Jak to se mnou j(d)e...

17. listopadu 2009 v 16:51 | LoveShy |  Otvírám srdce, na chvilku
Jsem věčný snílek, žijící si ve svém vysněném světě a čekám na něco, co zřejmě nikdy nepřijde. Nechte mě v té iluzi, nechci dospět ^^

Než jsem si založila tento blog, měla jsem jich už předtím více. Ten poslední jsem měla hodně ráda, byla jsem na něm téměř rok a pojilo mě s ním hodně vzpomínek. Opouštěla jsem ho s tím, že tam už zůstat nemůžu, i když jsem chtěla. Už o něm vědělo moc lidí a to jsem nechtěla. Z minuty na minutu jsem od té veškeré práce utekla. Bylo mi to líto, ale věděla jsem, že si založím blog nový. Ten samý den jsem tedy založila tenhle blog. Lítostně jsem říkala, že bude dlouho trvat, než to tu zase zaplním vzpomínkami a dlouhými články. A voilà, povedlo se. Řekla bych, že tenhle blog je na mnohem větší úrovni, než byl tamten. Paradox je, že jsem ze začátku sem nenapsala ani své jméno a teď tu jsou designy s mými fotkami a u článku je skoro pokaždé (egoisticky) má fotka. Už je mi celkem jedno, že o mém blogu ví opět hodně lidí. Tady zůstanu, protože v archivu je uloženo mnoho věcí. No a tak mě napadlo, že bych rovnou napsala něco o sobě, aby bylo jasno, pro ty, co to zajímá..

...pokračujte níže


Ty odkazy v textu, jsou odkazy na fotky, doplňující text abyste měli představu ;).


Základní informace o mě...
Jmenuju se Nikola, příjmení není podstatné. Narodila jsem se v Liberci před více než 15 lety. Mám tohle město ráda (i přes ty všechny podivné existence co tu žijí). Mám 12ti letýho bratra Dominika, kterej mě neustále vytáčí a jsem ráda, když si od něj někdy odpočinu, ale nedovedu si představit, že bych ho neměla. Společně bydlíme s taťkou v paneláku, ale nevadí nám to, protože máme úžasný výhled na celé město. Naši se rozešli minulý rok v říjnu a rozvedli letos v září. Máma žije se svým přítelem v Jablonci. Máme jorkšírka jménem Enji. Vyhovuje mi žít ve třech, už jsme si zvykli, čerstvé rány byly zahojeny.

Jak vypadám...
Měřím 170cm a raději se už ani nevážím. Rovnátka mi letos sundali a nosím brýle/čočky. Mám hnědé oči, někdy jsou tmavší, někdy světlají. Svojí původní barvu vlasů si už moc nevybavuju. Narodila jsem se černovlasá, jako malá jsem měla hnědé kudrnaté vlasy, časem se mi jenom zvlnily a teď bez žehličky nežiju (ale stále ty vlasy kudrnatí). Od páté třídy jsem měla světlé melíry, v důsledku toho jsem jeden čas před rokem vypadala víc jak blondýna než bruneta, ale úplně na blond bych samozřejmě nikdy nešla. Teď si vlasy nechávám obarvovat zase na tmavo, na svojí původní barvu. Ale jelikož je to jen přeliv, který se vymyje, momentálně jsem téměř zrzavá (ale překvapivě se mi to líbí). Vlasy mám dlouhé kus pod lopatky a nechávám si je narůst. Co jinak k sobě říct? Nedovedu se objektivně posoudit, jelikož se nemám moc v oblibě.

Jaká jsem...
Někdy introvert, někdy extrovert. Přecházím od melancholie k cholerismu. Dokážu se bavit s lidmi, až když je víc poznám. Jsem důvěřivá, výbušná, líná, neústupná, naivní, spravedlivá, nesobecká, tvrdohlavá, cílevědomá, urážlivá, náladová, obětavá, vnímavá, lehkomyslná, spolehlivá, trpělivá, vznětlivá, žárlivá, samostatná... Když chci, tak jsem hodně upovídaná. Jsem strašnej puntičkář, zakládám si na pořádku. Jsem často upřímná a to samé čekám od ostatních. Nálada se u mě mění pětkrát denně, často hledám na ostatních chyby a ty své si uvědomím až potom. Dokážu se hádat kvůli každé blbosti, vytočí mě každá maličkost. Občas lidem závidím a neumím prohrávat. Nejsem ani trochu dokonalá, ale nemyslím si, že jsem špatný člověk. Pro blízké lidi jsem ochotná dělat mnoho věcí, jsem tolerantní, často ustupuji a neumím být sobec. Každý má dané své chyby a nedostatky, které nelze odstranit. Hlavní je, aby si je uvědomoval.
Každá mince má dvě strany, poznejte je obě.

Co mám ráda...
Mám ráda čtvrteční večery, modrou barvu, číslo 5 a 23, jablečný mošt, lentilky, noc a procházky v noci, svůj pokoj, déšť.. Mám ráda svobodu, volnost, když vím, že mám čas jen pro sebe. Mám ráda radost, smích, kdy mám důvod se smát a lidi, kteří mě naplní radostí. Mám ráda optimismus v srdci a rozumné názory. Mám ráda pěkné podzimní počasí, procházky v lese, sportování, hudbu, tanec, focení, čtení, psaní, trávení času s kamarády, záchvaty smíchu, nákupy, psaní dopisů, sledování filmů, chození do kina (klidně i sama)... Je toho moc co mám ráda. Dokáží mě potěšit maličkosti, když si někdo vzpomene na nějaké výročí nebo tak, nebo mě jen tak překvapí. Bohužel se to moc nestává, proto si toho moc vážím.

Co nemám ráda...
Nemám ráda rána, učení, nepořádek, povinnosti, alkohol, cigarety, drogy, namyšlený lidi, dělení lidí podle stylů, pomluvy, přetvářku, lhaní (ikdyž sama lžu, ale to každý v malé míře), nemoci, neupřímnost, podrazy.. Nemám ráda hodně věcí, jsem pořád s něčím nespokojená. Už jsem tu jednou psala seznam věcí co mi vadí.

Přátelé&láska...
Můžete si ťukat na čelo jak chcete, ale já po lásce netoužím. Nemyslím si, že bych někoho potřebovala. Já toužím po volnosti a nemusím u sebe někoho mít. Kamarádky si okolo mě stěžují, že by chtěly kluka za každou cenu, ale já tohle neřeším. Nechci tohle řešit. Jednou to přijde a já si počkám, já na nic nespěchám. Stačí mi přátelé. Mám pár pravých přátel, na které je spoleh, se kterými jsem ráda a to mi stačí. Potom mám další spousty kamarádů, které mám ráda a se kterými je sranda. Stačí mi někdo, komu se můžu svěřit, koho vyslechnu, někomu pomůžu, s někým někam vyrazím a někdo mě obejme. Nač chtít víc? Já jsem tak spokojená, bez trápení s láskou, kterou zatím neřeším.

Jak bych se popsala?
Jsem obyčejná holka, ikdyž v něčem trochu jiná. Nemám moc sebevědomí. Mám ráda sarkasmus a ironii. Nestarám se o běžné věci, ale vnímám maličkosti. Nedávám na sobě věci moc znát. Lidé si moc nevšímají změny mého chování. Nenechám si koukat do duše. Nechci se ohlížet za tím, co bylo, ani přemýšlet co bude, ale moc mi to nejde. Žiju si nenápadně v tomto povrchním světě a doufám v nějaké změny. Bojím se konce světa. Naivně doufám, že jednou něco dokážu. Není člověka, který by mě znal nejlépe; mě nezná nikdo úplně, jen já sama. Mám spousty tajemství, která zůstanou navždy skryta.

To jsem já.




 


Komentáře

1 ANA ANA | Web | 11. prosince 2009 v 13:10 | Reagovat

Love-Shy,máš krásné představení se. Dostala jsem tvou zprávu na email, ale na tvém blogu nevím, kam ti napsat, tak to zkouším sem.
Víš, na tvůj blog jsem se proklikala spíš náhodou, nebo jsem někde viděla odkaz v oblíbených stránkách. Zaujalo mě, jak dobře si blog vedeš. Tvé články se čtou dobře, jsou trochu ironické, někdy smutné, navíc neděláš ani pravopisné chyby, máš pěkné vyjadřování. (To oceňuji, strašně šílím u hrubek). Některé tvoje starosti a problémy jsou mi dost blízké, protože jsem je zažila taky. (I když jsem je zažila poněkud dřív, věkově už jsem od tebe dál. Ale paměť mám dobrou).Chtěla jsem tě podpořit, když jsi o něčem pochybovala a měla starosti, protože vím, jaké to je, když člověku hážou klacky pod nohy a srážejí ho k zemi.
Navíc jsem jako malá ztratila tátu a tak vím, jaké to je, když člověk zůstává v neúplné rodině. (Ta ztráta byla definitivní a konečná). Proto ti držím palce, abyste vaše domácí válčení zvládli.
U tohoto komentu jsem ti nechala odkaz ještě na moje druhé stránky, jestli chceš, podívej se. Budu ráda za každou návštěvu a za komentář, pokud články nebo obrázky nebo videa někoho osloví.
O sobě nepíšu moc ráda, a už vůbec ne na blog...možná i to souvisí s tím, že jsem starší a tedy i opatrnější. Na blogu mám takový profil, kde jsou vesměs zájmy a oblíbené a neoblíbené činnosti... a články, které se týkají věcí, které mám a nebo nemám ráda, nebo jsou něčím zajímavé.
  :-)
Doufám že ti nevadí, že jsem ti psala komentáře, i když už dlouho nepasuju k tvému věku, spíš k věku tvé mamky, řekla bych. Ale prostě mě tvoje články opravdu zaujaly... A na rozdíl od tvých vrstevnic mi připadáš taková rozumnější, máš zajímavé názory, prostě jsi pozoruhodná osůbka.   :-)

2 Stanley Stanley | E-mail | Web | 6. března 2012 v 21:03 | Reagovat

Jo jo , moje řeč

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama