Jak úžasné je vypadnout.

24. ledna 2010 v 22:10 | LoveShy |  Odpad mojí hlavy


Čaukys^^

Tak jsem tu. Stále mám zdravé dvě ruce a dvě nohy připevněný k tělu, hlava drží pohromadě a mentálně se také nic nezměnilo. Bohužel.
Za týden v Alpách jsem si pořádně vyčistila hlavu. Odjeli jsme v neděli 17.1. Čekali jsme v zimě u školy asi dvě hodiny, než přijel ten debilní bus. Do jižního Rakouska jsme dojeli v devět ráno a v deset jsme si to už štrádovali na sjezdovku. Byli jsme hotový, ale zvládli jsme to. Každý další den jsme lyžovali od 9 do 16 hodin. Obědvali jsme na svahu, většinou nějaký hranolky, polívky nebo sendviče. Ubytovaní jsme byli v rodinném pensionku u paní Bettyny :P. Nebylo to tam nic extra luxusního, ale stačilo to. Na pokoji nás bylo 6 a byla tam fakt sranda. Snídaně byly vynikající, večeře nepožívatelné, a tak byla paní Bettyna občas smutná, že jsme toho moc nesnědli. Bylo nás tam 43 lidí - z celého prváku a byli jsme rozdělení do 4 družstev. Nás bylo 8 holek včetně učitelky. První tři dny nás bolely nohy, dostávali jsme se do lyžování a seznamovali se s tamními sjezdovkami. Ale poslední dva dny to byla paráda, měli jsme volno, a tak jsme jezdili všichni společně. To bylo úžasný... plnou rychlostí jedu, podemnou 2300 m.n.m., sluníčko svítí, sníh se třpytí a najednou okolo mě projedou holky z céčka na lyžích, pak jedu souběžně s klukama a předháníme se. Bylo mi hrozně krásně když jsem to rozjela na plný pecky a celá naše třída okolo mě. Celý týden bylo nádherně, poslední den byla v údolí zima a mlha a vyjeli jsme o 1000 metrů výš nad mraky a tam bylo krásně. Teplota byla na -7°C ale nebylo to znát. Mám dokonce spálenej obličej. Vysekala jsem se asi dvakrát, a to bylo jen kvůli mému strachu ze svahu, tak jsem se lehce sklouzla na zem, jinak to bylo ok a nakonec jsem sjela černou sjezdovku. Od prvního dne se nám tam nechtělo bejt, bylo to náročný, měli jsme hlad, byla nám zima.. už jsme chtěli domů. Ale teď, když jsme přijeli domů, jsem na PC, koukám na to naše město.. uvědomila jsem si, že mi to nechybělo. Nechyběl mi facebook, nechyběli mi lidi tady.. nechci opět ten stereotyp, starosti, stres, učení. Tam jsme ráno vstali, snídaně, hned odjezd na lyže, oběd, lyže, lyže, lyže, umejt, večeře, chvilka srandy a spát. Žádnej net, televize.. Teď se dívám na fotky a chtěla bych zpátky. Úplně si pamatuju, jak jsem si tam poslední den užívala každou chvilku a teď jsem kilometry daleko, doma. Chyběla mi moje koupelna, záchod, postel.. mý věci, taťka, brácha, pes. Ale i tak. Jsem teď nějaká přešlá, bude trvat než se aklimatizuju, než si zase uvědomím, že lyžák skončil.
Když to celkově zhodnotím, bylo to super. Sice mě to tam fakt štvalo, byla jsem unavená, všechno mě bolelo, cejtila jsem se tam prostě cize. Doma je doma. Navíc tam pořád někdo něco řešil, vždycky si někdo někoho vzal stranou a něco si šuškali. Pak tam pár holek chodilo pořád za klukama a to se taky řešilo. Nějak mě to otrávilo, nerada řeším kraviny pořád dokola, tak jsem se do toho moc nezapojovala. Ještě do toho mě hodně štvala moje relativně "nejlepší" kamarádka. Chovala se ke mě místy divně, byla na mě hnusná kvůli tomu, že jsem nevzala batoh nebo tak, přitom k někomu jinýmu by si to nedovolila. A to se já s ní znám nejlíp a nejdýl ze třídy. No a taky jsme se domluvily, že spolu budem sedět v buse. Cesta tam byla okey, ale zpátky se to posralo. Vyjeli jsme z pensionu a ona seděla vedle mě, za pár minutek jsme zastavili v Intersparu, abysme si nakoupili jídlo na cestu. Když jsem přišla zpátky do busu, tak ona seděla jinde, u jiný holky a ke mě posadila jednoho kluka. Ani mi nic neřekla, že by mi to aspoň oznámila, nebo se zeptala, jestli mi to neva. Né, ona si přesedla jen tak. Opravdu mě to naštvalo, chtělo se mi něco rozmlátit, bylo mi do breku. Nechápu, co jsem jí provedla, že mi tohle pořád dělá. Tak jsem se s ní zbytek cesty nebavila, a to seděla přes uličku vedle mě. Bavila jsem se s tím klukem, abych jí dala najevo, že mi to nevadí.
Ale když tohle všechno pominu, tak to bylo úžasný. Beru si ze všeho to nejlepší, a tak mi v mysli utkvěl ten výhled na lienzké dolomity, sjezdovky ozářené sluncem, vítr foukající okolo mě, když jsem jela šupem černou sjezdovkou, nebo ty záchvaty smíchu každu večer na pokoji.
Zítra jdeme do školy, já na všechno kašlu. Koukám na fotky a zpívám si pokřik našeho družstva.

Nebaví mě to tu. Nechci stereotyp. Nelíbí se mi realita.

 


Komentáře

1 Nicol Annie Black Nicol Annie Black | Web | 25. ledna 2010 v 6:35 | Reagovat

Jsem ráda, že sis to tam užila.
Pochopila jsem, že Ti tu cetu v buse zkazila Asi Nikča...Já vím, že to mrzí, ale nic si z toho nedělej a nenech si zkazit krásné vzpomínky. ♥

2 AngeliQue AngeliQue | 25. ledna 2010 v 20:40 | Reagovat

Opravdu jsem ráda že sis to užila a obdivuji tě, protože mě lyžování totálně nebaví :)
Ale ty fotky.. co jsem jich pár viděla jsou dokonalé.. a nejdokonalejší jsou ty s těma mráčkama, viz ta co ji máš v záhlaví.. :)
Chtěla bych tohle někdy vidět.. je to krásný :))

3 Angie Angie | Web | 26. ledna 2010 v 17:34 | Reagovat

s tou kámoškou tady ani neotravuj jako. Protože začíná otravovat i mě. Právě protože tě zná takhle dlouho si to k tobě dovolí. jednou si to nenech líbit, a uvidíš, že prostě se k tobě začne chovat jinak. Sice si to možná vyjasníte (jako minule), ale bude to pořád stejný, protože zkus jednou jí hned říct, že ne, nebo že ti to vadí, a pokračuj v tom. Jo, pak budeš za hnusnou krávu ty, ale hlavně tě nikdo nebude otravovat, a budeš vědět, že ses nenechala. Ten kdo tě zná, pochopí, a nebude tě soudit.

Jinak co říct, doma je prostě doma.

4 LoveShy LoveShy | 29. ledna 2010 v 10:17 | Reagovat

[3]: Já vím, že je to už otravný. Nejsem ve skutečnosti nějaká uťáplá a nenechávám si s*át na hlavu. Je to takový divný, ale vyříkaly jsme si to a už se o ní nedočteš ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama