Jak si zkazit život? Na internetu.

11. února 2010 v 0:35 | LoveShy |  Když moc myslím
Internet + nebo - ??

Pořád přemýšlím, na jaké téma napsat článek. Mám hodně nápadů, ale nějak nejsem schopná to dát dohromady. Poslední dobou hodně přemýšlím nad tím, jaké by to bylo, kdyby nebyly počítače a hlavně internet. Vždyť když se s někým seznámíte, hned se vás ptá - A máš ajsko? - Přidám si tě na fejsu jo. Mohli bychom bez internut vůbec žít? Já bych byla nejraději, kdyby vůbec nikdy nebyl. I když..

Jsem nesmírně vděčná, že jsem mohla vyrůst bez internetu. Když jsem byla malá, nic takového ještě nebylo. Až když mi bylo někde 10, tak jsme si koupili první počítač. Byla to taková nešikovná sestava několika bílých bedýnek, které jsme sotva zapojili do sebe. Vůbec jsem se k tomu nepřibližovala, protože brácha tam hrál jenom hry a já neměla potřebu na něco jako počítač chodit. A pak jsme měli zapojenej internet, telefoní vytáčené připojení, kde se zakaždou minutu platilo dost korun, a tak jsem na počítači pobyla asi tak čtvrt hodinky, za kterou se mi akorát stihla načíst hlavní stránka seznamu, já si přečetla pár titulků zpráv a taťka už nervózně podupával nohou. Nevím jak dlouho trvalo tohle neinternetové období (teď musím rozhodně říct že zřejmě nejšťastnější období mého života), ale pak jsme si nechali zapojit net na paušál. Zezačátku jsem tam neměla co dělat, navíc jsme se museli spravedlivě střídat. Nějak jsem tomu postupně přicházela na chuť, ve škole jsme se naučili co a jak a asi před dvěma lety jsem začala na internet chodit často. Pořád to bylo takové nevinné, brouzdala jsem si tam tak hodinku denně, pořád to šlo. Ale jak se internet rozmohl, začalo se to všechno kazit. Lidi začali sedat za počítače častěji a častěji a jak se rozšiřovaly sociální sítě, přestávali spolu pomalu komunikovat. Internet všechny polapil. Přesně před rokem jsem dostala notebook, a co ho mám, tak jsem tu o to častěji. Bez internetu si už nedovedu představit život. Ano, když jsem třeba na dovolený, kde k němu nemám přístup, tak mi vůbec nechybí, ale v normálním životě nám všechno tak ulehčuje, že si na něm prostě vypěstujeme závislost. Kdo nemá ICQ a facebook, jakoby nežil? Určitě většina z nás už někdy proseděla den u počítače, místo dělání nějaké smysluplnější činnosti.
A teď, hlavní problém internetu. Lidé vysedávají u facebooku a jiných stránek a píšou si statusy, jsou celý den online na ICQ a čekají až jim někdo napíše. Co je na tom někomu napsat? To je nějaký nový druh sbližování? Když si s někým píšete, nemůžete ho poznat. A všichni se vždycky chlubí, jak si s někým psali a jaký je to úspěch. Před několika lety si lidé taky nepsali a zvládli to, tak proč se teď lidé nedovedou bavit normálně? Potom něco někde napíšete, jsou z toho hádky a problémy. Jo, ulehčuje nám to komunikaci, psát je totiž velmi jednoduché. Můžete si promyslet, co napsat, můžete se stát někým jiným, nikdo vás nevidí. Ale je to hrozná přetvářka, a lidem přes počítač dokážete říct věci, které byste ve skutečnosti neřekli. Ta anonymita nám dává odvahu, ale nejsme to my.
Víte, už mám s internetem dost zkušenstí. Blbých i dobrých. Moje máma si před třemi lety založila ICQ a našla si přes něj vzdáleného nevlastního příbuzného. Brali jsme to všichni jako dobrý krok, vždyť příbuzní jsou v pohodě. Ano, jen kdyby s ním máma nezačala chodit a nezničila tím život celé rodině. Nebo si jednoduše stačí něco napsat do statusu a už to hned všichni řeší a hlavně celá rodina a je z toho obrovský problém. A když si pak příbuzné smažu z přátel z důvodu toho, že nechci, aby mě vlastní rodina znala jen přes počítač, jsem jen "Zapšklý pubertální spratek". Jo, internet je fajn, dokud se to nezvrtne.
Pokud jde o mě, už mě přivedl k pár zajímavým lidem a jsem za to ráda. Na facebooku jsem, to ano, ale beru to jen tak, že se s těma lidma vidím aspoň takhle, když není čas na komunikaci normální. Jsem s nima v kontaktu, dozvím se věci, které mi někdo jindy neřekne, nebo věci, které bych vědět měla. Sama si tam napíšu co chci, uchovám zážitky, podělím se o své pocity a fotky. Neberu to vážně, koukám se, co si mí přátelé píšou do statusů, ale netvrdím, že je díky tomu znám více. A ohledně psaní - já si teď píšu už jen s hodně málo lidmi. Píšu jim pouze, když se potřebuju na něco zeptat, nebo se dlouho nevidíme a mě zajímá, jak se mají. Pravidělně si píšu s kamarádkou Nikčou, se kterou bysme se rády viděly klidně každý den, ale nejde to, a tak si aspoň píšeme, abysme byly navzájem v obraze. Společně se i zasmějem a mě to stačí. Pak si píšu s několika kamarády, kteří bydlí daleko. Sem tam si s pár lidma píšu slohovky do zpráv na facebooku, kde se navzájem svěřujeme s problémama a podporujeme se. Sám od sebe napíše málokdo, ale mě to nevadí. Nebaví mě si s někým psát jen tak o nějakých blbostech, nemám si s nimi ani mnohdy co říct.
Takže co říct na závěr? Vyplývá z toho něco? Internet je zrádný. Najdete na něm všechno, je pro všechny tolik užitečný. Můžete na něm najít někoho zajímavého, ale ani z facebooku, ani z twitteru ani z jiných stránek vás lidé nepoznají. Můžete tu prosedět celé dny, vkládat tisíce fotek a psát desítky statusů, ale pořád se to nevyrovná osobní komunikaci. Je však už pouze na každém co všechno vypustí do toho velkého spletitého internetového světa. Hlavní je si brzy uvědomit, kde už je ta pomyslná hranice, protože přijít o rodinu, přátele, partnery, majetek, práci nebo o svoji hrdost je tak lehké. Stačí kliknout..
 


Komentáře

1 Lucia B. Lucia B. | Web | 11. února 2010 v 14:42 | Reagovat

Rozhodne keď ešte nebol internet, mala som viac času a možno som bola aj spokojnejšia :-D

2 Angie Angie | Web | 11. února 2010 v 15:59 | Reagovat

nebýt internet tak populární, tak také ho nemám. Totiž dnes se bez internetu neobejdu, že jo. Dělám něco do školy - potřebuji internet (internet HLAVNĚ pronikl do školství, a pak se z toho člověk nemůže vysekat). Vzpomínám si, když jsem přijela do Čech, a neměla jsem vůbec nic kromě mobilu. Samozřejmě táta měl net u sebe na notebooku, ale moc mě tam nepouštěl. Nemluvě o referátech, které bych z hlavy nezvládla, skoro všechny domácí úkoly se zakládali na vyhledání na internetu. Třeba z češtiny nám pořád dávala takový úlohy, a různý třeba hádanky, nebo nevím jak to nazvat. Nebo jsme měli něco poslat na e-mail učitelce. A dokážeš si představit jak se na mě podívala, když jsem jí řekla, že nemám internet? :-D No prostě asi hned příští týden tj asi třetí týden v září jsem dostala notebook s přístupem na internet. Tohle to nejde. Lidi už jsou na tom AŽ MOC závislí.

A tohle ráda nemám. Pocházím z krajů, kde internet tolik do školství nepronikl (na základkách myslím, děti tam chodí ven, ne tvrdnou u kompu), a tady není nic jiného, než podezření, že si to student stáhl z internetu apod. A řeknu ti, že dost mě to na začátku štvalo, pak jsem si zvykla, a teď si už bez internetu nedokážu představit každodenní život.

Čeho se ale obávám je fakt, že kybersvět pomalu začíná lidem nahrazovat normální život. Typický příklad "řetězák" na fejsbuku: "pokud jsi mě rád poznal, dej líbí se mi". Tak tywoe, co to je? Jestli chci někomu říct, že jsem ho ráda poznala, tak mu to řeknu naživo, a nepotřebuju k tomu tlačítko na nějakým přiblblým fejsbuku. Kde to jsme jako? Brzy si ani nebudeme říkat "miluju tě", jenom to budeme dostávat ve zprávách na internetu. A tohle mě štve.

Teď zrovna pátrám nad případem Britky, která napsala na fejsbuk, že odchází, a pak skočila z okna. Zaprvé, ve zprávách to píšou debilně, nic z toho nepochopíš. Zadruhé, všude píšou stejně. Jde o to, že Britka měla svědčit u soudu proti bývalému příteli, který jí mlátil. Do poznámky na fejbuku napsala jakej je to hajzl, a jak své děti miluje... a hle, teď to příjde... dcera pod to napsala "milujeme tě mami, neodcházej". Je to podivuhodný případ, který potřebuje objasnění. V angl. médiích píšou, že dcera napsala komentář dva dny po zveřejnění poznámky. A to už byla máma mrtvá. Tak jako nepočítaje média, co sami nevědí o co kráčí, a píšou o tom, musím přiznat, že toto je naprosto nevídané. Kde to jsme vůbec, že dopisy na rozloučení píšeme na fejsbuk, a děti nám to komentují? Možná ještě někdo radši "líbí se mi"? Fakt jako =/

3 ufoun13 ufoun13 | Web | 12. února 2010 v 22:46 | Reagovat

Nevím, ale podle mě internet není přetvářka...  stejně jako není přetvářka telefon či dopis. Podle mě je přetvářka někde jinde.......

4 Lintu Lintu | Web | 17. února 2010 v 10:58 | Reagovat

Každý si s tím zachází jinak. Jistě, původně byl asi účel internetu o získání nových informací. A to - dostat se dál, najít nové lidi i když nemáš šanci odcestovat z města a pod. Jenže jako všechno ostatní to lidi zneužijí. Jako například seznamka kde se to hemží úchyláky. No však taky mám vlastní zkušenost. Jelikož jsem měla špatné období zašla jsem na jednu stránku kde se anonymně vyzpovídáš a ostatní oživatelé ti pomohou a odpoví. Jenže jsem si tam dala stejnou přezdívku jako na blogu který jsem si jen tak založila se spolužačkou a pak si to někdo ze školi přečetl. Vyhledal přezdívku, a ejhle našel mojí zpověď. Bylo to nemylé když mi naznačil že to četl. Byla jsem tak vystresovaná. Nevěděla jsem jak se před ním tvářit....a nevím to do teď :/
(ten blog i ta zpověď už neexistuje, ale to už mi nijak nepomůže)

5 AngeliQue AngeliQue | 18. února 2010 v 21:43 | Reagovat

Nevím, co napsat, protože si myslím, že vše podstatné bylo řečeno!
Kéž by bylo tak lehké se odpoutat, je to proboha jen několik statusů, a já nevím co.. tak proč nás to tak láká?
Tenhle článek mě opravdu nutí přemýšlet o tom, že něco zruším.. mám ještě líbko kam sice nechodím, ale mám ho z dřívějška.. Takový věci, na druhou stranu pak se přihlásíš, čteš komentáře, co u tebe mají tvoji přátelé a nějaké ti připomínají tolik, že si zmáčknutí "smazat profil" několikrát rozmyslíš a raději klinneš na odhlásit.. Zajímalo by mě, jak naše generace bude existovat v budoucnu.
Budu jakožto manželka,... těhotná,... se dvěma dětmi.. pořád sedět u facebooku? Hrozná představa!

6 Terka Terka | Web | 25. února 2010 v 12:10 | Reagovat

Jo, naprosto s úvahou souhlasím. Na své dětství bez počítače, internetu a mobilu teď pohlížím téměř s neuvěřitelným idealismem. Vzpomínám, že když jsem bývala na základce nemocná, tak jsem si pouštěla filmy. Dnes bych to "prosurfovala". Pořád opakuji, o kolik je mé dětství díky tomu bohatší. Člověk se musel více snažit navazovat kontakty (dnes máme na fcbooku kdekoho, koho jsme někdy potkali na chodbě ve škole - ale je toto přátelství?! nedávno jsem 300 takovýchto známých jednorázově vymazala), vymýšleli jsme hry, příběhy, měli fantazii, uměli se zabavit doma i venku. S kamarádkami z tábora jsme si psaly dopisy, jakou jsem vždycky měla z té obálky ve schránce radost! Každý list jsem četla x-krát a znala ho takřka nazpaměť. Dnes nám chodí desítky mailů a my si jich nevážíme, devalvuje se jejich hodnota... děti jsou od předškolního věku navyklé na počítač, protože jsou mladí rodiče líní se jim věnovat, hrát si s nimi, učit je být kreativní. Každoročně jezdím na tábor jako vedoucí. Když jdu se svým oddílem na 13 km výlet, je to pro ty dvanáctileté obtloustlé (= vyžrané hamburgerama z Mekáče) týpky s iPhonem a řetězem na krku šok a nezvládnutelný úkol. Tyto "děti" jsou v lese poprvé za nejméně rok, nemají pořádné boty ani oblečení, protože už to v běžném životě nepotřebují... atd. Budu dělat maximum, aby moje děti byly "normální". Aby nebyly zchoulostivělé on-line trosky, které budou mít v pubertě na zápěstí karpální tunel :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama