Jak to všechno je...

28. října 2009 v 0:09 | LoveShy |  Odpad mojí hlavy

>.<</strong>

V poslední době to není moc dobrý. Já sama nevím co je, to je nejhorší. Nedokážu správně popsat svůj problém, takže to nikdo asi moc nepochopíte. Dneska se mi nedaří nejlépe, mám opravdu mizernou náladu. Poslední týden jsem na všechny protivná, směju se jen z donucení, nemám na nic náladu. První důvod je asi ten, že kamarádky se změnily. Chovají se absolutně jinak, já je nepoznávám. Já do života nikomu nekecám, takže když jsou ony takto šťastné, budiž ať jsou a já budu šťastná za ně. Mrzí mě, že je to všechno jinak, ale to je život. Nic nevydrží jeden den stejné a já to vím - vždyť jsem toho součástí. Další věc je tak trochu zdravotní, tak bych to tu nerada řešila. Jen se bojím, aby mi něco nebylo, protože mě už delší dobu "něco" obtěžuje. Mám divný pocit, a většinou se mé pocity nepletou. Nebojte, odhodlám se a zajdu k doktorovi. Další důvod mé nálady.. asi mě to všechno štve dohromady. Jestli jste četli můj velmi účelný "pyramidový článek" nějak jsem to tam psala. Někdy bych si přála být jiná, připadám si totiž jak v jiném světě. A někteří lidé mi dávají velmi najevo, že se třeba trochu liším. Už nevím co dál dělat, aby se to změnilo. Já jsem jaká jsem. Mám to v hlavě všechno srovnaný, já to všechno vím. Neměla bych se měnit kvůli ostatním, být taková jaká jsem, oni mě budou mít rádi.. Všechno to vím, jen nechápu, proč jsem poslední dobou tak mimo. Možná je to další věcí.. Víte, jistou osobu znám už šíleně dlouho. Viděla jsem ji vyrůstat, měnit názory, kamarády. Nesnášeli jsme se, skamarádili jsme se.. a můžu říct, že ji znám velmi dobře. Jenže ona se ke mě nechová moc dobře. Na to, že se známe tak dlouho, není to moc hezký. S jinýma lidma se třeba zná měsíc a hned tvrdí, jak je miluje a jim by ani vlásek nezkřivila. Jenže na mě je někdy celkem hnusná. Předevčírem jsem si na něco stěžovala (oki, bylo to na svoji váhu) a ona mi dala pohlavek, že to prý není pravda. Ze srandy jsem řekla, že jsem tlustá (tak, nebylo to moc ze srandy, spíš jsem to myslela vážněji, ale řekla jsem to tónem, jako bych to říkala ze srandy) a ona mi vrazila ještě jednou. A ještě mě seřvala, ať takový nesmysly neříkám. Ne, nikdo mi prosím neříkejte, že tlustá nejsem. Nikdo neví jak vypadám, a kdo mi řekne, že jsem hubená, tak je lhář. Nechci na sebe upotávat pozornost, aby mi to ostatní vyvraceli, ale myslím to vážně. No, ale to je jedno, ne? Prostě mi dvakrát vrazila a nechápu proč. Stačilo mi něco říct, ne mě hned mlátit! Opravdu mě to naštvalo. Ve třídě byla právě tma, protože nám učitelka něco promítala, tak aspoň nemohla vidět, že mi tekly slzy. Ležela jsem na lavici a snažila se to přemoct, ale nešlo to. Měla jsem v sobě tolik vzteku a lítosti. Nešlo o to, že mi vrazila. Ano, celkem to bolelo a neměla právo mě mlátit, ale víc mi šlo o to, že nikomu jinýmu by se neodvážila vrazit. Ostatním lidem by nic neudělala, jen na mě je taková. Nemá smysl se s ní hádat, něco jí říkat, protože ona má nadání všechno otočit proti vám a to se nevyplatí. Říkám si, že nejlepší bude ji nechat v domnění, že je všechno ok. Nechovám se slabošsky, i když se trochu bojím, že se na mě vykašle, protože vím, že stačí málo a ona by byla schopná mě odstrčit. Velmi často jí dávám najevo, když se na ní naštvu, aby si uvědomila, co mi dělá, ale ona to asi nepobírá. Myslím, že si po tom všem co pro ní dělám, tohle nezasloužím a taky mě to mrzí, protože jí mám pořád ráda. Třeba se to časem spraví.
Teď o prázdninách to mám nabitý. Zítra mám trénink, ve čtvrtek mám návštěvu zubařů, v pátek mám generálku a v soboru je TAKT show (tj. show naší taneční skupiny, kde každporočně vystupujeme s formacema z minuýho roku). Tak to bude trochu nabitý, ale aspoň se nebudu nudit. Na tu show se těším, uvádí to Leoš Mareš, kterýho zbožňuju :D takže to bude super <3.
Doufám, že se mi spraví nálada, potřebuju oddych.
Vy se mějte hezky, určitě se ozvu.

***(Omlouvám se ještě všem za své nálady a za zmatenost. Dneska je totiž lehký mě nachytat, uvěřím vám všechno. Jsem poslední dobou nepoužitelná, úplně mimo. Určitě to znáte, tak snad mě chápete.)***

 


Komentáře

1 TaRa* TaRa* | Web | 28. října 2009 v 0:21 | Reagovat

Pěkný blog

2 ANA ANA | Web | 28. října 2009 v 14:20 | Reagovat

Vidím že máš tzv.den blbec. Ráda bych tě nějak potěšila, ale takových dnů blbců ještě přijde hodně. Naproti tomu, po takovém hnusném období nutně přichází období lepší, kamarádi i rodiče jsou jak andílci, ty sama jsi jak andílek, sluníčko svítí a lidi se milujou.
:-D
K té tvé kamarádce - nevidím do vašich vztahů, hádek ani usmiřovaček. Píšeš že tě mrzí, že ti jednu vrazila. Ne, dvakrát. Víš, ono to je těžký. Ty uvádíš, že to bylo, když jsi pronesla že jsi tlustá. Neznám tě a nevím, jak fyzicky vypadáš. Ale vím, že holky v tvém věku (a já jiná nebyla) mají pocit že jsou tlusté, i kdyby vážily 45 kilo na výšku 160 cm. Jde o to, nenechat si tento pocit přerůst přes hlavu. Kamarádka tě možná vidí jako normální štíhlou holku a s těmahle řečma ji vytáčíš. Aby zdůraznila ten nesouhlas, použila důraznější prostředek. Asi to přehnala, teď jsi pochopitelně naštvaná - jsi už velká holka a nějaké pohlavky nebo šťuchance si nemusíš dát líbit.
Zkus si pohlídat, aby se to neopakovalo - a pokud ano, hned si to s kamarádkou vyříkej. (Vím že se líp radí než dělá, ale víc poradit nemůžu.)
Pak si ještě zhodnoť sama před sebou, jestli jsi opravdu "tlustá" nebo je to jen v tvé hlavě. Spočti si nějaký ten váhový index, návod najdeš určitě  na netu. Porovnej si výšku a váhu, na to jsou taky tabulky. A pokud jsi v normě, nech věci tak jak jsou a  nesnaž se hubnout zbytečně. Holky, které se snaží mermomocí zhubnout, taky můžou skončit na kapačkách ve špitále. Myslím, že tvůj případ to nebude, píšu to jen pro úplnost.
Uf, tak komentář je dlouhý jak babský řeči... takže finíto.
Takže ti přeji, aby špatný den skončil a zavládla znovu pohoda ¨...
:-P  :-P  :-P
P.S. a dík za návštěvu na mém blogu!

3 Strange_Angelic Strange_Angelic | Web | 28. října 2009 v 21:34 | Reagovat

Já Tě viděla. Byla jsem s tebou celej týden a s jistotou teda vím, že tlustá nejsi určitě. Koukni se na mě Niky prosímtě. A i kdyby (jakože ne) tak co?
Promiň, ale zkus se podívat na děti z oblastí, kde je zlatem jídlo a voda. umírají na velké podváhy, za okolností, kdy jsou jejich těla samá kost a kůže.
Každý z nás, by měl být vděčný za to, že my v takovém prostřední nežijeme. Že máme možnosti, kvůli kterým neumíráme hlady. Ale o tom jsem nejspíš psát nechtěla.

Myslím, alespoň podle mě, že píšeš o spolužačce Niky. Pokud se mýlím, tak tohle ignoruj, ale pokud ne, tak bych se tímto moc netrápila. Já vím, že mě se to říká, když jako nejignorantnější ignorant kašlu na to co o mě říká, nebo co činí okolí a zabývám se víc internetem.
Ale přijde mi, že s tímhle nic neuděláš. Jsou prostě lidé, kteří neznají všechny mravní zásady a nebo jenom nemyslí, protože jim mozek tupí puberta, která s nimi mlátí ode zdi ke zdi. Ono je to jednou přejde a dojde jim co vlastně udělali a co jim to vzalo.

Ale ty se drž zlatíčko. <3 Kdyby něco - jsem tady. :)

4 Angie Angie | Web | 28. října 2009 v 23:50 | Reagovat

chápu, že tu onu osobu máš ráda. Každý má nějakou negativní stránku. Někdo víc, někdo míň.
Dala ti pohlavek právě kvůli tomu, že tě dobře zná. Právě že nikomu takovému, koho zná jenom měsíc by se to neodvážila udělat. Ale dávej si na sobě záležet. Doufám, že jsi s ní aspoň o tom mluvila. Že takové chování si nezasloužíš, a co si o tom vůbec myslíš. Měla by vědět, že ona se k tobě nechová, jako ty k ní. Především, dávej si na sobě záležet. Nikomu nedovol ti takzvaně s*at na hlavu.
Ale myslím, pokud jí to nedojde, a bude nadále se chovat jako de*il (s prominutím), tak je to ztracený případ. Nechci ti nic vnucovat (kolikrát jsem to dnes napsala?), ale být tebou, tak dám tý holce najevo, že ona si nebude se mnou dělat co chce, a minimálně jí dám pěstí taky. Eeh...
já jsem na fyzický kontakt hodně háklivá. Klidně ve srandě se mě může někdo úmyslně dotknout (uhodit, kopnout, šťouchnout), tak prostě zuřím. I když je to nejlepší kámoš, dá mi hodně zabrat, abych mu nezlomila čelist nebo tak něco. Jako třeba vtipky nebo podobně snesu, ale když někdo mě napadá úmyslně fyzicky (i ve srandě), tak se ze mě stává démon. Stalo se mi to párkrát. Ale bylo to na základce. Jedna holka myslím mě šťouchla, ve srandě. Pak jsem úplně vážně udělala ten svůj zuřivej a zlej ksicht (to dělávám občas), a řekla jsem, že klidně ať si dělá srandu, nebo cokoliv jinýho, ale ať na mě nesahá. Prej jsem přitom vypadala jako rozzuřenej býk, když vidí červenou, skoro byla vidět taková ta pára z uší. Pak se ta holka omluvila, a prej nevěděla, že se na mě nemá sahat. Sice si pak ode mě docela dost držela odstup, ale o nic jsem nepřišla.
Vím, že je to něco jinýho, když ta holka je tvoje kamarádka. Ale vážně si s ní zkus promluvit. Že ti to její chování prostě vadí. A pak je jenom a jenom na tý holce, jesti ti vyhoví, a začne se chovat normálně.
A víš, něco mi řiká, že z větší části to ona je zdrojem tvých trápení. I když samozřejmě, velkou část toho, co tě trápí nevím.
A proboha nejsi tlustá. Jasně, hubená nejseš. Ale ještě si neviděla tlustý lidi. Spolužačka, který je asi 17 (myslím), se nevejde do tramvaje. Normálně, jak máš dveře, tak se tam nevejde. Jo, je dost velká. Když se na ní koukám, připadám si jako... ani to neumím přirovnat. Normálně moje zápěstí je asi tak velké, jako její prst. Viděla jsem tě na videu, viděla jsem tvoje fotky, a věř mi, nejseš tlustá. Ale nenajde se nikdo na zeměkouli, kdo by byl na stoprocent spokojen se svojí postavou, takže to je normální. Třeba zase vlasy máš okouzlující :-) a oči ještě lepší

5 Morphine~Princess^^ Morphine~Princess^^ | Web | 29. října 2009 v 21:23 | Reagovat

Ani nevieš ako ti rozumiem...dokonale. Som v poslednej dobe tiež zmätená, a moja kamoška ma tiež mlátila...
Zvyčajne sa pozerám na jeden bod, nejaký....nohy, peračník, alebo le ntak do steny, a nevnímam na čo sa dívam, len si myslím, že pokiaľ premýšľam, nemala by som mať zavreté oči, ľudia by si možno mysleli že spím.
Tak to bolo aj raz keď sme spolu sedeli v jednej pasáži. Nevnímala som, bola som v mojom svete. Bola ticho, a zrazu mi len tak dala dve facky. Jednu, druhú.
"Nehraj sa že ma nepočuješ,a si vo svojej realite."
Povedala mi a ešte sa smiala aká je vtipná. Boleli ma obe líca. Mohla mi niečo aj jemne povedať, nie takto hrubo...asi to nemyslela nejak zle, ale dotklo sa ma to a skoro mi vyhŕkli slzy. Nie od bolesti, ale od jej zachádzania so mnou ako jej priateľkou, a živým rovnocenným človekom.
Narýchlo som sa s ňou rozlúčila a vyparila sa.
Viem aké to je aj s tučnotou. Mám dve kilá nadváhu. Neuveriteľné, ešte pred rokom som mala tri kilá podváhu. Na mojom bruchu je to aj vidno, ale ja si neviem odoprieť jedlo, nechcem byť anorektička ani bulimička...
V poslednej dobe mám depky, a keď mám nervy, viac jem. Hltám sústo za sústom, ale teraz si už dávam väčší pozor. Preto som asi pribrala ale predsa, keď kamoška povie že má 50 kíl, zato ja mám 60 - na moju výšku to nie je málo - raní ma to. Neviem niekedy čo mám robiť...
S ním, s ňou, s rôznymi vecami. Ostáva mi len vypísať sa do denníku, a blogu. Nemá ma kto vypočuť...
A súhlasím aj s tým, že nič nevydrží jeden deň rovnaké. Ani u mňa. Zhoršuje sa to. Ráno keď vstanem, viem to. A  je to tak. Problémy sa kopia a kopia. Kedy to pominie? Dúfam že raz áno, a zatiaľ ti držím palce...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama