Prosinec 2009

Jakože dneska jsou Vánoce :)

24. prosince 2009 v 10:48 | LoveShy |  Odpad mojí hlavy
Mérry xmas^^

Když už jsou teda ty Vánoce a celej net (obzvláště pak sociální síť facebook) je zahlcen přesladkými přáními, to bych nebyla já, abych se nepřidala a také všem nepopřála. Nemám ráda, když mě někdo označí na fotce ještě s dalšími miliony lidí, a tak jsem nejraději, když mohu popřát lidem osobně a když to nejde, tak alespoň napsat přání přímo pro toho dotyčného. Právě mi přišla SMSka z neznámého čísla "Prisel mi Jezisek nadelit smulu. Ze ji mel dost, dal mi ji furu. Povidam Jezisku, co takhle stesti? Listoval v seznamu, pak mi dal pesti. Tak stastné a vesele". Takže fajn :D.
Vánoční nálada mě ještě zcela nepřepadla. Právě jsme dozdobili stromeček a každou chvilku mi má zavolat kámoška Žáňa a půjdem DO LESA si předat dárky. Pak jdu k babičce a pak jsme doma :).

Přeju vám všem krásnéé Vánoce, ať jste hlavně zdraví a šťastní :))

Jak dlouho to, prosimvás, potrvá?

22. prosince 2009 v 22:47 | LoveShy |  Odpad mojí hlavy
Shhhut up aneb den velkých překvapení^^

Chci do školy. Okamžitě. Teď hned. Prosím. Chci volno, těším se, až se vyspím a všechno v klidu udělám, ale na druhou stranu nemám co dělat. Všichni jsou zaneprázdněni.
Teď sedím doma. Okolo mě se hromadí bordel, a to je divný, jelikož já bordel nesnáším. Je mi zima, a tak mám dvě mikiny. A to je dneska obleva, oteplilo se o 8 stupňů jako.. nakonec budou Vánoce na blátě, jak jinak. Koukám asi po stý na Lásku nebeskou a moc se nudím. Na fejsbůku nikdo není (ale to asi říkám vždycky, ikdyž tam je 130 lidí online). Strašně bych se chtěla smát, ale nějak nemám proč. Supr večer.
Včera jsme byli ještě ve škole a já psala písemku z bižule, takže fajn no. Ale mám dvojku. Mě ani nevadilo, mít ty dva dny školy navíc. Jsem tam strašně ráda, ikdyž je to těžký. Po škole jsem pak byla nakupovat dárky a byla jsem maximálně otrávená. Vánoční nálada se mi moc nezvýšila a akorát jsem pomlátila pár lidí. Nechápu co všichni tak nadělaj. Město je plný šílených lidí, kteří jsou schopní se prát o poslední kazetu se šamponama Palmolive za 149,- a ohánějí se kdečím (i roličkama balícího papíru). Och bože, myslela jsem, že se zblázním. Sehnala jsem co jsem chtěla, ale jako PSYCHO. Dneska jsme měli ve škole besídku a pak jsme šli do kina na CoCo Chanel/2Bobule. Já si vybrala CoCo Chanel, protože je to lepší a šla tam naše "parta". Bylo o celkem vtipný, jak se naše celá obchodka vydala do CineStaru a libovolně jsme si tam obsazovali sály. Po kině byl rozchod, celá třída prchla a já se rozloučila jen s menšinou z nich. A pak jsem jela domů.. a jsem doma.. a je to divný. Nedochází mi, že budou Vánoce. Nedošlo mi to, ani když mi holky daly dárky, ani když jsem vyzdobila byt, ani když jsem si pustila vánoční písničky. Bojím se, že bude 24. večer, po večeři a po rozdání dárků, a já tu budu sedět u PC, napíšu na facebook status a v jednu půjdu spát. Druhý den se probudím a budu zase celý rok čekat na Štědrý den. Já myslím, že to tak dopadne.. letos je to divný.
Na Štědrý den jsem doma, pak jedem k babičce a večer slavíme doma ve třech - táta, brácha, já. Druhý den jdeme s bráchou k mámě. Přijde mi to absolutně uhozený. Minulý rok kvůli Vánocům byly hádky. Přímo na Štědrý den jsme se s mámou nepohodli, takže byl zkaženej celej den. Sice jsou to letos už druhý Vánoce bez mámy, ale i tak je to pro mě pořád divný. Nedokážu jen tak přepnout na režim "nová rodina". Nejradši se vyhýbám všem věcem, který mi připomínaj starý časy. Nejvíc je mi líto taťky, že to doma musí všechno táhnout sám. A nemám ráda sebe, za všechnu tu sebelítost.

Většina naší třídy 1.A. Za nima chci! Moji milovaní. <33

Jak jsem celá umrzla včetně mozku.. // Ehm.. mozku??

20. prosince 2009 v 0:11 | LoveShy |  Odpad mojí hlavy
Tramtadadá^^

Jsem tu jen na skok. Právě ve 23:23 jsem dorazila domů, takže jsem doma velmi krátce (ale hned po tom, co jsem bleskově letěla na záchod jsem zasedla k PC). Je mi převeliká zima. Necítím bříška prstů, jak se dotýkají klávesnice. A ptáte se proč jsem přišla tak pozdě a proč je mi zima? :D Asi ne, ale stejně vám to řeknu. Jedna kamarádka E. ze třídy je profesionální zpěvačka (a když myslím profesionální, myslím tím, že nahrává CD u Michala Davida) a ta pozvala pár lidí ze třídy do jedný kavárny, kde měla zpívat. Ještě předtím než začla zpívat jsme museli čekat dlouhou dobu, tak jsme šli do KFC. Když jsme se vrátili zpátky, tak už zpívala Rehab od Amy Winehouse (tenhle styl jí jde nejlíp). Sice jsem ji už slyšela zpívat, ale dneska zpívala fenomenálně, má krásnej hlas (byla v SS, ale vyhodili ji s tím, že je až moc dobrá). Pak jsme zkoukli pár dalších tanečních vystoupeních a pár z nás odešlo domů. Pak už nás to tam nebavilo, tak jsme jeli busem doprovodit dvě kamarádky na jednu diskotéku, kde jsme si půjčouvali navzájem občanky a učili se data narození a adresy, aby to bylo věrohodné (mohlo se tam totiž až od 16 a to mě a bude až za dva měsíce). Nakonec jsme hlídače ukecali, tak jsme tam na chvilku vlítli, ale s jednou kamarádkou N. jsme se chtěli jít podívat ještě do tý kavárny, tak jsme tam ostatní nechali a šli jsme zpátky. V tý kavárně zatím začla módní přehlídka a hned nato ve spodním prádle. A jeden kamarád A. ze třídy a jeho partička se mohli uslintat (měli už i něco připito, ale i tak, prostě kluci :D) ale uznávám, že ty holky byly krásný :P. A pak když nakonec nějaká vicemiss jela po eskalátoru dolů směrem k divákům s bílým prádlem a křídlama na zádech, kluci málem omdleli a pak se otočila a měla zařízlý tanga :D tak A. úplně šílel a málem se rozbrečel, že jí chce k Vánocům. No.. pak jsme už museli s N. jít. Stály jsme venku na autobusáku, ona čekala na odvoz, já na bus. Tam jsem maximálně vymrzla. Pak jsem jela sama busem přes celý město, sedla jsem si až úplně dozádu. Tam je to nejlepší.

A teď mám strašně dobrou náladu. Ani ne tak z dneška, i když to bylo fakt super. Ale spíš jsem ráda, že mám tak skvělý lidi kolem sebe, že jsem poznala víc jakej kdo je a změnila na spoustu lidí názor. Dneska jsem se přestala bát. Pro vás je jedno čeho, prostě jsem se přestala bát, ani to nejde vysvětlit. Uvědomila jsem si totiž pár věcí. (Ha, teď přijde správnej doják :P)
Jsem jaká jsem - moudro dne :D. Ale i když nejsem nejhubenější, nejhezčí a nejchytřejší (dobře, nejsem obézní, hnusná, ani blbá.. jsem zlatej střed.. ikdyž pár kilo dolů by to chtělo, no nic :D) tak to ze mě nedělá špatnou. Doteď jsem si to tak nějak pořád brala a dávala to ostatním za vinu. Už se hrozně těším do školy a pak na lyžák. Tejden s těma lidma někde v Rakousku v hotelu. Zbožňuju svojí třídu. Miluju svý kamarády. Ráno jedu se S. busem do školy, kde na sebe házíme otrávený obličeje, že do toho ústavu zase musíme jet. Ve třídě se celý den smějeme a povídáme, všichni se všema. Na oběd chodí vždy naše super pětice - dva kluci, tři holky včetně mě, s kterýma si pořád děláme z někoho a z něčeho srandu. Pak jedu domů se S. se kterou se válíme smíchy po zemi a pomlouváme co se dá. Odpoledne se hnedkon vidím s Ž. které řeknu vše, co mě trápí a s čím jsem šťastná a ona mi taky poví všechno a taky se spolu hodně zasmějeme - úplným kravinám. Přijdu z venku za tmy domů, pohádám se s bratrem a následně se půlhodiny pereme o poslední láhev moštu, ale pak nás napadne si dát každý půlku a společně se tomu akorát zasmějeme. Pak přijde domů taťka, a i přes to, že je unavenej s náma dělá kraviny. Večer si píšu s NB. a tlemím se u PC jak blázen. O víkendu se s ní vídám, občas u mě spí. Sem tam se vídám ještě s někým z kamarádů, ale stíhat to všechno nedá. Uvědomuju si, že mám co potřebuju.

Tak jsem si řekla, že kašlu na ostatní, kterým nestojím za nic. Nemám ráda, když mě někdo bezdůvodně vynechává ze svého života, nebo se na mě jen tak vykašle. Ten člověk na mě přeci nemohl zapomenout, ale když se sám neozve, pak mě asi nemá rád tolik, jak tvrdí. Když někoho znám dlouho a on dá přednost někomu, koho zná chvilku, mi nepřijde moc správný. Nemám ráda chování, že se se mnou někdo baví, jen když se mu to hodí, když ho ostatní opustí, nebo nemá momentálně nikoho jinýho. Tohle já nedělám. Když mám někoho ráda, tak se to nezmění jen kvůli blbosti. Přestat mít někoho rád bez důvodu je těžký. Ale když se něco stane, tak to já se vždycky pak snažím všechno napravovat a omlouvám se za něco, co jsem třeba nikdy neudělala. Já se vždycky pak snažím nejvíc, já na sobě hledám chyby, ale pak mě stejně všichni odhodí, jako kus nějakýho odpadu. Ale to skončilo. Nebudu se zebe dělat blbce. Když prostě nikomu nestojím za nic, nemá zájem, tak se na něj kašlu. Ignoraci oplácím ignorací. Nejvtipnější na tom je, že jsem s takovýmhle názorem spokojenější. Myslím tím - nejlepší je vykašlat se na všechno a užít si svůj vlastní život, protože ten vám nikdo nevrátí a nezdražovat se tím, že budete zbytečně zasahovat do životů ostatních, když o to stejně nemají zájem.

A pokud teď někomu přišlo, že jsem se změnila, tak to byl jen slabej odvar.
Teď teprv přišla změna.



PS: Dobře, nebyla jsem tu jen na skok, ale tenhle článek píšu s přestávkama :P
PS2: Dobrá zpráva je, že už jsem rozmrzla!

Jak zapomenout na kamarády v pár krocích...

15. prosince 2009 v 23:31 | LoveShy |  Odpad mojí hlavy
Ťuky ťuk^^

Deprese na mě opět vrhla stín a mě nanapadlo nic jinýho než jít na blog, když už jsem tak velkolepě nahlásila svůj comeback. Za prvé chci říct, že mi nic není, neboť nechci vypadat ulhaně, že své problémy před ostatními skrývám za slovo NIC. Dobře, už jsem se zmínila, že se jakási deprese pohybuje v mé bezprostřední blízkosti a já vám tedy řeknu proč přišla.
Nejsem moc spokojená s blížícími se Vánoci, neboť nemám ani jeden dárek a vůbec se mi nechce vynakládat úsilí na vymýšlení co koupit a hlavně komu. Pak abych někde ukradla prachy a nějaké dary koupila a zabalila. Nechci Vánoce, nemám je ráda. Přijde mi to jako jedna velká přetvářka spolu s velkým americkým tlustým vousáčem jménem Santa. Stejně jde jen o dárky a o prachy, lidi si pořád něco dokazují. Všichni se těší na nové mobily a prkna a všecko možný, a těch pár zbylých tvrdí, že Vánoce milují, že se celá rodina sejde a je spolu. Jak nechutné klišé. Pardon, ale v dnešní době bych tohle už netvrdila. Asi mám na to jiný názor a jiný úhel pohledu, protože se sešlo mnoho nepříjemných okolností a já bych Vánoce nejraději zrušila, protože mě to nic nedá. Materialista nejsem a náruč do které bych padla, společně sledujíc vánoční stromeček taky nemám k dispozici. Těším se akorát na Silvestra až nám babička udělá chlebíčky s kyselejma okurkama, na ty všechny rachejtle a petardy který budem házet z okna a na odočítávání. Nikdy mě nijak nepřepadává nostalgie, je to jen přehození datumu. Škoda, že se 31.12. stává datumem "Co nejvíc se ožrat" (ikdyž komu by se chtělo koukat celej večer na "Mejdan roku z Václavku" - to se pak ani nedivím, že lidi pijou. Na následky sledování takový frašky bych se snad vožrala i já). No jo.. ale to je ještě daleko. Teď je předvánoční šílenství. Teď se akorát stresuju, co komu koupit. Chvilkama mám chuť se na všechny vykašlat. Stejně od ostatních moc dárků nečekám. No a toto souvisí s další přičinou mé veliké deprese. Lidé se mnou jednají divně a vím že je to mnou. Nevím kdy se to přesně stalo, nevím ani kde přesně se stal nějaký eror, ale stala jsem se pro ostatní tak trochu "invisible". Asi nějak divně působím na lidi, ale v tom to celé asi taky nebude. Kamarádi si nacházejí nové kamarády a já jsem občas na pochybách. Jediné co mě opravdu zamrzí je to, když někoho znám už dýl a dobře a ten dotyčný si najde jiné kamarády, které zná méně a na mě se vykašle. A ozve se, jen když se na něj ti ostatní vykašlou, nebo když se mu to hodí. No jistě, lépe bych to neřekla. Už kašlu na všechno sebelitování, ale sílu na to, abych něco měnila nemám. Jsem jaká jsem. Asi se ze mě zase stane "velký introvert". Bez lidí je mi líp. Ha. Těším se na volno (které máme mimochodem až od úterý) ale zároveň se mi nechce, protože jsme teď zaběhlí v tom "školním režimu" a po těch prázdninách se mi tam nebude chtít už vůbec. Navíc je ve škole pár lidí, kteří mi zlepšují náladu a ty asi přes volno neuvidím, takže to mě mrzí. Ha. Ještě jsem chtěla napsat, že ikdyž nechci být dospělá, někdy mi hodně vadí nepsravedlnost nezletilých. Mám jednu kamarádku a rodiče se k ní nechovají vůbec hezky. Nekupují jí nové oblečení a takový věci.. Ani jí moc nedovolují chodit ke kamarádům, když už, tak na krátkou dobu. Mají na ní problém kvůli všemu, ale přitom ona je největší slušňačka co znám. Nikdy si kvůli tomu nestěžovala, ale poslední dobou jí to asi už leze krkem a svěřuje se mi s tím. Řekla bych, že je to přehnaný, jak se k ní chovají někdy. Mají jí rádi, to je jasné, ale někdy by si měli uvědomit, že je už velká a že by mohla dostat trocu víc volnosti. Chudák se kvůli tomu trápí a nic s tím nezmůže. Přesně tohle jsou okamžiky, kdy bych si přála být dospělá. Je mi z toho smutno.
No, je půl dvanáctý a já nemám hotový úkoly a mám úplnou chuť se na to zvysoka... a jít spát. Ale to nemůžu, ještě bych dostala pětku. Takže jdu psát anotaci, myslím, že jsem toho zas nakecala hodně. Je mi jedno, jestli si to někdo čte nebo ne. Nemusíte ani reagovat.. nikoho nenutím :).

LoveShy Neexistující


Jak život šel dál...

13. prosince 2009 v 22:53 | LoveShy |  Odpad mojí hlavy
Tak po dlouhé době opět zdravím všechny pozůstalé^^

Jak jste si mohli všimnout, černotu vystřídal nový dess s líbací fotkou v záhlaví a já jsem tu. Nebyla jsem tak dlouho pryč, jak jsem plánovala, ale účel to splnilo. A ptáte se, proč jsem tu udělala?
Ten den - 2. prosince - jsem měla divnou náladu. Už to bylo druhým týdnem co jsem marodila a nebyla jsem 5 dní venku. Byl to jeden z těch dní, kdy jsem byla celý den doma, koukala jsem do televize nebo do monitoru počítače a neuvěřitelně se nudila. Večer jsem si četla statusy kamarádů a všechny byly šťastné a o to víc mě zamrzelo, že mi nikdo nenapsal, nikdo nedal vědět. Asi mi v tu chvíli ruplo v kouli a kdybych měla někoho po ruce, tak bych ho v tu chvilku mírně zbila. No a blog byl v tu chvíli jedinná věc, kterou jsem mohla změnit. Blog mám už hodně dlouho a má pro mě velký význam. Mám tu uložené vzpomínky a jsem tu ráda, na druhou stranu však mě sem ten blog moc váže. Už bloguju hrozně dlouho a mám pocit, že zrovna tu samou dobu jsem místo toho měla dělat něco jinýho. Něco trochu víc v realitě. Myslím, že jsem tu poznala skvělé lidi, ale stejně je nemůžu vídat a je velmi těžké se kamarádit po netu. Prostě se mi v tu chvíli v hlavě tak nějak ozvalo pár výčitek a já jsem v tom záchvatu zlosti začernila tenhle blog. Asi jsem si to potřebovala nechat uležet v hlavě, jít mezi lidi a trochu se uklidnit. Jsem labilní člověk, dělám unáhlená rozhodnutí, to vím. Taky mi přišlo, že poslední dobou do článků písu jen nesmysly, slova bez významu napsaná tak, jak mi přišla na jazyk. Ano, psala jsem články které jsem si dopředu nikdy nepromyslela. Tlačítko "nový článek" jsem mačkala bez rozmyslu a bez jedinného nápadu, co budu psát. A pak jsem vždycky psala a psala tak, jak mi zobák narostl a článek neměl ani hlavu, ani patu. Nevím jestli jsou mé snahy o vtipnost úspěšné, ale mnohdy plácám nesmysly. A v neposlední řadě mi přijde, že tento blog se stal takovým okénkem do mého soukromí. Uvědomila jsem si, že zezačátku tohoto blogu jsem tu neprozradila ani své pravé jméno, ale teď jsem tu psala úplně všechno a dávala fotky. Svěruji blogu své pocity a lidé co sem chodí si to mohou přečíst. Chtěla bych, aby mě poznali sami, ne z mých výplodů co tu píšu. Já jsem v písemném projevu jiná. Asi by nebylo správné, kdyby jste si vy, kteří mě neznáte dělali závěry o tom jaká jsem, tady z blogu a mých článků.

V životě každého člověka se najde hodně okamžiků, kdy si uvědomí, co vlastně je a proč tu je. A já si tak občas říkám co tu dělám? Ikdyž mám na facebooku 400 přátel, neznám z nich dobře ani jednu polovinu. Zrovna mě nebaví poslouchat od mých kámošů, jak se kdo o víkendu opil a ještě do toho se začnu nesmyslně hádat s lidmi, od kterých to zrovna nepotřebuju. Když tu pak u počítače celý večer sedím, kašlu na úkoly a cpu se kyselýma okurkama, nemyslím si, že dělám něco dobře. Píšu si tu sérii nesmyslných článků s názvem vždy začínajícím na "Jak" zalezlá na svým blogu. O víkendu se tu ve čtyři ráno tiše plížím bytem a hledám psa a pak když přesvědčuju rozespalýho taťku, že je teprv půlnoc, dojde mi, že se něco musí okamžitě změnit.
Zrušit blog by nic nezměnilo, zase nejsem naivní a blbá a nečekám na zázrak. V dnešní době už vůbec ne. Jen jsem potřebovala v okamžiku něco udělat, protože jedinné dočasné řešení nevyřesitelných věcí, je udělat nějakou maličkost, o kterou se člověk opře a všechno si promyslí.
Ano, škoda, že člověka v té chvíli nenapadne změnit něco v sobě. Bojím se, že svou unáhleností někdy provedu nějakou blbost, které budu hořce litovat.

A já nerada lituju věcí.


Jak sis myslela, že máme v záchodě gumový medvídky...

13. prosince 2009 v 20:59 | LoveShy |  Zážitky
Z pátka na sobotu 11.12.-12.12. u mě spala Nikča. Přišla v pět, hned jsme jeli jen s lítačkama v ruce do města, stavily se na něco malýho k jídlu u Meka a pak se jen tak dvě hodiny flákaly po městě. Cestou domů se Nikča málem počůrala, pak jsme se ještě venku u vchodu fotily a asi dělaly takovej rámus, že nás nějaká ženská z druhýho patra sledovala a když jsem to zjistila, tak jsme začaly šíleně a nenápadně zdrhat. Doma jsme se fotily na zemi (s bratrem) a dělaly neuvěřitelný kraviny. Srazily jsme naše válendy k sobě, ustlaly a ještě vyvenčily psa. Na hřišti před panelákem jsem si lehla na takovou velkou kulatou houpačku, sice byla špinavá a mokrá, ale mě to nevadilo - bylo to hezký se jen tak pohupovat a sledovat oblohu. Opět doma jsme si dali párky s rohlíkama, leželi jsme a dělali blbosti, usínali jsme a tak jsme koukali zabalený v dekách z okna a povídaly si a to nás probralo. Usnuly jsme ve dvě - teda spíš Nikča skoro usnula už asi o hodinu dřív, já jí povídala a ona jenom odpovídala "Hm,hm". Druhý den jsme vstaly asi v devět, válely se v posteli, nafotily sérii fotek v okně a pak jsem šla Nikču doprovodit na bus. Ten jel dýl než jsme myslely, tak jsme se šli zahřát do Billy. Koupila jsem si 4 housky a Nikča balící papír a pak už jí jel bus a ona odjela. (To stvoření mužského pohlaví, co se tam jednou vyskytne ist mein Bruder. Jo a všimněte si, že máme s Nikčou stejnou barvu vlasů :P ale je to tak měla dřív!!)


Fotky pod perexem


Jaký je ten správný směr.

7. prosince 2009 v 23:46 | LoveShy |  Když moc myslím
Nesnášela brzké zimní západy slunce. Světlo odešlo na druhý konec světa a krajina se zahalovala do temnoty. Se tmou vždy přišla ponurá nálada a samota. Ticho. Seděla venku na lavičce a jako každý den pozorovala hvězdy. Stále naivně doufala, že jí splní tajná přání. Nesmysl. Sem tam jí pod kapuci zafoukal vítr. Sílil. Věděla, že přijde bouřka, ale nebyla schopna se hnout z místa. Proč taky. Ten klid byl příjemný; stromy občas zašuměly, jakoby tušily, že naprosté ticho je nesnesitelné. Příroda se přizpůsobila její náladě. Kroky. Sklopila hlavu, aby jí nebyla vidět její tvář. Neměla zapotřebí někoho slyšet. Narážky. Po chvilce opět vzhlédla k obloze, spatřila však jen černé mraky. Povzdechla si a pokrčila rameny. Dnes už si nic přát nebude. Stejně je to zbytečné. Blesk. Tiše pozorovala dění na obloze. Netrvalo dlouho a na chodník přištály první kapky deště. A další a další. Hrom. Zhluboka se nadechla a vstala. Věděla, že by se měla jít schovat. Ona se však vydala opačným směrem, než byl domov. Šla a nezastavovala se. Krok za krokem.
Neznala směr.
Neznala cíl.
Věděla jen, že se nevrátí..

Jak?!

2. prosince 2009 v 19:54 | LoveShy
Sometimes you need to change something.
Don't worry. I'll be back soon.

"I'm happy to be alive, I'm happy to be who I am."
[M.J.J.]

Jak jsem si z nudy dala hlavu za nohu

1. prosince 2009 v 16:25 | LoveShy |  Odpad mojí hlavy
Žiš marjá, on už je prosinec.. ^^

Cože je dneska za den? Pondělí? Úterý? Středa? Co já vím, je mi to jedno. Nezajímá mě datum, nezajímá mě ani kolik je. Celý dny jsem zavřená doma, žaluzie zatažený a telezize puštěná all day long. Za oknem se střídá déšť a sluníčko, dny ubíhají pomalu, ale zároveň rychle. Nevnímám čas. Ráno se vzbudím rovnou na oběd, ležím ležím ležím, najím se, čtu si, koukám na TV, zapnu počítač.. nuda nuda nuda. Večer jdu spát, nespím nespím nespím. Vzbudím se pozdě.. obědvám atd atd. Mám zřejmě zánět dutin, nic strašnýho, ale ztrácím hlas a nejhorší je ten kašel. Kašlu nonstop.. pořád, bez zastavení. A dneska je to přesně tejden co to začalo. Nebaví mě se vždycky zhluboka nadechnout a pak se snažit co nejvíc odkašlat, když to stejně nejde. Nic jinýho mi není. Žádná teplota, bolest hlavy, svalů.. nic. Je mi fajn až na ten blbej kašel. Takže teď jsem druhým týdnem doma, každý den mi utíká učivo. Nesmím ven, musím brát hodně léků, které nezabírají. Do pátku budu opět doma a mám pocit, že mi brzo hrábne. Potřebuju vídat lidi, smát se s nima, čerstvý vzduch, pohyb.. Jak tak koukám, tak jsou všichni nemocní, tak si nebudu už moc stěžovat, snad dostanem nějaký prázdniny. Už i v Liberci je prasečí, takže fajn..
Jedinej světlej bod v těch prázdných nudných dnech je Disney Channel, který se mi podařil naladit společně s dalšími dvaceti programy. Nemám set top box, takže to chytám od sousedů na černo *chachá*. Sice tam dávají celý den v podstatě to samé - mám pocit, že ty kreslené filmy jsou všechno na jedno brdo. Ale občas je nějaký díl Hanny Montany, H2O nebo Kouzelníků z Waverly tak se aspoň na nějakou chvilku zabavím. Včera jsem si stáhla do photoshopu nějaký doplňky, takže tu vyvádím blbosti, ipřes to, že mě grafika nebaví (nuda s nouzí dělaj divy). Momentálně si hraju s lentilkama - jako vždycky si je jako správný psychopat roztřídím podle barev a až potom sním. A taky si hraju s céčkama. Snad nemusím říkat co to je. Mamka mi jich včera donesla asi 400, co měla z dětství a ještě jsem si objednala 1000ks přes net, protože už se nikde nedaj sehnat (dneska mi přišly, mám je taky samozřejmě seřazené podle barev).
No a nakonec bych možná mohla říct nějaké zajímavé poznatky na které jsem přišla mezi přerovnáváním mé knihovničky a utíráním prachu z ní (myslím, že to bylo zrovna když jsem šla pro prachovku). Ne, asi takhle. Zjistila jsem, že nesnáším loutky. Nechápu proč, ale štítím se jich. Nepřipadá mi to moc zajímavé pro vás, ale nevím jestli ještě někdo další trpí takovou divnou poruchou? nebo jak to nazvat. Fuj loutky. Když pomyslím na Hurvínka tak mi jde mráz po zádech.
No, nejsem já divná?
Nemusíte
odpovídat
nahlas
neboť
odpověď
je
více
než
jasná.


PS: Omlouvám se svým sousedům za své neustále (už týdenní) kašlání.
PS2: Neomlouvám, vy tu neustále vrtáte, když chci spát. Kašlu na vás *a to doslova*.