toho součástí. Další věc je tak trochu zdravotní, tak bych to tu nerada řešila. Jen se bojím, aby mi něco nebylo, protože mě už delší dobu "něco" obtěžuje. Mám divný pocit, a většinou se mé pocity nepletou. Nebojte, odhodlám se a zajdu k doktorovi. Další důvod mé nálady.. asi mě to všechno štve dohromady. Jestli jste četli můj velmi účelný "pyramidový článek" nějak jsem to tam psala. Někdy bych si přála být jiná, připadám si totiž jak v jiném světě. A někteří lidé mi dávají velmi najevo, že se třeba trochu liším. Už nevím co dál dělat, aby se to změnilo. Já jsem jaká jsem. Mám to v hlavě všechno srovnaný, já to všechno vím. Neměla bych se měnit kvůli ostatním, být taková jaká jsem, oni mě budou mít rádi.. Všechno to vím, jen nechápu, proč jsem poslední dobou tak mimo. Možná je to další věcí.. Víte, jistou osobu znám už šíleně dlouho. Viděla jsem ji vyrůstat, měnit názory, kamarády. Nesnášeli jsme se, skamarádili jsme se.. a můžu říct, že ji znám velmi dobře. Jenže ona se ke mě nechová moc dobře. Na to, že se známe tak dlouho, není to moc hezký. S jinýma lidma se třeba zná měsíc a hned tvrdí, jak je miluje a jim by ani vlásek nezkřivila. Jenže na mě je někdy celkem hnusná. Předevčírem jsem si na něco stěžovala (oki, bylo to na svoji váhu) a ona mi dala pohlavek, že to prý není pravda. Ze srandy jsem řekla, že jsem tlustá (tak, nebylo to moc ze srandy, spíš jsem to myslela vážněji, ale řekla jsem to tónem, jako bych to říkala ze srandy) a ona mi vrazila ještě jednou. A ještě mě seřvala, ať takový nesmysly neříkám. Ne, nikdo mi prosím neříkejte, že tlustá nejsem. Nikdo neví jak vypadám, a kdo mi řekne, že jsem hubená, tak je lhář. Nechci na sebe upotávat pozornost, aby mi to ostatní vyvraceli, ale myslím to vážně. No, ale to je jedno, ne? Prostě mi dvakrát vrazila a nechápu proč. Stačilo mi něco říct, ne mě hned mlátit! Opravdu mě to naštvalo. Ve třídě byla právě tma, protože nám učitelka něco promítala, tak aspoň nemohla vidět, že mi tekly slzy. Ležela jsem na lavici a snažila se to přemoct, ale nešlo to. Měla jsem v sobě tolik vzteku a lítosti. Nešlo o to, že mi vrazila. Ano, celkem to bolelo a neměla právo mě mlátit, ale víc mi šlo o to, že nikomu jinýmu by se neodvážila vrazit. Ostatním lidem by nic neudělala, jen na mě je taková. Nemá smysl se s ní hádat, něco jí říkat, protože ona má nadání všechno otočit proti vám a to se nevyplatí. Říkám si, že nejlepší bude ji nechat v domnění, že je všechno ok. Nechovám se slabošsky, i když se trochu bojím, že se na mě vykašle, protože vím, že stačí málo a ona by byla schopná mě odstrčit. Velmi často jí dávám najevo, když se na ní naštvu, aby si uvědomila, co mi dělá, ale ona to asi nepobírá. Myslím, že si po tom všem co pro ní dělám, tohle nezasloužím a taky mě to mrzí, protože jí mám pořád ráda. Třeba se to časem spraví.
Teď o prázdninách to mám nabitý. Zítra mám trénink, ve čtvrtek mám návštěvu zubařů, v pátek mám generálku a v soboru je TAKT show (tj. show naší taneční skupiny, kde každporočně vystupujeme s formacema z minuýho roku). Tak to bude trochu nabitý, ale aspoň se nebudu nudit. Na tu show se těším, uvádí to Leoš Mareš, kterýho zbožňuju :D takže to bude super <3.
Doufám, že se mi spraví nálada, potřebuju oddych.
Vy se mějte hezky, určitě se ozvu.

***(Omlouvám se ještě všem za své nálady a za zmatenost. Dneska je totiž lehký mě nachytat, uvěřím vám všechno. Jsem poslední dobou nepoužitelná, úplně mimo. Určitě to znáte, tak snad mě chápete.)***


Jak jsem byla ráda, že byla ve třídě právě tma a ona neviděla, co způsobila...

26. října 2009 v 19:09 | LoveShy |  Odpad mojí hlavy
Sem jsem zapoměla dodat...

...ŽE TAKY NESNÁŠÍM, KDYŽ MĚ NĚKDO JEN TAK UHODÍ!!!


Jak nebylo co napsat..

25. října 2009 v 20:28 | LoveShy |  Otvírám srdce, na chvilku
Nějak nemám co napsat. Nechodím sem už moc často. Nenapadá mě, co napsat.
Nechci toho ale nechat. Mám ale pocit, že psát o tom, co jsem dělala, je nuda.
Koho to zajímá, že? Na nějaký úvahy nemám čas a náladu. Nemá to smysl.
Nestíhám. Všechno je divný. Nic není jako dřív. Možná, že i já jsem jiná.
Nějak mě ale nic nebaví. Nikdo mi nerozumí. Všichni se starají o sebe.
Nene to není puberta. Není to moje nálada. To je fakt. Ignorace.
Je to od lidí, od kterých jsem to nečekala. Všechno se mění.
Já si vybrala život s lidmi. Čekala jsem víc. Chci si užívat.
Ale jak?? Návod nemáte? Nebudu úplně spokojená.
To ani nečekám. Jen už chci najít to svoje místo.
Místo kam patřím. Já si nechci stále stěžovat.
Nemám vlastně důvod být nespokojená.
Jsou horší věci. Jen mě to celkem mrzí.
Lidé okolo jsou šťastní.. Zapadají.
Jen já si připadám stále mimo.
Dlouho jsem byla optimista.
Ale všechno není růžový.
Občas se chci změnit.
Být jenprostě jiná.
Všechno by bylo
jednodušší.
Však za
jakou
cenu
??


Jak roky plynuly...

18. října 2009 v 21:54 | LoveShy |  Otvírám srdce, na chvilku

Dneska je to rok. Byl krásnej den a my jsme jeli na chalupu, kde jsme šli sbírat kaštany. Já jsem měla sebou foťák a chtěla jsem si vyfotit okolí, tak jsem vylezla na sochu. Na tu blbou sochu sv. Anny. Ve chvilce nepozornosti jsem spadla dolů - z dvou metrů. Vykloubila jsem si loket a ještě si ho naštípla. Přesně před rokem jsem ležela v nemocnici a čekala až mě vezmou na sál a loket mi nahodí. Během toho roku následovaly další čtyři operace, desítky rentgenů, rehabilitací.. a ani dneska - rok po tom - ruku nenatáhnu. Stačila jedinná vteřinka nepozornosti.. Můžu být ale ráda, že se mi nestalo něco horšího. Mohla jsem si zlomit páteř, narušit míchu. Stačila by jedinná sekunda a mohl se mi zhroutit život. Měla jsem velké štěstí..

(zleva odshora - socha sv. Anny; ruka proti sluníčku - naposledy natažená, pak už jsem letěla; stromy a socha; já s dlahou; já s dlahou; já v nemocnici přesně před rokem, kdy jsem čekala na operaci; já s ortézou; pohled dolů ze sochy na bráchu; výhled ze sochy; opět výhled ze sochy)


TEN ROK NESKUTEČNĚ UTEKL.. PAMATUJU SI TO ÚPLNĚ ŽIVĚ. BYLO TO STRAŠNÝ. MUSELA JSEM JET S VYKLOUBENÝM LOKTEM PŮL HODINY AUTEM VESNIČKAMA, NEŽ JSME SE DOSTALI DO NEMOCNICE DO LIBERCE. TEN VYKLOUBENEJ LOKET SE TAM ÚPLNĚ HEJBAL, CEJTILA JSEM TO CELOU PŮLHODINU, KAŽDOU ZATÁČKU TO ŠÍLENĚ ZABOLELO. AŽ KDYŽ MI ALE UDĚLALI RENTGEN, ZJISTILI JSME, ŽE JE TO VYKLOUBENÝ. VĚDĚT TO HNED NA MÍSTĚ PO ÚRAZU, ASI SE SLOŽIM.

DLOUHO JSEM SE NEMOHLA DÍVAT NA TY FOTKY, CO JSEM ZE SOCHY VYFOTILA, NECHTĚLA JSEM O TOM MLUVIT. ALE TEĎ.. S LOKTEM CVIČÍM, OPÍRÁM SE O NĚJ.. UŽ MI TO NEVADÍ. SICE BUDU MÍT NAPOŘÁD NÁSLEDKY, ALE JE TO ROK..NEVADÍ MI O TOM MLUVIT.. IKDYŽ LOKET TŘEBA JEDNOU NAPLNO ROZHÝBU, NAVŽDY MI ZŮSTANE MALÁ PLOCHÁ JIZVIČKA ZESPODU LOKTE.

LOKET MĚ OMEZUJE VE SPORTOVÁNÍ, ALE NEMÁ CENU SI ŘÍKAT "KDYBYCH TAM NELEZLA". UŽ SE NIC NEZMĚNÍ..NEVRÁTÍM ČAS. KDYBY SE TO NESTALO, TŘEBA BY BYLO VŠECHNO JINAK. TO JE PROSTĚ OSUD, KTERÝ NEZMĚNÍME.

(Omlouvám se za ten caps.. už jsem to měla napsaný, nechtělo se mi to přepisovat.)

Jak nastala doba ledová...

17. října 2009 v 18:58 | LoveShy |  Odpad mojí hlavy
Ahoj^^

Dlouho jsem nenapsala, nějak na to teď kašlu. Ale nemůžu za to - každý den chodím ze školy ve čtyři a dýl a potom není nálada ani chuť psát sem nějaký bláboly. A co jinak? Něco nového? U nás v Liberci je toho nového hodně.. ale proč to psát. Je tu mooc sněhu. Jeden den jsem byla venku v mikině, druhý den už sněžilo a já musela jít do školy v botaskách, protože nemám zimní boty. Ten samý den jsem byla s kamarádkou v lese a málem jsme zmrzly. Druhý den potom tu napadlo 30 čísel sněhu a popadalo šíleně moc stromů. Nechápu jak to sníh dokázal, ale prostě rozlomil stoleté stromy vejpůl. Ne že by mi vadil sníh, mám ho ráda, ale v pevném skupenství, trochu míň tekutější.

(Moc moc dokonaléé :))<3. Strašně se mi líbí.. úplně vidím NM!)

Přihlásila jsem se do školního časopisu - nevím proč jsem to dělala - a mám napsat článek do rubriky "Naše postřehy". A prostě mě nenapadá co napsat. Sice mám zkušenost psát a navíc, tohle psaní na blog je hodně podobné. Tady taky musím napsat článek na nějaké téma..
Napadlo mě téma originalita. Už dlouho chci na to téma napsat článek sem, tak to asi napíšu nějak podobně tam. Napíšu vám, co jsem měla na mysli.
Originalita - co to je vůbec za slovo? Co má značit? Pod pojmem originální si můžeme představit cokoliv. Každý originalitu totiž vnímá jinak. Je to v podstatě jedinečnost čehokoliv a kohokoliv. Když jdu po školní chodbě nebo po městě, samozřejmě si všímám lidí. Cizí lidé mi neuvíznou jen tak v paměti, jedině kdyby něčím vynikali. Někdo má jiný účes než všichni ostatní, někdo má zajmavé oblečení a tak si ho všimnu, možná i zapamatuji - všechno tohle může být originalita, pro každého z nás bude vypadat jinak. Každý z nás je originál a všemožnými prostředky se snaží originálním být, ale také chce zapadnout - všichni chtějí vyčnívat, ale zároveň zapadat mezi ostatní. Je to potom originalita?
Takhle bych mohla uvažovat pořád a pořád.. Snad z toho nějak sesmolím článek. Kdyžtak vymyslím něco lepšího.
Budu končit, snad se zase brzy ozvu. Jsem v poslední době celkem zaneprázdněná, ale užívám si jak to jde. Miluju středoškoláckej život :D. Mějte se hezky.

LoveShy

EDIT: PS: Určitě všichni máte Popcorn speciál ;)


Jak byl takovej jeden veselej den...

11. října 2009 v 22:25 | LoveShy |  Odpad mojí hlavy
Ahoj^^

Momentálně píšu za blbé nálady - překvapivě, kdo by to byl řekl. Víte proč? Strašně mě všechno štve. Toho co mě štve je opravdu mnoho. Mohla bych psát seznamy toho, co mě tak neskutečně štve, až si rvu vlasy, co mě vytáčí do nepříčetnosti. A teď - právě teď co tohle píšu - mě při chroupání jablka napadlo, že to asi sepíšu. Jen ať všichni vidí, jak jsem strašně nespokojenej člověk. Začnu asi u toho, co mě štve momentálně a pak mě možná napadnou další věci. Je toho totiž tolik, že si to ten můj (geniální) mozek nestíhá pamatovat. Vtip, samozřejmě, kdo nepochopil. Takže začneme, ať tu dlouho netrapim. Né další vtip, já trapim pořád.

Momentálně:
  1. Štve mě zima. Mám jí svým způsobem ráda, ale je všude. Nemůžu vyjít ven, aniž by mi ten sviňáckej vítr nezalezl všude. Musím se nabalovat deseti vrstvama, jak nějakej sněhulák. Když je venku zataženo, nemám náladu nic dělat, to ať je radši sluníčko, hned je mi veseleji.
  2. Nesnáším nemoci, byť jen pouhý bolený v krku (musím zaťukat, 3/4 roku jsem nebyla nemocná, juchů). Nesnáším zimní nachlazení. Nesnáším afty (kterých mám teď 5 na jednom místě :/). Navíc ve škole se objevila žloutenka, takže si musíme pořád mejt ruce a bojíme se čehokoli dotknout, na záchodech je savo na umytí rukou.. je to hroznej strach, nechci žloutenku..
  3. Vytáčí mě moc úkolů do školy, večer nic nestíhám a přitom se mi nic nechce dělat.
  4. Nemám ráda nepořádek na stole, v pokoji.. strašně mě to vytáčí. Myslím totiž, že nemůžete mít pořádek v mysli, když máte nepořádek na stole. Takže - nejdřív ukliď stůl a pak hlavu.
  5. Nemám ráda, když si nejsem jistá lidmi okolo sebe. Nějak si nerozumíme, rozloučili jsme se v ne moc dobrém.. připadá mi to pak všechno nekompletní. Potřebuju jistotu...
  6. Když mě čeká nějaká nepříjemná událost, nebo prostě něco, na co se netěším, mám divný pocit. Těším se, až to bude za mnou, nedokážu se do té doby uvolnit..
Jinak zatím nevím.. momentálně už asi nic...
A jinak mě štve/nemám ráda:
  • Když se všechno dozvím jako poslední
  • Když se něco nedozvím vůbec
  • Když mi někdo odepisuje po 10 minutách
  • Když si připadám zbytečná
  • Když se někdo neustále vytahuje
  • Když na sebe někdo musí přitahovat pozornost
  • Když si s někým nemám co říct
  • Když si někdo moc věří
  • Když si ráno vyžehlim vlasy, namaluju, obleču a připadám si celkem ok. Pak přijdu ze školy a vypadám jak ten největší debil na tomto světě.
  • Když mi někdo dává najevo, že jsem míň než on
  • Když ze mě někdo dělá blbce
  • Když se někdo předvádí
  • Když mě někdo pomlouvá, ale není to pravda
  • Když mám hlad a doma není nic k jídlu
  • Když se hodina ve škole p-o-m-a-l-o-u-č-k-u vleče
  • Když jdu městem a lidi na mě blbě koukaj
  • Když na mě někdo blbě kouká
  • Když se někdo směje a já nevím čemu
  • Když si někdo stěžuje na kraviny
  • Když si někdo myslí, že má pravdu, přitom jí nemá
  • Když mě někdo podceňuje
  • Když mi někdo něco slíbí a nedodrží
  • Když někomu něco půjčím, on to vrátí za sto let a v příšerném stavu
  • Když někdo tvrdí, že něco udělá tak či tak, ale nakonec to udělá úplně jinak
  • Když si někdo vymýšlí věci, které nezažil, aby byl zajímavější
  • Když někomu něco říkám a on mě neposlouchá
  • Když někomu něco říkám a on mi to doho skáče
  • Když někomu něco říkám a on si začně říkat něco svého
  • Když na mě někdo naléhá
  • Když na mě nikdo nečeká (po škole, na wc..atd) přitom já na každého jo
  • Když je někdo lakomej a s ničím se nerozdělí
  • Když někdo zapomene na moje narozeniny
  • Když si lidé nepamatují mé jméno
  • Když si někdo myslí, že jsem intelektuál
  • Když někdo nechce nikdy nic řešit
  • Když se někdo všeho bojí
  • Když člověk nemá smysl pro humor a pochopení pro sarkasmus
  • Když mě lidé neberou takovou, jaká jsem
  • Když se se mnou někdo baví a přitom mě pomlouvá
  • Když je někdo falešný
  • Když mi spadne net uprostřed konverzace s kamarádem a já nakonec po pěti hodinách zjistím, že bratr omylem vypojil kabel.
  • Když mě někdo mlátí, jen tak, ze srandy, že..
  • Když je na mě někdo bezdůvodně hnusnej
  • Když se mi člověk nekouká do očí když s ním mluvím
  • Když je někdo zbabělej
  • Když jsem bezmocná vůči čemukoliv
  • Když mám záchvat vzteku.. (nechtějte vidět&zažít)
  • Když má někdo kecy na můj vzhled.. zatím měli jen na pleť
  • Když holky upoutávají všechno na svůj výstřih.. kde je všechna hrdost?
  • Když někdo jenom kritizuje, má kecy, ale sám nic nedělá
  • Když má někdo předsudky
  • Když se někdo někomu moc vtírá
  • Když se po mě někdo opičí, kopíruje mé výroky, názory.. to opravdu nemám ráda..
  • Když si učitelé oblíbí pár lidí a mě vždycky nesnášejí..
  • Když je něco nespravedlivé.. to mě vytáčí
  • Když někdo moc pije a kouří a ještě se tím chlubí
  • Když se skamarádí lidé a po týdnu si říkají přátelé a strašně se milují
  • Když někdo tvrdí, že je zkušenej životem, přitom zažil velký hovno
  • Když se děje něco, čemu nezabráním
  • Když... píšu trapný články...

Vidíte to? To není zdaleka všechno.. už se mi víc psát nechce.
Jsem strašně pozitivně nabitej člověk totiž.. to jste si asi všimli. Ale je toho vážně hodně co nemám ráda.. a to jsem ještě nebrala v potaz věci hmotné. Jsem divná já vím, ale moje nálada je opravdu divná. Dnešním den vyhlašuju speciální státní svátek... radši nebudu říkat jeho název :P.

STÁTNÍ SVÁTEK VELKÝHO HOVNA xD

Mějte se

LoveShy


Jak jsme slavili výročí?!

7. října 2009 v 23:57 | LoveShy |  Otvírám srdce, na chvilku
Ahoj^^

Měla jsem v plánu to napsat včera, protože to bylo přesně rok, ale měla jsem nekonečně učení, tak to pochopitelně nešlo. Tak to napíšu dnes, svět se nezboří. Včera bylo 6.října, pokud se nemýlím. A to je pro naši rodinu zvláštní datum. Přesně před rokem se stala taková věc.

Bylo to pondělí 6.10. 2008. Přišla jsem ve dvě ze školy, měla jsem klídek doma, s bráchou jsme seděli v pokojíčku a povídali si. Prostě veselý pondělí, jako vždycky. A najednou přišel taťka s vážným obličejem, ať přijdem do obýváku, že nám chtějí něco říct. Lekla jsem se, co se stalo.. Tak jsme šli a viděli jsme mámu, jak sedí na gauči a brečí. Sedli jsme si vedle na gauč a jenom vyděšeně zírali. Co se děje sakra?! Taťka stál u okna a jenom kroutil hlavou. Brácha už byl taky na nervy, tak se zeptal, co je. A taťka jenom řekl "Máma si našla jinýho pána a stěhuje se od nás." Au. Zhluboka jsem se nadechla a nemohla tomu uvěřit. Co? Podívala jsem se na mámu a ta propadla záchvatu pláče. Taťkovi se skutálela jedna slza po tváři. "Jo Niky.. prostě to tak je. Našla si přítele a je s ním už dva roky!" To už neřekl tak klidně. Začala jsem se klepat a brácha začal brečet. "Všechno jsi posrala! Já pro tebe dělal všechno a co z toho mám?" křičel taťka. Máma jenom bulela, občas řekla, že za to nemůže, že se to stává, že už jim to nefungovalo dlouho. Začalo mi docházet, že to není sranda. Máma to s někým táhla dva roky. Už nebudem rodina, už to nebude jako dřív. V tu chvíli jsem začala brečet taky. Nešlo to zastavit. Proč? Proč my? Co jsem udělala, co udělal taťka? Všechno nám kupoval, platil, jezdili jsme na dovolený, nemlátil nás nikdy, nekřičel na nás.. mámu měl rád celých dvacet let. A odměna? Nevěra. Nemohla jsem tomu uvěřit, prostě ne. Připadala jsem si jako v hodně špatným snu a pořád marně čekala, kdy se probudím. Neprobudila jsem se, byla to bohužel realita. A tak si sbalila věci a odstěhovala se. Taťka byl strašně naštvanej, ikdyž tušil, že máma někoho má, nebyl na to připravenej. Když máma odjížděla, začal prosit, ať se vrátí. Brečel, mlátil věcma o zem.. Já nevěděla co dělat. Máma se odstěhovala, odvezla si všechny věci, koupelna byla najednou prázdná, skříně byly prázdný.. všechno bylo prázdný. Říkala jsem tátovi, ať má svojí hrdost a neprosí ji. Nemá to cenu.. ona by se stejně nevrátila. Potom taťka celý noci nespal, nasedl večer do auta a jezdil okolo Liberce a vrátil se pozdě v noci. Smutek, naštvanost, lístost... nevěděla jsem co dřív. Všichni jsme byli v pytli. Pak se to tak nějak střídalo.

Jednou si s tátou šíleně nadávali, což se nedalo vydržet. Nikdy jsem je neslyšela si takhle hnusně nadávat a přímo před náma... Někdy k nám zase máma chodila a byla u nás celý odpoledne a bavili jsme se. Ale většinou to byli hádky. Hádky o peníze, o věci, o nás.. Já jsem jí doteď nedokázala odpustit. Nechtěla jsem jí ani vidět. Bylo to divný, bejt sama holka v bytě. Nemohla jsem si od mámy půjčovat věci, už v koupelně nebyly tuny šminek jak předtím, nebyly tam stovky dámských šampónů.. Nezvyk. Byl to nezvyk, přišlo mi, že je nás doma hrozně málo. Bylo těžký si zezačátku zvyknout. Příbuzný to nevěděli, kamarádi to nevěděli.. a nikdo nechápal proč jsem najednou tak smutná, tak jiná. Postupně se to všichni dozvěděli, ne moc hezkým způsobem, ale dozvěděli. Máma začala na tátu házet špínu.. takže v očích ostatních byl on ten špatnej. To si opravdu nezasloužil. Ale zvládal to všechno.. Zvládal práci, domácnost, děti a i svoje koníčky.. Postavil se okamžitě na svoje nohy a zvládl to. Jinak by se to všechno zhroutilo definitivně. Všechno to strašně utíká. Už mi přijde normální, každej den tu válčit s těma svejma chlapama. Někdy je to těžký, ale zvykla jsem si na všude se povalující trenky a ponožky, protože to je to nejmenší. Nikdy jsem si extra nerozuměla s mámou, nikdy mě nevzala do města a nic mi nekoupila. Nikdy jsme si o ničem nepovídaly.. ani jsem neměla zájem. Ona ze mě neudělala holčičku.. já vyrostla po klučičím. Taťka byl pro mě vždycky #1. Teď už prostě beru za svou rodinu taťku a bráchu. Mámu ne. Vidím ji jednou týdně a celkem mi to stačí. Nemám zájem jí vidět, je falešná, ulhaná a rotrhla nám rodinu. A po tom všem si myslí, že to bude jako dřív. Ten rok utekl jako nic, až mi to přijde neuvěřitelný, protože ten 6. říjen mám v hlavě úplně přesně, jako by to bylo včera. Ale jsem ráda, že už je to za náma. Naši jsou už měsíc rovedený, táta si našel skvělou přítelkyni a je, myslím si, už celkem šťastný. Ty rány se nezahojí nikdy, máma byla jeho první velká láska a tak to zůstane na vždycky.. ale vyléčil se z toho, byla to pro něj ošklivá životní zkušenost. Já jí to taky nikdy nezapomenu.. (hlavně nikdy nechci vidět toho jejího přítele). Mrzí mě, že to takhle celý dopadlo, vždycky jsem myslela, že takový věci jako rozvod se nás netýkají. Mrzí mě, že nemám mámu, která by byla mojí kamarádkou, poradila, podpořila.. byla tu vždy pro mě. Ale teď už jsem spokojená. Mám taťku, kterej se snaží mi mámu nahradit. Mám kamarádky, kterým se svěřím mnohem raději.

Máma má zase svoje kamarádky (17ti letý) se kterýma tráví čas mnohem raději, než se mnou. Takže je to vyřešený, řekla bych, že ten rok stačil na to, abych si to všechno srovnala a už se tím netrápila. Už mě to opravdu moc netrápí.. neleží mi to na srdci, je mi to volný, idkyž při psaní tohoto článku mám slzy v očích. Jen jsem si teď tak vzpoměla.. když je to VÝROČÍ.
Hodně mě to ale naučilo. Uvědomila jsem si, co je v životě důležitý a co není. Naučila jsem se spolehnout jen sama na sebe (lidi jsou falešný, i klidně vaši rodiče). Naučila jsem se o sebe víc postarat.. Už víc chápu vztahy mezi lidma.. Řekla bych, že mi to dalo hodně.

A z toho všeho vyplývá, že dneska si nemůžete být jisti vůbec, ale vůbec ničím...


LoveShy

Jak byl ÚPLNĚK...

4. října 2009 v 23:59 | LoveShy |  Odpad mojí hlavy
Ahoj^^

Je čas napsat něco pořádnýho. Uvědomuji si, že poslední články nejsou nijak inspirativní a tak chci konečně napsat něco normálního. Tedy v rámci mých možností, of course.
Dneska je úplněk, nijak zvláštní den, až na to, že celou noc bude ozařovat oblohu náš nádherný velký zářivý měsíc. A ať už na vás působí jakkoliv, nějak to působí určitě. Občas si tak říkám, jak na nás může působit něco zářícího na obloze? Vždyť co má spaní a naše nálada společného s měsícem? Pořád mi to nějak není jasný. Nevím jestli je to nějak věděcky podložený, asi nikdo netuší, proč to tak přesně je. Hodně zvláštní. Ale měsíc má vliv na příliv a odliv, tak proč ne na naší psychiku. Četla jsem nějaké články na internetu a měsíc má vliv především na zvířata, na jejich chování, agresivitu. Já si myslím, že je v tom také lidská psychika. Lidé podvědomě vědí, že ten úplněk přišel, tak jsou citlivější. No, to jsou jen mé názory. Každopádně mám úplněk celkem ráda. Je to zvláštní. Když jdu večer se psem, svítí na celou oblohu měsíc a je světlo jako kdyby už snad svítalo. Nejhezčí je, když jsou trochu mraky, který se shluknou okolo měsíce a přecházej přes něj. Tak se mi to líbí.
Někdy si sednu k oknu a koukám na Liberec. Okouzlující výhled a když jsou vidět hvězdy (právě je vidět jen měsíc), je to nejhezčí. A vždycky si tak říkám, kolik lidí na této polovině planety se právě dívá na měsíc nebo na hvězdy. Ono stačí jenom v naší republice. Kolik lidí si takhle zrovna sedí u okna a myslí na to samé? Hrozně by mě to zajímalo. A taky mi přijde zvláštní, že ten měsíc, na který se právě dívám, se obvykle dívá celý svět. Ne jako na jednou, ale celý svět zná právě tenhle měsíc, na který koukám teď já. Šest miliard lidí se na něj kouká. Divný, divný. Další věc, co mi nejde do hlavy.

Víte, já v podstatě nechápu hodně věcí. Vždycky mi prostě něco nejde pochopit. Většinou se to týká nějakých zbytečných věcí, nebo blbostí, ale i nad tím já přemýšlím.
Ne, že bych byla nějak tupá, ale prostě mi něco někdy přijde natolik zvláštní, že je těžký tomu věřit.
Stává se vám to?

Ne že bych byla ospalá, ale musím jít hajat a navíc je mi trochu zle.
Jejda, právě mi došlo, že je úplněk, tak asi proto.
A pak se mě ptejte, jestli jsem normální..
Hezké pondělí ve školičce všem :)):/
My se neučíme, máme exkurzi, budeme sázet stromy, opečem si buřty a hurá domů :P.

Mějte se :))

LoveShy