Jak roky plynuly...

18. října 2009 v 21:54 | LoveShy |  Otvírám srdce, na chvilku

Dneska je to rok. Byl krásnej den a my jsme jeli na chalupu, kde jsme šli sbírat kaštany. Já jsem měla sebou foťák a chtěla jsem si vyfotit okolí, tak jsem vylezla na sochu. Na tu blbou sochu sv. Anny. Ve chvilce nepozornosti jsem spadla dolů - z dvou metrů. Vykloubila jsem si loket a ještě si ho naštípla. Přesně před rokem jsem ležela v nemocnici a čekala až mě vezmou na sál a loket mi nahodí. Během toho roku následovaly další čtyři operace, desítky rentgenů, rehabilitací.. a ani dneska - rok po tom - ruku nenatáhnu. Stačila jedinná vteřinka nepozornosti.. Můžu být ale ráda, že se mi nestalo něco horšího. Mohla jsem si zlomit páteř, narušit míchu. Stačila by jedinná sekunda a mohl se mi zhroutit život. Měla jsem velké štěstí..

(zleva odshora - socha sv. Anny; ruka proti sluníčku - naposledy natažená, pak už jsem letěla; stromy a socha; já s dlahou; já s dlahou; já v nemocnici přesně před rokem, kdy jsem čekala na operaci; já s ortézou; pohled dolů ze sochy na bráchu; výhled ze sochy; opět výhled ze sochy)


TEN ROK NESKUTEČNĚ UTEKL.. PAMATUJU SI TO ÚPLNĚ ŽIVĚ. BYLO TO STRAŠNÝ. MUSELA JSEM JET S VYKLOUBENÝM LOKTEM PŮL HODINY AUTEM VESNIČKAMA, NEŽ JSME SE DOSTALI DO NEMOCNICE DO LIBERCE. TEN VYKLOUBENEJ LOKET SE TAM ÚPLNĚ HEJBAL, CEJTILA JSEM TO CELOU PŮLHODINU, KAŽDOU ZATÁČKU TO ŠÍLENĚ ZABOLELO. AŽ KDYŽ MI ALE UDĚLALI RENTGEN, ZJISTILI JSME, ŽE JE TO VYKLOUBENÝ. VĚDĚT TO HNED NA MÍSTĚ PO ÚRAZU, ASI SE SLOŽIM.

DLOUHO JSEM SE NEMOHLA DÍVAT NA TY FOTKY, CO JSEM ZE SOCHY VYFOTILA, NECHTĚLA JSEM O TOM MLUVIT. ALE TEĎ.. S LOKTEM CVIČÍM, OPÍRÁM SE O NĚJ.. UŽ MI TO NEVADÍ. SICE BUDU MÍT NAPOŘÁD NÁSLEDKY, ALE JE TO ROK..NEVADÍ MI O TOM MLUVIT.. IKDYŽ LOKET TŘEBA JEDNOU NAPLNO ROZHÝBU, NAVŽDY MI ZŮSTANE MALÁ PLOCHÁ JIZVIČKA ZESPODU LOKTE.

LOKET MĚ OMEZUJE VE SPORTOVÁNÍ, ALE NEMÁ CENU SI ŘÍKAT "KDYBYCH TAM NELEZLA". UŽ SE NIC NEZMĚNÍ..NEVRÁTÍM ČAS. KDYBY SE TO NESTALO, TŘEBA BY BYLO VŠECHNO JINAK. TO JE PROSTĚ OSUD, KTERÝ NEZMĚNÍME.

(Omlouvám se za ten caps.. už jsem to měla napsaný, nechtělo se mi to přepisovat.)
 


Komentáře

1 AngeliQue AngeliQue | 20. října 2009 v 11:26 | Reagovat

Jej :-x ani nevím, že se ti tohle přihodilo.. :-x
uplně mi běhá mráz po zádech jak si to čtu a představuju.. :-x :-x

2 *Barr.Borka - eSBé <3 *Barr.Borka - eSBé <3 | Web | 20. října 2009 v 19:16 | Reagovat

achjo :( nechtěla bych to zažít ... je mi tě moc líto, ale seš silná, já bych to nezvládala, 4 operace za 1 rok :( .... ještě ta fotka tý naposled natažený ruky :X ... uplně sem si to představovala, když sem to četla ...

3 ANA ANA | Web | 31. října 2009 v 23:28 | Reagovat

K tomu pádu - máš pravdu v tom, že to naštěstí odnesla jen tvá ruka. Věřím, že to bolelo jak čert a že máš ještě problémy, hlavně ji neustále procvičuj, neříkám že denně, ale 2-3x do týdne. A máš fakt štěstí, že jsi nedopadla hůř a nepoškodila si páteř. Z dvou metrů se může stát ledacos... Možná to je výstraha pro příště, až někam budeš šplhat, tak aby ses vždycky nějak jistila...! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama