Listopad 2009

Jak jsem se vrátila z reality...

26. listopadu 2009 v 22:56 | LoveShy |  Odpad mojí hlavy
Ahoj všem^^



Mám pár novinek, které musím světu sdělit, tak to chce asi nový článek. Včera byla u nás premiéra Nového měsíce, jak jsem psala v minulém článku, a já už opravdu myslela, že se tam nedostanu. kvůli šílenému kašli. Jenže nakonec jsem se ovládla a svými nadpřirozenými silami jsem kašel jaksi "potlačila" :D a prostě jsem se snažila moc tam nechrchlat. No, takže jsem tam šla. S kamarádkou jsme tam byly o něco dřív, tak jsme si koupily vytoužené lístky a šly si sednou, aby jsme popovídaly. Čekala jsem, že tam budou davy ječících třináctiletých fanynek, protože v rezervacích na netu byly dva plný sály, ale překvapivě tam bylo jen pár holek a hodně dospělých, takže to bylo v klidu. Takže jsme si chvilku povídaly a pak jsme si šly koupit něco k jídlu a pití. Původně jsme chtěli jen popcorn (co by to bylo za kino bez popcornu) ale nakonec jsme si vzali a i pití a nakonec jsme si všimli na takové malé cedulce na pultu, že když si koupíme střední pití a střední popcorn, dostanem placku Belly a Edwarda nebo Belly a Jacoba. Tak my úplně šťastný si to koupily a placky (obě s Edwardem) jsme si hned dali na "hruď" :D, jak nějaký fanynky :P. No, ještě jsem chtěla chvilku posedět před sálama, ale kamarádka mě donutila jít si sednout na místo, tak jsme šly. Bylo tam hrozně málo lidí a to bylo 10 minut před promítáním. Tak jsme čekaly, najednou přišla nějaká paní a lidem v první řadě řekla, ať řeknou písmeno a číslo. A oni řekli C 8. No a člověk, ktery seděl na sedadle C 5 vyhrál DVD a triko Stmívání. A my jsme jako seděli na sedadlech C 9 a C 10!!! To mě naštvalo, ale nevadí :D. Pak to začalo a mě zarazilo, že sál byl poloprázdný. Aspoň jsme si měly kam dát bundy ;). No, první film byl Twilight, to mě moc nebavilo, neboť jsem to za poslední rok viděla hooodněkrát, ale viděla jsem tam hodně detailů, který na televizi nevidím, tak to bylo dobrý. Následovala přestávka a potom začal New Moon. Bylo to úplně zvláštní, konečně jsme se dočkali. Nebudu to popisovat co se mi líbilo a co ne, protože to by bylo na další článek. Ale bylo to opravdu skvělý. Byla jsem z toho úplně mimo. Takže řeknu k tomu pár věcí ve zkratce, takže kdo to ještě neviděl a nechce o tom číst, tak ať to teď dál nečte.
Strašně se mi líbilo, jak ukázali ten rozdíl mezi vztahem Belly-Edwarda a Belly-Jacoba. Líbilo se mi, jak ukázali strávený čas Belly a Jaka u něj v La Push (a taky vlkodlačí hoši jsou skvělý - dostává mě velká role Quila :D). Pak se mi líbilo shledání Edwarda a Belly ve Volteře, to bylo krásný a potom celá Volterra (Aro je skvělej psychouš a Jane správná drsňačka :)). No a samozřejmě konec, který nikdo nečekal a po kterém všichni chtějí okamžitě vidět Eclipse. Škoda, že to udělali takhle, ta Edwardova "podmínka" měla být řečena až v Eclipse, ale nevadí. Ten konec byl krásný, ikdyž mi bylo Jaka líto. Hlavně touhle hláškou (ikdyž já bych řekla to samý, soucítím s Bellou):

"Nenuť mě vybírat mezi vámi, protože to bude on. Vždycky to byl on"

No a teď myslím, že to zase začnu číst, opět jsem spadla do Twilight mánie. Po letních prázdninách, které jsem prosnila jsem si slíbila, že od začátku školního roku začnu uvažovat reálně. Celkem se mi to dařilo, ale poslední dobou jsem měla pocit, že už do tý reality nějak přestávám patřit. Všichni okolo mě řeší kluky, kam půjdou odpoledne, kam na párty.. ale já řeším akorát to, abych přežila školu a dostala se domů. Už nějak nemám sílu dělat dojem protože se cítím jak vzduch tak či tak. A teď jak jsem nemocná, jsem zjistila, že já jsem stejně nejraději u svých snů. Navíc teď zas po Novým měsíci mám úplně chuť skočit jim tm do toho jejich světa a být tam místo Belly. Strašně mě štve, že něco tak dokonalého jako "jejich" svět není. Já vím, že je to jen knížka a že bych to neměla tak prožívat.. jenže kdo by po tom netoužil. Mě to zase přejde, jen jsem to sem teď musela napsat. Asi půjdu killnout Stephenii, že vymyslela Edwarda Cullena a Jacoba Blacka :P. Někde v PC jsem měla obrázek a tam bylo:

"Nenávidím Stephenii - kvůli ní si nikdy nenajdu kluka."

To mluví za vše ne??

Jo a mám nové vlasy :)). Tmavý přeliv a červené pramínky. Fotky pod perexem.


Jak si pán Osud zase hrál...

25. listopadu 2009 v 12:15 | LoveShy |  Odpad mojí hlavy
Ahoj^^

Celý svět čeká už téměř rok na listopad, konkrétně na tento týden. Proč? Přeci premiéra druhého dílu fenomenální Twilight ságy. Pamatuju si, že když jsem byla v devítce, začalo někde na jaře odpočítávání 300 dní. Koukala jsem na to každý den, jak ubývaly vteřiny, minuty, hodiny, dny.. Bylo to nekonečný, věděla jsem, že už budu na střední, až se dočkám nuly na odpočítvadle. Tak jsme trpělivě čekali, jásali z prvních trailerů, fotek.. poslední dobou byly spíš návaly scén, že mám pocit, že už jsem to viděla celý. Pak jsem měla radost, že jsem si stihla zabrat lístky na předpremiéru u nás v kině. To promítání je dneska, je to dvojprogram - Twilight+New moon a mám tam jít s kamarádkou. Jenže problém je, že já jsem poprvý za poslední půlrok nemocná. V pondělí mě bolelo jen v krku, to by se dalo, ale včera jsem chytla hlubokej kašel a s ním přeci nemůžu jít do kina. Dneska tedy plánuji celý den ležet, krk mám zabalený v šále, piju teplé čaje a hodně vody a prostě dělám všechno proto, abych tam mohla jít, ikdyž bych za normálních okolnosí byla šťastná, že nemůžu do školy. S kamarádkou už jsem na večer domluvená a tak střasně moc doufám, že to vyjde. Vím, že ten film už je na netu, mám ho dokonce v dobré kvalitě v PC, ale to není ono. Nemůžu teď říct kámošce, že nejdu, ikdyž by to asi pochopila. Musím tam jít.. a strašně chci. Dneska je mi trochu líp, kašle se mi celkem dobře tak snad to do večera ještě nějak zklidním. Asi se chovám jak blázen, ale tohle si přeci nemůžu nechat ujít. Opravdu mě štve, že mám takový pech. Ať jsem nemocná klidně celý další týden, jen ne dneska..
To je opravdu ironie. Rok se na něco těším a pak jsem nemocná.
Štve mě to..

Jak jsem se zmýlila v mnoha věcech...

22. listopadu 2009 v 0:41 | LoveShy |  Odpad mojí hlavy
Ahoj^^

Je třeba pár věcí objasnit. Minulý článek. Psala jsem ty slova ve špatné náladě a nechtěla jsem tím říct, jak to asi bylo pochopeno. Někdy si člověk připadá zbytečný, ikdyž ví, že jsou tu lidé, kterým na němu záleží. Od vás na blogu vždycky přijdou hezké reakce, což mě moc těší, ale netrávím s vámi každý den, jako s lidmi, pro které si připadám zbytečná a vy mezi ně vážně nepatříte. Víte, je to asi jedno.. už si připadám opravdu trapná. Pořád si stěžuju na nějaké problémy, které problémama ani nejsou. Nechci si neustále stěžovat, jen momentálně nemám nikoho, komu bych to všechno vyklopila.
Dnešní den je (á velká změna) hodně divný. Ani nevím proč. Vlastně vím, ale nebudu to tu řešit.
Ale jsem ráda, že je víkend. Za chvilku půjdu asi spát a těším na ten pocit, kdy zalehnu do postele a budu pomalu usínat. Já se na tenhle okamžik dne těším každý den, ale o víkendu ještě víc, když nemusím vstávat. Totiž má nejneoblíbenější část dne je vstávání. Hned jak zazvoní budík, hrkne ve mě a jsem otrávená. Nechce se mi vstávat, natahuju si chvilky v posteli a občas znovu usnu. Když se mi konečně podaří vstát, je mi blbě, zima a nestíhám, protože už je příliš pozdě. Takže věci naházim do batohu, v koupelně jsem tak dvě tři minutky, něco malýho k svačině a letím na bus, kterej sotva stíhám. Jak já ty rána nesnáším! To je prostě vždycky největší trauma.
Víte co je divný? Že si vůbec nepamatuju, jak jsem vstávala o prázdninách v létě. Dva měsíce ponocování si pamatuju, ale vůbec nevím, jestli jsem opravdu každý den prospávala celé dopoledne.. vůbec si to nevybavuju. Každopádně bych to brala zpátky. Školní dny mě vyčerpávají a v pátek jsem vždycky totálně vyřízená. Třeba jako včera. Koukala jsem na sněženky a machry a přitom jsem seděla na PC, pak jsem asi ve 22h. šla do kuchyně a když jsem se vrátila, plácnula jsem sebou o postel. Ležela jsem na břichu a nechtělo se mi vstát - tak jsem za chvilku usnula. Vzbudil mě taťka, když přišel do pokoje ve dvě hodiny v noci se slovy "Niky, nespíš? Já už jdu. Dobrou". Strašně jsem se lekla, probrala jsem se, tak jsem si jen vyčistila zuby, rychl vypnula noťase a zalehla. Vidíte, po tom týdnu jsem byla úplně tuhá.
Teď už jsem taky nějaká unavená, tak já pomalu půjdu :). Mějte se hezky.


Jak součást vzduchu...

18. listopadu 2009 v 23:03 | LoveShy |  Odpad mojí hlavy
Nechci
být
vůči
někomu
nevděčná.
Jen
si
tu
někdy
připadám
zbytečná.

Jak to se mnou j(d)e...

17. listopadu 2009 v 16:51 | LoveShy |  Otvírám srdce, na chvilku
Jsem věčný snílek, žijící si ve svém vysněném světě a čekám na něco, co zřejmě nikdy nepřijde. Nechte mě v té iluzi, nechci dospět ^^

Než jsem si založila tento blog, měla jsem jich už předtím více. Ten poslední jsem měla hodně ráda, byla jsem na něm téměř rok a pojilo mě s ním hodně vzpomínek. Opouštěla jsem ho s tím, že tam už zůstat nemůžu, i když jsem chtěla. Už o něm vědělo moc lidí a to jsem nechtěla. Z minuty na minutu jsem od té veškeré práce utekla. Bylo mi to líto, ale věděla jsem, že si založím blog nový. Ten samý den jsem tedy založila tenhle blog. Lítostně jsem říkala, že bude dlouho trvat, než to tu zase zaplním vzpomínkami a dlouhými články. A voilà, povedlo se. Řekla bych, že tenhle blog je na mnohem větší úrovni, než byl tamten. Paradox je, že jsem ze začátku sem nenapsala ani své jméno a teď tu jsou designy s mými fotkami a u článku je skoro pokaždé (egoisticky) má fotka. Už je mi celkem jedno, že o mém blogu ví opět hodně lidí. Tady zůstanu, protože v archivu je uloženo mnoho věcí. No a tak mě napadlo, že bych rovnou napsala něco o sobě, aby bylo jasno, pro ty, co to zajímá..

...pokračujte níže


Jak jsem to jako myslela...

16. listopadu 2009 v 23:49 | LoveShy |  Odpad mojí hlavy
Zdravím^^

Ahoj všem, jsem konečně tu. Chápu, že ta doba, kdy jste čekali na můj článek musela být těžká, ale snad jsme se tu ve zdraví sešli všichni (teda jak kdo, třeba to mé psychické zdraví je místy podlomené). Otázka zní: co je nového? Jak divné to dotazy, asi vás nezajímá, že propadám z matiky, že jsem se dneska byla podívat na základce nebo že se mi rozbily brejle. Žádné pikantní šokující nemravné drby ze svého života nemám, tak se zbytečně netěšte. Tak třeba první věc, která je nová - je pozměněný vzhled. Neměla jsem chuť dělat něco (na mě) složitého, tak jsem použila fotku nějaké holky, obarvila její pozadí na černo, změnila barvu okrajů a odkazů a taky pozadí komentů. Byla to fuška, ale zdárně jsem to zvládla, jak vidíte. Talent se ve mě prostě nezapře (:D). Další věc, proč jsem tak dlouho nenapsala? Důvod je prostý. Neměla jsem chuť. Nějak jsem ztratila zájem něco psát, ani jsem nevěděla co bych napsat měla. Ve škole nic nového, zaběhla jsem se, mám svojí třídu velmi ráda. Místy mám pocit, že někteří lidé mě občas vyřadí ze svého obzoru, ale zvykla jsem si na všechny ty změny okolo mě. Zvykám si na všechno, když totiž přijde mnoho změn najednou, i ty malé vás zaskočí, ale je třeba jít dál a respektovat to.
Pořád mám nutkání vzpomínat. Vzpomínat na základku, na lidi, na minulost. Dneska jsem si pouštěla video ze školky a hrozně mě to dojalo. Ze školky si toho hodně pamatuju, je to celkem živé. A teď, když si vezmu, že jsem na střední, je mi 16.. Kam se ztratila celá základka? Pamatuju si první školní den.. a najednou už mám za sebu i ten poslední. Strašně bych si přála být zase ta malá roztomilá holčička. Až na taková ty dilemata jako, že nechci ve školce po obědě spinkat nebo že mi jeden zlobivej kluk sebral plyšáka jsem neměla žádné starosti. Neměli jsme moc peněz, vždyť byl rok 1997 a naši mě jako malýho socánka navlíkali do punčošek a šatiček a já byla spokojená. Zpívali jsme ve sboru, koukali na 'Jen počkej zající', hráli si venku na 40 metrech čtverečních a jak se nám tam líbilo. A pak z těch všech malejch človíčků vyrostli drzí puberťáci. A to už není tak hezký. Chci být zase malá, chtěla bych se spíš vrátit do těch mých dob, protože dnešní děti to nemají moc jednoduché. Někdy mám touhu se stát malým naivním díťátkem plným zvídavých otázek, kterého rodiče chytnou za ruku a vedou ho správným směrem. Ale nejde to a musím se se vším poprat sama. Bude mi 16, už to není sranda...



Jak si něco přejete a ono se to nesplní..

5. listopadu 2009 v 22:59 | LoveShy |  Odpad mojí hlavy
Ahoj všichni^^

Včera jsem trochu vzpomínala.. Trochu víc. Mrkla jsem na svůj starý bývalý blog a četla si rok staré články. Nejdřív jsem koukala s vykulenýma očima, jak to stvoření co psalo ty pětiřádkové ohavnosti, jsem mohla být já. Takový nesmyslný kecy, co jsem psala. Pouhý rok mi přijde jako jedno století. Potom jsem jen kroutila hlavou a smála se. Jsem ale ráda, že jsem tehdy začala "pořádně" blogovat. Naučilo mě to psát, vyjadřovat se líp. Ikdyž většina článků byla složena poze "hlásni mi pls tam a tam" tak některé byly celkem dlouhé a někdy i "o nečem" :D. Ne, zas tak děsná jsem tehdá nebyla, ale oproti tomu, jaká jsem teď, jsem předtím byla ještě děťátko. Narazila jsem také na nějaké články, nad kterými jsem se mile pousmála.. Třeba naše první vzájemné komentářes Niky (kamarádka, s kterou jsem s epřed rokem seznámila přes blog).. jak jsme si psali takový blbiny navzájem, postupem času je vidět, že jsme se navzájem braly vážněji a vážněji. Přijde mi to roztomilé, jelikož se teď známe hodně. Pár článků mě nudilo, psala jsem o ničem, ale někdy bylo zajímavé si přečíst, co jsem dělala. Některé články ve mě vyvovaly vzpomínky - na úžasné prázdniny před rokem, na to, jak mě skoro nic netrápilo, maximálně že mám blbou známku ve škole. Byla to celkem dobrá doba, přijde mi, že postupem času nějak nabírám rozumu a trápím se čím dál tím víc věcmi. Někdy bych vrátila čas několik let zpátky, všechno bylo bezstarostnější. Když si vezmete jak je to všechno posunuje.. Nevyhovuje mi to takhle. Ale to je jedno, to je normální. Připomělo mi to dobré časy, jsem ráda, že to mám uchované. Já nezapomínám, ale detaily, co jsem který den dělala, co jsem si myslela, co mě trápilo. Tohle pro mě bude za pár let cenné. Tenhle blog taky. Vzpomínky.
Nakonec jsem si tam ještě přečetla jeden článek.. a to jsem asi neměla dělat. Připomnělo mi to jedno "setkání" před půl rokem a teď na to pořád myslím.
Neměla jsem to číst, neměla, neměla.. :(

Každý zná pocit, kdy něco chce, ale nejde to.
Jak já ten pocit nesnáším...


Jak to bylo naposled, ale se vším všudy...

2. listopadu 2009 v 0:02 | LoveShy |  Zážitky
TAKT LIBEREC^^ taneční skupina, kam jsem chodila 3 roky, každý rok pořádá taneční show, kde jsou prezentovány soutěžní choreografie z minulého roku. Každý rok to uvádí Leoš Mareš a vystupuje tam host a celá taneční skupina TAKT (cca 350 tanečníků od 3 do x let). Letos (včera) byla 15. show s názvem "TAKTo bude cirkus". Neuváděl to Leoš, jelikož má jiný projekt (pro méně vnímavé - Superstar) ale uváděl to nějakej starej pán, který se nám moc nelíbil, ale což, lepší než nic. Jako každý rok je to úžasné, vtipné, okouzlující, nádherné, skvělé, úchvatné.. dokonalé. My jakožto tanečníci jsme tam museli být od rána od 8. Měli jsme dvě generálky - bez kostýmů a s kostýmy a rekvizitami. Jinak jsme si to ještě celý den trénovali, pak jsme se nastrojili do kostýmů, načesali a zmalovali a čekali, až se zaplní aréna. Přišlo celkem dosti lidí, hodně známých, takže trapas :D. Ale bylo to suprové, miluju tam ty holky, tu atmosféru, všechny lidi v TAKTU, jak se tam známe, bavíme, Ten tanec, ta hudba, kostýmy, nadšení.. Je to úžasné, to si musí člověk zažít. Vystoupení se nám povedlo tak půl na půl, pár holek to prostě potentovalo. Celková show byla skvělá, a hlavně věnovaná Majklovi a Patrickovi <33. Včera byl úžasný den, byla jsem z toho v strašně dobré náladě (po dlouhé době) a jak přišel dnešek, tak se to změnilo. Ale o tom až jindy.

Enjoy photos >>>