Jaké dokáže být snění..

11. března 2010 v 22:47 | LoveShy |  Odpad mojí hlavy
Ahoj^^

Ztrácím se ve světě. Nestíhám.
Upřímně řečeno jsem se teď v poslední době na blog vykašala. Neměla jsem potřebu sem chodit, nikoho jsem ani nenavštěvovala, neboť jsem prostě neměla náladu a čas. Pardón pardón, já to napravím a zase vás všechny navštívím a budu si číst vaše články a komentovat, jen mi dejte trochu času. Jsem teď prostě mimo, nic víc. Ono mě to přejde, to se nebojte. V poslední době je všechno hrozně divné. Asi to znáte - taková ta období, kdy se jednou cítíte dobře jenom když vidíte modrou oblohu a poté je vám zase hrozně divně, nemáte náladu. Pořád nějak dělám chyby, kterých později lituji a mám výčitky svědomí. Uzavírám se do sebe, se sluchátky v uších chodím na hodinové procházky se psem a večer sleduju nekonečně dlouho hvězdy a říkám si, který souhvězdí si jednou koupím a pojmenuju podle sebe.
Jinak mě nebaví nic. Ráno jsem otrávená z toho, že jdu do školy, odpoledne jsem otrávená z toho, že jdu domů. Každý den dělám to samé a unavuje mě to. Ale koho baví stereotyp? Nehlaste se všichni. Už asi chci, aby bylo tepleji. Ne třicítky, ale takových 15-20°C, akorát na mikinu a tenisky. Těším se na to.
S kamarádkou jsme si nedávno vymyslely povídku o tom, že dvě holky (jakože my dvě) jedou shodou různých náhod do Ameriky. Každá se střídáme ve psaní kapitol a téměř každý den si to předáváme, takže psaní pokračuje rychle. My dvě s kamarádkou jsme takové zatvrzelé pesimistky a věčně si stěžujeme na naše životy, ikdyž bychom si měly vážit toho, co máme (ale zas neříkám, že to máme nějak jednoduchý, obzlášť ona). Rády si vysníváme věci, vymejšlíme nereálné situace a ponořujeme se do fantastických světů. Dá se říct, že máme svůj osobní svět, ve kterém se ocitáme každý den od čtyř do pěti. Baví mě to, vymýšlet si. Chvilku vždy pořešíme reálné problémy a pak se bavíme o tom, co by tak jednou mohlo být. Je to fajn, chodit si po lese, skrz stromy prosvítá zapadající sluníčko, a vy se smějete nesmyslné zápletce ve smyšlené povídce. Strašně ráda se takhle odreagovávám, od toho stresu a shonu je to opravdu relax. A pak vždycky přijdu domů a zase na mě padne všechno to divný. A tak jsem si nedávno řekla, že by mě zajímalo, kdy přestaneme řešit blbosti a "vrhneme" se na něco doopravdového. Vždyť snění je krásné, ale čím víc snění, tím horší je návrat do reality. Normální lidé řeší normální věci, reálné osoby, reálné sny. A my? Právě se rozhodujeme, jestli se jednou převtělíme v pavouky a budem strašit lidi na záchodových prkýnkách..

Zdraví melancholická Niky se svíma svítícíma očima..
 


Komentáře

1 pavel pavel | Web | 12. března 2010 v 0:07 | Reagovat

z toho stereotypu utíká člověk od reality, protože se s tím neumí smířit, hlavně v tvém stáří, ale nakonec stejně jiného mu nic nezbude než se podvolit, protože bez práce nejsou koláče... ale aspoň ty chvilky snění si drž... :-)

2 last-moon last-moon | 12. března 2010 v 6:39 | Reagovat

Snít by se mělo a je to dokonce doporučené, aby násvšechnz stereotyp nezmučil. ;)

3 Hauvínek Hauvínek | Web | 12. března 2010 v 7:27 | Reagovat

Není nad pár chvilek snění :)

4 Týnuš Týnuš | Web | 12. března 2010 v 8:28 | Reagovat

Snění je sice fajn, ale někdy mám pocit že se v tom svým imaginárním světě ztrácím až moc a realita mi v porovnání s tím příjde až moc smutná.

5 Armida Armida | Web | 1. prosince 2013 v 9:16 | Reagovat

Rakousko je solidní alternativou pro lyžování. Je to nedaleko (v porovnání například s Francií určitě), ceny jízdného jsou v pohodě a sjezdové tratě patří jistě k best of v Evropě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama