Mami?

24. června 2011 v 16:43 | LoveShy |  Otvírám srdce, na chvilku
Proč by se člověk neměl ženit/vdávat, proč se vztahům bráním..

Ta ty tři roky jsem si zvykla na hodně nadávek a na výčitky, co si mezi sebou řekli. Později jsem si zvykla i na tu ironii, jakou spolu mezi sebou mluvili. A teď jsem akorát seděla u počítače, sledovala své rodiče po dlouhé době spolu v jedné místnosti jak spolu mluví naprosto suše, bez emocí a s vážnými výrazy s obličejích z úst vypouští slova jako "katastrální úřad", "majetkové vyrovnání" nebo "notářka". Úplně jsem si odvykla je vidět spolu, zapoměla jsem na ty roky co jim to klapalo. Když domluvili o majetku, nastalo krátké ticho a já věděla co nastane.

"Niky?" Odvrátila jsem hlavu od počítače a dělala, že mě to strašně obtěžuje.
"Kdy se my dvě uvidíme? Nebereš mi telefony, sama se neozveš, nevím co si mám myslet.." řekne mi "ta osoba co mě porodila" tónem, který mi je nepříjemný.
"No.. já, já nevím.." odpovídám popravdě, nemám ponětí, co jí na to říct. Ráda bych se s ní vídala, ráda bych měla mámu, ale cosi ve mě mi brání jí odpustit. Odpustila jsem už hodně lidem hodně hnusných věcí a paradoxně své vlastní mámě odpustit nedovedu.
"Jak nevíš? Tak chceš se se mnou vídat nebo ne? Já mám totiž pocit, že ty mě nesnášíš.. že tě tady táta navedl, abych tě nemohla vídat.." říká ona a ve mě se to začíná vařit.
"Bude mi osmnáct, já mám rozumu dost. Odešla jsi, když mi bylo čtrnáct a já tě tu neměla. Ze dne na den jsem se musela smířit s tím, že moje vlastní máma ode mě odchází a žije s nějakým jiným chlapem.. každej den to mám před očima.."
"Ale už je to tři roky, s tím by ses už mohla smířit.. už se nic neděje.." říká nevzrušeně.
"Neděje?! Ale děje.. Vždycky se dělo a taky dít bude.." kousala jsem se do kůžičky v puse, abych nezačala brečet, protože mě začínaly pálit oči.
"No tak podle tebe děje. Ale jak vidíš, mám snahu se s tebou vídat. To ty se ozveš jen když něco potřebuješ, když chceš něco koupit.." začne mě obviňovat.
"No to snad.. to si děláš srandu ne? Za tu dobu co tu nebydlíš jsi mi nekoupila jedinnou věc, i alimenty z tebe musíme tahat. Já od tebe ani nic nechci.."
"Tak proč si na kamarádky čas najdeš a na mě ne?" spustí další výčitky.
"Ty sis na mě snad někdy čas našla, když jsi tu ještě bydlela? Taky jsi trávila čas s kamarádkama a se mnou jsi nikdy nikam nešla.. Nezačly jsme předtím, nevidím důvod, proč teď někam spolu jít, jako by se nic nedělo, tohle já neumím.." krčím rameny.
Podívá se na tátu. "Můžeš za to ty.. všechno co se stalo.. tys to hodil na mě.. vyšla jsem ze všeho jako největší kurva, děvka a píča.. dětem jsi nakecal takový nesmysly a kdykoli jsem tu byla, poslal jsi mě někam, ať jsi du šukat za tím svým.." mumlá a se slzami v očích se zvedá a jde do kuchyně. Je mi špatně, nemůžu dejchat, pálí mě oči. Táta sedí, mlčí a kouká do blba, z kuchyně slyším popotahování.

Po pár minutách to nevydržím a volám na ní. "Pojď sem, už to nebudem řešit, každej z nás má svojí pravdu..". Taťka se přidá. "Jo, pojď sem, to nemá cenu."
Slyším jen smrkání. "Pojď sem.. mami." to slovo mi nejde přes jazyk, když už ho vůbec nepoužívám. Táta se zvedá a jde do kuchyně. Slyším toho málo, občas svý jméno. Jdu tam. Oba jsou otočení zády ke dveřím, takže mě nevidí.
"Ona se změní, až bude větší tak ti odpustí, je to pořád čerstvý.. " snaží se jí uklidnit táta. "Nezmění, ona mě nenávidí.." šeptá máma.
Já stojím ve dveřích, opřená o jejich rám. Je mi jí líto. Sedí tam tak smutně, kroutí hlavou a drží si kapesník u nosu a vidím stékat proudy slz po tvářích. Nejsem zvyklá na to, že brečí. Pohled mi sklouzává na její břicho. Nelze si ho nevšimnout, úzké tričko je přes něj napnuté až moc. Kdybych byla v její situaci, asi si dám nejdřív dopořádku celý starý život, než začnu žít ten nový. Začnu přemýšlet a uvědomovat si jednu věc. Proč by mi jí mělo být líto? Cítila lítost někdy ona? Že opustila milujícího manžela a dvě děti? Přemýšlela někdy, jak to tu doma asi zvládáme? Asi ne. Má lítost ze hned ztrácí.

"Vždyť víš, že každá holka v tomhle věku si s mámou moc nerozumí.." povídá tiše táta.
"Tady nejde o to, že bysme si nerozuměly tati.." řeknu najednou do ticha, až se sama leknu svého hlasu. "Já tě mám ráda mami, ty vždycky budeš moje máma, ale nedokážu zapomenout, zatím ne."
"Tak mi ale řekni na čem jsem. Klidně mi řekni, že už mě nechceš do konce života vidět, bude to pro mě jedodušší, než nevědět, na čem jsem.." začne znova brečet.
"To bude jednodušší? Že už tě nechci vidět?" rozklepe se mi hlas. "Já opravdu nevím co ti mám víc říct. Nemůžu za to, že nevíš na čem jsi.. Když jsi šestého října 2008 odešla, věděla jsem snad na čem jsem? Ne. Tak teď nečekej to samé ode mě," a odešla jsem k sobě do pokoje. V tu chvíli jsem se vyjímečně za své slzy nestyděla.
 


Komentáře

1 uajiii uajiii | Web | 24. června 2011 v 16:59 | Reagovat

Fí ha... ty to tam máš ale veselý. Ale uvidíš, že se časem všechno vyvrbí a bude lepší.

2 Teen Teen | Web | 24. června 2011 v 17:00 | Reagovat

Tak to bych asi nikdy nepřekousla, aspoň ne úplně. Pokud by se teda máma hodně nezměnila, a chování, které předvádí ta tvoje, by žádnou změnu nesignalizovalo. :-?

3 Terka Terka | Web | 24. června 2011 v 17:21 | Reagovat

Nevím co říct. Obdivovat tvoje literární sklony by bylo asi na nepravym místě, i když jsi to napsala vážně ''hezky''.

Ale chci Ti říct, že jsi moc statečná! A obdivuju Tě. Drž se...

4 Bels Bels | Web | 24. června 2011 v 19:20 | Reagovat

No... když mi bylo 15, zažívala jsem něco podobnýho, takže trošku vím jak se cítíš. U mě se to ale naknec "spravilo", jakože jsou spolu naši pořád. Ale s mámou si za ty 3 roky nerozumim pořád.

5 Kate Kate | Web | 24. června 2011 v 19:55 | Reagovat

Musím říct, že po dočtení toho článku začaly pálit oči mě. Nemám ráda rozvody, nemám ráda všechno co se toho týká, všeobecně nemám ráda hádky. Na tvé místě, bych asi taky neuměla odpustit. Měla by si uvědomit, jak to pro vás pro všechny muselo být těžký když odešla. Nemá právo ti něco vyčítat. Jak řekla Terka, drž se..

6 Achren Achren | Web | 24. června 2011 v 20:52 | Reagovat

Je mi 14 a naši se taky rozvádí.. Budu nejspíš s matkou. Nemám k ní citový vztah, ale to ani k otci.. Nikdy jsem si s nimi nerozumněla, akorátže si každý myslí, že je to tím, že jsem "puberťačka" a časem se to spraví. Jenže já vím, že ne.

7 Crazy.Child Crazy.Child | Web | 24. června 2011 v 21:08 | Reagovat

Docela smekám, asi bych neměla odvahu tohle napsat na blog. Jinak ti to ale nezávidím... U nás to taky často vypadalo na rozvod, nakonec se to vždycky spravilo, ale kdo ví, jak dlouho to takhle vydrží...

8 Cobie Cobie | Web | 24. června 2011 v 21:56 | Reagovat

rodič by MAL v každej situácii stáť pri svojom dieťati. ... ale (ako tak čítam tvoj článok, komentáre a plus moja situácia) prečo to väčšina rodičov tak nerobí?
drž sa. to prejde časom :)

9 Crazy.Child Crazy.Child | Web | 24. června 2011 v 22:20 | Reagovat

Já si myslím, že se ani v důchodu k té knížce nedostanu =D S tou kritikou jsme na tom taky trochu podobně, vždycky ji trochu špatně nesu, ale to spíš ze začátku, když je to ještě "horké", pak se mi to podaří hodit za hlavu. (Jako třeba to, že jsem údajně arogantní a namyšlená no =D) Jinak gratuluju k angličtině, to já s ní trochu válčím, ale myslím, že se to dá pochopit, když ji mám teprve první rok a musím umět to, co ostaní umí ze základky (Vedení školy to "trošku" zmrvilo =D), ale tak zase nejsem nejhorší no, kdybych se učila ty slovíčka, tak jsem mohla mít na výzo aspoň dvojku, ale tak teď už s tím nic nenadělám =/ =D

10 Crazy.Child Crazy.Child | Web | 24. června 2011 v 22:44 | Reagovat

Jo a ještě k těm fotkám => Ráda bych taky fotila, akorát jsem byla tak šikovná a uvedla foťák mimo provoz =D

11 Iva M. Iva M. | Web | 25. června 2011 v 13:52 | Reagovat

Obdivuji tě, protože já osobně bych to takhle napsat nedokázala. Jsi vážně statečná. A jak již bylo několikrát řečeno, drž se...

12 Luczynka Luczynka | Web | 25. června 2011 v 15:42 | Reagovat

A slzy mi tečou proudem.
Nemá cenu tě litovat. Nemá cenu ti říkat, jak to bude všechno dobrý. Protože tohle víš akorát ty.
Před rokem od nás odešel táta, nedokážu mu to odpustit, že to udělal... ale stalo se a život jde dál.
Tobě přeju ať to zase přejde, protože tohle bylo asi zase otevření starý rány...

13 maoly* maoly* | Web | 25. června 2011 v 22:14 | Reagovat

Vždycky, když čtu tyhle články o tvé rodině, ženou se mi slzy do očí. Je hrozné, jak je ten život krutý. Obdivuji tě, že to zvládáš a dokážeš se o tom bavit (psát na blog). Nevím, jestli bych to dokázala, být na tvém místě. Musíš to mít hrozně těžké..a asi ty rány neskutečně bolí. I když se s našima občas hádám, jsem ráda, že jsou spolu a že je mám oba dva u sebe.. Drž se! :-)

14 AngeliQue AngeliQue | Web | 26. června 2011 v 0:02 | Reagovat

Ach jo.. víš, není hezký že se na vás vykašlala.. Ale jak jsem tak četla tu větu: "Vykašlala se na milujícího manžala a dvě děti.." to je hrozně tvrdý, nechci aby sis myslela že se jí zastávám to vůbec. Jen prostě až po letech jsem si uvědomila, že i rodiče jsou jen lidi. Stejně tak, jako já, ty nebo kdokoliv jiný... Můžou najít někoho, koho mají raději než toho s kým jsou a prostě nemá cenu si na něco hrát a je lepší to ukončit.
Na druhou stranu. Určitě mohla najít lepší způsob, mohli ste o tom mluvit... (nejsem si jistá, ale mám dojem že prostě odešla..??..) Mohla se o vác víc zajímat a tak..
Je to hodně sporný.

15 Shariony Shariony | Web | 9. července 2011 v 23:05 | Reagovat

Někteří rodiče jsou někdy.. zvláštní.

16 Shariony Shariony | Web | 9. července 2011 v 23:07 | Reagovat

Jo ještě jsem chtěla říct, že někdy je lepší, když od sebe dva lidi odejdou, když se rodiče rozvedou, než když žijí vedle sebe a nenávidí se.

17 Jirka Jirka | 10. července 2011 v 14:31 | Reagovat

Naprosto úžasně upřímná zpověď. Přesně tohle chtěla mamka vědět. A myslím, že tátu by tvé články také potěšily, je z nich hodně cítit jak ho máš ráda. Jsem momentálně v pozici tvého taťky a sem jsem zabloudil vlastně omylem, ale todle je přesně to, co bych chtěl od svých dětí slyšet, když od nás jejich máma odešla, ale nedozvěděl jsem se nic a nevím jak se cítí. Je to tak trochu mezigenerační komunikační blok, nikoli blog, který asi bohužel nemají. Pocity ale asi budou podobné, takže díky. A sorry, že sem se namotal mezi "poběrťáky" - uvozovky vypichuji, neb se dokážete někdy chovat dospěleji než "dospělí", to už nějaký čas také vím. Hodně štěstí, pěkné prázdniny a na mamku se tolik nehněvej 8-)

18 Ivi Werwolfin Ivi Werwolfin | E-mail | Web | 23. července 2011 v 21:28 | Reagovat

U nás to zatiaľ nie je taký extrém, ale naši nekomunikujú (nebudem písať dôvody, ale na vine je matka), takže je to domácnosť dosť o hovne (prepáč za sprosté slová).
Najradšej by som bola, aby matka odišla, alebo otec od nej aj s nami...no ja za chvíľu asi odídem aj sama. Lebo ja ju proste nenávidím. Nemám ju rada a ide mi na nervy, každé jej slovo, každý jej pohyb, všetko. No na druhú stranu mi jej je aj ľúto. Ale sama si za tú nenávisť môže.
Najviac ľutujem to, že keď sa so ségrou odsťahujeme, tak otec tu ostane sám a my dve sme jediné, s kým sa normálne porozpráva a zasmeje sa.

19 Ivy Ivy | Web | 23. července 2011 v 22:02 | Reagovat

Je vážně zvláštní, že takhle nějak to proběhlo i u nás. Řekla bych, že do velké míry stejně.

20 Kitty Kitty | E-mail | Web | 11. srpna 2011 v 12:34 | Reagovat

No jasně. Bloumám po článcích a říkám si, že jsi zkušená autorka. A je to tady. Jsi vypsaná, to je to. Proto ta kvalita. Výborně, jsi dobrá. Kitty ;-)  :-)

21 Ell-e Ell-e | Web | 28. září 2011 v 12:30 | Reagovat

No.. Možná, že někteří lidé si po přečtení tohoto článku začnou vážit své vlastní situace doma..
Nicméně si mslím, že tady je vidět, že ty nejsi vůbec žádná blbá pubertální holčička, ale že TY to máš podle mě v hlavě srovnaný.
Takže.. ti asi držím palce, ať všechno dál krásně zvládáš a zvládáte..

22 barca barca | 21. prosince 2011 v 16:46 | Reagovat

moc moc hezky blog :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama