Jak uhlídat dva prcky? Návod neexistuje aneb doggysitting.

28. února 2010 v 1:01 | LoveShy |  Zážitky
Dneska na mě padl těžký, nadlidský úkol.

Máma se dneska stěhovala, a tak mě požádala, abych jí mezitím pohlídala jejího psa Dustyho. Má malé štěně pudlíka a je naprosto rozkošný. Rozkošný je tedy jen na fotkách a když spí, ve skutečnosti je to převtělený čert (on i tak vypadá). A ještě větší potíž je v tom, že naše rodina také vlastní pejska a to jorkšíra Enjika. Ano, dva malý smetáci spolu, to nic není, řeknete si. Jenže opak je pravdou. První očuchy nic moc. Tomu našemu čtyřletýmu protivovi se moc nelíbilo, jak moc hyperaktivní Dusty byl. Skákal na něj, očuchával a Enjik se tu a tam ohnal zubama. Nechala jsem je být. Enjik marně zdrhal z jednoho konce bytu na druhý - Dusty byl za ním vždy v těsném závěsu. Chudák ten náš byl celý otrávený z toho, že nemá ten svůj obvyklý klid a že jeho teritorium obývá nějaký malý prcek, který si chce za každou cenu hrát. Já měla nějaké úkoly a samozřejmě jsem nic nestihla. Oba mi stáli u nohou a chtěli ke mě na klín, jenže když jsem vzala jednoho, tak druhý žárlil. Šla jsem tedy naštvaná do obýváku a sedla si na zem a hrála si s nima. Oba se rozdováděli a začali si dokonce hrát spolu. Prali se, kousali, pak zase pusinkovali a jedli ze společné misky granule. Nakonec po tom všem usnuli. Hurá. Jenže to netrvalo moc dlouho, pokaždý, kdy jsem třeba jen mrkla se jeden vzbudil a začal dorážet na druhého a všechno to pokračovalo nanovo. Vytáhla jsem jídlo - oba stáli u mě. Vstala jsem - oba zase u mě. Nevěděla jsem, jak dokážou být dva malý psi otravní. Ale byla to s nima sranda, je to najednou něco jinýho, mít doma o jednoho prcka navíc. Nakonec jsem je musela ještě vyvenčit, a to byl další kámen úrazu. Enjik mě táhl na jednu stranu a Dusty na druhou, tak jsem si připadala jak kdybych venčila smečku. Všichni okolo koukali, jak se mi motaj vodítka kolem dokola. Děsný to bylo. Oba jsou spolu tak šíleně hyperaktivní, pořád jenom štěkaj, skáčou a choděj ode mě. Když jsem dovenčila, musela jsem odejít z bytu, tak jsem Dustyho zavřela na chodbu, kde nic nemáme, aby nemohl nic rozkousat a Enjik zůstal v obýváku. Vyváděli když jsem odcházela, ale jinak to nešlo. Když jsme přišla, oba se vzbudili, takže se za ten den konečně prospali. Ke konci si zase moc nerozuměli, hold to bylo na toho našeho už trochu moc. Dusty se definitivně uvelebil u mě na klíně a Enjik radši strategicky opustil pole a s vyčítavým výrazem to zapíchl ve svým pelechu.

Na závěr (vyjmuto z mého statusu na facebooku): "Docela závidím zvířatům, obzvlášť těm dvoum pejskům co mám doma a které jsem dneska hlídala. Celej den se jen tak povalujou a usnou si kde je napadne. Neřeší nesmyslný věci jako lidé, nepomlouvají, nepotřebují luxus, s nikým se nikdy nehádají a nemstí se. Jejich jedinná starost je akorát mít co k jídlu a chození ven. K životu jim stačí domov, milující pán a trocha péče.."

Je snad úplně jasný, kterej je kterej :)

+ 3x JÁ S BLBEČKAMA :))
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama