Prosinec 2010

Co bych si nejvíc přála.

27. prosince 2010 v 20:27 | LoveShy |  Otvírám srdce, na chvilku
Co bych si nejvíc přála.

Chci teplý sníh, studený žár,
nevinný hřích, křídel pár.
Zastavit čas, vrátit ho zpět
změnit co se stalo, změnit celý svět.

Chci mít někoho, kdo při mě bude stát,
někoho, kdo mě bude perfektně znát,
ale přesto mě bude mít rád.

Chci peněz hrst a kupu zdraví,
ať šťastná je má rodina.
A ať mě život pořád baví,
a z vteřiny je hodina.

Chci nekonečné letní dny,
chci odpověď na vše co chci znát,
chci zrealizovat všechny své sny,
aniž bych musela spát.

Ať má každý důvod snít,
ať má důvod se smát,
ať mají všichni pro co žít,
co víc si můžu přát.

_________________________________

Ale asi mi bude muset stačit pár ponožek.

Originální titulek, VÁNOCE.

23. prosince 2010 v 22:22 | LoveShy |  Povídání a novinky
Všichni píšou o Vánocích a tak bych se taky ráda vyjádřila.

Nerada se lituju a stěžuju si, takže to skoro vůbec nedělám. A mrzí mě, když mě z toho někdo nařkne a řekne mi, ať myslím na ty, co se mají mnohem hůř než já.

Vánoce mám ráda, vždycky jsem měla, ale v posledních letech už to tolik neprožívám, protože to prostě není takový, jaký to bývalo. Je pravda, že jaký si to uděláš, takový to máš, takže když se na všechno koukám černě, černý to bude. Netěším se nijak extra na dárky, protože pro mě nejsou důležité. Nemám ráda, když se za mě utrácejí peníze a už vůbec ne za blbosti. Ráda obdarovávám ostatní, ale shánění dárků mě ubíjí. A vlastně o tom celý Vánoce jsou. O pohodě. Tu neznám.

Než jsem dala do kupy všechny dárky, trvalo to strašně dlouho, nevěděla jsem co komu dám a kolik peněz jsem ochotná utratit. Pak jsem balila asi třicet dárků, a ještě mi taťka podstrčil i dárky co si koupil sám pro sebe, a pro babičku a pro psa a bráchu ať mu to zabalím. O papíru a izolepě se mi zdá doteď.

Taťka začal shánět stromek až dneska. Se svou přítelkyní objeli celý město a všude měli beznadějně vyprodáno. Tak šli do lesa a uřízli si svůj. Pššt. Je to hrozný koště asi s dvěma větvema, ale já se nezmůžu na nic víc než na smích.

Pak mi volala máma. Po dvou měsících.
"Prosim?"
"Ty mě nemáš uloženou nebo co?!"
"Mám, jen jsem nečekala, že budeš volat.."
"Když se ke mě chováš hnusně, tak se nediv. Přijdete s Domčou po Vánocích?"
"Hm, asi jo.."
"Bude vadit, když bude doma Patrik?"
"Docela jo no.."
"Fajn, tak si to zařídím. Hezkej štědrej den. Ahoj."
*tududum*

Jo, šťastný a veselý. Vánoce pro mě znamenají celou rodinu i s mámou, a teď když je taková, akorát vzpomínám na to, jaký krásný to vždycky bývávalo. Strašně mě zklamala, a vůbec jí to nemrzí.

Jo, nemám ráda Vánoce. Všude kolem jsou tuny té vlezlé lásky a mě to nějak míjí. Akorát myslím na to, co bylo, co třeba bude a ne to, co je. Jsem z toho všeho otrávená, ani nechci, ale prostě jsem. Nemám důvod se z toho všeho radovat. Stejně tak, jako má někdo rád Vánoce, já je moc nemusím, ale nikomu svůj názor necpu ani nikomu Vánoce nekazím. Dárky kupuju, pomáhám s přípravama, netvářím se otráveně a ochotně je slavím. Jen z toho nejsem tak odvařená. To nejsem už asi z ničeho, jak tak koukám.

Snad zejtra nebude žádná hádka, snad to bude dobrý. Ať už je to za mnou, prosím. Nechci k mámě, nevím jak se k ní chovat, jestli jí vyčítat co mi na ní vadí, nebo nasadit úsměv a nekazit si to. Uvidíme.

Všichni si ten zítřejší den užijte, ať už se těšíte nebo ne. Buďte s lidmi, co máte rádi, buďte aspoň ten jeden den roku hodní, nebo si užívejte, jak jsou hodní všichni kolem. Od nového roku budou zas všichni hnusný a protivný.

zlomek mých dárků

Asi jsem se nezmínila, že si tatínek koupil slipečky a v krámě mu zapoměli sundat ten čip, takže s tím asi takhle bude chodit a bude všude pípat. Mě jebne.


ŠŤASTNÉ A VESELÉ!

Postižení Vánocemi..

10. prosince 2010 v 23:16 | LoveShy |  Povídání a novinky
Je mi zima.
Nejčastější věta, kterou slýchám v posledních dnech.
Poslední dny jsou divný. Jsem neustále unavená, nevyspalá a otrávená. Zdají se mi šílený sny o tom, jak jsem jako malá měla astmatickej záchvat a taky se mi vrací chvilky, kdy se mi stal úraz a probudím se s panickou hrůzou a držím si loket, který jsem si před pár lety vykloubila. Pořád usínám s hladem a probouzím se ještě s větším, toužím zastavit čas v půl sedmý a vyspat se pár hodin. Vstávání do zimy a tmy mě zabíjí, sezení sedm hodin ve škole též. Už se nemůžu dočkat prázdnin, až se vyspím, pořádně si uklidím a srovnám myšlenky.

Co se týče blížících Vánoc, šíleně se netěším. Mám ráda pohádky a filmy, který dennodenně běží, a když je venku zima a sníh, tak je doma neskutečně krásně. Ale nenávidím ty týdny předtím, kdy se vyzdobí nákupní centra, všude jsou ozdoby a řetězy a kýčovití Santové a bláznivý lidi naběhnou do města a skupujou všechno ve velkým. Mám takovej pocit, že někdo kupuje role balících papírů jen tak, z principu, nebo aby se měl čím ohánět v divokém davu. V těchto dnech mi všichni oznamujou, co všechno už mají, co ještě kupovat budou.. otravuje mě to. Netuším co koupit a komu vůbec něco dám. Nechci utrácet všechny svoje peníze jen za kraviny, na který se bude lidem doma prášit.

Vánoce mají být svátky pohody v rodinném kruhu... blablabla. Jenže když tu rodinu nemáte celou, s půlkou se hádáte a mámu jste neviděli dva měsíce a hádáte se s ní, to už tak pohodový není. Pro mě bylo tohle období vždycky to nejlepší v roce, protože doma byla pohoda. Vonělo tu mamčino cukroví, taťka ho chodil ujídat, my s bráchou hledali dárky všude po bytě, strojili jsme stromeček při puštěných pohádkách a naši náma seděli na křesle.. v objetí, s úsměvem. Navštívili jsme obě babičky, rozdali si s nima dárky a vrátili se domů na svoje nejlepší Vánoce. Všechno bylo tak fajn.

A teď. Nemůžu si moc stěžovat, znělo by to jako fňukání rozmazlenýho dítětě. Ale Vánoce už pro mě ztratily to kouzlo. Už jezdíme jen k jedný babičce, k tý od táty a jelikož jsem jedinná holka u nás doma, tak ani nepečeme cukroví, protože to neumím a nebaví mě to. Všechno je divný. Je nás doma málo, je to takový prázdný. Ta prázdná židle u stolu je prostě špatně. Chybí tam někdo a chybí moc.

Opravdu bych Vánoce nejraději přeskočila. Oželela bych těch pár věcí, co si přeju. Vánoce jsou pro mě jen období, kdy vzpomínám na svoje dětství, kdy jsem věřila na Ježíška a taky když jsem věřila na šťastnou rodinu.


První poprašek sněhu až po krásný mrazivý dny se sněhem po kolena.