Jak jsem to jako myslela...

16. listopadu 2009 v 23:49 | LoveShy |  Odpad mojí hlavy
Zdravím^^

Ahoj všem, jsem konečně tu. Chápu, že ta doba, kdy jste čekali na můj článek musela být těžká, ale snad jsme se tu ve zdraví sešli všichni (teda jak kdo, třeba to mé psychické zdraví je místy podlomené). Otázka zní: co je nového? Jak divné to dotazy, asi vás nezajímá, že propadám z matiky, že jsem se dneska byla podívat na základce nebo že se mi rozbily brejle. Žádné pikantní šokující nemravné drby ze svého života nemám, tak se zbytečně netěšte. Tak třeba první věc, která je nová - je pozměněný vzhled. Neměla jsem chuť dělat něco (na mě) složitého, tak jsem použila fotku nějaké holky, obarvila její pozadí na černo, změnila barvu okrajů a odkazů a taky pozadí komentů. Byla to fuška, ale zdárně jsem to zvládla, jak vidíte. Talent se ve mě prostě nezapře (:D). Další věc, proč jsem tak dlouho nenapsala? Důvod je prostý. Neměla jsem chuť. Nějak jsem ztratila zájem něco psát, ani jsem nevěděla co bych napsat měla. Ve škole nic nového, zaběhla jsem se, mám svojí třídu velmi ráda. Místy mám pocit, že někteří lidé mě občas vyřadí ze svého obzoru, ale zvykla jsem si na všechny ty změny okolo mě. Zvykám si na všechno, když totiž přijde mnoho změn najednou, i ty malé vás zaskočí, ale je třeba jít dál a respektovat to.
Pořád mám nutkání vzpomínat. Vzpomínat na základku, na lidi, na minulost. Dneska jsem si pouštěla video ze školky a hrozně mě to dojalo. Ze školky si toho hodně pamatuju, je to celkem živé. A teď, když si vezmu, že jsem na střední, je mi 16.. Kam se ztratila celá základka? Pamatuju si první školní den.. a najednou už mám za sebu i ten poslední. Strašně bych si přála být zase ta malá roztomilá holčička. Až na taková ty dilemata jako, že nechci ve školce po obědě spinkat nebo že mi jeden zlobivej kluk sebral plyšáka jsem neměla žádné starosti. Neměli jsme moc peněz, vždyť byl rok 1997 a naši mě jako malýho socánka navlíkali do punčošek a šatiček a já byla spokojená. Zpívali jsme ve sboru, koukali na 'Jen počkej zající', hráli si venku na 40 metrech čtverečních a jak se nám tam líbilo. A pak z těch všech malejch človíčků vyrostli drzí puberťáci. A to už není tak hezký. Chci být zase malá, chtěla bych se spíš vrátit do těch mých dob, protože dnešní děti to nemají moc jednoduché. Někdy mám touhu se stát malým naivním díťátkem plným zvídavých otázek, kterého rodiče chytnou za ruku a vedou ho správným směrem. Ale nejde to a musím se se vším poprat sama. Bude mi 16, už to není sranda...


 


Komentáře

1 Strange_Angelic Strange_Angelic | Web | 17. listopadu 2009 v 0:02 | Reagovat

Každý z nás chce v dětsví tak moc vyrůst, zajímavé je, že v pubertě začínáme závidět malým dětem a to nám zůstane po celý život...

Ale pořád jsme děti (teoreticky) , my ještě ano. Můžeme utíkat ke snům a k různým nereálným princům a vším tím...

2 {*€łi$*} {*€łi$*} | Web | 17. listopadu 2009 v 0:07 | Reagovat

hoj před dvouma hodinama jsem si založila blog o ♥TWILIGHT♥ prosím jukneš na  něj a ohodnotíš mi ho ? děkuju  =)))
Skobrou nooc =))
PS: Hezkej blog =)

3 AngeliQue AngeliQue | Web | 17. listopadu 2009 v 0:19 | Reagovat

Nevím, co bych ti na to napsala, ale musím říct že tenhle článek mě vážně oslovil..
Je hrozný jak to letí. Za chvíli z nás budou maminy a budeme ty svoje děti vychovávat, a pak se z nich stanou drzí puberťáci.. no brr.. ani raději nemyslet.. :))

4 Destiny. Destiny. | Web | 17. listopadu 2009 v 12:35 | Reagovat

Páni, přiznám se že i já sem denně chodila a čekala na článek. Ráda si je tu čtu, ikdyž možná trochu jako vetřelec..:X
Je pravda jak hrozně to letí, taky bych se nejradši vrátila do školkovských let, tam to bylo nejlepší..bohužel život jede dál a nezastavuje.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama