Jak čelit vlastnímu strachu.

2. února 2010 v 20:53 | LoveShy |  Odpad mojí hlavy
Každý z nás se něčeho bojí, ale málokdo to přizná.

Strach patří do lidského života a je to podle mě naprosto přirozený pocit. A kdo říká, že se ničeho nebojí, tak lže. Existuje nespočet fóbií a různých druhů strachu. Někdy je opravdu kuriózní, co všechno si lidský mozek vymyslí, ale z vlastní zkušenosti musím říct, že psychika je opravdu holka záludná a strachu se zbavuje těžko. A to, že znepříjemňuje lidem život, je snad více než jasné...
Čeho se bojíte vy?
Co třeba tma? Nedávno jsem byla v koupelně, ve které nemáme okna. Byla už tma a najednou vypadl proud. Čistila jsem si zuby a v ten okamžik jsem ztratila orientaci. Ani jsem nevypla vodu, pustila jsem kartáček na zem a hledala dveře. Ne že bych se bála tmy, ale v tu chvíli mě přepadla bezmoc a panika, a já se v té naší malé koupelně 2x2 metry normálně ztratila. Četla jsem o nějakých terapiích, které spočívají v tom, že vás na několik dní zavřou do malé místosti, kde je tma. Vy tam v temnotě žijete, nemáte sebou nic. Dávají vám jídlo, máte tam sprchu a postel a jednou denně si můžete promluvit se specialistou, aby vám z toho nehráblo. Ze zkušeností pár žen (myslím, že moc mužských si na to ještě netrouflo) co jsem četla to bylo velmi účinné. Opadl z nich stres, odreagovaly se ze stereotypního života. Říkaly jen, že druhý den je krize. Nemáte co dělat, ze tmy máte klaustrofobii. A tak to chce se nějak zabavit, hlavně vás nesmí ovládnout vaše myšlenky. Prý se tam často svlékaly do naha (prý to bylo pohodlnější) a cvičily. Co jiného lze sám se sebou dělat, kromě třídění myšlenek.
Přemýšlela jsem o tom. Tma mi opravdu moc nevadí, pokud vidím, jinak tedy začnu panikařit. Ale nemohla bych tam být zavřená. Nevidíte nic, jste týden zavření v jedné malé místnosti. Sice je to terapie, ale já myslím, že pro mě by se to rovnalo převoz do Bohnic.
Nezvládla bych to.
Kromě tmy, čeho je možné se bát? Já se bojím malých prostorů. Zvládnu tam být, ale potřebuju vědět, že se odtamtud mohu kdykoli dostat. Asi to mám od té doby, co jsem se zasekla ve výtahu. Od té doby jezdím jen těmi, kde vím, že se při případném zaseknutí dostanu rychle ven, nebo kde mě někdo uvidí. Myslím ale, že kdybyste mě zamkli do obrovské haly nebo tělocvičny, propadnu panice úplně stejně.
Dále se bojím výšek a hloubek. No, hloubky jsem mockrát v životě nezažila, ale ty výšky, ty mi dělají problém. Nebojím se, že spadnu nebo tak. Ale když jsem někde vysoko, mám závratě. Lidi, co se bojí také výšek to pochopí. Prostě mi přijde strašně hnusný koukat se pod sebe na ty miniaturní věci pod sebou. Tenhle strach je hodně sužující.
Mám spousty dalších strachů, možná i fóbií. Některé by možná málokdo pochopil. Někdy si namlouvám, že když neudělám tohle a tohle, že se něco stane. Strach donutí lidi dělat nejrůznější věci, to vím.
Ale strach hold už patří k životu, stejně jako všechny ostatní pocity a emoce. Nemluví se o tom snadno, ani moc často.

Někdo to třeba jednou překoná, někdo se s tím naučí žít, někoho strach obtěžuje každým dnem.. Ale ať už se bojíte čehokoli, tak je to normální.

A jak jste na tom VY?? :)
 


Komentáře

1 Vivi Vivi | Web | 2. února 2010 v 21:12 | Reagovat

Jednou sem četla knížku a tam autor zmiňuje názor, že strach je to co tvoří lidskou podtatu. To co děláme je ovlivňováno strachem, prostě něco děláme protože se bojíme že když uděláme opak, tak to nedopadne dobře.
Od tý doby se snažim vyvrátit ten jeho názor, ale prostě měl pravdu, můj strach mi brání v tom, po čem toužim.

2 Kermisee Kermisee | Web | 3. února 2010 v 5:59 | Reagovat

Teda...tak já bych to s tou terapií v temné místnosti ráda zkusila :-).
Myslím, že by mě to taky drobet deprimovalo, ale člověk..má tolik věcí na zamyšlení, tolik věcí by si mohl vyřešit...ale...nevím no...
Když jsem byla menší, bávala jsem se tmy...hrozně. Ani nevím proč...ale tmy se myslím bojí skoro všechny malé děti. Je to prostě velké neznámo, kde se nám ztratí maminka a toho se bojíme. Dneska jsem ve tmě raději než ve světle. Pravda, stále jsou věci, které jsou v noci nebezpečné a bláznivé...ale...já opravdu raději noc a tmu.
Moje fóbie...chm, mám fóbii z hadů. Opravdu. Nehoráznou panickou hrůzu, při které můžu i omdlít. Nesnáším jejich na pohled slizká těla...nesnáším to, jak se vlní a nesnáším jejich jazyk a oči (zajímavé je, že naše miciny, mají taky někdy zúžené zornice...ale jsou chlupaté a krásné a tlusté a mojjje... :-D takže mi to nevadí...
Pak mám taky strach z pedofilů a úchylů...ne fakt...je to divný, ale představa, že by jsem někde šla sama a někdo mě znásilnil, to je...fuj
Prostě strach je součástí našeho života...kdybychom nepociťovali strach, nepociťovali bychom ani bezpečí. Je to jako s Dobrem a Zlem, Jinem a Jangem...jedno bez druhého by neexistovalo :-)
Zajímavý článek ;-)

3 Marťa Marťa | Web | 3. února 2010 v 20:17 | Reagovat

Myslím, že souhlasím s Vivi. Na to opravdu něco bude :).Teď jsi mi připomněla ságu Harryho Pottera. V jedné knížce Harry říká, že nejvíc se bojí vlastního strachu. To je zajímavé.
Já osobně přímo žádnou fobii nemám (a pokud jo, tak o ní nevím). Ale mám strach spíš z určitých okamžiků, možná i lidí.. tak nějak podvědomě.. Jak říkáš, strach patří k životu.

4 Angie Angie | Web | 3. února 2010 v 22:41 | Reagovat

Já měla odmalička hydrofóbií, ale teď je to výrazně lepší, i když netroufám si o sobě tvrdit, že už je to pryč. Výšek a pavouků se nebojím (někdy mě to až fascinuje - myslím výšky a pavouky,ne nepřítomnost strachu). Ale i já kdysi měla panickou hrůzu z výšek :D ale předpokládám, že to vždycky bylo jenom kvůli tomu, že jsem si myslela, že ten strach mám mít... no to je jedno, nebudeme to rozebírat, akorát jsem si to tenkrát uvědomila, je to nadlouhé povídání.
A já dokážu mluvit o strachu bez zábran. To bude určitě tím, že to mám od psycholožky, s kterou jsme se viděli skoro 7 let jednou týdně, s občasnými přestávkami.
Já nějakej ten "strach" překonala (no co, počítá se to jako strach, když jsem si to v té době myslela :D), s nějakým bojuju, nějaký pořád mám, a jsem s tím smířená. Ale co, jak jsi řekla, jsme lidi, a to k nám patří. Každej se něčeho bojí. Umřít, zestárnout, zůstat sám, nebo co já vím. Ale je to přirozené =)) Moc hezký článek

5 Nettynka Nettynka | Web | 4. února 2010 v 16:07 | Reagovat

Hodně zajímavé..máš dobré názory:)
Já se bojím hrozně pavouků a bohužel mám i strach z lidí,občas.

6 tomino520 tomino520 | E-mail | 13. března 2013 v 22:01 | Reagovat

Zalezi na tom aky strach mate strach sa da delit aspom ja poznam dve urovne obicajny strach ked sa niecoho bojite a panicky strach ktory sa odvija podla toho prveho nepoznam odpoved ako sa ich zbavit no mozte ich potlacovat a nakoniec zistite ze  sa nebolo coho bat.Ak tomu chete celit nesmiete mysliet lebo vsetko sa to deje v nasej hlave to ze na to myslime umocnujeme to a niekedy to tak zvelicime v nasej mysli ze to prejde do panickeho strachu.Jeden mudri clovek raz povedal ze nas mozog visiela vlny ci myslime na dobre ci zle pritahujeme to pritahujeme tie situacie viac a viac k sebe tak ze je dolezite aby sme strachu celili lebo strach nam brani bit tim cim chceme bit zo strachu z buducnosti uz vela ludi ostalo v zabudnuti prepacte za chyby :p

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama