Jak jsme slavili výročí?!

7. října 2009 v 23:57 | LoveShy |  Otvírám srdce, na chvilku
Ahoj^^

Měla jsem v plánu to napsat včera, protože to bylo přesně rok, ale měla jsem nekonečně učení, tak to pochopitelně nešlo. Tak to napíšu dnes, svět se nezboří. Včera bylo 6.října, pokud se nemýlím. A to je pro naši rodinu zvláštní datum. Přesně před rokem se stala taková věc.

Bylo to pondělí 6.10. 2008. Přišla jsem ve dvě ze školy, měla jsem klídek doma, s bráchou jsme seděli v pokojíčku a povídali si. Prostě veselý pondělí, jako vždycky. A najednou přišel taťka s vážným obličejem, ať přijdem do obýváku, že nám chtějí něco říct. Lekla jsem se, co se stalo.. Tak jsme šli a viděli jsme mámu, jak sedí na gauči a brečí. Sedli jsme si vedle na gauč a jenom vyděšeně zírali. Co se děje sakra?! Taťka stál u okna a jenom kroutil hlavou. Brácha už byl taky na nervy, tak se zeptal, co je. A taťka jenom řekl "Máma si našla jinýho pána a stěhuje se od nás." Au. Zhluboka jsem se nadechla a nemohla tomu uvěřit. Co? Podívala jsem se na mámu a ta propadla záchvatu pláče. Taťkovi se skutálela jedna slza po tváři. "Jo Niky.. prostě to tak je. Našla si přítele a je s ním už dva roky!" To už neřekl tak klidně. Začala jsem se klepat a brácha začal brečet. "Všechno jsi posrala! Já pro tebe dělal všechno a co z toho mám?" křičel taťka. Máma jenom bulela, občas řekla, že za to nemůže, že se to stává, že už jim to nefungovalo dlouho. Začalo mi docházet, že to není sranda. Máma to s někým táhla dva roky. Už nebudem rodina, už to nebude jako dřív. V tu chvíli jsem začala brečet taky. Nešlo to zastavit. Proč? Proč my? Co jsem udělala, co udělal taťka? Všechno nám kupoval, platil, jezdili jsme na dovolený, nemlátil nás nikdy, nekřičel na nás.. mámu měl rád celých dvacet let. A odměna? Nevěra. Nemohla jsem tomu uvěřit, prostě ne. Připadala jsem si jako v hodně špatným snu a pořád marně čekala, kdy se probudím. Neprobudila jsem se, byla to bohužel realita. A tak si sbalila věci a odstěhovala se. Taťka byl strašně naštvanej, ikdyž tušil, že máma někoho má, nebyl na to připravenej. Když máma odjížděla, začal prosit, ať se vrátí. Brečel, mlátil věcma o zem.. Já nevěděla co dělat. Máma se odstěhovala, odvezla si všechny věci, koupelna byla najednou prázdná, skříně byly prázdný.. všechno bylo prázdný. Říkala jsem tátovi, ať má svojí hrdost a neprosí ji. Nemá to cenu.. ona by se stejně nevrátila. Potom taťka celý noci nespal, nasedl večer do auta a jezdil okolo Liberce a vrátil se pozdě v noci. Smutek, naštvanost, lístost... nevěděla jsem co dřív. Všichni jsme byli v pytli. Pak se to tak nějak střídalo.

Jednou si s tátou šíleně nadávali, což se nedalo vydržet. Nikdy jsem je neslyšela si takhle hnusně nadávat a přímo před náma... Někdy k nám zase máma chodila a byla u nás celý odpoledne a bavili jsme se. Ale většinou to byli hádky. Hádky o peníze, o věci, o nás.. Já jsem jí doteď nedokázala odpustit. Nechtěla jsem jí ani vidět. Bylo to divný, bejt sama holka v bytě. Nemohla jsem si od mámy půjčovat věci, už v koupelně nebyly tuny šminek jak předtím, nebyly tam stovky dámských šampónů.. Nezvyk. Byl to nezvyk, přišlo mi, že je nás doma hrozně málo. Bylo těžký si zezačátku zvyknout. Příbuzný to nevěděli, kamarádi to nevěděli.. a nikdo nechápal proč jsem najednou tak smutná, tak jiná. Postupně se to všichni dozvěděli, ne moc hezkým způsobem, ale dozvěděli. Máma začala na tátu házet špínu.. takže v očích ostatních byl on ten špatnej. To si opravdu nezasloužil. Ale zvládal to všechno.. Zvládal práci, domácnost, děti a i svoje koníčky.. Postavil se okamžitě na svoje nohy a zvládl to. Jinak by se to všechno zhroutilo definitivně. Všechno to strašně utíká. Už mi přijde normální, každej den tu válčit s těma svejma chlapama. Někdy je to těžký, ale zvykla jsem si na všude se povalující trenky a ponožky, protože to je to nejmenší. Nikdy jsem si extra nerozuměla s mámou, nikdy mě nevzala do města a nic mi nekoupila. Nikdy jsme si o ničem nepovídaly.. ani jsem neměla zájem. Ona ze mě neudělala holčičku.. já vyrostla po klučičím. Taťka byl pro mě vždycky #1. Teď už prostě beru za svou rodinu taťku a bráchu. Mámu ne. Vidím ji jednou týdně a celkem mi to stačí. Nemám zájem jí vidět, je falešná, ulhaná a rotrhla nám rodinu. A po tom všem si myslí, že to bude jako dřív. Ten rok utekl jako nic, až mi to přijde neuvěřitelný, protože ten 6. říjen mám v hlavě úplně přesně, jako by to bylo včera. Ale jsem ráda, že už je to za náma. Naši jsou už měsíc rovedený, táta si našel skvělou přítelkyni a je, myslím si, už celkem šťastný. Ty rány se nezahojí nikdy, máma byla jeho první velká láska a tak to zůstane na vždycky.. ale vyléčil se z toho, byla to pro něj ošklivá životní zkušenost. Já jí to taky nikdy nezapomenu.. (hlavně nikdy nechci vidět toho jejího přítele). Mrzí mě, že to takhle celý dopadlo, vždycky jsem myslela, že takový věci jako rozvod se nás netýkají. Mrzí mě, že nemám mámu, která by byla mojí kamarádkou, poradila, podpořila.. byla tu vždy pro mě. Ale teď už jsem spokojená. Mám taťku, kterej se snaží mi mámu nahradit. Mám kamarádky, kterým se svěřím mnohem raději.

Máma má zase svoje kamarádky (17ti letý) se kterýma tráví čas mnohem raději, než se mnou. Takže je to vyřešený, řekla bych, že ten rok stačil na to, abych si to všechno srovnala a už se tím netrápila. Už mě to opravdu moc netrápí.. neleží mi to na srdci, je mi to volný, idkyž při psaní tohoto článku mám slzy v očích. Jen jsem si teď tak vzpoměla.. když je to VÝROČÍ.
Hodně mě to ale naučilo. Uvědomila jsem si, co je v životě důležitý a co není. Naučila jsem se spolehnout jen sama na sebe (lidi jsou falešný, i klidně vaši rodiče). Naučila jsem se o sebe víc postarat.. Už víc chápu vztahy mezi lidma.. Řekla bych, že mi to dalo hodně.

A z toho všeho vyplývá, že dneska si nemůžete být jisti vůbec, ale vůbec ničím...


LoveShy
 


Komentáře

1 Strange_Angelic Strange_Angelic | 8. října 2009 v 6:57 | Reagovat

Když to tak čtu, pořád si pamatuju tu SMS co jsi mi tehdy psala. A já nevěděla jak Ti pomoct ani jak Tě utěšit. Mohla jsem jenom bezmocně sedět a psát Ti několik slov, co by možná měly pomoct. A to bylo vše. Byla jsem hrozně daleko.

Al ten týden co jsem byla u vás. Dalo mi to poznat vás všechny ještě líp a víc. A musím říct  -kdybych měla čepici nebo klobouk na hlavě tak smeknu- tvůj táta je úžasnej člověk, kterých je na světě málo. Myslím, že ty, brácha i vás táta jste perfektní kombinace pro rodinu. Ikdyž tam není maminka. A věř mi, někdy je to lepší.

2 Angie Angie | Web | 8. října 2009 v 20:20 | Reagovat

tak tvůj táta musí být skvělý člověk. Já ho obdivuju. A obdivuju tebe, protože jsi se z toho dostala za ten rok. Nevím co bych v tom případě dělala já. I když o sobě se nebudu vykecávat, ne teď. Proč píšeš pořád takové články, že se mi chce brečet? A brečím nakonec?...

Věřím, že staré rány se zahojí, a že už na to nebudeš moc vzpomínat. Máš bráchu, máš tátu, a máš být ráda za to, co máš. Myslím, že taky jseš. Držím palce. Spolu to přeci zvládnete

3 AngeliQue AngeliQue | Web | 8. října 2009 v 20:35 | Reagovat

Já.. došla mi slova.. naprosto..
vím že jsme si o tom psaly, ale bylo mi blbý vyzvídat.. tenhle článek.. Vážně nemám co dodat...
Jsem ráda že jste si už zvykli, a že jste v "pořádku" .. a pokud má táta přáítelkyni, ještě ke všemu skvělou, můžeš vidět vzor trošičku v ní.. :)

4 scQpe scQpe | Web | 10. října 2009 v 23:42 | Reagovat

newím co říct :( mrzí me to vím jak yto je :(:(

5 ANA ANA | Web | 8. listopadu 2009 v 16:57 | Reagovat

LoveShy, vidím, že už jsi dostala školu života. Nevím, proč máma od vás odešla, její důvody možná pochopíš až za nějakých 10-20 let...Každopádně to pro vás bylo hodně těžké. Asi dokážu pochopit ten pocit "opuštěnosti", nevím jak to líp napsat. Že život není peříčko, už víš na vlastní kůži, ale taky už víš, že se dá všechno zvládnout a fungovat dál.A jsi dobrá, že jsi to zvládla!
Taky doufám, že ta nová tátova přítelkyně bude fajn ženská a že spolu budete dobře vycházet.
A tvoje poslední větička, že si nemůžeš být jista ničím, ale naprosto ničím - bohužel, to je pravda. Ale přesto musíš věřit, že aspoň na některé lidi je spoleh...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama