Jak se mi stávaly divné věci.

31. ledna 2010 v 17:58 | LoveShy |  Odpad mojí hlavy
Tohle období je zvláštní, divný. Mám teď pár problémů, ale opravdu to nechci řešit. Jen abyste věděli, že má nálada bude někdy divná. Střídají se u mě pocity štěstí, radosti a v tu ránu jsem naštvaná a smutná. Možná to bude tím počasím, které se stále dokola opakuje. Zima mi nějak nevadí, ale někdy je to unavující. Trvá to na můj vkus moc dlouho a asi ještě trvat bude.
Ve škole to poslední dobou byo zvláštní. Všichni jsme byli po lyžáku unavení a nikomu se nechtělo učit, ale na druhou stranu se po společně stráveném týdnu na sebe vždycky těšíme.
Lidi chovaj celkem divně někdy, už mě to chování vytáčí. Každej si pořád něco šušká, nějaký tajemství, a to mě fakt nebaví. Takže se ničeho takovýho neúčastním. Každej se navíc ozve, jen když se mu to hodí, já už se nikomu nevtírám. Hodně lidí mě teď zklamalo, hodně lidí se rapidně změnilo, ale s tím já už počítám a nechávám to být.
Ve čtvrtek bylo vysvědčení, já se na něj tak netěšila. Dostala jsem jednu 4 z matiky. Hrozně mě to štve. Sice na školu teď celkem kašlu, ale s průměrem 3,11 si myslím, že jsem si zasloužila 3. Ještě jsem jak blbeček chodila na doučování, abych to pochopila.. a stejně. Ta učitelka mi nakecala něco, jakože se málo snažím, tak mi nekompromisně dá 4. Jinak mám čtyři 3 a 7 dvojek. Jsem v prváku a vím, že to vysvědčení nestojí za moc. V druhým pololetí se budu víc snažit. Ne že bych plánovala se učit každý den několik hodin (na to nemám ani čas, ani chuť, ani sílu ani nic), ale chci vytáhnout co nejvíc trojek a hlavně nechci mít čtyřku. Stydím se. Já, která měla jedinkrát v životě trojku, premiant. A teď? No, svádim to na ten přechod ze základky, půl roku jsem se aklimatizovala a teď zaberu. Snad.
Prázdniny mám až příští týden, tak se docela těším..

Včera byl úplněk, miluju měsíc. Když se vždycky po NOVu pomalu objevuje na obloze, pořád ho sleduju. Líbí se mi, jak se od srpečku den co den zvětšuje. Vždycky večer okolo desátý hodiny chodím se psem ven a jen tak stojím a civím na oblohu, nemůžu se měsíce vynadívat. Pokaždý je stejný, ty moře a hory na něm. Pokaždý září přes celou oblohu, takže pokud je jasno, tak to skoro vypadá, že svítá. Nikdy mě nepřestane fascinovat, když si uvědomím, že je to vesmírný těleso a je tak blízko. Když se zakoukáte do oblohy a (velmi ojediněle) vidíte celou oblohu posetou hvězdami, je to zvláštní. Ten vesmír je tak velkej a my ho nikdy neprobádáme celý. Můj dětský sen byl, jednou se vydat do vesmíru. Přijde mi, že (i přes velikost našeho světa) jsme zdaleka z vesmíru neviděli všechno. Nejsme tu sami, tím jsem si jistá.

Jinak jsem nemocná, mám šílenou rýmu, bolí mě v krku.. klasika. To mám z toho nočního postávání venku a zírání do oblohy. Chci bejt na prázdniny zdravá, tak se teď musím šetřit. Jsem od pátka doma, a už mě to tu nebaví. Ze všech věcí, co mě ubíjejí nejvíc, je stereotyp. A nejhorší to je při nemoci. Jsem zavřená doma, ze smrkání mám odřenej nos, chraptim, mám rozcuchaný vlasy, kruhy pod očima a jsem celej den navlečená v pyžamu. Asi mi z toho nic nedělání klepne.
Navíc se mi zdají divný sny. Většinou si sn ráno nepamatuju, nebo se mi žádné nezdají, ale poslední dva týdny ho ráno pokaždý vím. Někdy jsou hodně hezké, ale spíš většinou dost depresivní a pomatený.
Dneska se mi třeba zdálo, že jsem ve škole, najednou ke mě přišel nějakej kluk a sedl si ke mě do lavice a bavili jsme se. Já jsem najednou zavřela oči a přemístila jsem se do nějaký velký haly, kde stál uprostřed malý stolek s jednou židlí a na něm byl papír a propiska. Šla jsem k tomu stolu a sedla si. Najednou se zjevila naše hodná matikářka ze základky a pak ta ze střední. Obě se na mě koukaly a najednou obě stereo řekly, že musím udělat matematickou olympiádu, abych mohla jít domů a zmizely. Já tam zůstala sama a chtěla počítat, ale zadání bylo napsaný v nějakém jiném jazyce. Najednou se vedle mě u toho stolu zase zjevil ten kluk a pomohl mi a já se najednou probudila. Uf, takhle ten sen zní mírumilovně, ale naše matikářka ve snu, docela síla.

