Taklenc se směju, taklenc se trápim.

9. září 2010 v 22:46 | LoveShy |  Povídání a novinky
Heský datum, 9.9.2010. (pravopisné chyby píšu naschvál, nejsem retardovaná)

Je na čase zas něco napsat. Furt si slibuju, že budu psát průběžně, aby ty články nebyly tolik nudný, dlouhý a obsáhlý, ale prostě není kdy to napsat.
Začala škola (fákt jo? hustýý). No a po těch dvou měsících se mi tam nechtělo víc než kdy jindy. A letos jsem to prožívala ještě víc, takže si tam těžko zvykám. Zase se zaběhnout do těch starých kolejí, učit se, vstávat brzo ráno.. jo, všechno to nás čeká. Ale už je to celkem dobrý, ve škole to běží, učíme se, píšem písemky a máme úkoly. Už jsme 2.A, po škole se producírují nový prváci a všechno je to zvláštní. Ale s naší partou je sranda, takže mě to baví. Odpoledne se snažím co nejvíc zdržovat s lidma, a být mimo domov, protože ačkoliv se domů vracím neskutečně ráda, začnu moc přemýšlet a mám blbou náladu.

A to je docela v poslední době problém. Mám mizernou náladu. A nevím jak to teď popsat, tak tu zkopíruju, co jsem dneska psala kamarádce.

LoveShy ‎(21:33):
Zjistila jsem, že nemůžeš lidi donutit, aby se chovali dle tvých představ, jak se to hodí a jak je to nejlepší. A ikdyž jsou ostatní kolem asi úplně slepí a neviděj věci, co třeba vidím já, tak co. Prostě, ať si každej dělá co chce, píše co chce a žije si v tom svým malým světě, kde se stará jen o sebe a nevnímá nic víc než svoje dobro ;-)
a tím "co vidím já" jsem myslela třeba, že lidi lehce prokouknu, že vidím, když se něco děje.. sleduju jak se kdo chová, co dělá.. Což mi přijde, že ostatní kolem mě vůbec nějak neregistrujou.

Nikyy (kámoška) ‎(21:36):
jo to jo..taky rikam NESTALO SE NECO treba nekomu a zeptam se nekoho jestli si toho taky vsiml a on néé ze ne, pritom je ten clovke divnej

LoveShy ‎(21:38):
Přesně.. a když mi někdo něco chce vysvětlit, tak ho hned pochopim, že se do něj vcítim. Ale když se já s ostatníma nebavím, nesměju se, tak to nikomu ani podezřelý není.

No, tak to jen takhle. Problém je ten, že ačkoli vím, že hodně lidem nejsem ukradená, tak to nedávaj najevo. Nevšímaj si na mě změn, chování, nálad. Nestarají se o drobnosti v mém životě. Každý jen vidí tu slupku na povrchu, která se směje, ale vevnitř spokojená není. A neřeší to. Vidí, že dýchám (a ikdybych nedýchala, tak si toho nevšimnou) a to jim stačí. Ale pak půlku dne nic neříkám, ale nikomu to nepřijde podezřelý. A říkám si, čím to asi tak je. Tak buď jsou ostatní maximálně nevnímavý, neempatický nebo jsem jim ukradená. Ano, je to tak. Jsem malý nepodstatný článek rodu, který se o všechny tak hezky stará, ale o něj postaráno není.
A dost, už si nebudu stěžovat. Na druhou stranu vlastěn trochu i děkuju za to, že mě ignorujete. Děláte ze mě samostatného člověka, který si poradí se samotou po svém. No, mírně agresivního a výbušného, ale na druhou stranu introvertního s vlastní osobností bez tendencí následovat dav. Budu se ke všemu neužitečnému stavět flegmaticky. Nepočkáš na mě, nezavoláš, nenapíšeš, nepůjčíš.. a co? Mě-je-všechno-jedno :).

taklenc se směju, taklenc se i trápim.
 


Komentáře

1 Nikyy Nikyy | 11. září 2010 v 10:38 | Reagovat

dobrej článek :) a naše konverzace..
a krásná fotka !! :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama