Červenec 2011

Den třicátý první. (movies)

31. července 2011 v 23:09 | LoveShy |  Léto 2011 - každý den článek

forever alone..

Den třicátý první, wtf? A jsme v půlce vážení..

Nesnáším, když lidé smrdí. Když ženské smrdí potem, staří lidé zatuchlinou a pánové jako by se týden nemyli. Dneska, při cestě v MHD jsem si bohužel sedla za párek chlápků, kteří tak neskutečně smrděli, až jsem si nenápadně zacpala nos a modlila se, aby co nejdřív vystoupili. Ať člověk vypadá jak chce, nosí co chce.. ale hlavně ať hezky voní. Miluju když jsem vedle někoho nebo ho obejmu a on voní, když mu voní vlasy, oblečení nebo člověk sám o sobě. A ne takovýhle fuj zatuchlý měsíc nemytý lidi. To jsem jenom chtěla říct, jelikož jsem znechucena.

Když už jsem začala o tom MHD, přemýšlela jsem o jedné věci. A vlastně o tom přemýšlím skoro pokaždé když jedu v autobusu. Podle čeho si lidé vybírají místo, kde budou sedět? Někdo si sedne tam, kde je prostě místo nebo na místo, které je nejblíž. Když si máme vybrat vedle koho si sedneme, tak si vybereme více sympatického člověka. Když je autobus plný je jasné, že si sedneme na zbývající sedadlo. Ale když je autobus prázdný, poloprázdný.. vždy mě zajímá, proč si lidé sedají tam, kam sedají. Já si obvykle sedám co nejvíc dozadu. Mám ráda přehled nad tím, kdo v autobuse je, jsem tam schovaná, mám klid a můžu hezky sledovat cestu. A když není místo úplně vzadu, sedám si kamkoli v řadě za řidičem - vlevo a pokud možno k okýnku. A proto třeba nechápu, proč si někdo sedá úplně dopředu, nebo zády ve směru jízdy. Každý v tom má asi svojí teorii. Podle mě to docela o člověku vypovídá.

Dneska se nedalo toho moc dělat, tak jsem se domluvila s kamarádkou, že k ní zajedu a budem koukat na filmy. My teda spolu nejsme zvyklé koukat na filmy, spíš si většinou celé hodiny povídáme, ale tak.. někdy je lepší zavřít hubu a nic nedělat. Koupila jsem popcorn a v potemnělém pokoji jsme ležely a koukaly na "Neznámý" a pak na kousek "Květ(u) pouště". Odpoledne uteklo, bylo to takové pohodové a já zas v dešti na večer odjela domů. Zítra mě čeká náročný den - tři kamarádky za odpoledne, to jsem zas něco vymyslela.

_______________________________________________________________

Avenged Sevenfold - A little peace of heaven



_______________________________________________________________


Obrázek dne třicátéhoprvního - sýrovej, smrděl.


Den třicátý. (zase ty dopisy)

30. července 2011 v 21:13 | LoveShy |  Léto 2011 - každý den článek

Dneska to bude zase o dopisech..

V první řadě je mým úkolem vám něco sdělit. Začalo to tím, že mi napsala mi jedna slečna, jestli si nemůže půjčit nějaké mé fotky. Šla jsem k ní na blog a dozvěděla se, že by moc ráda 'rozjela' takovou věc a to dopisování. Lidé by se se svou adresou přihlásili a řekli, že by si rádi dopisovali třeba se "17ti letou slečnou" a bude jim poskytnuta adresa oné neznámé dotyčné a dopisování může začít. V podstatě. Jak už mnozí víte, dopisování zbožňuju. Mrzí mě, že strašně zaniká. Ne, že by se na poště kopali nudou do zadku, ale lidé už si mezi sebou nepíšou. Už ani ten stupidní pohled nepošlou. Ale proč? Vždyť je to tak fajn, sednout si a někomu vypsat své pocity, smět je doprovázet malůvkami a nechtěnými škrtanci, potrhlými smajlíky, které v textovém editoru na počítači nevykouzlíte. Dáte do toho emoce, sebe, nemůžete smazat to, co jste už napsali. Navždy to na tom papíře zůstane. A potom to dáte do obálky, nalepíte známku a vhodíte do schránky.. a za několik hodin, dní.. ten dopis dotyčný obdrží (s nejvyšší pravděpodobností :P) a má radost, že si na něj někdo udělal čas, sedl si a psal. Čte ten dopis a představuje si, co asi ten druhý při psaní dělal, kde byl. A poté vezme tužku a papír a odepíše mu. No není to pěkné? A pokud by si někdo stěžoval na to, že je to drahé. Deset obálek mě stálo pět korun a známka stojí deset.. tudíž to není obří výdaj, co by narušil váš měsíční rozpočet. Lidi si kupujou cigára, chlast, zbytečné krámy domů, hory jídla co nesní.. tak proč nedát deset korun do dopisu? Na peníze si stěžovat nemůžete. A abych už neremcala o úžasnosti dopisů, přejdu k věci.

Slečna založila na facebooku stránku - ZDE, kde vám poskytne všechny informace, jak si představuje, že by to probíhalo (a dneska tam přidala nějaké mé fotky jako ilustrační). Kdo nemá facebook nebo tam nechodí a zmínka o něm ho teď otrávila a možná se chystá tenhle článek zavřít a jít pryč.. tak ať to nedělá. Dá se to vymyslet i mimo facebook, který do tohoto tahat je tak trochu paradox, ale asi se počítá s tím, že na facebooku jsme všichni. Kdo opravdu touží si dopisovat nebo ho teďka napadlo, že by to bylo vlastně fajn a "za zkoušku nic nedá", tak ať se slečně ozve. Buď tedy na facebooku nebo na jejím blogu, třeba u TOHOTO článku a ona vám poví víc. Možná je to hloupé to takhle šíleně propagovat, ale myslím si, že na blogu by se mohlo najít hodně lidí, co nechce těmi všemi sociálními sítěmi zblbnout a chce se trochu vrátit v čase, kdy vše bylo reálnější, lidštější a romantičtější (slunce víc svítilo a ptáci zpívali hlasitěji, ano ano). Znovu můžu zopakovat, že od zveřejnění článku "Den třetí (má láska k dopisům)" - tím pádem to bylo 3.7. mi od (téměř neznámých) blogerek přišlo už celkem 9 dopisů a dva pohledy. A z každého jsem měla neskutečnou radost. Vlastně jsem měla radost už jen z toho faktu, že si se mnou někdo chce dopisovat. Aspoň to zkuste, nebuďte trapný nudný konzervativní Češi! :)

A to jsem se bála, že dneska nebudu mít o čem psát. Jinak - byli jsme na chalupě, celej den neskutečně pršelo a tak to bylo opravdu děsný. Babička nás překvapila řízkama, bylo nás tam zas jak psů, takže ani čas číst nebo být sama nebyl. Ale to nevadilo. Hrála jsem si s Ridgebackem Agnes a ujídali jsme s klukama babičce perník, lítali jsme v dešti venku.. Bylo to fajn. Nejvíc srandovní bylo, když Agnes kousala míček a bratranec na ní "Ty chlupatá svině, neslintej tolik." a teta co obědvala myslela, že je to na ní :D. Oni se pořád pošťuchujou spolu. Původně jsme chtěli jet domů později, ale nakonec jsme to zabalili brzo. Cesta domů, který by nám naším autem trvala dvacet minu tetě zabrala asi čtyřicetpět, protože víc než šedesátku z toho svýho krámu nevymáčkla. Teďka jsme v klidu doma, modlím se za to, aby se řeky zas nerozvodnily, zobu bábovku táty přítelkyně a směju se bráchovi, co paří na mým mobilu Angry Birds.

_______________________________________________________________

Nickelback - Photograph

Už jenom kvůli názvu..

_______________________________________________________________


Obrázek dne třicátého - A jelikož jsem dneska neměla vážně co fotit, ale fotka dne je fotka dne.. Otevřela jsem okno a vyfotila to první, co jsem uviděla. Hahaha, úroveň tohoto blogu rapidně klesá.


Den dvacátý devátý. (krize)

29. července 2011 v 22:27 | LoveShy |  Léto 2011 - každý den článek

Krize den.

Je pátek (asi) a všichni teď večer někam razí, chlastat, roptýlit se, pobavit se.. a já jsem doma. Venku je hnusně, zase nám tu v Liberci leje. Jsem opět nějak bez energie. Nic smysluplného jsem za dnešek neudělala. Šla jsem si lehnout v půl čtvrtý a nemohla jsem usnout, blbý myšlenky. A pak jsem ani moc dlouho nespala, tak jsem dopoledne pomohla taťkovi uklízet a vařit. S bráchou jsme koukali na Partičku a vážně musím říct, že je to po dlouhý době něco, co mě rozesměje k slzám. Pak jsem se chtěla projít, ale zrovna začlo pršet a pes si stoupl do prostředka louky a začal žrát trávu, načež jsem na něj začla řvát "No jo no ty chytráku, to vidim taky že prší..". Ráda si povídám sama pro sebe nebo se psem. Jo a přišel mi další dopis, sranda je, že je od Niky, co bydlí asi kilometr ode mě a viděly jsem se včera. Chtěla mě potěšit - když mi přeci píšou v podstatě cizí lidé, tak by byla v podstatě ostuda, kdyby ona ne, hihi. Potěšilo, jak jinak.

Zajímavý, jak za jeden den můžete stihnout takových věcí, jeden den se může stát nejlepším dnem vašeho života a někdy se celej den pomalu ani nehnete z domu. Tudíž je každý den šancí změnit cokoliv, těch šancí máme za rok 365 a většinu z nich jen tak promrháme. Jaká to škoda. A taky jsem chtěla říct, že v poslední době si strašně cením smyslu pro humor u chlapů. Mám ráda, když ze sebe dovedou udělat blbečka a je to opravdu vtipný. Mám ráda ty jejich "teplý" narážky. Tvrdí se, že s klukama je obecně větší sranda, protože oni to prostě umí. S holkama se taky směju.. ale viděli jste někdy opravdu vtipnou holku, která byla dělala kraviny jako kluk a vy z toho leželi na zemi? Příklad - kluk si prdne a všichni řeknou "Fůůůj" ale smějou se. No, když to udělá holka, je to trapas :D. Chtěla bych bejt kluk, takovej ten šoumen, co baví celou skupinu. Holky maj prej jiný zbraně než "být vtipné". No tak super.

Štve mě, že každý den není prostě zajímavý a já i tak musím napsat článek.

Chystám se v brzké době jít na 'Tree of life', kdo viděl tak recenzujte.
A vůbec.. hodně teď sleduju filmy, i když už jich mám hodně zkouklých.
Kdyby měl někdo tip na něco zajímavého.. I když to asi budu taky znát.

A co dělám teďka? Jsem akorát naštvaná na svou náladovost, štve mě jak je mi jeden den fajn a pak prostě něco přeblikne a já jsem zas sama proti světu, mám přecitlivělý chvilky, lituju se, pak si zas nadávám, všechno si beru.

Jdu dokoukat 'Mr. Nobody', zatím mi to slušně motá hlavu.
Zejtra jedem na chalupu, tetiným starým křápem, nějakou Mazdou. Budem tam namačkaný v pěti lidech, asi bude i pršet a babička vaří zelí, který nejím. Ale víte co, těším se tam. Zalezu si nahoru do pokoje, s foťákem a knížkou a trochu si vyčistím hlavu. Člověk potřebuje být sám, já hlavně. Aspoň se v klidu vyvztekám a neodnesou to jiní. Myslím na věci, na které bych neměla a asi se i trápím tím, čím bych neměla. Nejhorší je, když člověk sám ví, čím si ubližuje, ale stejně to pořád dělá.


_______________________________________________________________

Papa Roach - To Be Loved


_______________________________________________________________


Obrázek dne dvacátéhodevátého - to mi přišlo spolu s dopisem a voní to po Nikče.

Tohleto furt piju, je to podle mě lepší než to kafe.

Dneska to ani těma fotkama nezachráním, dám vám sem pár fotek z mobilu, co jsem za poslední týden? nafotila novým mobilem.

Den dvacátý osmý. (Ještěd)

28. července 2011 v 22:42 | LoveShy |  Léto 2011 - každý den článek
Další super den, nevím čím to. Vyrazily jsme totiž s Niky na Ještěd. Bylo trochu pod mrakem, ale docela teplo. Přišla ke mě v jednu, vyrazily jsme do města, koupily si něco málo k jídlu sebou a jelo se pod Ještěd. Tam se k nám 'připojila' skupinka puberťáků, pár kluků a pár holek (s kabelkama na podpatku v lese, vždycky nechápu). Furt se za náma ohlíželi a smáli se, tak jsme se taky smály a něco na ně volaly zpátky. Jindy tyhlety divný skupinky nemám ráda, protože jsou hnusný a blbě čuměj a člověku nadávaj.. ale dneska jsme s nima byly zadobře. Pod lanovkou se nám nahoru až tak nechtělo. Nahoře to vypadalo zataženě, bylo tam hodně lidí a jízdenka nahoru i dolů stojí 120,- což je fakt předražený. Ale nakonec jsme jely. Nahoře teda šíleně foukalo, vlasy vlály a my nevěděly, kam to zapíchnout s tím naším jídlem. Nakonec jsme si sedly, něco nafotily a asi po hodině jely nejbližší lanovkou zpátky dolů. Šly jsme na tramvaj a Niky doufala, že stihne svůj bus domů, no nestihla, páč ty liberecký tramvaje jsou fakt spolehlivý! Tak jsme ve městě měly ještě čas, Nikča si koupila mucholapky, hehe, a sedly jsme si a dořekly si vše, co jsme chtěly.

Když Nikča odešla, šla jsem za pět korun na záchod, kde jsem potkala kamarádku, tak jsme si chvilinku povídaly, přišla jsem na zastávku a akorát mi jely dva autobusy - jeden, kterým to trvá dýl byl narvanej a za ním přijížděl druhý, kterým to trvá méně a nikdo nenastoupil. Ha, měla jsem radost. Když jsem dojela na mou zastávku, nechtělo se mi ještě domů, tak jsem pokračovala v jízdě dál, až jsem dojela do Globusu. Koupila jsem si ňáký jídlo (třeba zelenej sejra, o kterým jsem se tu už kdysi zmiňovala) a Skittles. U pokladny mě chtěli lidé, co stáli přede mnou pustit a mě to přišlo od nich tak hrozně milé, že jsem to odmítla a počkala, až ten jejich nekonečnej nákup projde laserem. Ale co, měla jsem čas. Chtěla jsem si najít klidný místo někde mimo lidi, poslouchat písničky a jíst, ale paradoxně jsem si sedla na nejrušnější lavičku, kde kolem chodily desítky lidí. Neumím jíst nějak esteticky hezky, všechno mi padá a drobim a vůbec prostě.. A lidé chodící do Globusu na mě koukali, lidi vycházející z něj taky. Připadala jsem si jak blb a přemejšlela, jak asi vypadám. Holka s kudrnatejma skoro-zrzavejma vlasama, velkýma kruhama v uších, s hnědýma kraťasama (odhalující nohy, wooow), šedým trikem a brejlema ve tvaru tulipánu sedí před Globusem se zrcadlovkou na klíně a cpe se zeleným sejrem. No řekněme, že nejsem nenápadnej člověk :D. Sem tam se někdo usmál, mrknul, ale většina lidí se furt mračí, škoda. Potěšil mě pán, co mi popřál dobrou chuť :). A ještě jeden pán vedle mě seděl, pil kafe a kouřil vanilkovej doutník, byl elegantně oblečený a po chvilce si ke mě přisedl a začal konverzovat o foťákách a bylo to fajn, popovídat si s cizím člověkem, víc takových lidí.

S fotkama je trochu problém, nějaké jsou moje, nějaké Nikči (asi tři teda, ale zmínit se musím). Snažila jsem se zachránit ty nemožný přepaly všude, ale to prostě nejde při takovýhle obloze a světlu ty přepaly prostě jsou. Odpusťte :P.

_______________________________________________________________

30STM - Where the streets have no name

Tuhle písničku jsem si šetřila na jindy, ale je prostě tak šíleně boží, že jí sem musím dát. Miluju Jareda víc a víc a je mi jedno, že bych se měla chovat dospěle, protože on je BŮH :D.


_______________________________________________________________


Obrázek dne dvacátéhoosmého - snaha vecpat na fotku 1012 metrů vysokýho kámoše Ještěda :D.

Den dvacátý sedmý. (Praha)

27. července 2011 v 22:45 | LoveShy |  Léto 2011 - každý den článek
Super úžasný den. Takhle by se mi to líbilo pořád. Taťka se mě včera narychlo zeptal, jestli nechci dneska do Prahy, že s bráchou jedou do Aqua Palace (mě aquaparky nevaděj, naopak, ale v poslední době mám drobné potíže s ledvinama a tak radši neriskuju). No a já jsem řekla, že teda pojedu s nima, že pocourám po městě, něco si nafotím, pohoda. Nakonec jsem se rozhodla spojit se s kamarádkou, blogerkou Káťou, kterou jsem viděla jednou v životě před rokem, ale jsme v kontaktu přes blogy. Už dlouho jsme vymejšlely, kdy se uvidíme, tak jsme to konečně realizovaly. Před obědem jsme se sešly u Palládia, prošly se přes Václavák, Staromák, Pařížskou až ke Karlovu mostu (taková neobyklá trasa, že). Na kampě jsme si sedly, pak si koupily dva číze a šly si sednout do parku na Žofín. Sledovaly jsme kachny co na nás vystrkovaly zadky, lidi na šlapadlech nebo chlapy na loďkách co si sundávali trička a obnažovali svá sejrově bílá povislá těla, brr :D. Bylo krásně, Praha šíleně rozkopaná, tisíce lidí a turistů se zrcadlovkama.. no klasická situace. Probraly jsme všechno možné, od módních blogerek až po chlupy na noze :D. Bylo to fajn a kolem půl čtvrté jsme se vydaly na metro, kde jsme si slíbily, že do konce prázdnin se ještě uvidíme. Nevím jak to vidí Káťa, ale já s ní v hodně věcech souhlasím, spíš téměř ve všem (jelikož já jsem vodnář a ona blíženec, tak si rozumíme).

Bohužel, nemám moc fotek. Skoro nic. Jsem dement, ale prostě nebyl čas, chuť v tom vedru fotit, ani nápady. Klidně mi říkejte vidláku z vesnice (z Liberce), ale bavilo mě samotná jezdit v metru (protože to prostě u nás nemáme) a smála jsem se lidem, co běží po těch obřích eskalátorech stylem jako by šlapali na Mt. Everest. A poslouchala jsem cizí rozhovory a v duchu si říkala ou maj gat a nechala na sebe flegmaticky tisknout jednoho kluka v tom mega davu na Florenci jen proto, že božsky voněl. Praha mě stejně nepřestane fascinovat. Těch možností, míst, lidí.. Nechtěla bych tam asi mít domov, někde tam mezí tím vším chaosem. Ale je to krásný město a vždycky se tam budu ráda vracet, jsem pyšná na to, že je Praha naše.

_______________________________________________________________

Kings Of Leon - Back Down South

Uklidňující hlas, letní atmosféra. Tuhle písničku zbožňuju už dlouho.


_______________________________________________________________


Obrázek dne dvacátéhosedmého - s Katie!

Den dvacátý šestý.

26. července 2011 v 22:38 | LoveShy |  Léto 2011 - každý den článek
Píšete mi, že pořád něco dělám, ale já mám teda pocit, že furt sedím doma jak pecka. Je zajímavý, že z mých článků je cítit, že něco dělám. Myslete si to :D. Taťka nám doma dneska ráno nechal litra, ať jdem s bráchou na gyros. Gyros what? Oba jsme na to ráno čuměli a pak nám došlo, že myslí kebap, kebab.. whatever. Tak jsme teda šli na oběd. S bráchou. Dneska mi přišly dva dopisy, haha, pěkná nadílka. Tak jsem se rozhodla, že bych už měla na všechny co mi přišly odpovědět. V plánu bylo napsat jich pět plus pohled do Německa (nějaké Marii Hahn). Sešli jsme se s mámou před knihovnou, protože brácha s ní šel na nějaký genetický kraviny kvůli dítěti a já si šla do knihovny sednout a psát. Byl tam božský klid, seděla jsem poblíž takových postarších pánů, co si četli Blesk nebo knížky a navzájem si to tam vyměňovali. Napsala jsem tři dopisy, pohled a myslela jsem, že mi umře ruka. Ty dva zbylé pošlu zejtra. Navíc takových informací, ještě štěstí, že mám dobrou paměť a pamatuju si, co jsem komu napsala. Psaní dopisů, dávání do obálek a tak dále mi zabralo asi dvě hodiny, pak nás požádali, ať odejdem, že zavírají. Ale už vím, kam budu chodit, když budu chtít klid a ticho. Tam se dá úžasně číst, navíc ty pohodlný gauče co tam maj. Tam mi bude líp jak doma :D.

Potom jsem to šla poslat, na poště jsem byla asi pět vteřin (co se stalo, to je konec světa?!). Pak jsem chtěla něco nafotit, ale ve městě bylo moc lidí a mě nebavilo se mezi nima prodírat a vymejšlet, co by šlo vyfotit. Navíc začínalo pršet, bylo šero.. Najednou jsem potkala Leu, tak jsme spolu chvilku byly, hledaly dárek pro jejího milého a já pak jela domů. Dorazila jsem domů, odložila foťák a zase jsem vyrazila do krámu nakoupit. A hrozně jsem se tam musela smát jedný věci. V Intersparu mají nové? košíky, že jsou to takové ty malé do ruky, ale vysune se z nich rukojeť a mají kolečka, takže je můžete normálně za sebou táhnout. No pro mě to byla novinka. A vypadá to hrozně vtipně, jak s tím všichni jezděj a ono to navíc dělá hroznej rámus na těch dlaždicích v krámě. Hrozně mě baví nakupovat, jídlo obzvlášť. Vždycky vytáhnu ten svůj seznam věcí a chodím od regálu k regálu a připadám si důležitě. V oddělení těstovin na mě furt mrkal takovej chlápek, tak jsem se usmála a najednou se vynořila jeho žena s dítětem a začla na něj řvát a div ho nebila :D. Ani se mu pak nedivím, že pomrkává po jinejch.

Teďka jím arizonky, mňam. A pamatujete, jak taťka nedávno spravil televizi a tancoval oslavný tanec? Tak ta televize dneska už asi fakt umřela. Teda ona vždycky půl hodiny jde, pak jde jen zvuk a pak je to černobílý. Takže se tam vedle s bráchou rozčilujou. A ještě jsem chtěla říct, že mě zastavila sousedka, když jsem šla domů a ona u výtahu vytírala podlahu. "Dobrý den slečno. Slyšela jste o tom princi Wiliamovi?" Koukala jsem na ní, jako by spadla z višně, ale dělala jsem milou, tak jsem přikývla. "No oni vám v Blesku psali, že ta Kate (nečtěte Kejt, ona řekla fakt Kate) si stěžuje na nedostatek sexu. A ta královna předtím co zemřela chuděra prý byla velmi náruživá. Oni jsou tam všichni ňáký podivný.." Nějak jsem nevěděla co říct, ona je fakt divná. Bydlí ve stejném vchodě jako tátova přítelkyně Renata a zná dobře ji, ale i tátu. A když zjistila, že spolu chodí, málem ji radostí kleplo. A taťka šel jednou na návštěvu k Renče a tahleta ženská běžela k záhonku, utrhla tam nějakou kytku a řekla mu "Tohleto dejte Renatce!". Áá božee.. zabijtě mě někdo.

_______________________________________________________________

Avenged Sevenfold - Afterlife

I don't belong here, I gotta move on dear escape from this afterlife
'Cause this time I'm right to move on and on, far away from here
Got nothing against you and surely I'll miss you
This place full of peace and light, and I'd hope you might take me back inside when the time is right



_______________________________________________________________


Obrázek dne dvacátéhošestého - kniHOVNA.

Den dvacátý pátý. (oslava po)

25. července 2011 v 19:28 | LoveShy |  Léto 2011 - každý den článek
Zajímalo by mě, jestli je normální trávit každej den tolik času ve sprše jako trávim já. Každý ráno prostě musim. Když po sprše se člověk cítí tak čistě a 'znovuzrozeně', nechci vidět účty za vodu, achjo. Včerejší oslava se spolužáky byla skvělá. Vše se obešlo bez alkoholu, ale jaká byla sranda. Konalo se to u spolužákovi babičky na zahradě. No, nejdřív jsem odpoledne s kamarádkou Luckou vyrazila do města a koupily jsme dárek - tričko a já jsem si rovnou taky koupila jedno pro sebe (slevy jsou slevy, navíc slevy v 'House' jsou ojedinělé). Pak jsme koupily kamarádce Týně k svátku její milovanou plzničku a šly jsme na vlak. No, jsem zvyklá na ty starý ČD vlaky, ale tohleto byl vlak soukromníka z Německa, kterým jsem ještě nejela a byla jsem z něj docela hotová - taková krása. Na cestu jsme si koupily Twistera (teda koupily, Lucka měla kupóny zadarmo, neberto) a připadalo nám, že jedem někam na výlet.

Na nádraží nás vyzvedli kluci a došli jsme za ostatními. My jsme samozřejmě byly poslední (hvězdy na sebe vždy nechávají ostatní čekat, že) a sešel se nás tam celkem tucet. Osm lidí z mé třídy, brácha oslavence a tři lidi ze školy, z ročníku. Měli jsme buřty, celkově hodně jídla.. ale my s holkama jsme ukořistily mísu plnou zeleniny, vzaly jsme si jí na klín a všechno sežraly. Myslela jsem, že mi ta paprika poleze i ušima. Ale lepší, než se přežrat brambůrkama. Program byl dobře udělaný. Dany - oslavenec - si připravil hry. Teda vlastně - okopíroval je z pořadu "Partička", ale to vůbec nevadilo, protože jsem na to nikdy nekoukala. Kdo to znáte víte, že je třeba k tomu mít trochu hereckýho talentu, umění improvizovat a nestydět se ze sebe udělat blbečka. No mě to až tak nevadí, ale prostě to neumím, hrát a být vtipná. Mám nápady a dokážu vymyslet kraviny.. ale spíš si připadám jako idiot, když něco takovýho dělám, než aby to bylo vtipný. V takových chvílích si přeju být klukem - ti totiž plácnou sebevětší blbinu a člověk leží pod stolem. Ale šlo nám to, nebudu popisovat všechno, protože jsme dělali přesně to samé, co tam. Když jsme ale dělali "Poezii", kde musíte vymýšlet postupně každý v týmu rým na určité téma, povedla se nám báseň 'Vytopil mě soused'. Nepamatuju si to celý, ale jsem pyšná na své "Prej mu praskly stoupačky, strop z toho mám na sra*ky". Nakonec všichni postupně odjížděli, až nás zbyla polovina - jen naše třída. To už byla tma a poměrně zima, ale seděli jsme venku na houpačce a povídali si o lidech ze školy, přes různý drby až po tragikomicky reálné věci, o filmech a hororech (kdy jsme si s Týnou zacpali uši a zpívaly si "Lálálá" páč se všeho bojíme) a plánovali jsme jak za rok pojedem na RfP a vzpomínali na to, jak byl druhák skvělej, ale že další rok bude taky super. A byla jsem tak ráda, že jsme spolu a už nemám takovej strach ze září, protože vím, že to tam bude dobrý. A i kdyby nebylo, tak prostě bude, s těma lidma jo.

V noci (to už bylo dneska) pro mě taťka přijel, bylo to kolem jedný a nevadilo mu to, protože ještě byl někde s kamarádem a já se docela divila, že tak ponocuje na to, že jde druhý den do práce. Domů jsme přijeli v jednu, a já ještě dvě hodiny ležela v posteli, s mobilem v ruce (ach, žehnám ti neznámý člověče, kdož si vymyslel internet v mobilu a dal jsi ho do mých rukou!), takže nakonec zas opět - ve tři spát. Asi bych s tím měla něco udělat, takovehle režim není moc dobrej :D. K dnešku to moc co říct nemám, byla jsem doma s bráchou, on se mi zas hrabal v mobilu ('cause it's awesome) a po obědě jsme koukali na jeho milovanej film - Suprhrdina. No, člověk občas má chuť na totální stupidní kravinu, kde se musí smát tomu, jak někdo pět minut v kuse prdí. Celej den jsem nějaká chcíplá, "to je tim počasím".

A poslední dva dny mi pořád píše nějakej chlap, že si mě chce vzít a já už fakt nevím, co s ním :D. Ať mi neříká že jsem krásná a nádherná a že se k sobě perfektně hodíme, že je do mě blázen a ať po mě už neloudí moji adresu. Nejsem beruška, květinka, zlatíčko, láska, andílek.. Takhle mě oslovovat bych nedovolila ani tomu, koho bych sebevíc milovala, takže ať si tenhleten dement dá pohov. Přijde mi ale, že teorie "ignorace" ho přitahuje ještě víc. Co s váma je chlapi? Buď jste chladný jak psí čumák nebo zas vlezlý až moc a když už se zdá, že jste normální, jste jiné orientace. Pche.

Ha a teďka přišel taťka domů s poštou. Donesl mi dopis. Hnědá obálka, od koho asi? Rozbaluju, čtu.. vůbec nevím. A pak podpis. No to víte, je od Ašu! Mám radost, jdu všem odepisovat a zejtra posílám + pohled do Německa díky postcrossing. Díky blogu mi přišlo už šest dopisů a dva pohledy v posledních 14ti dnech :).

A dozvěděla jsem se , že budu mít sestru. Kdo není informován, máma je těhotná a nejsem z toho nadšená, tak si gratulace můžete nechat. A když to bude holka, je to o to horší. Teď už nebudu já ta jedinná dcera.. Budu zas ta druhá, ta odstavená na druhý koleji. Žádná novinka. A jestli mi zas nějakej chytrák napíše, jestli jsem JÁ těhotná, tak ho asi praštím.

A mé slíbené odpovědi z minulého článku.
  • Jaká je momentálně vaše nejoblíbenější písnička? -Tuta a nebo její neakustická sestra
  • Co musíte nezbytně do konce prázdnin stihnout? - Nezbytně nic, ale chci vidět ještě hodně lidí, mrknout do Prahy, něco nafotit, něco přečíst, ponocovat..
  • V jaké zemi jste nejdál byli? - Kanárské ostrovy, které patří ke Španělsku že.
  • Jaké je vaše nejmilovanější místo na světě? - Procestovala jsem hodně míst a skoro všude se mi líbilo, ale domov je jasnej.

_______________________________________________________________

Sum 41 - Underclass Hero




_______________________________________________________________


Obrázek dne dvacátéhopátého.


Den dvacátý čtvrtý. (oslava před)

24. července 2011 v 21:21 | LoveShy |  Léto 2011 - každý den článek
Dnešní večer trávím mimo Liberec se spolužáky na oslavě narozenin. Docela se těším, dlouho jsme se neviděli a tak to snad bude dobré a něco se bude dít. Nechce se mi tam spát, bude tam hodně lidí a tak se v noci asi vrátím domů, no uvidím. Teď (tento článek píšu v 16hodin) se jede ještě do města pro nějaké dárky a věci na tam. Nechci, aby tento článek byl nudný, tak se vás třeba ještě na něco zeptám.

  • Jaká je momentálně vaše nejoblíbenější písnička?
  • Co musíte nezbytně do konce prázdnin stihnout?
  • V jaké zemi jste nejdál byli?
  • Jaké je vaše nejmilovanější místo na světě?
Díky :), já na tyto otázky odpovím zítra, abyste neřekli, že se umím jen ptát!

_______________________________________________________________

Embassy - Černobílá

Ani nevim proč se mi líbí, ale líbí.




_______________________________________________________________


Obrázek dne dvacátéhočtvrtého - jaksi nestíhám, takže dodám později. Aspoň dodatečně dávám animace, které jsou z chalupy, ze dne čtrnáctého myslím :D. Funny right?





A kdo chce, může se také podívat na video od Nikie o našem společně stráveném týdnu :) je šikovná.



Den dvacátý třetí.

23. července 2011 v 23:06 | LoveShy |  Léto 2011 - každý den článek
Kdyby se někdo stále divil, proč sem píšu tak často, tak je to proto, že jsem si slíbila, že sem budu psát každej den prázdnin a někdy mě holt nebaví psát jen "každodenní zápis", tak těch článků je po sobě víc. A ani bych se nedivila, kdyby mě kvůli mému výmyslu vyhodili z AK za spamování :D.

Jsem zaskočená smrtí Amy Winehouse, a asi vás vytáčí o tom všude číst, ale já to zmínit musela. Navzdory své drogové kariéře byla výborná, takový hlas a styl se jen tak nevidí. Byla osobnost a nikdo jí nedovedl pomoct, tak je jí teď snad už lépe.

Dnešek hodnotím dnem dobrým. Nadprůměrným. Nejsem vyspalá, protože jsme s Niky vůbec nespaly, ulehly jsme v pět, kdy začlo svítat a mě se v hlavě rozsvítila 'varovná kontrolka' a zahlásila "Niky, teď už určitě neusneš" a taky že ne. Taťka nám udělal k obědu řízky, odvezli jsme Niky domů a odpoledne mě vzal do města, abych mu pomohla vybrat parfém a 'slipky'. Nakonec se rozhodl, že parfém objedná přes internet a slipů má dostatek a vzal mě do Gatu. Je hodnej, opravdu. Vybral mi na mě kraťasy, co byly ve vynikající slevě a pak řekl, ať si udělám radost a koupím si nějaké hezké spodní prádlo. A za celý nákup jsme dali dvěstě padesát, takže jsem měla i dobrej pocit, že za mě moc neutratil (ale musel mi slíbit, že si toho Dolce&Gabbanu fakt objedná). Ještě mi pořídil konečně pouzdro na mobil a nakonec jsme si dali oříšky v čokoládě, a kolem toho 'stánku' s tím šel takovej srandovní pán, prošel kolem, pak se vrátil, zastavil se u těch oříšků a dělal že slintá, vykulil oči a obcházel to tam pořád dokola a já se mu musela tak chechtat, jako malý dítě, ale bylo to tak strašně srandovní. Prostě, bylo to fajn odpoledne.. Mám ráda město o víkendech v podvečer, kdy je slunce níž a na náměstí sedí pár lidí, víc ne. No jo, dneska bylo vlastně hezky! Od toho ta dobrá nálada pramení.

A znáte takový to, že na něco čekáte a jste si jistí, že se to stane. A pak se to vůbec nestane a vás to zklame o to víc, protože jste si byli JISTÍ, že se to stane. No, tak to se mi přesně stalo. A proč mluvím v hádánkách? Prostě a jednoduše jsem čekala, že se mi někdo ozve a nic. A už mě nebaví zírat na mobil a čekat až zazvoní.

_______________________________________________________________

Amy Winehouse - Rehab

K uctění její památky.


_______________________________________________________________


Obrázek dne dvacátéhotřetího



Já a nikdo jiný.

23. července 2011 v 20:58 | LoveShy
Ahoj ahoj!

Jmenuju se Nikola a je mi dvacet let. Mám ráda, když mě lidé oslovují jen a pouze Niky, nemám ráda Nikolo, Nikolko (snesu jen od někoho), Nikol a Nikčo (ale na to jsem si nějak zvykla) :D. Bydlím v Liberci a v roce 2013 jsem maturitou úspěšně zakončila studium na obchodní akademii - obor ekonomické lyceum. Také jsem si ozkoušela chvíli - Technická univerzita Liberec, ekonomická fakulta - Mezinárodní obchod, ale tu jsem téhož roku ukončila. Nyní hledám práci. Bydlím pouze s tátou a bráchou Dominikem (a psem) v panelákovém bytě s krásným výhledem, mamka si postavila barák a bydlí s přítelem Patrikem, se kterým má dceru Vanesku - mou sestřičku a brášku Danielka.

Netuším jestli jsem extrovert nebo introvert, občas stydlivá (jak v čem, jak s kým), občas mám odvahy na rozdávání. Obecně vzato jsem ale otevřená hodně věcem, jsem pro každou špatnost a máloco mě pohorší. Jsem hrozně ráda sama a samotu vyhledávám, což moc lidí nechápe. Je to forma mého relaxu. Důležitou roli v mém životě hraje láska a s ní spojená jistota, že mě má někdo rád. Nejlépe se umím vyjádřit písemně, tím pádem je jasné, že psaní mě baví. Ale ve společnosti známých lidí jsem celkem dost ukecaná. Dělá mi trochu problém poznávat nový lidi, ačkoliv nový lidi celkem ráda poznávám, ale hledám si k nim vždycky pomaloučku tu svou cestu, než jim věřím. Hodně lidí dává na první dojem, a tak mi mnohdy ani nedají šanci se víc projevit a nemají mě rádi. Nesnáším lháře, sobce, faleš a namyšlený nebo rozcapený lidi. Snažím se být ke všem milá, ale když se mi něco nelíbí, tak se (hlasitě) ozvu. Dokážu být velice kritická, což mi v životě přidělává zbytečné problémy. Ve většině věcí jsem skromná a nenáročná, nerada utrácím peníze za blbosti. Mám své zásady, kterých se držím a nerada je porušuji; mám své názory, které jen tak kvůli někomu neměním a hájím si je.

Bojím se hodně věcí, ale nerada to na sobě dávám znát. Nechci lidem ukázat svou slabost. Proto se i vyhýbám citům, které mě dokážou velice zasáhnout. Řídím se rozumem, až moc. Jsem realista a nedovedu to změnit. Jsem úplně obyčejná holka, co je holkou ráda. Nerada řeším kraviny, zbytečnosti a drby. Ráda sportuju, jsem venku, trávím čas s milovaným přítelem nebo se flákám s kamarády po městě, nakupuju, čtu, spím, píšu, sleduju filmy a seriály, skládám básně, sleduju hvězdy, sním s otevřenýma očima, uvažuju nad možném a nemožném. Mám své mouchy, nejsem dokonalá a klidně své slabosti uznám. Jsem tvrdohlavá a neústupná, těžko odpouštím, hádám se místo abych byla zticha, závidím a měním nálady z minuty na minutu. Svou osobnost mám docela ráda, člověk musí být s něčím na sobě spokojen. Myslím si, že nejsem hloupá. Myslím si, že jsem normální kamarádský člověk, co se snaží s lidmi vyjít, vyslechne je a sám se rád vykecá. A ráda se směju. Vždy a všude.

Koho by zajímaly takové ty ostatní 'obecné' věci, můžu je ve zkratce zmínit. Měřím 170cm a mám hnědé (barvené na zrz) kudrnaté vlasy a čokoládově hnědé až oříškové oči. Miluju nadevše modrou, jím prakticky vše kromě zelí, piju vodu, poslouchám rock, filmy (krom hloupých komedií a děsivých psycho hororů) mám ráda tak celkově všechny - například filmy od pana Nolana (Počátek, Memento, Dokonalý trik) nebo celá sága Harryho Pottera je mou srdcovkou, seriál HIMYM a Zoufalé manželky. Nekouřím, piju s mírou (a taky s honzou a pepou, vy víte) nejraději pivo, jedenáctku.

Tento blog mám proto, že psaní miluju a snad mi i jde. Ráda propaguji své názory, sdílím myšlenky nebo jen prostě napíšu, co jsem dělala, co jsem zažila a jak jsem se měla a na blogu jsou samí skvělý lidé, kteří se vždy vyjádří. V reálu mě málokdo poslouchá, natož aby mi sdělil svůj komentář k danému tématu. Tady vím, že se vždycky najde někdo, kdo si udělá čas pro mě, jakožto zcela cizího člověka a něco mi poví. Ať už je to sebevíc stupidní úvaha, nebo co já to vlastně píšu. To mě naplňuje. Baví mě sledovat cizí blogy, jak mi berou slova z úst, jak jsme si vlastně v hodně věcech podobní, jak to vidíme stejně. To se mi v reálu tolik nestává. Tady jsem kým chci - sama sebou.

V neposlední řadě miluju focení. A ta vášeň trvá už dlouho (4 roky). Fotím věci, jak je vidím , jak bych je chtěla vidět, jak je vám chci ukázat. Kašlu na perfekcionismus, fotka nemůže být dokonalá se všemi parametry. Někdy fotím hlouposti, zbytečnosti, nudné věci. Ale pokaždé se snažím, aby z toho 'vylezlo' něco víc. Něco, co zaujme. Miluju originalitu. A také ráda fotím lidi. Co ráda - nejraději. Fotky nečekané, ale i ty plánované, naaranžované nebo portréty. Myslím, že nejlíp mi jdou momentky a reportáže. Preferuji přirozenost, bez těch všech umělých nehtů a tvářenek, prodloužených vlasů a vycpaných podprsenek s prsy až pod bradou. Zbožňuji dívčí éteričnost a jemnost. Snažím se mít svůj styl. Snažím se být svá a jiná než 'stádo'. A to mě baví.

Mějte mě rádi nebo ne. To už je na vás.



Den dvacátý druhý. (venku v tílkách)

22. července 2011 v 22:36 | LoveShy |  Léto 2011 - každý den článek
Dneska u mě spí kamarádka Niky a aby tento článek nebyl nudný (protože za dnešek se toho moc neudálo až na hodinu strávenou pod sprchou, shlédnutí pěti filmů a sledování dešťových kapek stékajících po okně) připravila jsem shrnutí takových zajímavých statistik podle strýčka Googla.

Takže, můj blog navštěvuje mnoho lidí z nejrůznějších zemí světa. Podívejme se, které země jsou zastoupeny nejvíce:
  • Česká republika
  • Slovensko
  • Spojené státy
  • Švédsko
  • Irsko
  • Chorvatsko
  • Austrálie
  • Spojené království
  • Ukrajina
  • Německo
  • Španělsko
  • Saudská Arábie
Průměrná denní návštěvnost je 125 jedinečných návštěvníků a když se k tomu přičtou opakované návštěvy dají dohromady 184 lidí denně. Od zavedení těchto statistik si blog prohlédlo 4.355 lidí, nejvíce za den tu bylo 502 lidí, ale tam se počítá i jedna vteřina strávená zde, opakované návštěvy, mé aktualizace stránky, takže tato cifra není moc objektivní. Lidé tu průměrně stráví 7 minut a 7 sekund a 42,87% návštěvníků se vrací. Přírůstek nových návštěvníků je 12,55%.

Používáte nejčastěji tyto prohlížeče:
  • Firefox (39%)
  • Chrome (34%)
  • Explorer (14%)
  • Opera (7%)
  • Prohlížeč Android (4%)
  • Safari (0,4%)
Nejčtenější články nemá cenu zahrnovat do statistik, neboť se každým dnem pořadí mění. Momentálně je to můj článek "Komerční blogy a pomluvy", ale to je jeho aktualitou. Nejkomentovanější články jsou momentálně "21. 'facebookové' století" s 31 komentáři, potom focení s Naty s 29ti komentáři a první focení s Nikien kde je komentářů 24. Již zmíněný článek "Komerční blogy a pomluvy" je hned v těsném závěsu s počtem komentářů (21). Tudíž dle mého úspěšný článek. Pro někoho je takovýto počet komentářů málo, normálka, ale já si cením toho, že se vyjadřujete a že komentáře dávají smysl.

V neposlední řadě - na můj blog se dostáváte různými cestami. Nejčastěji je to přes google, takže tipuji že je to většinou v podstatě omylem, kdy někdo zadá hledané slovo a vyplivne mu to mě. Druhou příčku zaujímá blog.cz, kde je to jasné, když jsem v autorském klubu. Další stránky jsou seznam.cz, facebook (nechápu), potom se mi tam zobrazuje pár osobních blogů, ať už na blogu.cz nebo na blogspotu, tudíž buď je to můj komentář, který jsem tam zanechala a přes ten se lidé dostali k mému blogu a nebo má majitel blogu odkaz na můj blog třeba v oblíbených (nebo v neoblíbených? :)) a chodí ke mě přes něj.

Jinak, odpoledne jsme s Niky byly ve městě, po dlouhý době u 'mekáče', potkaly jsme spoustu lidí a teďka děláme blbosti doma, jako obvykle. Takže nic nového, ani převratného :).

_______________________________________________________________

Katy Perry - Last Friday Night

Protože je frájdej..



_______________________________________________________________


Obrázek dne dvacátéhodruhého - venku je docela vedro co? :D (ta fotka je šílená, měly jsme jen po ruce digitál)

Den dvacátý první. (přecpané kebabem)

21. července 2011 v 21:46 | LoveShy |  Léto 2011 - každý den článek
What a nice day.

Úplně mě teď blogování baví ještě víc, když vím, že se tu vždycky dočkám s reakcí a velké většiny jsou to reakce kladné a souhlasící. Jak už jsem se zmínila, včera byla překonána návštěvnost, co pamatuju tak největší co jsem kdy vlastnila blog, poprvé jsem překonala hranici dvouset. V jeden okamžik tu bylo kolem sedmdesáti lidí a celkem (podle TopListu a Googlu) tu bylo plus mínus 250 lidí. Ano, pro někoho je toto denním chlebem, ale já jsem byla vždycky ráda, když tu bylo lidí kolem padesáti, v poslední době návštěvnost sem tam překročila stovku. A ne, návštěvnost nijak neřeším, neskáču kvůli tomu do stropu, ani se nehroutím, když se tu objeví lidí míň, ale dušičce to udělá radost, že sem lidé chodí. Čím dál tím víc. Ale komentáře žeru mnohem víc, jsem tak ráda, že z těch dvouset lidí aspoň pět, deset najde odvahu nebo se zdrží a vyjádří se. To je asi to nejlepší, čím se mi může blogování odplatit. Ohlasy. No a teďka k mému dnu.


Setkání ve městě s Niky, oběd na kebabu, skoro-pozvraceníse-přejedením, nákupní centrum, hodina strávená v Gatu, zmoklý vlasy, zmoklý všechno, pár nových věcí, smích a smích. Kdybych takhle psala všecky články, asi bych toho moc nenakecala. Jen bych asi chtěla říct, že mě štve, že u nás v Liberci stále prší, což asi všichni vědí a já se obávám, aby se neopakoval scénář z minulého roku, kdy jsem viděla povodně na vlastní oči, s taťkou nás strhla vlna v autě a naši známí přišli od baráky. Navíc jsme na podzim se školou pomáhali dvoum vesnicím, a jedna z nich - Višňová - je na tom opět bledě, je mi to moc líto. Navíc je ten déšť a vítr otravný, nepřestávající, léto je v háji.

A stavovala se tu máma. A (pardon, ale asi budu sprostá) serou mě otázky typu "Co kluci". Když odpovím, že "nic", tak se všichni začnou vyptávat a nebo říkaj, že "to přijde". Bože. V mých 17ti letech, že maj za potřebí mě tak zpovídat. Oukej, jsem (zatím) šťastně nezadaná, ale i kdybych nebyla, tak o tom nebudu nikomu povídat. Je na tom snad něco špatně, že nikoho nemám a ani hned teď nechci? A to na mě rozjela, že se docela diví že se k tomu stavím takhle, že bych měla být posedlá svými hormony jako každej normální člověk, puberťák. Ne, já se nikdy nikomu nezavděčím. V duchu jsem si říkala "vůbec nevíš mami" a radši jsem jí nechala, myslet si co chce.

_______________________________________________________________

Bruno Mars - Lazy Song

Ačkoli se mi nechtělo nic dělat, dělala jsem.



_______________________________________________________________


Obrázek dne dvacátéhoprvního - pátý měsíc (volné pokračovaní tohoto)

Den dvacátý. (už?!)

20. července 2011 v 19:56 | LoveShy |  Léto 2011 - každý den článek
V noci byla šílená bouřka. Prej. Já jsem spala a probudila se do chladného rána, byt prázdný, pes mi ležel těsně u ksichtu. Zapla jsem všechno co se dalo, aby nebylo ticho. "Jako na zavolanou" mi volal taťka, když jsem vylezla ze sprchy a ptal se, jestli funguje televize. No nefungovala. Teda šla, ale barvičky zmizely. Taťka se bál, že po deseti letech vlastnění té naší obří bedny (né, my nemáme lcd/plazmu/whatever s 3D obrazem). Ale nechala jsem jí běžet, co že je to černobílý, člověk si barvy domyslí. Kolem poledne se tu zastavila Leuša, kterou jsem viděla asi po sto letech (no dobře, od vysvědčení). Byla celá opálená, hubená, svěží a já vedle ní taková troska. Odpoledne se stavila Žanet, která zejtra jede pryč a mě to strašně štve, protože mi momentálně jako jedinná rozumí. Ale dnešek nějak utekl, stáhla jsem si dva filmy a plánuju se na ně dneska mrknout - Babel a Dokonalý trik. Miluju režiséra Nolana (Počátek, Temný rytíř, Memento), ten mě nezklame. Když přišel taťka domů, zkoumal asi hodinu tu televizi a div se nerozbrečel, že budeme muset kupovat novou. Podle mě to nebylo zoufalství, ale radost, že nebude muset sledovat tuhle starou bednu. A pak, sedím tu u PC a on začne řvát hysterické "Joo, jhooo!" a letí sem, do pokoje a asi deset minut předvádí něco, co je těžko identifikovatelné. Tak jsem rychle vzala foťák a natočila ho. Chudák, kdyby tušil :D. Je směšný, ale je to můj taťka, tak prosím pochopení. Podle mě tak nějak vypadá takovej ten tanec na vyvolání deště :D, takový ty africký. Takže ještě jednou - taťkův oslavný tanec nad opravenou televizí.




Plány do dalších dnů? Užívat si prádného bytu, kdy tatík odjede do Špindlu s přítelkyní a bratra strčíme k mámě. Volnej byt na čtyři dny, mhmmm! Jinak, dneska mi přišli dvě psaní, jeden dopis od Ivy M. a druhý pohled až ze slovenských lázní od Charlie. Zas jsem skákala dva metry do vzduchu, když jsem to ve schránce viděla. Děkuju, brzy odepíšu!

Dneska mám snad největší návštěvnost v mém životě, děkuji za názory u minulého článku. Já říkám pořád, že na blogu se najdou chytrý lidi! A dneska už nebudu moc kecat, dva články denně jsou hodně. Kdo by to taky furt četl.


_______________________________________________________________

Foo Fighters - The Pretender





_______________________________________________________________


Obrázek dne dvacátého - pošta.


Komerční blogy a pomluvy.

20. července 2011 v 15:44 | LoveShy |  Když moc myslím
Internet > komerce> faleš > drby > pomluvy.. jako by to nikdo neznal.

Já se chci v tomto článku jen k něčemu vyjádřit, co mě docela často zvedá ze židle, až se sama divím, proč to vůbec řeším. Tak začnu asi takhle. Jsem ráda na blog.cz, jsem ráda, že jsem zůstala členem AK. Nejsem nijak známá osoba, tak se držím v ústraní, občas se někde vyjádřím, ale do tohodle hromadného dění se nezapojuju. Trochu mi to tu celé už zavání komercí. Mám ráda blogy autorské, které mi něco dají a mám šílenou alergii na blogy rádoby dospělých slečen, co tvrdí, že před rokem byly ještě děti, ale dneska, když dosáhly věku sladkých čtrnácti let jsou už dospělé a všemu rozumí. Oukej, dejme tomu, že jsem čtrnáctiletá dívenka, tak si založím blog. Momentálně je moderní psát o módě a make-upu, takže se středem mého omezeného vesmíru stává zajímat se jen o sebe a prezentovat to dál (těm ubohým chudinkám, co se bez mé pomoci prostě neobejdou). Stanu se známou, mám velkou 'návštěvku' a hodně komentářů pod každým článkem. Tak, když se dostaneme do této fáze, je to vlastně neškodné. Ona si ta slečna své obecenstvo najde, někteří ji za to budou vděčni, vznikne komunita lidí naladěných na podobné vlně a proti tomu já nic nemám. Ale proč.. proč sakra jsou takovéhle blogy označovány za autorské. Tohleto nemá s originalitou co dočinění. Takovéhle slečny originalitu nezahlédnou ani dalekohledem, jak je jim vzdálená.

Jako mě baví focení, psaní, někoho kreslení nebo grafika, tak další zajímá móda. Obdivuji slečny, co umí vkusně sladit outfit, co vědí jak na líčení a účesy, mají své nápady. Ale řekněte mi prosím o nějaké čtrnáctce (patnáctce a tak dál), co má vlastní nápady a nejde s davem. Možná se nějaká objeví.. dvě, tři? Ale většina těch známějších blogerek jsou jen a jen kopírky. Kdyby aspoň psaly o něčem užitečným.. Ale nikdy nezapomenu na větu jedné slavné blogerky na blog.cz, kdy hovořila o tom, jak se dá hubnout při nákupech - "Nedávno jsem vedla s kamarádkou debatu na téma "hubené holky mají hezké oblečení", ale ono není divu! Při nákupu se hodně nachodíš." a nebo když radila, jak se rozejít s klukem - "Všichni jsme lidé a naše tělo je stavěné na stres a vydržíme hodně!" Ano, je to Lady Vanilka, k té se vyjádřím ještě níž.

Blogovat tímto stylem je prostě sázka na jistotu. Komu by se nelíbilo 500 lidí denně, 30 komentářů a 'sláva'. Je jednodušší dělat to, co je jistota než třeba to co dělám já - zvěřejňovat své fotky, své pocity a zážitky, což zaujme jen určitou skupinu lidí. Nejde mi o slávu, nejde mi o to, aby mě všichni obdivovali a znali. Chci mít své čtenáře, které budu zajímat, nemělo by to tak být?

Další věc, co s tím souvisí je krásná.cz. Občas tam omylem zabloudím a když si pročítám většinu článků od těch blogerek, jsou to takový nesmysly. Jedna tvrdí, že dokonalost je v životě nejdůležitější a že dokud nebude dokonalá, tak o to nepřestane usilovat; další píše o tom, jak si správně umýt vlasy stylem "umyj si vlasy a vysuš je". No dobře, abych všem nekřivdila, tak pár dobrých se tam našlo. Ale jinak? To nejde. Nevěděla jsem, jestli mám brečet nebo padat smíchy pod stůl. Hloupé hloupé hloupé. Od takových lidí si mám něco vzít? K čemu to vůbec je? Ocenila bych články o životě s užitečnými radami. Když použiju přirovnání.. někdy bych mnohem víc ocenila, kdybych se dočetla o tom, jak být spokojená sama se sebou než jak ze sebe udělat dokonalou. Jsou tak povrchní. Nechci na ně být zlá, člověk by si přeci jen měl nejdřív zamíst před svým vlastním prahem, ale já o sobě netvrdím, že jsem největší star jako ony dotyčné a mé texty dle mého dávají apoň trochu smysl. Všem nám je jasné, že úroveň krásné.cz asi nemá být velká, hlavně že blogerky přitáhnou svou návštěvností lidi. Komerce, fuj.

Nechtěla jsem zmiňovat konkrétní jména, ale přeci jen to udělám. Nevím do jaké míry ji znáte - Lady Vanilku. Ono jí jde o to, aby se o ní mluvilo, takže jí tímto dělám vlastně službu a reklamu, ale who cares. Svým jménem Michaela Vančurová, 15 let, asi nejznámější blogerka tohoto typu. Nečtu jí, nenavštěvuju, nepíšu ji nenávistné komentáře, je mi úplně volná. Jen nechápu, proč je tak slavná. Chápu Dominiku Myslivcovou, protože ta už profláklá je. Chápu Natalii Sadness kvůli jejímu videu. Ale Vanilka, co vkládá fotky sebe, píše takřka o ničem, není nadprůměrně krásná ani výřečná, nemá svůj osobitý styl a akorát papouškuje to, co někde zaslechla. Co je na ní tak spešl? Cokoli ona napíše, tak ji každej zobe z ruky. Momentálně se řeší taková věc. Je to mezi těmahle 'dětičkama', tak se tomu spíš směju. Jde o to, že jedna slečna založila blog, jakýsi "paparazzi", kterých je stráášně mnoho (další důkaz toho, jak se tyto holčičky nudí) a psala tam pomluvy o ostatních a jen jednu osobu nepomlouvala, ale naopak - chválila. A před pár dny Vanilka přišla na 'velký' objev, že ta osoba co psala ten paparazzi blog je ta osoba, která na tom onom blogu byla chválena, prostě chválila sama sebe. Bůhví jak to celé bylo, je mi to jedno, spíš mě dostává to, že tu verzi, kterou Vanilka naservírovala svým čtenářům jí všichni uvěřili a nikdo neví jak to je, a nikdo nedal šanci té druhé se vyjádřit. Akorát všichni nadávali té druhé, jaká je ubožačka, ale skoro nikomu nedošlo, že nejubožejší je Vanilka s její snahou potopit ostatní. Kdyby byla dospělá, jak o sobě neustále tvrdí, nechová se jak malé děcko a povznese se nad to všechno. Bohužel, ona děcko je. A všichni její stálí čtenáři a ti, co se jí zastávaj též.

Mrzí mě, na jaké úrovni se krásná.cz ocitá a někdy i sám blog. Jsem ráda za existenci AK a mnoha dalších spolků, kde se 'schází' blogy, co za něco stojí a drží tu úroveň. Blogaři by mezi sebou měli diskutovat, seznamovat se, měli by si navzájem sdělovat své názory a prezentovat se ve světle, v jakém uznají za vhodné. Nemyslím si, že původní myšlenka blogu byla vytvořit začarovaný kruh pro slečny, co neumí nic jiného, než se navzájem shazovat a pomlouvat, nadávat si, nenávidět se. Ale jak už jsem řekla na začátku, komerce mě nezajímá, jde to velkým obloukem kolem mě. Já si tu budu dál k klidu blogovat podle svého, budu navštěvovat jen ty, co mě zajímají a možná.. možná někdy v budoucnu pochopím, kde se stala chyba.. :)

EDIT (17:05) - Chápu, že se člověk chce v psaní rozvíjet a servery jako krásná.cz mu to mohou umožnit. Ale jestli vás zajímá novinařina, žurnalistika, rádi prezentujete své názory a sklízíte za to 'ovace' nebo kritiku, nepřijde mi nejvhodnější se upsat tak komerční stránce. Zkusit můžete místní noviny, školní časopis - pokud po tom toužíte, najdete si způsob jak se prosadit.. cokoli je podle mě lepší než být srovnán k LV a ostatním "hvězdám".

Den devatenáctý. (jsem loser of the year)

19. července 2011 v 20:42 | LoveShy |  Léto 2011 - každý den článek
Ahoj?

Za prvý, vytáčí mě nový nahrávání fotek na blog. Všechny fotky se zarovnávaj doleva, jsou mezi nima debilní mezery, nejde to změnit.. pět minut si reju nehty do stehen a říkám "Niky.. v klidu, v klidu, v klidu.." :D. Ághrr!
Za druhý přejmenovala jsem články za prázdniny, abych věděla, o čem ten určitý den byl.
Za třetí.. už nic.

Čekala jsem další nudný den, kdy si budu akorát kousat nehty, i když to běžně nedělám a přemýšlet, jakej film si stáhnout a pak se chvilku proběhnu venku a po dlouhém ponocování půjdu spát. Avšak.. po najs foto-procházce se psem, kde jsem zkoušela nafotit takový tmavší, temnější fotky a zaměřila jsem se na bokeh (amatérský překlad - to je takový to rozmazaný kolem fotek nebo v pozadí). Jo, je mi jasný, že ty fotky stojej za prd, pár přepalů a jedna není vůbec zaostřená, ale mě se ta atmosféra líbí. Bylo mi smutno když jsem viděla mrtvou srnku se skelnýma očima a vylezlýma střevama na zemi a radovala se ze vší zeleně kolem a z leknínů na rybníku, zkoumala jsem jestli mám hubený nohy ve všem, kde jsem viděla svůj odraz. A nahlas s mobilem jsem si furt dokola zpívala tohleto (což se tedy stává písní dne) a pak jsem si vymejšlela vlastní písničky se svýma textama a melodií. A už mi hrabe z toho, jak je všude kolem mě sex. Koukám se na film, tam celý dvě hodiny nedělaj nic jinýho. No dobře, tak od Deníku Nymfomanky to taky musím čekat :D. Bavím se s kamarádkama a vždycky u tohoto tématu nějak skončíme, všude nacházím kondomy, v rádiu hraje písnička "Sex on the beach", přijde mi, že slýchám hlasy říkající séééx (jako Harry slýchal od Voldemorta).. :D. Zním jak nějakej magor, ale fakt mi přijde, že téma sex je strašně moc omílané, nechme si to pro sebe, není třeba se o tom tolik bavit. No nic! Radši se už nebudu vyjadřovat :D

Odpoledne jsem tedy z procházky došla domů a akorát se stavila kamarádka, tak jsme se viděly po šíleně dlouhý době. S ní je to vždycky jistota dobrýho popovídání a smíchu, my si prostě perfektně rozumíme, když jedna načne větu, druhá ji dokončí a furt říkáme něco najednou. Jsme prostě na stejný vlně. Tak se mi svěřovala, co prováděla na táboře a já začla závidět, že jsem nikdy nikam takhle nejezdila. Když už jsme se chtěly rozloučit, pořád jsme něco mlely, tak se zas procházka protáhla na tři hodiny. Škoda, že ve čtvrtek zas odjíždí a do konce prázdnin se asi už neuvidíme. Navíc bude mimo civilizaci, takže žádný mobily, ani ty dopisy ne.. Život není fér. A nikdo z ostatních se neozývá, a mě už to nebaví se cpát lidem do zadků, takže si tohle léto asi pojedu po svým, a většinou sama. Ale mě to nevadí, fakt. Budu tajně fotit lidi a utrácet peníze, co ani nemám a krmit se dobrýma jídlama, courat po městě, cestovat z jednoho konce na druhý, depkovat v posteli do oběda a pak zas běhat s úsměvem po louce, zabývat se kreativníma věcma a ponocovat s Cuba Libre až do svítání. Bude to fajn! :)

_______________________________________________________________

Simple Plan - Loser of The Year

To jsem přesně já. Loser of the year!




_______________________________________________________________


Obrázek dne devatenáctého - tak třeba já se svýma plaveckýma ramenama.



Den osmnáctý. (odjezd Nikie)

18. července 2011 v 21:38 | LoveShy |  Léto 2011 - každý den článek
Celej den se něčím cpu a je mi ze sebe zle. To je toust sem, meloun tam, jogurt, tuňák nebo polívka. Pořád jsem se tak nějak nudila, ale když to vezmu zpětně tak toho bylo docela dost. Ráno jsem doprovodila kamarádku Niky na Student Agency a ona po týdnu u nás odjela.. A já se tak pomalu sunula domů, četla si její dopis a bylo mi divně. Venku depresivní počasí, prázdniny se pomaličku blíží ke své polovině, a do jejich konce mě nic velkého nečeká, nemám žádné plány, když už jo, tak jednodenní. Kamarádi si jezdí k moři a přijíždějí opálení a plni dojmů, no málokdo se ozve.. každý má hlavu někde v oblacích a co já? Sedím tu jak pecka a hlavně že každej den píšu článek, to je mi hodně platné. No.. dojela jsem domů, lehla a koukala na hodně dílů Futuramy, pak stáhla nějaký Pottery, co ještě nemáme v PC a pustila si Fénixův řád. Po obídku jsem zašla na poštu, kde jsem poslala tunu dopisů a pohledů plus pohled do Ameriky úplně neznámému člověku. Jedna blogerka mi totiž doporučila stránku postcrossing, kde si lidé po celém světě náhodně posílají pohledy. Přijde mi to zajímavé, navíc pohled do států mě stál 25 korun, což je směšné. Jak říkám pořád - už jsem peníze utratila i hůř.

Po stoletém čekání na poště jsem neměla co dělat, tak jsem courala městem a sledovala lidi a přemýšlela, na co asi tak myslí a co je napadne, když se na mě podívají. Foukal vítr, byla mi zima, tak jsem dala sluchátka do uší a hupsla do busu směr domů, kde naproti mě seděla nějaká holka a strašně na mě civěla. Doma jsem strávila asi sto let v horké sprše a když jsem vylezla, už bylo venku děsný vedro. Po hodinové procházce v lese se psem, která následovala jsem byla tuhá ještě víc a dala jsem si pro změnu sprchu ledovou. A teďka, na večer, koukám na Deník Nymfomanky a myslete si o mě co chcete. Mám strašnou chuť se někomu vypovídat, ale nemůžu někoho zahltit vším, co bych ráda řekla, ani nemůžu říct všechno, to nejde. A tady to psát taky nebudu, je tu tolik lidí. Taťka do mě celej večer hučí a já ho neposlouchám, a vlastně jsem si uvědomila, že sem tam trochu nevnímám víc lidí a pak mám hrozný výčitky, že se chovám hrozně. Mám vlastně výčitky kvůli hodně věcem, přitom je to třeba jen můj pocit, že něco dělám špatně.

Jdu se trochu rozptýlit, ať neupadnu do prázdninové deprese. Teďka budu sledovat nonstop filmy s veselou tématikou (no dobře, tak Deník Nymfomanky není veselá tématika, to je jinačí žánr) nebo na vtipné seriály.. prostě nic, u čeho jsou témata, kdy člověk musí přemýšlet, láska nebo vraždy. Chci se smát, konečně vnímat svět a něco začít dělat, tak!

_______________________________________________________________

Diddy - Dirty Money ft. Skylar Grey - Coming Home

Protože Nikie odjela domů..


_______________________________________________________________

Obrázek dne osmnáctého - doplním jindy, ani nejsem na svém PC, v poslední době tu bylo přefotkováno. Navíc.. chci sem dát fotku dopisu, co jsem dneska poslala, a který se mi fakt povedl, ale nechci zveřejňovat tajemství, aby to ten dotyčný neviděl předtím, než to dojde.

Tak sem aspoň dám něco:



Mé oblíbené video.. je to skvělý. Kdo to neznáte.. sledujte ;)

EDIT 19.7.:

Obrázek dne osmnáctého - dva dopisy, co jsem napsala. První pro Nikie a druhý pro jednu blogerku :)


Takový dopisy já posílám :). Jsem pyšná na svý malůvky.


Den sedmnáctý. (trička USA)

17. července 2011 v 21:38 | LoveShy |  Léto 2011 - každý den článek
Takže, zaprvé bych sem chtěla dát video, které jsme natočili cestou zpátky, když jsme byli ve středu na chalupě. Můžete slyšet můj krásnej hlas :D a naproti mě sedí Nikie, vedle mě Nikča :D a naproti kluci, vlevo brácha a vpravo bratranec. Předvádí tam to své slavné "VY-NI-KA-JÍ-CÍ" (je to rodinná hláška, kdo s ní nebyl seznámen, ať se mrkne do čtvrtečního článku je to hrozná kravina :D ale člověk se musí smát) a když se zeptám Nikie jak jí chutná sušenka, tak mi nakonec taky odpoví, že je vynikající :D. Mimochodem, když jsme šli z premiéry Harryho a taťka se nás zeptal, jaký to bylo, dohodli jsme se na tom, že jednohlasně řekneme "VY-NI-KA-JÍ-CÍ" :D. Achjo.. tak mrkejte. Až odjede Nik, tak vyrobím něco víc z celého týdne, máme videí docela dost.



Dnešek byl poslední strávený den s Nikie z Moravy. Už jsme neměly konkrétní plán, navíc Nikča má zraněnou nohu a obě jsme trochu nemocné, tak jsme dnešek vzaly odpočinkově. K obědu jsme si daly taťkovi šunkafleky a potom jsme se líně válely u pořadů na Prima Cool/Love se zmrzkou v ruce. Já jsem došívala tričko s USA vlajkou, Nikča už ho měla hotové. Nakonec se nám ta všechna práce vyplatila, máme z toho radost. Bylo vedro a dusno a nikam se nám nechtělo, ale nakonec jsme ve čtyři vyrazily do Globusu, potom do Kiky, kde si Nikča koupila tři plakáty (Damona z Vampire Diaries a nápis "Love Sucks", Golden Gate bridge v San Franciscu a Eiffelovku) do svého pokoje a měla z toho šílenou radost. Ještě jsme v krámě nakoupily nějaké jídlo na večer a jely domů. U regálu s chipsama jsme koukaly, že jedny brambůrky stály 5,- (sýrové Grande) a nějak jsme tomu nevěřily, tak jsme to ale zkusily koupit a oni opravdu stály pět korun.. a my jen "Yeees" nákup století :D. A ani nebyly prošlý. Docela to uteklo, teď sledujeme Ninja Faktor, Nikča si bude dělat ještě jedno tílko a pak si napíšeme dopisy na rozloučenou, jako každý rok. A večer chcem vzít nějaký brambůrky ven a užít si trochu poslední večer. Zítra jdu v deset ráno Niky vyprovodit na bus a pak zas (na rok?) ahoj.. Je to zvláštní, všecko to uteklo a my nevíme, kdy se zase uvidíme. Bydlíme 400km daleko, úplně odlišné kouty republiky, žijeme odlišné životy, ale přesto si tu cestičku k sobě vždycky nějak najdem. Myslím, že jsme si to spolu tady v Liberci užily a že se snad brzy uvidíme.

_______________________________________________________________

Jay-Z ft. Alicia Keys - Empire State Of Mind

Cause.. In New Yooork.. concrete jungle where dreams are made.. there's nothing you can't do..


_______________________________________________________________

Obrázek dne sedmnáctého - we<3us

Den šestnáctý. (ZOO)

16. července 2011 v 23:51 | LoveShy |  Léto 2011 - každý den článek
Už nevím, jak mám ty články začínat.. "Dneska jsme byly.." blablabla. Už mi ty dny splívají hrozně dohromady, jsme za půlkou července a já už mám psaní každodenních článků plný zuby.. :D ale řekla jsem si, že to dodržím, tak by byla škoda toho nechat. Takže, dnešek začal vlastně už v noci.. šly jsme s Nikie ven, před barák na dětský hřiště. Byly jsme tam asi hodinu a neustále jsme se smály, přišlo mi, jako by byla Nikča opilá :D, ještě jsem jí takhle neviděla, ale bylo to vážně fajn se jen tak smát každý kravině. Jinak přes den bylo krásně, vyrazily jsme do ZOO. Já, Nikie a Niky.. uff, zase trio Nikolek. Nejdřív jsme se sešly ve městě a opět šly do bageterie, nacpaly se a pak jely do té ZOO. Já se zas rozčilovala nad drahým vstupným, asi musím vypadat jako děsná socka, ale prostě vytáčej mě vysoký ceny všeho :D, ráda šetřím.

Takže v ZOO bylo krásně, obdivovaly jsme krásu žiraf a s Niky fotily našema stejnýma foťákama, když si vedle nás stoupnul chlápek, co měl stejnej foťák, jen asi o půl metru delší objektiv. Docela nás to pobavilo, navíc nám byl v patách po celou dobu v ZOO, takže u každé ohrady bylo slyšet trojité cvakání zrcadlovek. Tak nějak jsme si to prošly, přemlouvaly lachtany, aby vlezli do vody, až nakonec vlezli; smály se opicím s červenejma zadkama; pozorovaly nejrůznější národnosti - krásné indky a černochy a lidi mluvící ukrajinsky a sem tam japonce.. Daly jsme si pití, holky se začly uprovovat a já jim začla závidět krásnou bezchybnou pleť bez pih a pupínků a jizev, co mám já, obzvlášť Nikie má tvář jak dětskou prdelku! Mrkly jsme na bílý tygry a tučňáky a pomalu zamířily ke konci.. a tam je ještě takový dětský park, kde mají i kozy, které si můžete nakrmit. Tak jsme koupily krmení a s Niky se vydaly k nim do ohrady.. Jenže se k nám všechny sesypaly a velkej kozel nás začal trkat a my daly Nikie foťáky a snažily se nějak vyprostit se. Koukalo na nás asi sto lidí, my ječely a smály se tomu, až přišel nějakej pán a odehnal je od nás. Po ZOO jsme ještě šly do města, koupily si stejný náušničky, a holky ještě něco a pomaličku se jelo domů. Teda samozřejmě až po velkéém loučení, protože bůhví, kdy se zas holky uvidí. Teďka s Nikie doma děláme ty naše slavný trička s USA vlajkou a pak půjdem ven na hvězdičky.

PS: Nik po došití trika zjistila, že vlajku přišila na triko naskrz, takže všecko odznova..

_______________________________________________________________

Open Happiness - Coca Cola

Protože letníí!


_______________________________________________________________


Obrázek dne šestnáctého - záchodky

Den patnáctý. (bageterie)

15. července 2011 v 22:51 | LoveShy |  Léto 2011 - každý den článek
Čtvrtina prázdnin, depka.

Dneska jsme s Nikie ležely šííleně dlouho a snídaly jsme k obědu. Pak jsme vyrazily do města. Koupily jsme si trička, zdržely se asi hodinu v papírnictví, nakoupily nějaké potřeby pro kreativní činnost a plánovaly, jak si večer vyrobíme tílka s vlajkou USA. Jely jsme se najíst do Bageterie, kde měli super akci - bagetu, pití a k tomu sýrové nugetky, celkem za sto. Nikča si ještě koupila dva muffiny a pomerančový džus a papala to asi sto let :D. Pak jsem Nikče ukázala celý Babylon, aquapark, lunapark, IQ park a tak.. nakonec jsme se zdržely u zrcadel, co vás rozšiřují nebo naopak ztenčují. Pořád jsme lítaly z jednoho místa na druhé, z náměstí na náměstí, až jsme nakonec došly upajdané domů. Nikče jsem na hlavě vytvořila super účes, protože miluju hrabání se v cizích vlasech, no uvidíte níže. Na večer se tu stavila taťky přítelkyně a její dcera, moje kamarádka Sandra, která akorát přijela asi po tisíci letech ze Španělska a z jejích vlasů po lopatky měla mikádo. Měla jsem radost, že se odhodlala a šla do toho, navíc jí to vážně sluší (vyfotila jsem si jí, ale o těch vlasech moc lidí ještě neví, tak to nebudu zveřejňovat). Teďka tu tvoříme tvoříme, už je to docela na cestě, ale čeká nás hodně práce. Až to bude, ukážem. Teďka půjdem asi ven, trochu se provětrat. A přišel mi pohled od Katie z Mariánských lázní, ach.. začínám mít zas slušnou kupičku dopisů. Jste nejlepší :)

_______________________________________________________________

Miley Cyrus - Party In The USA

Protože prostě dnešek patří USA :D



_______________________________________________________________


Obrázek dne patnáctého - na zastávce, dlouhá chvíle :D

Den čtrnáctý. (chalupa)

14. července 2011 v 22:59 | LoveShy |  Léto 2011 - každý den článek
Nad tímto článkem jsem strávila asi sto tisíc let!!! :D Grrr

Dnešek byl a je velice náročný den. Ale začněmě od začátku. Včera jsme s Nikie měly jít na půlnoční premiéru Harryho Pottera, tak jsme se běhěm dne šetřily, ale k večeru jsme stejně cítily, že jsme unavené, tak jsme si koupily energiťák a sedly jsme si před barák a za šíleného deště si povídaly. Pak jsme vyrazili společně s bráchou a bratrancem do kina. Byla tam šílená fronta a navzdory tomu, že jsme tam byli skoro 40 minut předem jsme se na řadu dostali až o půlnoci a rezervace na super místa vzadu nám propadla. Dostali jsme místa v řadě druhé.. ale aspoň něco. Samozřejmě jsem tam potkala "blogerku Lucku".. to už začíná být pojem sám o sobě a nakonec jsme vedle sebe i seděly :D, no zase náhoda. Film byl skvělý, asi nebudu spoilerovat, takže jen - super zakončení celé ságy.. škoda, že už se nemáme na co těšit.

Ve tři hodiny nás v kině nabral taťka a my se pokusili doma usnout, ale nějak jsme nemohli zabrat, potom byla bouřka, tak nás to pořád budilo a vůbec.. spali jsme asi dvě hodiny. V osm jsme vstávali, abysme stihli vlak v deset. Ten jsme teda stihli, ve městě nabrali ještě další Nikču do party, takže se nás pět lidí vydalo směr Česká Lípa na naší chalupu. Tam na nás čekala babička, s řízkama a dobrůtkama. Jezdili jsme na kolech, natáčeli, fotili, smáli se.. byl to fajn den. Brácha Domča a bratranec Vojta pořád dokola opakovali takovou rodinnou hlášku "Tak to je VY-NI-KA-JÍ-CÍ". Až je uvidíte na některých fotek, pochopíte, jak to vypadá :D. A v 16.16 jsme zas vyrazili směr Liberec, ve vlaku jsme hráli rozesmívací hru a průvodčí na nás zkusil takový trapný vtípky a když jsme v Křížanech stáli, tak jsme pobíhali po vagónu a zavěšovali se do držáků zavazadel nad hlavama. Pak jsme se jen vyčerpaní dopravili domů, Nikie zmožená bolestí nohy na chvilku usnula, ale před chvilkou čile zaběhla do krámu a koupila nám všem zmrzlinu. Takže jí tímto ještě jednou děkuji a snad si dnešek užila, protože občas vypadala smutně..

_______________________________________________________________

Bruno Mars - Just The Way You Are

Protože jsme sice tři Nikoly, ale každá jsme jiná.. ale přesto se máme rády.




_______________________________________________________________


Obrázek dne čtrnáctého - s holkama.