Říjen 2010

Svatby.

17. října 2010 v 20:09 | LoveShy |  Fotočlánky - víc fotek než textu
"Nádherné dojemné události, kde se ze dvou životů stane jeden společný."

Svatby.

Letos jsem byla na dvou svatbách. První - 21.8.2010, místo konání - jih moravy. Vdávala se sestra mojí internetové kamarádky. Byla to obrovská svatba, kam jsem byla s ročním předstihem pozvána. Předcházely jí mega přípravy a vše bylo naplánované do nejmenšího detailu. Sama jsem se stala součástí příprav. Přijelo sto pět hostů, vše probíhalo dle nejrůznějších tradic, byli zaplacení profesionální fotografové, všude byl blázinec, vstávalo se ráno v pět, pak se autobusama jelo do kostela, po hodinovém obřadu vláčkem do vinného sklípku a tam se konala hostina. Jídla bylo tak na rok dopředu, pět dortů a teplý a studený raut a litry nejrůznějších nápojů. Byla to mega událost, na kterou se ještě dlouho vzpomíná.

Druhá svatba proběhla přesně před týdnem. 10.10.2010, magické datum. Vdávala se mamka mojí nejlepší kamarádky. Svatba byla naplánovaná poměrně narychlo a já byla na poslední chvilku pozvaná - jako "fotograf", jelikož mám zrcadlovku. Příprav moc nebylo, nebo spíš jen to nejnutnější, zajíštění oběda, šatů, kytice a aby prstýnky byly připravené. Ráno probíhalo v klidu, odjezd na obřad byl ve čtyřech autech a samotný obřad trval na liberecké radnici kolem patnácti minut. Oběd byl v reastauraci, poté jsme se vydali k nim domů a tam se jedlo, i dorty byly. Bylo to menší, ale i tak ten den hrál jistě důležitou roli v životech zúčastěných.

Společné věci na těch svatbách byly: nacpala jsem se svíčkovou a následně dortem, svítilo sluníčko a všude bylo tolik lásky, že by se z toho jeden rozpustil :).
Bylo to fajn, hned bych zas na nějakou svatbu skočila.
Nejlepší je na tom stejně to jídlo!

Fotky dole, je jich moooc.


Radovat se z maličkostí.

9. října 2010 v 21:21 | LoveShy |  Povídání a novinky
Právě jsem u kamarádky a ona se sprchuje, tak mě napadlo napsat, co je nového.
Mám dobrou náladu, zítra se vdává kamarádky mamka a já je budu fotit. A teď tu jsme u ní v pokoji a zkoušíme si šaty a smějeme se jako vždy. Kéž by takových dnů bylo víc, ne jen jeden do měsíce, jak se my dvě vídáme.

Jinak v poslední době se mám fajn. Naučila jsem se totiž jednu věc. Neřeším kraviny. Ostatní kolem mě se trápí takovými zbytečnostmi a ano, v podstatě tyto "zbytečnosti" tvoří celý život, ale mě nebaví hrotit každou maličkost. Takže ikdyž mám špatnou náladu, mezi lidmi na ní většinou hned zapomenu, protože začnu řešit něco jiného. Slyším hrát svojí oblíbenou písničku, někoho po dlouhý době potkám nebo mi k radosti stačí i jít na procházku se psem, na moje oblíbené místo, sedět tam na lavičce a nechat vítr, aby mi foukal do vlasů. A když je západ slunce, tak je to ještě lepší.. a to krásný barevný listí. A jen tohle mě dokáže přivést na jiné myšlenky. Všímám si prostě věcí, které ostatním ucházejí. A tyto maličkosti jsou prostě ze všeho nejkrásnější.

Další věc je ta, že mám pořád co dělat. Jakmile jsem pořád mimo domov, je to v pohodě. Mezi lidma zapomínám mít špatnou náladu. Doma moc přemejšlím, utápím se v sebelítosti. Takže než každé odpoledne nasednu do autobusu, pořádně se rozmejšlim, co bych ještě předtím podnikla, protože se mi domů opravdu nechce. Nekonečné hádky člověka nebaví. Ale jak jsem řekla, asi nemá cenu řešit věci, které nezměníme.

Asi je trochu paradox psát tohle po tom minulém článku, který byl psán ani ne před týdnem, při mé nejhorší náladě. Asi to musím svést na pubertu, ač je to hroznej důvod.

Užijte si víkend, hlavně když je tak krásně, za tejden zas určitě bude hnusně a nálada bude někde jinde. Ale to už sem prostě (ke mně) patří :)

Být pesimista ještě nikdy nikomu nepomohlo.

4. října 2010 v 20:28 | LoveShy |  Povídání a novinky
Cítíte se někdy z ničeho nic tak hrozně, že nevíte co dělat, že nemáte chuť ani sedět ani jíst, ani mrkat, ani nic? Připadá vám, že všichni se kolem spikli a jsou úplně na facku a máte na ně vztek a přijdete si na celém světě sami a že nikoho nezajímáte, že jste tu v podstatě úplně zbytečně. Koukáte do blba a chcete někam zmizet, ale ono to nejde. Pak si uvědomíte, že to vy děláte všechno špatně. A vlastně se ani nedivíte, že vás nikdo nemá rád, když se chováte tak hrozně. Že vlastně vůbec nemá cenu tu být, když se nic nedaří. Všechna vaše rozhodnutí jsou špatná. Kudy jdete, tam zanecháte škody. Máváte s lidmi, raníte jejich city nebo jste k nim lhostejní. Střídáte nálady a jste k ostatním protivní. Nevíte co chcete, pořád se nad něčím rozhodujete. Všechno je hnusný, ztracený a k ničemu.

Jo. Pokud nikdo takový pocity nikdy nikdo nemáte, díky. Teď si připadám vážně o moc líp..

A po tomhle stavu (většinou tak pár dní, během kterých udělám neskutečně mnoho kravin), kdy si trochu potrucuju mi zase blikne v hlavě, že jsem úplně blbá, co to vlastně dělám. Že svět je krásnej a barevnej a plnej skvělých lidí (no to je asi trochu přehnaný) a já jsem vlastně zdravá a mám rodinu a kamarády a dvě nohy a dvě ruce a určitě se najde mnoho dalších věcí, pro které bych se opravdu trápit neměla. A jsem pak strašně veselá a akční a všechny strašně miluju.

Právě jsem v té první fázi. A nějak to už trvá. A už mě to nebaví.
Zbavte mě někdo toho. Je mi 16, nechci se už chovat jak nějakej rozmazlenej náladovej fracek.