Jizvy na duši.

11. května 2011 v 22:44 | LoveShy |  Povídání a novinky
Dnešní večer je trochu pohodový. Taťka je v jižních čechách - pracovně, a tak jsme s bráchou sami doma. Celý den jsem běhala po krámech a doma se zastavila až večer. A teď, udělali jsme si Cuba libre, jíme hermelíny a pečený bagetky a hrajeme proti sobě dobyvatele. Měla bych se učit na zejtřejší dvouhodinovku dějáku, ale opravdu se mi nechce. Měla jsem něco v hlavě a chtěla jsem to napsat.

Večer se tu u nás zastavila máma, protože taťka není doma. Oni se totiž nechtějí potkat, je to asi bezpečnější, jelikož jejich skoro každé setkání končí nadávkami, výčitkami nebo vyhroceným "uvidíme se u soudu". Mámu jsem neviděla od svých narozenin, co jsem přijela z Holandska (což bylo někde 6. února) a vlastně jsme se viděly asi na pět minut na valentýna u kadeřníka. V poslední době jsme se hodně hádaly, ona mi psala ošklivý smsky a já jí neodepisovala, což jí přimělo posílat mi ještě ošklivější zprávy. Taťkovi si stěžovala, že na ní kašlu, ten mi stále promlouval do duše ať se s ní sejdu, ale já už prostě nevím, jak se bavit se svou vlastní mámou.

Mám mámu, ale odešla ode mě, když mi bylo třináct. Zrovna v tom věku, kdy jsem hledala sama sebe, kdy jsem potřebovala pomoct s holčičíma záležitostma, popovídat si o šminkách a hadrech a klukách, neměla jsem žádnou nejlepší kamarádku. A ona odešla, "zlomila mi srdce" nebo spíš.. zklamala mě a já prostě nedokážu jen tak zapomenout. Ze dne na den jsem se stala jedinou holkou doma, mezi klukama. Koupelna byla prázdná, skříně taky. Máma opustila svý děti, který jí zrovna potřebovali a teď chce dělat, že se nic neděje. Ráda bych s ní měla dobrý vztah, ale něco ve mě mi pořád brání jí naplno odpustit. A možná ani ne tak odpustit, protože já odpouštím snadno.. jen mě to všechno mrzí. A občas mi chybí ženská část rodiny - ne že by to s klukama nebylo dobrý, ale oni taky vždycky nerozumí všemu.

Abych se dostala k jádru věci, dneska jsem jí viděla, po tak dlouhý době. Musím říct, že jsem byla nervózní jak kdyby mě čekalo nějaký důležitý rande. A ona si přišla, vysmátá, jako by jsme se viděly včera. Povídali jsme si, ale není to ono. Nic o mě neví, nezná mě. A strašně se divím, že může jen tak přijít do bytu, kde bydlela sedmnáct let, bez emocí za svýma dětma, které sotva vídá a za psem, který dřív býval hlavně její a teď si na něj ani nevzpomene. Copak tak rychle zapomíná? To dokáže jen tak obrátit list a začít nový život? Já to nechápu. Nedokázala bych to. Neubráním se vzpomínkám na to, jaký to bylo ve čtyřech, co všechno jsme zažili. Já vím, že tohle je život, že takový i mnohem horší věci se stávají, ale občas si uvědomím, že se to vlastně už nikdy nevrátí. Všechna větší zranění mají trvalé následky stejně tak i tyhle životní situace. Můžete podávat léky, vázat obvazy a lepit náplasti, ale pod tím vším se stejně bude napořád rýsovat jizva, která nezmizí. Ano mám mámu, ale..

A teď si jdu číst dějepis.

 


Komentáře

1 who7 who7 | Web | 12. května 2011 v 3:35 | Reagovat

Takový je život, pro někoho tvrdý pro někoho naopak tak dobrý, že si ho neváží. Nebuď smutná, máš ty dva chlapi,kteří tě milují a určitě rozmazlují jako jedinou "ženskou" doma. Být na světě uplně sám, to je teprve na "smutnění". A to si představ, že já to mám opačně. Jedna slečna, která svou matku "nemusí" - nestojí a nechce poznat jinou, která by se s ní moc ráda dělila o vše, o to, o co ty tak stojíš - prostě mě nechce znát a nepřeje si to. Nevím proč - ale i takové jsou, které brání svým starým "volným" rodičům ještě zažít aspoň spokojený úsměv. - :) Kdyby ti někdy bylo hodně smutno - jsem tu!-:)))

2 Dana Svobodová Dana Svobodová | Web | 12. května 2011 v 9:24 | Reagovat

Neztrácej naději vždycky je ceta a jediná cesta ve které najdeš lásku a porozumění je http://nebe7.blog.cz/1012/na-bolest-duse-je-jenom-jediny-lek

3 Kejtý Kejtý | Web | 12. května 2011 v 10:33 | Reagovat

Někdo nemá doma ani ty dva skvělý chlapy.Nemáš se nejlíp, ale určitě ani nejhůř. Ale máma bude asi vždy scházet..

4 Glory Glory | Web | 12. května 2011 v 15:47 | Reagovat

Je to smutné, jak může být osud krutý, když si to nezasloužíme. Nedokážu si představit svůj život bez mámy.. Držím palce, ať se dáte nějak dohromady, ikdyž ta jizva tam bude stále..

5 Cobie Cobie | Web | 12. května 2011 v 17:58 | Reagovat

hrozné, keď v niekom sklameme. horšie,keď je to vlastná mama. dobre, že si sa sem "vypísala", to vždy pomôže :)
aj ja mám mamu ale.... už asi 6 rokov sme sa normálne neporozprávali. stále sa len hádame. odkedy sa naši rozišli. :-/ ale neboj sa, vždy tu bude niekto, kto ťa podrží.. ako píšeš o svojom bratovi a otcovi, asi v nich máš veľkú oporu. :)

6 Teenka Teenka | Web | 12. května 2011 v 18:32 | Reagovat

jop...vim jaký to je když nemáš ten ženskej element v duležitých chvílich .. moje mamka mi taky odšla ve 13 (trochu jinak a nedobrovolně ://) Tedka jsem s tatkou a cítim se spíš jako kluk než jako holka která se maluje (malovat se neumim), kosmetika žádná (nevěděla sem co si mám nechat a kam zajít)..a takovýhle věci ...

7 Maxië Maxië | Web | 13. května 2011 v 8:30 | Reagovat

Musi to byt hrozne tezky.. ne jen, to ze s vama proste nezije, ale to, ze ty "zensky" veci v domacnosti, tak nejak padaj na tebe. A taky to zjisteni, ze tam proste ze dne na den neni..
Btw, ten clanek zacinal tak hrozne vesele :) Cuba Libre a dobyvatel (plus jako bonus HERMELIN <3 a bagetky..)=uplne dokonalej vecer :)

8 AngeliQue AngeliQue | Web | 16. května 2011 v 23:46 | Reagovat

Na jednu stranu vím jake to je. Moje máma nikdy nebyla moje máma. Vzdycky se chovala spíš jako společník v domácnosti. Navíc mám čím dál víc pocit že byla dědou vychovávána spíš k tomu být jako kluk. Nikdy jsem k ni nemela důvěru v tom smyslu abych za ni sla a řekla: hele mami dostala jsem prvni pusu! Byla jsem s klukem.. Jsem zamilovana .. Jednou jsem domu přišla cela ubrecena a ona dělala že to nevidí.. Asi o pul roku později jsme se bavily a ona mi řekla: já jsem si všimla zes přišla ubrecena.. Ale tenkrát nepřišla, neobjala me a neřekla mi to bude dobry....
Ty to máš jinak .. Nevím jaka byla tvoje mamka dřív.. Ale byla tady a najednou odešla.. Takže trochu se můžeme stotoznit v tom že v podstatě "dospivame bez mamky" ... Ani nevím co tím chci říct, plácám hlouposti, a kdyz napisu že chci abys veďela že v tom nejsi sama... To asi taky není ten nejlepší zpusob..
Vím ze az tak dobre se neznáme i kdyz jsi vážne skvělá :) a mám Tě ráda :) kdyby něco, klidně napiš :) me to nevadí a pokud tím pomůžu budu jen a jen ráda :) jsi skvělá holka .. Tvoje mamka si Tě nezaslouží :);)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama