Better days.

24. září 2011 v 23:41 | LoveShy |  Fotočlánky - víc fotek než textu
Minule jsem psala, že je všechno pěkně na prd.. Asi jsem prostě a jednoduše zas potřebovala něco, co mi kompletně změní náladu. Když jsme se v týdnu s holkama bavily o tom, že tento víkend nic nepodniknem, protože se to nehodí, byla jsem z toho zklamaná, neboť jsem se fakt těšila. A tak jsem začla narychlo shánět lidi, nenapadal mě nikdo, s kým by se mi chtělo vyrazit. Všichni už maj ty svý partičky, do kterých se moc nehrnu.. a abych to zkrátila, napsala jsem Lucce, kterou znám pár měsíců z blogu, kde jsme na sebe úplnou náhodou narazily a zjistily, že jsme obě z Liberce a že Lucka teď v září nastoupila na samou školu jako já, sem tam se ve městě mineme a hlavní věcí je to, že si rozumíme, nějakou záhadou skoro ve všem. Ještě jsme se pořádně nebavily, jen nějaké to "Ahoj" na školní chodbě, ale i tak jsem jí napsala, jestli nechce někam zajít a ona mi napsala, že by moc ráda, že taky nemá s kým jít. Přes počáteční obavy (jaké má asi každý před setkáním s člověkem, kterého nezná) z toho, že se stane nějaký trapas, že si nebudem mít co říct, nebo tak nějak.. se to povedlo.

Sešly jsme se v půl desáté a šly do jednoho libereckého klubu, kde se jednou za měsíc koná Rock'n'roll party, kde jsou snad všichni. Pily jsme pivo, seděly jsme většinu času na místě, kde to ještě tak neřvalo a povídaly si. I tak dneska nemůžu mluvit, mám citlivý hlasivky. Čas utíkal hrozně rychle, Lucka už pomalu musela jít, ale nechtělo se jí, a tak si troufla lhát mamce a jela autobusem o půl hodiny dýl než měla - aspoň něco. Po pár pivech byla sranda, bavily jsme se tam s pár lidma, furt lítaly na záchody.. :D. No, obě jsme se shodly, že první setkání nemohlo dopadnout lépe :). A jak ona sama psala v článku - víc takových večerů, stokrát lepší než sedět na fejsbůku. Říkaly jsme, že snad napíšem blogu.cz děkovnej dopis :D, že jsme měly možnost potkat skvělýho člověka, na kterýho bysme v reálu sotva narazili..

Když Lucka odešla, zůstala jsem tam sama.. a po chvilce mě přepadla panika, co tam budu jako dělat. Nejdřív jsem si chtěla vyřídit jednu záležitost s jedním člověkem, ale nemohla jsem ho najít.. pak se našel, ale byl dost mimo a odmítal se se mnou bavit. Neřešila jsem to, protože pod vlivem se nic řešit nedá. Sem tam jsem narazila na někoho známýho, sem tam jsem si povídala úplně s někým, koho neznám, ale i to byla sranda. Za jiných okolností by se tam nikdo z nás nechoval tak přátelsky, proto mě to tak baví. Občas ke mě někdo přišel a "Nikyyyy!!!" a začal mě objímat a opusinkovávat, sama jsem se divila, kolik lidí mě zná, za střízliva se nebavíme. Pak jsem narazila na kamaráda, byl takovej přiopitě hodně přátelskej, tak jsem tam byla s nim, povídali jsme si a přemejšleli, co dělat dál.

Když jsem ve dvě zjistila, že mi všechno, co mě mohlo odvízt domů, ujelo, začla jsem bejt flegmatická, upíjela jsem kamarádům piva, ač jsem věděla, že bych už pít neměla. Nevím v kolik, ale nějak jsme se sebrali (čtyři kluci a já) a šli jsme směr centrum Liberce. Pořád jsem nevěděla, jak se dostanu domů, tágem za kilo jsem to ale neplánovala. Došli jsme k nejznámější diskotéce v Liberci, dva kluci odešli a já tam se dvouma zůstala. Nakonec i ten jeden odešel a já zůstala sama s tím kamarádem, kterej chtěl jít dovnitř.. Nakonec jsme nikam nešli a asi po čtvrt hodině jsme šli domů.. Pěšky. Přemlouval mě, ať jdu k nim, ale jelikož on bydlí tak pětkrát dál než já, tak by to nebylo ani výhodný. Šla jsem domů sama, byla jsem posraná, protože jsem za sebou furt slyšela kroky, bylo mi blbě a zima a šla jsem dobrejch 25 minut svižným krokem.. hezky to ze mě vyprchalo. Ve čtyři jsem strčila klíč do dveří, spala jsem asi od půl pátý (svou půlhodinku v koupelně si nikdy neodpustím, péče o pleť je péče o pleť, já si i při konci světa pleť přejedu tonikem) do osmi. Taťkovi jsem řekla verzi s tím, že jsem přišla v půl třetí.. on mi žádný limity jako nestanovuje, ale čtyři hodiny jsou dost..

Dneska byl odpočinkový den, byli jsme na obědě v restauraci, kde jsem se na letáčku dočetla, že množství piva, co jsem vypila ze mě vyprchá až za 19 hodin, což jsem myslela, že je rychlejší. V krámě jsem si pak koupila hruškovej džus a pět druhů sýrů a za hlasité hudby v autě a ve slunečním svitu jsme vyrazili na chalupu za Liberec. Četla jsem si "Mojí psychologii" a strašně mě to chytlo, smažila jsem se na sluníčko, který má ještě sílu a hrála si s tety psem. A hodně jsem fotila, ale nic extra kreativního mě nenapadlo. V babičky pokoji jsem se hrabala ve skříních, zkoušela jsem si starý čepice a oblečení a nakonec našla knížku - svazek nějakých týdenních novin s názvem Letem světem z roku (a teď se podržte) 1932 až nevim kolik.. Jsou tam krásný fotky mladých elegantních dam, na každé stránce je reklama na výrobky, které existují dodnes. I když je to z mezi-válečného období, v oblasti kultury a módy je to opavdu rozmanité. Staršně mě to bavilo prohlížet, myšlení lidi dříve bylo úplně jiné. Všechno bylo méně vulgární, ženy byly vážená stvoření a muži čestní gentlemani. Vše mělo řád a svou formu, každý věděl, kde je jeho místo. Abych o tom nekecala moc dlouho.. jsem holt fascinovaná jinými dobami. Takže chalupa fajn, cestou domů jsme se stavili na kebab, ale trvalo jim hrozně dlouho, než vyřídili všechny objednávky a než se na nás dostalo, došlo maso.. Čekali jsme hodinu a půl, ale stálo to za to. Zejtra jdu účelně utratit 500,-.. a to za KNÍŽKY do ŠKOLY, pche.

"Jeho život v jedný póze, ve vzájemný symbióze. Doma sedí nebo leží, není společenskej typ..

..ani ona už není modelka a dokonalá prdelka, je to spíš pěkná hysterka..

..Ať žije láska, když se žena zblázní, sbalí si saky, paky aby mohla říct: Ať žije svoboda! A odjede do lázní, vždyť už se s ním nedá (vždyť už se s ním nedá) ž-i-i-i-i-í-í-í-t. Úúú.."



A fotky..






































Naše společná s Luckou :). Vypadám jak šílená, ale prostě jsme tam spolu.
 


Komentáře

1 Lady Intrikánka Lady Intrikánka | Web | 25. září 2011 v 2:34 | Reagovat

celý
z
bakelitu

Tyhle "časáky" by mě taky zajímaly, tenkrát to musela být úžasná doba, i když byla ta válka a tak.

A pesan se na fotce, kde dostává drbání na bříšku, tváří, že je nejspokojenější tvor na světě. ^^

2 Luczynka Luczynka | Web | 25. září 2011 v 11:42 | Reagovat

Včerejšek jsem strávila celá taková...plná energie. A vím, že to bylo kvůli tomu pátečnímu večeru. Co na to víc říct... všechno už jsme si tak nějak napsaly na blogu, na FB a prostě... bylo to maximálně skvělý.
Tyjo, tak tos pokračovala ještě docela dlouho, to já už měla půlnoc jaksi:D:P
A věřím, že v noci jít takhle samotná byla strašná, viz. můj les, že:D
Mimochodem, tyhle časopisy jsou hrozně fajn. Babička jich taky pár měla a bylo hrozně zajímavý koukat na některý stránky. A navíc...jsou šíleně fotogenický!

3 Myshut Myshut | Web | 25. září 2011 v 21:38 | Reagovat

by ses divila,jaké to je v Brně malé.v mé nové třídě mám s každým spolužákem společné min 2 přátele,které známe z dřívějška.nebo toho přes toho..kdo zažil tak ví.je to vážně fascinující ;D
fotíš krásně :)).jsi můj člověk.také preferuju canon,ale nikon je také výkonný.

4 Maxië Maxië | Web | 28. září 2011 v 10:40 | Reagovat

achjo, zrovna tu tyden nejsem a ty se das do masivniho psani a pridavani clanku i s fotkama! mrcho! :)
ale vlastne sem rada, aspon se ta nuda doma da nejak stravit ctenim a prohlizenim tech fotek :)
ty stary reklamy sou suprovy, treba ta na zrcadlovku :-D

5 Amelie Amelie | Web | 8. října 2011 v 13:57 | Reagovat

Prima fotky - správný detaily - kytičky, plot, okno, sporák..líbí se mi to.

6 Luczynka Luczynka | Web | 21. května 2012 v 19:12 | Reagovat

ta panenka je strašně strašidelná!:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama