Štěstí a budoucnost.

22. listopadu 2010 v 21:46 | LoveShy |  Když moc myslím
Pořád teď někomu přeju k narozeninám a svátkům a tak mě tak napadlo, proč si přejeme "hodně štěstí". Nebo spíš.. co to štěstí vůbec znázorňuje. A v tom je právě ten fígl - pro každého člověka znamená štěstí něco jiného. "A šťastný je ten, kdo ví, v čem jeho štěstí spočívá".

Líbí se mi, jak má každý jinak sestavený žebříček svých hodnot. Jako mladší jsem to vždycky měla nějak takhle - láska, zdraví, štěstí, přátelé, rodina, možná peníze, práce, kariéra.. a možná ještě něco, protože jsem nad tím nepřemýšlela a vzala jsem to tak, jak to kolem mě všichni povídali. Teď už to takhle rozhodně nevidím.

Ať se zeptám kohokoli, každý mi řekne něco jinýho. Jedna moje kamarádka asi tři roky zoufale toužila po velké lásce a to je taky její hlavní životní náplní. A takyže jí našla a víc nepotřebuje. Někdo zase do budoucna plánuje velkou rodinu, chce se brzo usadit a víc ho nezajímá. Do věku dvaceti let je ale hodně těžký říct, co je pro nás důležitý a co ne. Zjistila jsem, že hodně mých vrstevníků ani neví co říká, natož aby věděli co chtějí.

Abych se přiznala, já taky vůbec netuším, kam jednou dojdu. Netušila jsem to v pátý třídě, ani v devítce, když jsem šla na střední, netuším to ani teď, v druháku. Jsem si jistá, že to nebudu vědět, ani když budu maturovat. Každý touží po štěstí, stejně tak i já. Ale ještě musím objevit, co pro mě štěstí znamená. Po lásce, jako moje kamarádky, netoužím. Většinou nemá dlouhého trvání a já si vážím své svobody a komplikovat si život něčím takovým.. se mi nechce. A od partnera se to všechno odvíjí. Jednou přijde rodina, děti, bydlení, zázemí. Zatím je mi z těhlech slov na nic. Třeba se to jednou změní, ono co chcete od šestnátiletý holky.

Včera jsem došla k závěru, že pro mě je nejdůležitější zdraví, o které se ze začátku opřu. Ono je to sice strašný klišé, ale kdo jednou pozná nemoc, pochopí. A co bych dala do svého provizorního žebříčku hodnot za zdraví? Peníze. Bez nich jste dneska nic. Sice je hezký mít kolem sebe přátele a svou milovanou lááásku a spokojenou rodinu u krbu, ale každý se na vás může kdykoli vykašlat, s čímž už mám velké zkušenosti. Když už člověku nic nezbyde, aspoň je zdravej a má prachy. Raději pojedu sama v limuzíně, než sama v šalině živena na podpoře.

Co se týče toho, co bych chtěla jednou dělat.. taky vůbec netuším. Nevím co chci, ale aspoň vím, co nechci. Nechci zůstat v ČR, chci hodně cestovat. Hodně lidí tohleto říká, ale já prostě vím, že to uskutečním. Nedovolím, abych zbytek života seděla tady na zadku a litovala, že jsem si nesplnila životní sny. Snila jsem už dlouho a ještě pár let možná budu, ale vím, že jednou se mi to splní. Udělám pro to cokoli. Některé sny se plní, budou to ty mé. Jednou budu dělat to, co mě baví. To je zatím všechno co vím. Pro začátek..

PS: Nemusíte se mnou souhlasit, jak jsem již zmínila, každý to má seřazený jinak. Já jen, že jsem už hodně velkej pesimista úplně ve všem.

Jo tenhle článek je jen hromada kravin, ale já sama v hlavě v posledních dnech víc nemám.
 


Komentáře

1 Marky Marky | Web | 3. ledna 2011 v 11:11 | Reagovat

Tenhle článek mě donutil k zamyšlení, jak to mám vlastně já, jelikož od doby, co mi bylo šestnáct, sedmnáct apod., kdy jsem toužila po velké lásce, se toho hodně změnilo... Na první místě mám zdraví a to jsem tak měla vždycky... Jasně, je to dost ovlivněné tím, že od mala lítám po nemocnicích a jestli mi něco schází, tak právě to zdraví... Pak přátelé... Protože bez nich je člověk sám... Samotu mám docela ráda, ale spíš takovou tu úmyslnou, že si zalezu někam do kouta a tiše si sním a žiji ve svém fantasijním světě plném příběhů, ale pořád vím, že tu jsou stále pro mě některé osůbky, a tak v tom konečném důsledku vlastně sama nejsem... A pak následuje vzdělání a kariéra. Jo možná jsem povrchní a materialistická, ale už jsem vyrostla z toho, abych si přála lásku nebo rodinu... Na rodinu mám ještě času dost, a jak jsi psala v tom  článku... Vážím si svobody a jsem za ni neskonale vděčná! Mám svůj sen, co se týká budoucího povolání... A za tím si teď jdu a půjdu... Takže vejška, kde se doufám udržím, co nejdýl a pak dál... A na ty ostatní věci... Tak na ně mám ještě spousta času...
Jinak omlouvám se za tak dlouhý komentář defakto o ničem... Mám totiž tendence se rozepisovat a tohle mě donutilo k zamyšlení:)) Ale vůbec to nemusíš číst, aby bylo jasno;))...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama