Život je trochu Fear Factor.

18. srpna 2010 v 13:47 | LoveShy |  Když moc myslím

Každý z nás se něčeho bojí, ale málokdo to přizná.

___________________


Fóbie, které mě zaujaly (zdroj wikipedie):
arachibutyrofobie - strach z toho, že se na horní patro úst přilepí arašídové máslo
hipopotomonstroseskvipedaliofobie - strach z dlouhých slov (paradoxní název)
frankofobie - strach z Francouzů
ikonomechanofobie - strach z fotoaparátu, fotografování (nikdyyyy)
chucknorrisfobie - strach z Chucka Norrise
kenofobie - strach z Jana Čulíka
papillofobie - strach z poprsí
tabofobie - strach z vysychání míchy

___________________

Strach patří do lidského života a je to podle mě naprosto přirozený pocit. A kdo říká, že se ničeho nebojí, tak lže. Existuje nespočet fóbií a různých druhů strachu. Někdy je opravdu kuriózní, co všechno si lidský mozek vymyslí, ale z vlastní zkušenosti musím říct, že psychika je opravdu holka záludná a strachu se zbavuje těžko. A to, že znepříjemňuje lidem život, je snad více než jasné..
Je totiž pravda, že fóbie je neopodstatněný strach. Nevím proč se bojím tolika věcí a prostě to nejde změnit. Čeho se bojíte vy?

Co třeba tma? Nedávno jsem byla v koupelně, ve které nemáme okna. Byla už tma a najednou vypadl proud. Čistila jsem si zuby a v ten okamžik jsem ztratila orientaci. Ani jsem nevypla vodu, pustila jsem kartáček na zem a hledala dveře. Ne že bych se bála tmy, ale v tu chvíli mě přepadla bezmoc a panika, a já se v té naší malé koupelně 2x2 metry normálně ztratila.

Přemýšlela jsem o tom. Tma mi opravdu moc nevadí, pokud vidím, jinak tedy začnu panikařit. Asi nemám přímo nyktofobii, ale nemám ráda absolutní temnotu.

Kromě tmy, čeho je možné se bát? Já se bojím malých prostorů. Zvládnu tam být, ale potřebuju vědět, že se odtamtud mohu kdykoli dostat. Pořebuju jistotu volnosti. Kdykoliv mám pocit, že se dostávám na místo, ze kterého není úniku, panikařím. Asi to mám od té doby, co jsem se zasekla ve výtahu. Od té doby jezdím jen těmi, kde vím, že se při případném zaseknutí dostanu rychle ven, nebo kde mě někdo uvidí. Myslím ale, že kdybyste mě zamkli do obrovské haly nebo tělocvičny, propadnu panice úplně stejně. Tudíž klaustrofobie.

Dále se bojím výšek a hloubek - akrofobie. Hloubky jsem mockrát v životě nezažila, ale i tak se mi dělá nevolno na pomyšlení potápění se. A ty výšky, ty mi dělají problém. Nebojím se, že spadnu nebo tak. Ale když jsem někde vysoko, mám závratě. Přijde mi strašně hnusný koukat se pod sebe na ty miniaturní věci pod sebou. A také se to dá spojit s klaustrofóbií - let letadlem (uzevřený prostor ve výšce) je pro mě šílená představa. Tenhle strach je hodně sužující, nedá se ovládnout.

Také se bojím velkých věcí. Strojů, budov.. necítím se bezpečně. Občas je mi i úzko, když pomyslím na to, jak je Země obrovská, a že ve vesmíru jsme vlastně nic. Také se bojím pavouků (arachnofobie) ale to je v podstatě normální. Trochu se bojím smrti, nemocí, bojím se že zemře někdo blízký, ale s tím se naučíte žít, protože to je prostě život.

Takže moje fóbie? (jsem tak trochu narušená, jak tak koukám)
  • akrofobie - strach z výšky nebo hloubky
  • homichlofobie - strach z mlhy (mám v ní klaustrofóbní pocity)
  • arachnofobie - strach z pavouků
  • klaustrofobie - strach z uzavřených prostor
  • karcinofobie - strach před rakovinou (té se fakt bojím)
  • kremnofobie - strach z pohledu do hloubky
  • megalofobie - strach z velkých věcí
  • nekrofobie + nosofobie - strach ze smrti, nemocí a jejich následků

Mám spousty dalších strachů, nevím jestli i fóbií. Opakem fóbií jsou takzvané "-filie" a paradoxně existuje fobofilie - libování si v prožívání strachu. Já osobně myslím, že strach je v životě důležitý a někdy se i ráda bojím.. Strach donutí lidi dělat nejrůznější věci, to vím. A už hold patří k životu, stejně jako všechny ostatní pocity a emoce. Nemluví se o tom snadno, ani moc často. Někdo to třeba jednou překoná, někdo se s tím naučí žít, někoho však panický strach obtěžuje každým dnem. Ale ať už se bojíte čehokoli, tak je to normální..
 


Komentáře

1 Spring Spring | Web | 18. srpna 2010 v 13:57 | Reagovat

Takových fobií :D já mam naštěstí jenom jednu :D

2 radulina radulina | Web | 18. srpna 2010 v 14:07 | Reagovat

Koukám, že máme strachy celkem podobné - zvláště pro to letadlo mám velké pochopení. U sebe se obávám, že to snad nikdy nemůžu překonat :(

3 Katůšqá Katůšqá | E-mail | Web | 18. srpna 2010 v 14:08 | Reagovat

Ahoj založila jsem fanclub skvělé zpěvačky!! Jmenuje se Selena Gomez a byla bych ráda kdyby ses zapsala do fanclubu tady:http://ruzne-a-ruzne.blog.cz/1008/fanclub-seleny-gomez
Dekuju moc predem 8-)

4 matanov matanov | Web | 18. srpna 2010 v 14:13 | Reagovat

Skvělý název :)

5 Niky. Niky. | 18. srpna 2010 v 23:25 | Reagovat

Uch. Takovejch fobií.
Nedovedu si představit, že bych se měla bát ve tmě, mlhy a nebo hloubky.
Ale nějakou svou fobii bych asi ráda zjistila...
No, každej se něčeho bojí, to je prostě přirozený. Takže, don´t worry. :)

6 AngeliQue AngeliQue | 19. srpna 2010 v 2:00 | Reagovat

prej strach že se ti burákový máslo přilepí na patro to mě pobavilo:D
ale chápu to..
každej se něčeho bojí a já mám strach z těch věcí cos tu přesně vyjmenovala že se jich bojíš ty..
Nedávno mi někdo řekl, že má závratě, ale nejsou to uplně závratě. Spíš je to  něco, že když se podíváš na tu zem pod tebou, jako kdyby tě přitahovala a říkala ti "skoč"! .. I když bych nikdy neskočila, to vím! Ale až budeš příště koukat někde z výšky na zem, vzpomeň si na to... třeba to máš taky tak. Je to zvláštní..

7 SS SS | Web | 20. srpna 2010 v 18:19 | Reagovat

Fear Factor... dobrý, dokud nemáš sníst nějaké hýbající se potvory...
A co se týče strachu jako takového: hadi, neznámí psi, občas tma... a strach z mé někdy až moc živé představivosti... :-D
Máš toho obdivuhodně :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama