Výměnný pobyt v Holandsku mýma očima.

27. března 2011 v 19:18 | LoveShy |  Zážitky
Příští sobotu k nám do Liberce přijede výprava 12ti studentů z holandského Amersfoortu. Zúčastnila jsem se totiž jazykového programu výměny studentů a od 29.ledna do 5.února jsme my byli v Holandsku. A já bych ráda sepsala své poznatky a zkušenosti.

To, co jsme zažili s žádnou cestovkou nezažijete. Bydleli jsme samozřejmě jednotlivě v rodinnách. Když jsem se do tohodle programu hlásila, ani jsem nepočítala, že bych byla z celého ročníku vybrána mezi dvanáct "vyvolených". Bylo to na podzim a nikdo z nás to nijak neřešil, leden byl daleko. Když se to pak blížilo, začli jsme si s našima holandskýma kamarádama emailovat, došlo mi, že fakt někam pojedu. Najednou přišlo balení, odjezd.. a já vůbec nevěděla, co si ten týden sama u cizích lidí počnu.

Příjezd
Až v letadle jsme si začali říkat, že opravdu nevíme, jak se s nima domluvíme, protože v angličtině na tom nejsme ještě zas tak dobře. Opravdu jsme měli obavy a nebyli jsme nijak (až na slovníky v kapsách) připravení. Na letišti v Amsterdamu jsme čapli zavazadla a najednou před sebou vidíme skupinku lidí. Začali jsme hystericky couvat, protože jsme nevěděli, jak reagovat, co říkat. Ale přivítání bylo milé, vzali nás na jídlo (museli nám kupovat všechno jídlo, takže nechat se zvát do Burgerkingu nebylo špatné) a bavili jsme se úplně bez problémů. První problém nastal, jak se dostat z Amsterdamu do hodinu vzdáleného Amersfoortu. Nebo spíš - kdy nám jede vlak. Oni to nevěděli, a nikdo nebyl schopný to nějak zjistit. A tací oni jsou - nikdo nic neví, nikdo nic neřeší. Tak jsme nasedli na nějaký vlak, který akorát odjížděl, lístek stál v přepočtu asi tři stovky, ale všem to bylo jedno. Dojeli jsme do Utrechtu, což je na jih od Amsterdamu a my měli jet na východ. Ale co, nikdo se nezlobil.



Rodina
Tatínek Richard mojí kamarádky Nicole nás vyzvedl rovnou na nádraží, takže jsem ho poznala hned. Byl plešatý a měl legrační přízvuk, byl mi moc sympatický a byla s ním sranda. Anglicky mluvil velmi dobře, takže jsme si často povídali, on se pořád na něco vyptával a dělal u toho směšné grimasy. Maminku Jolandu jsem poznala druhý den ráno. Byla upovídaná, maminkovská a pořád vtipkovala. Byla srandovní, když si nemohla vzpomenout, jak se řekne nějaký slovíčko anglicky a tak se to snažila ukecat německy nebo když na mě kulila oči, když zjistila, že slovo "ananas" je v češtině a holandštině úplně stejné. Nicole má ještě čtrnáctiletou sestru Esmé, ta moc anglicky neuměla, ale byla správně trhlá a pořád se něčemu smála. V celé rodině panovala moc příjemná atmosféra, bylo znát, že si všichni rozumí, že každý zná svojí úlohu a ví co dělat. Jsou si hodně blízcí, mají se opravdu rádi, pořád se objímají a mají radost, když se vidí. Hodně si povídají a tráví spolu čas. V této rodině jsem se cítila jako její právoplatný člen.

Bydlení a styl života
Téměř většina lidí žije v domech. Jsou tu nejrůznější typy domů, ale v jednotlivých ulicích jsou úplně stejné. Paneláky zde nenajdete, činžáky a bytovky jen v centru města, ale opravdu jen zřídka. Domy jsou většinou úzké a vysoké - typické pro Holandsko (vychází to z minulosti, kdy měli holanďané vysoké daně za místo, kde dům stál, a tak raději stavěli do výšky, aby ušetřili prostor). V Holandsku je trochu vyšší standart žití než u nás - lidé mají o dost větší platy, naproti tomu však právě vysoké daně a celkově všechno drahé - od jídla až po oblečení, nic vás tu nevyjde levněji, všechno je o několik procent dražší než u nás. Takže nákupy se nám tu trochu prodražily.
Dům mojí rodiny z venčí vypadal velkolepě, vevnitř byl samozřejmě moc pěkný, avšak ne moc prostorný. Měl tři patra, ale místosti byly velmi malé a schodiště úzké. Spala jsem v pokoji Nicole a ona si ustlala u sestry. Byla jsem ráda za poskytnuté soukromí, i když by mi nevadilo sdílet s ní ložnici.

Jazyk a domluva
Hodně jsem se bála toho, jak se domluvíme, ačkoli mi angličtina jde. Jenže mluvit s někým za účelem se domluvit je těžší než o hodině číst nějaký článek v učebnici. Ale je to mnohem záživnější a strašně mě to bavilo a moc mi to dalo. Občas se vyskytl problém s tím, že jsem nevěděla slovíčko, ale vždycky se to dá nějak ukecat, o to víc se s tím druhým komunikuje. Odhodíte stud a je jedno, že řeknete něco gramaticky špatně. Naše časté chyby byly třeba typu "She do" nebo "He have" a nikdo to v tu chvíli neřeší, hlavně že se domluvíte. Časem se člověk musí trénovat, a tyhle chyby už si uvědomuje.

Jídlo
K snídani jedí chleba, ale ten chleba vypadá jak toustový, jen je trochu tmavší, větší a silnější. Namažou si ho máslem a pak na něj sypou a dávají co je napadne. Mají takové kousíšky čokolády (vypadá to trochu jako naše tzv. "myší hovínka"), my jsme tomu prostě říkali "small pieces of chocolate" a je to opravdu výborné, chutná to jako chleba namazaný nutelou, jen vám ty kousíšky hezky křupou v puse. Já si dávala chleba se sýrem, ten jsem musela ochutnat a je fakt, že tento sýr (a dalších tisíc druhů, které v Holandsku mají) se nedá s nějakým chabým 30%ním Eidamem srovnat. Dívala jsem se, kolik stojí a taková malá cihlička přišla mojí rodinu v přepočtu na 800 korun. Obědy oni moc nevedou, preferují malou svačinku, ale nejsou zvyklí moc přes den jíst a pít (což jsme občas odnášeli i my). Na obědy jsme tedy docela kašlali, a naši kamarádi nás brali téměř pořád do fast foodů. Co se dalo dělat, měli jsme hlad a jiná možnost nebyla. Večeře jsme měli doma. Upřímně řečeno mi až tolik nechutnali. Vaří hodně ze zeleniny a maso vepřové a hovězí. Jídla jsem snědla, ale že bych si nějak strašně pochutnala, to ne. Jeden večer jsme měli společnou večeři a šli jsme na "pannenkoeken" neboli palačinky na tisíc způsobů. Dají vám palačinku přes celý talíř a můžete si vybrat s čím jí chcete. Na slano, nebo na sladko. Palačinka se šunkou a sýrem zní zajímavě, ale je to výtečné. Také jsme neustále pili horkou čokoládu, jednou denně minimálně. Dělají jí výbornou a v té zimě zahřeje. Nesmím zapomenout na "stroopwafels" - karamelové vafle, typické pro Holandsko, mohla bych se po nich utlouct.

Zvyky
Věcí, kterých jsem si všimla v rodinách je mnoho. Jsou zvyklí o víkendu společně snídat a každý den pravidelně večeří. Snad každý holanďan se sprchuje pouze ráno (což bylo opravdu na nic, koupelnu jsem měla k dispozici tak na pět minut) a s ještě s mokrou hlavou jde ven. Takže když jsme ráno přišli do školy, hodně holek mělo ještě mokré vlasy. K Holandsku samozřejmě patří kola. Před naším odjezdem mě kdosi varoval, že na nich jezdí opravdu pořád a já nevěřila. Ale opravdu, oni snad ničím jiným nejezdí. Jsou tu chodníky pro kola, semafory, parkovací místa.. První dny pro nás byly šokem, byla neuvěřitelná zima a my museli jezdit ráno půl hodiny do školy. Naštěstí se v Holandsku nenajde žádný kopec, opravdu je to samá rovina, takže ježdění jde samo. Kdyby tam nebyla taková zima, kola si užívám - přijde mi romantické na nich projíždět těma uličkama, v létě to musí být fajn. Holanďané jsou ve všem strašně "free" (a to není tím, že mají legální trávu). Hodně věcí neřeší, prostě se večer sbalí, s občankou v ruce a desetieurovkou nasednou na kolo a jedou pařit. A je jim jedno jak se dostanou domů, neřeší nic. Na to nejsme zvyklí, my - Češi - pořád něco hrotíme a všude chceme být na čas.. no tak tady čas prostě neplatí. A ještě jedna zajímavost - doma chodí v botech a zouvají se jen do postele.

Počasí
Holandsko je od nás na severozápad, letěli jsme necelou hodinu, a tak se dá předpokládat větší zima. Když jsem opuštěli Liberec, zbývalo tu trochu sněhu a teplota byla kolem nuly, možná trochu nad. V Holandsku jsou zimy vlhké, na které nejsme zvyklí. Sníh už tam neměli, ale prvních pár dnů jsme neuvěřitelně mrzli - obzvlášť na kolech. Navíc oni doma (frajeři) vůbec netopí. První večer co jsme přijeli nás vytáhli ven - byli jsme z letadla unavený, teď jsme museli jet na kolech do města v té obrovské zimě, nevěděli jsme, co nás čeká. Mrzli jsme ve městě asi tři hodiny venku, protože se naši kamarádi nemohli rozmyslet, do jakého podniku zalezem - tak jsme nakonec jeli domů. Klepala jsem se ještě celou noc, všichni jsme měli omrzliny. To patří k jedněm z nejhorších zážitků, pak už to šlo. I přes to nás po příjezdu do Čech bylo z 12ti deset nemocných - já mezi nima nebyla.

Program
Každý den jsme měli naplánované různé činnosti. Nejdřív jsme se sešli ve škole s ostatníma studentama z Belgie, Itálie, Norska, Portugalska a Kanady. Měli jsme lekci holandštiny, prošli jsme si školu a dozvěděli se něco o tamní výuce. Jedna hodina například trvá padesát minut, ve třidách jsou rozděleni podle úrovně (což mi přijde demotivující, když moje kamarády zařadí do té lepší úrovně a mě do té horší). Školu mají těžkou, slyšela jsem, že hodně lidí každoročně propadá. Mimo školu jsme si prohlédli město - je zhruba tak srovnatelné s Libercem. Má jen více lidí, ale je menší (důkaz o tom, že v Holandsku je velká hustota zalidnění). Amersfoort je úžasný. Mají tu všechno, centrum je krásně historické, mají tu dvě hlavní náměstí a všude malinké uličky, v kterých se skrývají malé obchůdky a samozřejmě vodí kanály, takže Amersfoort má stovky mostů. Vyslechli jsme si přednášku o historii města, byli jsme také v muzeu. Pak nás vzali na kulečník, nebo jen tak si posedět do kavárny, byli jsme i v kině. Také jsme se jeli podívat na sýrovou farmu (na kolech 40 minut za městem, uff), kde jsme si každý vyrobil a domů přivezl svůj pravý sýr. Zúčastnili jsme se lekce salsy, což je v Holandsku oblíbený tanec a moc nás to bavilo. Ve středu jsme sehráli přátelské zápasy ve volejbale s ostatními zeměmi. Pořád bylo co dělat, program byl opravdu zajímavý. V pátek jsme byli opět ve škole a večer byla velká závěrečná párty se všemi studenty ze všech zemí. Ten den jsem měla narozeniny, a tak jsem si je opravdu užila, všichni mi přáli, má rodinka si pro mě připravila překvapení.. no bylo to prostě úžasné a na své sedmnáctiny opravdu nikdy nezapomenu.

Amsterdam
Ve čtvrtek jsme jeli do hlavního města, na to jsem se těšila nejvíce. Nejdřív jsme navštivili dům Anny Frankové (nevím do jaké míry ji znáte - Anna Franková se za druhé světové války skrývala s rodiči a známými v tajném domě v Amsterdamu a psala si deník o tom, co všechno prožila. Nakonec je našli a ona umřela, ale její deník se stal bestsellerem). Bylo to pro mě úžasné, o tuhle tématiku se docela zajímám, stála jsem asi pět minut v pokoji Anny a prohlížela si polepenou zeď jejími obrázky. Po návštěvě domu jsme měli volno, šli jsme se najíst - do mekáče, kam jinam. A pak přišly na řadu nákupy. V Holandsku moc nevedou nákupní centra, spíš jsou ulice plné krámků (a ty jsou na každém rohu, říká se, že v Amsterdamu jsou stovky mekáčů a vsadila bych se, že H&M tam mají také nejmíň 50x). Moc nakupovat jsme nestihli, jsou tam všude davy lidí a uliček je všude strašně moc a vy nevíte kudy kam. Všude smrdí tráva, coffee shopy uvidíte na každém rohu (samozřejmě jsme nic takového neochutnali), kluci se museli jít podívat do "Red-light street", kde slušně řečeno ženy za výlohou prodávají svá těla (přes den se tam toho moc neděje, ale v noci výlohy svítí červeně a kvůli pasákům je docela riskantní se tam chodit jen tak koukat, pokud nejste 'zákazník'). Amsterdam je ale úžasné město, strašně mě uchvátilo, je to tam opravdu nepopsatelné, tu atmosféru si musíte zažít. Zrovna ten den poprvé svítilo sluníčko, ty krásné uličky 'lemované' vodními kanály a všichni jezdící na kolech.. nechtělo se mi pryč.

Lidé
Moc jsme si libovali v tom, že v Holandsku mají moc pěkné kluky :D. Ale opravdu, takových pěkných kluků jsem v Česku ani za rok neviděla, vlastně i holek. Moc se mi líbil jejich styl oblékání, málokdy jsem viděla někoho 'divně' oblečeného. Co se týče naší partičky 12 čechů, 12 holanďanů.. všichni jsme si dobře sedli. Opravdu nebyl žádný problém, hádka, nedorozumění - všechno klaplo, za což jsme byli moc rádi.

Odjezd a loučení
Odjížděli jsme v sobotu, rodiče nás na letiště odvezli sami. Brečela jsem, hodně, protože mi rodina přirostla k srdci. Stydím se za to, protože jindy nebrečím, ale loučení.. to je má hodně slabá stránka. Na letišti jsme se tedy rozloučili - na dva měsíce, ale i tak to bylo smutný. Odjeli jsme plni zážitků a snad poprvé v životě se mi stalo, že jsem se vůbec netěšila domů. Holandsko mě úchvátilo, chci se tam rozhodně ještě podívat. Je to čistá země s příjemnými lidmi, která má oproti ČR svojí tvář. Jsem ráda, že jsem jela, že jsem se hodně rozmluvila v angličtině a poznala nové lidi, místa a víc se scelila se svými spolužáky, přáteli. Těším se na sobotu, až Nicole dorazí a uvidím tu naší celou partičku a my jim budeme moct ten celý týden oplatit. Jestli se poté někdy v budoucnu uvidíme, to netuším, nejspíš ne. Konečné loučení bude hodně smutné.. ale to je až za dva týdny.

Doufám, že si to někdo přečetl. Kdo se někdy chystá jet do Holandska - určitě schvaluju. Kdo váhá nad výměnnými pobyty - není se čeho bát. Všechno co jsem napsala nemusí platit pro celé Holandsko - říkám jen to, co jsem viděla svýma očima, obrázek ať si udělá každý sám :).

Kousek naší party.
Můj baráček s maminkou.
Škola
Kola kola..
Tu se konala party.
Sýrová farma.
Kulečník a pití za tři eura.
Parking před školou.
Amsterdam.
Má oblíbená fotka, Amsterdam, zastávka na horké čokoládě.
Dům Anny Frankové
Česká výprava v plné sestavě :D
Sýrový krám, hřísně drahý.
Před muzeem Madame Tussaud, po nákupech.
Má milovaná fotka :)
Noční Amsterdam.
Ve škole.
Náš trhlý kamarád Míša..
Palačinka.
Reprezentace musí bejt.
Lekce Holandštiny.
Volejbal.
Loučeníí.
Kdesi na Amsterdamem.
Zevlování v Praze, smutek..
Úžasné překvapení od host-rodiny k narozeninám!

A to je ta má - Nicole :) blondýna jedna.

Nejúžasnější týden mého života. Without doubts! :)
 



Komentáře

1 Bastett Bastett | Web | 27. března 2011 v 19:28 | Reagovat

Víš co mě pobavilo? Fotka s popisem volejbal a kluk v popředí držící basketbalový míč :D
Ale jinak nádherná fota ;)

2 Alex Alex | Web | 27. března 2011 v 19:53 | Reagovat

jé, to muselo být super, hned bych jela. Před čtyřmi roky jsem byla v Dánsku a podle tvého popisu musím uznat, že jsou si ty země dost blízké. Kola, nížina, ranní sprchy (jaké překvapení pro Dány, že se chce člověk osprchovat, než zaleze do postele) a lidi v pohodě, co nic neřeší a na všechny kolem se usmívají. A krásný fotky, obzvlášť ta proti slunci.

3 philosophic philosophic | 27. března 2011 v 21:05 | Reagovat

krásne fotky. hneď by som išla aj ja :)

4 Karoll Karoll | Web | 30. března 2011 v 14:29 | Reagovat

Ahoj, nezapomeň poslat první úkol, poslední termín je zítřek!

5 Karoll Karoll | Web | 1. dubna 2011 v 18:04 | Reagovat

Na mém blogu najdeš vyhodnocení prvního kola a druhý úkol, tak se podívej, jak sis vedla :)

6 Karoll Karoll | Web | 5. dubna 2011 v 19:49 | Reagovat

Nezapomeň poslat úkol do soutěže, poslední termín je zítřek...

7 C.Ch. C.Ch. | 6. dubna 2011 v 18:59 | Reagovat

Ta palačinka mi spíš připomíná pizzu =D

8 Karoll Karoll | Web | 17. dubna 2011 v 19:12 | Reagovat

Ahoj, nezapomeň poslat úkol do 3. kola, čekám na to nejpozději v úterý 14:00 !!!

9 jaja jaja | 23. července 2011 v 20:00 | Reagovat

SUPRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRR :-D
bavilo mne to

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.