Den dvacátý třetí.

23. července 2011 v 23:06 | LoveShy |  Léto 2011 - každý den článek
Kdyby se někdo stále divil, proč sem píšu tak často, tak je to proto, že jsem si slíbila, že sem budu psát každej den prázdnin a někdy mě holt nebaví psát jen "každodenní zápis", tak těch článků je po sobě víc. A ani bych se nedivila, kdyby mě kvůli mému výmyslu vyhodili z AK za spamování :D.

Jsem zaskočená smrtí Amy Winehouse, a asi vás vytáčí o tom všude číst, ale já to zmínit musela. Navzdory své drogové kariéře byla výborná, takový hlas a styl se jen tak nevidí. Byla osobnost a nikdo jí nedovedl pomoct, tak je jí teď snad už lépe.

Dnešek hodnotím dnem dobrým. Nadprůměrným. Nejsem vyspalá, protože jsme s Niky vůbec nespaly, ulehly jsme v pět, kdy začlo svítat a mě se v hlavě rozsvítila 'varovná kontrolka' a zahlásila "Niky, teď už určitě neusneš" a taky že ne. Taťka nám udělal k obědu řízky, odvezli jsme Niky domů a odpoledne mě vzal do města, abych mu pomohla vybrat parfém a 'slipky'. Nakonec se rozhodl, že parfém objedná přes internet a slipů má dostatek a vzal mě do Gatu. Je hodnej, opravdu. Vybral mi na mě kraťasy, co byly ve vynikající slevě a pak řekl, ať si udělám radost a koupím si nějaké hezké spodní prádlo. A za celý nákup jsme dali dvěstě padesát, takže jsem měla i dobrej pocit, že za mě moc neutratil (ale musel mi slíbit, že si toho Dolce&Gabbanu fakt objedná). Ještě mi pořídil konečně pouzdro na mobil a nakonec jsme si dali oříšky v čokoládě, a kolem toho 'stánku' s tím šel takovej srandovní pán, prošel kolem, pak se vrátil, zastavil se u těch oříšků a dělal že slintá, vykulil oči a obcházel to tam pořád dokola a já se mu musela tak chechtat, jako malý dítě, ale bylo to tak strašně srandovní. Prostě, bylo to fajn odpoledne.. Mám ráda město o víkendech v podvečer, kdy je slunce níž a na náměstí sedí pár lidí, víc ne. No jo, dneska bylo vlastně hezky! Od toho ta dobrá nálada pramení.

A znáte takový to, že na něco čekáte a jste si jistí, že se to stane. A pak se to vůbec nestane a vás to zklame o to víc, protože jste si byli JISTÍ, že se to stane. No, tak to se mi přesně stalo. A proč mluvím v hádánkách? Prostě a jednoduše jsem čekala, že se mi někdo ozve a nic. A už mě nebaví zírat na mobil a čekat až zazvoní.

_______________________________________________________________

Amy Winehouse - Rehab

K uctění její památky.


_______________________________________________________________


Obrázek dne dvacátéhotřetího


 


Komentáře

1 kristybendy kristybendy | Web | 23. července 2011 v 23:24 | Reagovat

Tak to jsi měla dobrý den:)) Takovej bych mohla mít taky:) Spodní prádlo oba kusy za dvěstěpáďo? Proboha kde? :D

2 Lady Intrikánka Lady Intrikánka | Web | 23. července 2011 v 23:28 | Reagovat

Amy je mi strašně líto :( Měla jsem ráda její hlas, i když od ní neznám moc písniček.

3 AngeliQue AngeliQue | Web | 23. července 2011 v 23:55 | Reagovat

to s Amy mě taky zaskočilo. Ne že bych ji poslouchala, ale její písničky jsem měla ráda a měla jedinečnej hlas..
Jinak to s tím čekáním až se někdo ozve znám, a pak si říkáš, jestli to má vůbec cenu . Nejlepší je se na to vykašlat a nelámat si z toho hlavu protože si myslím, že je to prostě bez šance. Ale takový lidi mě štvou.

4 eM. eM. | 23. července 2011 v 23:56 | Reagovat

Zírání na mobil je prostě fakt nejvíc hrozný! On si je prostě pořád tmavej a nebliká...a člověk aby se pořád ujišťoval, že ten telefon za to nemůže...

5 Luczynka Luczynka | Web | 24. července 2011 v 0:15 | Reagovat

Aspoň někdo se měl fajn. Já celej den proseděla doma s domněním, že se TŘEBA někdo ozve a někam vyrazíme.
Víš, taky bych chtěla mít takovýho taťku. Mluvíš o něm všude tak hezky, chodíte spolu na nákupy, tak dobře si rozumíte. Samozřejmě, že to soudím jen podle článků, ale i články dělají hodně, a to ty dobře víš. Já tohle nikdy s tátou neměla. Vždycky jsem chtěla bejt taková, že mi táta jednou řekne ,,Jdem nakupovat." Ale né kvůli tomu, že by to byly nákupy, ale kvůli tomu, že bysme prostě MY DVA šli nakupovat. A nikdy se to nestalo. Řekne, že nesnáší nakupování.
Zírání na mobil...to je zlo. Já se ale většinou snažím myslet optimisticky a říkat si k tomu nějaký pozitivní věci. Nevím, jestli víš, jak to myslím... Ale prostě...dávám si chytrý důvody, proč ta osoba zrovna nenapsala... Ikdyž...většinou to stejně skončí tak, že koukám pořád na mobil jako debil a vyčítám si, že jsem určitě udělala něco špatně, a že jsem strašně naivní. Protože...já věčnej pesimista, že:D.

6 Kejtý Kejtý | Web | 24. července 2011 v 7:42 | Reagovat

Zírání na mobil... Vyhlížíš hovor celý den a občas se i tak ponížím a napíšu sms tomu dotyčnému. Ale neodepíše. Cítím se pak na nejvýš trapně. Ale co se dá dělat.

7 S. S. | E-mail | Web | 24. července 2011 v 12:27 | Reagovat

Tvůj taťka je pan Úžasňák. :D Mně když taťka něco vybírá, většinou to není moc dobrý.:D I když čas od času se mu podaří někde najít něco úplně šílenýho a extravagantního a mně se nad tím rozzáří oči a jsem mu pak vděčná ještě rok, že to objevil.:D
Ten pocit nenaplněnýho očekávání znám moc dobře, až tak dobře, že jsem si zakázala už na něco kdy čekat.:) Když to pak nepřijde, není ti z toho smutno, ale když to přijde, je to prima překvapení.:)
A ještě krátce k Amy: Určitě je škoda jejího života a talentu, ale myslím, že to tak muselo dopadnout. Ona nebyla dost silná unést všechen ten mediální tlak, kompenzovala si to drogama a tak se nedá dlouho vegetovat..

8 eM. eM. | 24. července 2011 v 22:16 | Reagovat

Možná by bylo vhodné založit nějaké občanské sdružení Beznadějných zíračů na mobil, jak to tak čtu... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama