Být pesimista ještě nikdy nikomu nepomohlo.

4. října 2010 v 20:28 | LoveShy |  Povídání a novinky
Cítíte se někdy z ničeho nic tak hrozně, že nevíte co dělat, že nemáte chuť ani sedět ani jíst, ani mrkat, ani nic? Připadá vám, že všichni se kolem spikli a jsou úplně na facku a máte na ně vztek a přijdete si na celém světě sami a že nikoho nezajímáte, že jste tu v podstatě úplně zbytečně. Koukáte do blba a chcete někam zmizet, ale ono to nejde. Pak si uvědomíte, že to vy děláte všechno špatně. A vlastně se ani nedivíte, že vás nikdo nemá rád, když se chováte tak hrozně. Že vlastně vůbec nemá cenu tu být, když se nic nedaří. Všechna vaše rozhodnutí jsou špatná. Kudy jdete, tam zanecháte škody. Máváte s lidmi, raníte jejich city nebo jste k nim lhostejní. Střídáte nálady a jste k ostatním protivní. Nevíte co chcete, pořád se nad něčím rozhodujete. Všechno je hnusný, ztracený a k ničemu.

Jo. Pokud nikdo takový pocity nikdy nikdo nemáte, díky. Teď si připadám vážně o moc líp..

A po tomhle stavu (většinou tak pár dní, během kterých udělám neskutečně mnoho kravin), kdy si trochu potrucuju mi zase blikne v hlavě, že jsem úplně blbá, co to vlastně dělám. Že svět je krásnej a barevnej a plnej skvělých lidí (no to je asi trochu přehnaný) a já jsem vlastně zdravá a mám rodinu a kamarády a dvě nohy a dvě ruce a určitě se najde mnoho dalších věcí, pro které bych se opravdu trápit neměla. A jsem pak strašně veselá a akční a všechny strašně miluju.

Právě jsem v té první fázi. A nějak to už trvá. A už mě to nebaví.
Zbavte mě někdo toho. Je mi 16, nechci se už chovat jak nějakej rozmazlenej náladovej fracek.
 


Komentáře

1 Pinky Claire Pinky Claire | Web | 4. října 2010 v 20:47 | Reagovat

Joo, to znám, takový nálady jsou fakt na houby :(. Ale tak snad se z toho dostaneš co nejrychlej :)

2 Lady December Lady December | Web | 4. října 2010 v 20:53 | Reagovat

A kromě toho, že jsi zdravá, máš rodinu, kamarády, dvě nohy a ruce máš i chytrou hlavu a jistě si brzy uvědomíš, že tohle je k ničemu a zase to tlačítko "OFF" přecvakne na "ON" a bude ti zase dobře. Přesně, tak jak jsi tu napsala se mnohdy cítím já. Nejsme jediné dvě na světě. Takových nás je spousta a nemá cenu se tím užírat. Lehni si na postel a zavři oči - uklidni se a potom si pusť nějakou energickou veselou písničku (doporučuji Mohombi - Bumpy ride :)) Ono to přejde.

3 stoneman stoneman | 4. října 2010 v 21:41 | Reagovat

Ahojky, přeně tohle znám, ale jestli se v tomhle článku odráží tvoje nejhoší myšlenky , pak jsi na tom ještě dobře...
Musíme si cenit toho, co máme a co se nám v životě podaří a nemyslet na to špatný...a když se pak něco podaří, tak to přece stojí za to, nemám pravdu...?

4 zelená zelená | Web | 4. října 2010 v 22:38 | Reagovat

jedno slovo: podzim. taky sem v tý první fázi, už aby se to přehouplo,co?

5 Angie Angie | Web | 4. října 2010 v 23:19 | Reagovat

náladovosti se dospělostí nezbavíš podle mě. Není to nemoc, je to část tebe, tak to taky takhle ber. Jsem také náladová, ale nějak to už neřeším. Nebo mi prostě mé okolí se pomáhá s tím více vypořádat, tak mi to připadá, že si toho ani už tolik nevšímám.

A k tomu nadpisu. Moje kamarádka (zarytý pesimista a děsný strašpytel, nechápu jak s ní mohu sdílet lavici) by se s tebou o tom hádala, protože vždycky říká, že být pesimista se vyplatí vždycky, protože nakonec to vždycky dopadne lépe, než čekala že to dopadne. Ale její pesimismus na mě občas doléhá, že už se mi protiví, a jsem z toho hrozně nervní. Ale tento komentář o tomto není, proto končím :-)

Drž se, oni lepší časy přijdou vždycky, tak se na to soustřeď, třeba přijdou dřív, než jsi čekala že přijdou :-)
Hodně chutě do života ti přeji ;) :-x

6 Angie Angie | Web | 4. října 2010 v 23:21 | Reagovat

ten poslední smajlík je error, nevím kde se vzal. Promiň

7 Tenny Tenny | Web | 5. října 2010 v 19:30 | Reagovat

Můžu tě ujistit, že timhle občas procházej všichni. Tedy všichni v tomhle věku... Mě je taky šetnáct a občas pociťuju to samé.
To je pak něco ve stylu: "Všechno je na nic. Můj život je v kelu a osud se na mě vykašlal. Všichni mě nenáviděj... Ráno pak vstanu a blikne mi - "Jéžiž marjá, chovám se jako nějaká stupidní emo puberťačka! Venku je hezky, mám svoje kamarády a rodinu a jsem zdravá... Počkat. Nejsem zdravá! Jsem přece těžce nedoslýchavá! Ách! Osud se na mě vykašlal! Všechno je nic. Chci umřít.
Ále, kašlu na to. Jdu si něco přečíst.  -po přečtení- Život je skvělej!" xD

Teď jsme si z toho udělala tak trochu legraci, ale většinou to tak u mě bývá. A to čtení mi vážně pomáhá. ;)

8 AngeliQue AngeliQue | 7. října 2010 v 20:29 | Reagovat

Přesně jsi to vystihla.. nevím jestli bych to popsala líp...
Bohužel nevím, jak takovou "super" náladu zahnat.. musíš prostě jen.. počkat až se přežene.. a ona se snad přežene ;) Jsme tak mladý na takový nálady, ale jak se jich máme zbavit, když se po nás pořád jen něco chce? Ve škole, venku, doma..?

9 Anthony Anthony | E-mail | Web | 18. ledna 2012 v 15:35 | Reagovat

Moc dobrý. Těším se na další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama