Internet + nebo - ??
Pořád přemýšlím, na jaké téma napsat článek. Mám hodně nápadů, ale nějak nejsem schopná to dát dohromady. Poslední dobou hodně přemýšlím nad tím, jaké by to bylo, kdyby nebyly počítače a hlavně internet. Vždyť když se s někým seznámíte, hned se vás ptá - A máš ajsko? - Přidám si tě na fejsu jo. Mohli bychom bez internut vůbec žít? Já bych byla nejraději, kdyby vůbec nikdy nebyl. I když..
Jsem nesmírně vděčná, že jsem mohla vyrůst bez internetu. Když jsem byla malá, nic takového ještě nebylo. Až když mi bylo někde 10, tak jsme si koupili první počítač. Byla to taková nešikovná sestava několika bílých bedýnek, které jsme sotva zapojili do sebe. Vůbec jsem se k tomu nepřibližovala, protože brácha tam hrál jenom hry a já neměla potřebu na něco jako počítač chodit. A pak jsme měli zapojenej internet, telefoní vytáčené připojení, kde se zakaždou minutu platilo dost korun, a tak jsem na počítači pobyla asi tak čtvrt hodinky, za kterou se mi akorát stihla načíst hlavní stránka seznamu, já si přečetla pár titulků zpráv a taťka už nervózně podupával nohou. Nevím jak dlouho trvalo tohle neinternetové období (teď musím rozhodně říct že zřejmě nejšťastnější období mého života), ale pak jsme si nechali zapojit net na paušál. Zezačátku jsem tam neměla co dělat, navíc jsme se museli spravedlivě střídat. Nějak jsem tomu postupně přicházela na chuť, ve škole jsme se naučili co a jak a asi před dvěma lety jsem začala na internet chodit často. Pořád to bylo takové nevinné, brouzdala jsem si tam tak hodinku denně, pořád to šlo. Ale jak se internet rozmohl, začalo se to všechno kazit. Lidi začali sedat za počítače častěji a častěji a jak se rozšiřovaly sociální sítě, přestávali spolu pomalu komunikovat. Internet všechny polapil. Přesně před rokem jsem dostala notebook, a co ho mám, tak jsem tu o to častěji. Bez internetu si už nedovedu představit život. Ano, když jsem třeba na dovolený, kde k němu nemám přístup, tak mi vůbec nechybí, ale v normálním životě nám všechno tak ulehčuje, že si na něm prostě vypěstujeme závislost. Kdo nemá ICQ a facebook, jakoby nežil? Určitě většina z nás už někdy proseděla den u počítače, místo dělání nějaké smysluplnější činnosti.
A teď, hlavní problém internetu. Lidé vysedávají u facebooku a jiných stránek a píšou si statusy, jsou celý den online na ICQ a čekají až jim někdo napíše. Co je na tom někomu napsat? To je nějaký nový druh sbližování? Když si s někým píšete, nemůžete ho poznat. A všichni se vždycky chlubí, jak si s někým psali a jaký je to úspěch. Před několika lety si lidé taky nepsali a zvládli to, tak proč se teď lidé nedovedou bavit normálně? Potom něco někde napíšete, jsou z toho hádky a problémy. Jo, ulehčuje nám to komunikaci, psát je totiž velmi jednoduché. Můžete si promyslet, co napsat, můžete se stát někým jiným, nikdo vás nevidí. Ale je to hrozná přetvářka, a lidem přes počítač dokážete říct věci, které byste ve skutečnosti neřekli. Ta anonymita nám dává odvahu, ale nejsme to my.
Víte, už mám s internetem dost zkušenstí. Blbých i dobrých. Moje máma si před třemi lety založila ICQ a našla si přes něj vzdáleného nevlastního příbuzného. Brali jsme to všichni jako dobrý krok, vždyť příbuzní jsou v pohodě. Ano, jen kdyby s ním máma nezačala chodit a nezničila tím život celé rodině. Nebo si jednoduše stačí něco napsat do statusu a už to hned všichni řeší a hlavně celá rodina a je z toho obrovský problém. A když si pak příbuzné smažu z přátel z důvodu toho, že nechci, aby mě vlastní rodina znala jen přes počítač, jsem jen "Zapšklý pubertální spratek". Jo, internet je fajn, dokud se to nezvrtne.
Pokud jde o mě, už mě přivedl k pár zajímavým lidem a jsem za to ráda. Na facebooku jsem, to ano, ale beru to jen tak, že se s těma lidma vidím aspoň takhle, když není čas na komunikaci normální. Jsem s nima v kontaktu, dozvím se věci, které mi někdo jindy neřekne, nebo věci, které bych vědět měla. Sama si tam napíšu co chci, uchovám zážitky, podělím se o své pocity a fotky. Neberu to vážně, koukám se, co si mí přátelé píšou do statusů, ale netvrdím, že je díky tomu znám více. A ohledně psaní - já si teď píšu už jen s hodně málo lidmi. Píšu jim pouze, když se potřebuju na něco zeptat, nebo se dlouho nevidíme a mě zajímá, jak se mají. Pravidělně si píšu s kamarádkou Nikčou, se kterou bysme se rády viděly klidně každý den, ale nejde to, a tak si aspoň píšeme, abysme byly navzájem v obraze. Společně se i zasmějem a mě to stačí. Pak si píšu s několika kamarády, kteří bydlí daleko. Sem tam si s pár lidma píšu slohovky do zpráv na facebooku, kde se navzájem svěřujeme s problémama a podporujeme se. Sám od sebe napíše málokdo, ale mě to nevadí. Nebaví mě si s někým psát jen tak o nějakých blbostech, nemám si s nimi ani mnohdy co říct.
Takže co říct na závěr? Vyplývá z toho něco? Internet je zrádný. Najdete na něm všechno, je pro všechny tolik užitečný. Můžete na něm najít někoho zajímavého, ale ani z facebooku, ani z twitteru ani z jiných stránek vás lidé nepoznají. Můžete tu prosedět celé dny, vkládat tisíce fotek a psát desítky statusů, ale pořád se to nevyrovná osobní komunikaci. Je však už pouze na každém co všechno vypustí do toho velkého spletitého internetového světa. Hlavní je si brzy uvědomit, kde už je ta pomyslná hranice, protože přijít o rodinu, přátele, partnery, majetek, práci nebo o svoji hrdost je tak lehké. Stačí kliknout..