Někdy si říkám, kde se ty sny rodí. Takový změti událostí, lidí, míst a zážitků. Nechápu, kde se berou a jaký mají význam. Má teorie o snech je, že sny jsou prostě míchanice vašich myšlenek. Co se vám za poslední dobu událo, nebo se má udát, to se vám v hlavě zformuluje a ve spánku se za pár sekund promítne. Ale opravdový důvod se asi nedovíme nikdy, do hlavy si nevidíme.

No, ať už jsou mé sny odkudkoli, snad jen ne z mojí fantazie. Ikdyž toho se někdy bojím.

 


Komentáře

1 Kermisee Kermisee | Web | 31. ledna 2010 v 19:36 | Reagovat

Fantazie je vcelu nebezpečná věc..krásná, ale nebezpečná...
Jó, nemoc je ubíjející. Onehdy jsem taky ležela týden doma v posteli a fakt to nebylo nic moc...
Střídání nálady...chm...znám... řekla bych že v tom mají dost prsty naše hormony, ale člověk nikdy neví...nejhorší je, že to nemůžeme moc ovládat a tak mnohdy způsobíme zbytečnou hádku nebo řekneme něco, co bychom normálně neřekli.
Tak se drž, uzdrav se...a díky za komentář...uvidíme, kam se moje kroky co se týká vzdělání, povedou dále... :-)

2 Mikča Mikča | Web | 31. ledna 2010 v 20:12 | Reagovat

Tu náladovost znám, provází mě už asi poslední dva roky, snažím se s ní bojovat, protože je hloupý být třeba na nějaký akci a najednou ti přijde smutno, uvědomíš si, že si tě tady vlastně nikdo nevšímá, i když to není pravda...
Sny si většinou taky nepamatuju, ale stává se mi, že mi připadá, že situaci, kterou jsem právě prožila, už jsem někdy viděla - stejný lidi, stejný prostředí, stejný rozhovor - je to divný, ale já se tím radši moc nezabývám... :-)
Jinak díky za komentář, jsem teď vděčná za každý slovo, zvlášť za takovou chválu, nikdo můj blog moc nekomentuje...

3 Lintu Lintu | Web | 31. ledna 2010 v 22:12 | Reagovat

Sny jsou zákeřné. Zdají se mi někdy dost kruté noční můry. Vydím třeba rozmašírovaného člověka který právě spáchal sebevraždu skokem z paneláku. Bojím se proto tvojí teorie. Nechci si myslet že se mi to honí v hlavě. A už vůbec ne aby se to stalo. Vždyď já se pottom bála kouknout z okna.
Ty máš čtverec z matiky já zase z chemie. Každopádně seš v prváku a tvoje učitelka je přísná. To tě všechno omluvá. Já se můžu omluvit akorát na mou lenost a odjakživnou vrozenou blbost.

4 Angie Angie | Web | 1. února 2010 v 21:47 | Reagovat

moje teorie je stejná :D myslím si, že sny, které se nám zdají ani nejsou obrázky. Jsou to naše myšlenky, když spíme. Neutříděné myšlenky. Nebo jak to říct :-D jinak uzdrav se, a z tý matiky si nic nedělej, přiští pololetí jí to natřeš, a bude ;) makej ale :-) držím ti pěstí (ale taky by mě to teda nasralo)

5 AngeliQue AngeliQue | 2. února 2010 v 16:30 | Reagovat

Také už mě to kolikrát napadlo.. :) podle mě si je vytváří naše podvědomí, které ani nevnímáme, protože jsou to věci, které... Někdy se mi něco zdá a až potom co se mi to zdá si říkám, no jo .. asi bych mohla udělat tohle.. :)
Myslím že sny budou stejně napořád zádadou :)
Brzké uzdravení.. Mě taky šíleně škrábe v krku, ale nějak jsem objevila důvod, proč se do školy dokopat :) :D

6 Lawiane Lawiane | Web | 2. února 2010 v 17:10 | Reagovat

Tak se brzo uzdrav. Já mám v zimě vždycky taky takové divné nálady, přestože jí mám moc ráda.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama