Tátova peněženka je pro mě jako mámino prso pro kojence.

3. března 2011 v 17:33 | LoveShy |  Povídání a novinky
Mám málo peněz, a už mě štve tenhle blbej věk, protože nejsem vůbec nezávislá. Tátova peněženka je pro mě jako mámino prso pro kojence. Vtipné, že. Ne že bych ho každej den 'vysávala', ale cokoli chci, musím jít za ním. Chci mít svojí práci, ne jen brigádu někdy po škole. Chci svůj byt, svůj život. Ať je mi už třeba dvacet osm. Tahle fáze, než se k tomu dohrabu je fakt zdlouhavá. Nebo chci být zase malý dítě, co se nemusí o nic starat. Ale ne tohle, nic mezi tím. Ale jak můžu chtít být dospělá když ani nevypadám jako dospělá. Je to postavený na hlavu.

Dneska se mi rozpustila bublina o veselém šťastném světě, nálada je poněkud horší. Povídaly jsme si s kamarádkou o pomluvách a ona mi řekla, že zná hodně lidí, co mě pomlouvají. Úplně mě to dostalo. Já bych věděla maximálně! tak o pěti lidech, co by k tomu měli důvod, ale myslím si, že tak obecně nikdo nemá důvod mě pomlouvat. Upadla jsem do přemýšlícího stavu, co jsem komu provedla, protože opravdu, ale opravdu nesnesu, když mě někdo nemá rád. Fakt ne. Ale asi bych se s tím měla smířit.

Asi deset lidí se mě zeptalo, jestli si barvím obočí. Co třeba se nejdřív zeptat, jestli si barvím vlasy? Umírám na bolest svalů v natažených stehnech, ze schodů dolů chodím jak kdybych byla postižená a vydávám zvuky v tomto pořadí: "Au au, ughh, jo!". Na konci chemie jsme se s kamarádkou upřímně a nekontrolovatelně smály až jsme brečely, moje bříšáky dostávaly zabrat. Navzájem jsme se prosily ať už přestanem, ale to prostě nešlo. Vlastně ani jedna z nás neví, čemu jsme se původně smály.

Když jsem přišla domů, nechtělo se mi jet se sousedem ve výtahu, tak jsem s kupou složenek schody vyběhla - a to doslova. Do pátýho patra ok, pak už jsem trochu nedejchala. Paradoxně mě nohy bolí míň jak předtím. Teď se jdu dobrovolně projít se psem, do lesa, je krásně. Pak mě čeká napsat sloh o tatínkových vlastnostech, na což se upřímně těším. Slohy mě baví. Články taky, očividně.



Ach, tohle mi vždycky zpraví náladu.

Teď nemám na mysli facebook, který na je druhé fotce.
Asi by bylo více tématické fotit s podkladem blog.cz, ale to je jedno.

Ale mám na mysli focení a sluníčko (a výzdobu mého pokoje s fotkami se svými přáteli).

 


Komentáře

1 ~Me~ ~Me~ | Web | 3. března 2011 v 18:30 | Reagovat

Jo, taky už si přeji být samostatná... za rok mi bude osmnáct, ale každý říká, že to nic nezmění... tak uvidíme :-)

2 domminyka domminyka | Web | 3. března 2011 v 18:33 | Reagovat

Tenhle věk je na nic no,což to je pravda.Neboj dočkáš se a třeba se pak zase jednou budeš chtít vrátit do tohoto věku :)

3 Jane Jane | Web | 3. března 2011 v 20:39 | Reagovat

Tak to je skvělá fotka... fakt. To s tím facebookem se ti povedlo.
No jo. Poslední dobou si čím dál častěji říkám, jak se strašně těším, až budu bydlet sama. A vůbec si nepřipouštím, že to bude za delší dobu a mnohem těžší, než si představuju.

4 Crazy.Child Crazy.Child | Web | 3. března 2011 v 21:16 | Reagovat

Pomluvy jsou prostě všude, ať už někomu něco uděláš nebo ne, vždycky se najde někdo, kdo tě pomlouvat bude.

5 Cobie Cobie | 5. března 2011 v 20:33 | Reagovat

Každý ohoráva každého, treba sa s tým zmieriť :)

6 Angie Angie | 5. března 2011 v 23:58 | Reagovat

"mně je nasrat co si o mně myslíte, já na vás nemyslím vůbec" Coco Chanel
takhle to cítím i já, a jsem se vším spokojená ) vím že tě asi nepřesvědčím moc v tomhletom, ale zkusit to můžu.. mluví o tobě za zády? hlavní je aby ztichli až se otočíš.. a jestli ani to ne, tak to svědčí o tom, že si ten dotyčnej potřebuje něco dokazovat, což tvůj problém v podstatě vůbec není ))
no a co se týká vlastního života a podobně.. přijde ti to zdlouhavé, ale tohle období je nejdůležitější, nejpozoruhodnější, a nejzapamatováníhodnější období tvého života ať už je jakej je.. tak si ten proces nabývání nezávislosti užij co nejvíc )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama