Speciální druh výročí.

6. října 2011 v 19:53 | LoveShy |  Otvírám srdce, na chvilku
Seděla jsem před pár minutama na posteli a přišel ke mě taťka. "Dneska je takovej fajn den, co?" povídal. Jen jsem se na něj nepřítomně podívala. "Co? Hm, jo.." odpověděla jsem naučeně, protože bavit se s ním je někdy o nervy. "Je šestýho října.." pronesl. "A co jako?" nechápavě jsem na něj koukala. "Niic.. niic."

Pak odešel a mě to po pár minutách došlo. Ajo! Dneska je to tři roky, co od nás máma odešla, samozřejmě, že to datum nezapomenu. Vlastně nevím, proč tomu věnuju celej článek, když už jsem o tomto tématu psala už hodněkrát. Jen asi.. Mám ten den pořád před očima - 6.10.2008. Takový nevinný datum, proč zrovna ten den? Bylo pondělí, hezkej podzim, něco jako dneska. Jeden den, jak dokáže zahýbat s lidskými životy napořád. Nikdy nezapomenu na to, jak jsme se s bráchou smáli v našem pokoji, když v tom si nás naši zavolali do pokoje. Srdce mi málem vypadlo z hrudníku, když jsem viděla mámu brečet. Věděla jsem, že se neděje nic dobrýho. "Děti.. maminka se stěhuje ke svýmu novýmu pánovi."

Nikdy nezapomenu na tu bezmoc, jak jsme si s bráchou tiskli ručičky a v slzách mámu prosili ať se nestěhuje.. a ona si u toho balila trička do kufru. Nikdy nezapomenu jak ji taťka prosil, ať to nedělá, že udělá cokoliv. Nikdy nezapomenu na ten pocit toho, že se ti z hodiny na hodinu změní život a ty nemáš nejmenší ponětí, co budeš dělat dál. Měli jsme plány, byli jsme šťastní. Kdybychom aspoň delší dobu tušili, že se něco takového šestého října stane, tak by se s tím dalo smířit. Ale člověk se nikdy nesmíří s tím, co přijde tak rychle a nečekaně jako odjištěný granát.

Nevěděla jsem, co si sama s klukama doma počnu. A už je to tři roky, co to zvládáme a nedovedu si to už jinak představit.
Ztratila jsem mámu. Sice bydlí nedaleko a je tu, ale.. to asi nikdo nemá šanci pochopit.
Vůbec, v žádným případě se nelituju. Jen vzpomínám, přemýšlím. Přemýšlím, jaké by to bylo, kdyby se to nestalo. Přemýšlím, jaké by to bylo za pár let, kdyby naši byli pořád spolu, jak by se společně starali o vnoučátka, slavili výročí.. Přemýšlím, jaký bych s ní měla vztah. Přemýšlím, zda si dneska taky vzpoměla.. Ne, určitě ne.

Jen jsem tím vlastně chtěla říct, že jakkoli blbou situaci si pro vás život/osud přichystá.. všechno se dá zvládnout, jen člověk musí chtít. Od tý doby si tak nějak vážím všeho co mám, protože zítra už to mít nemusím..

 


Komentáře

1 Lady Intrikánka Lady Intrikánka | Web | 6. října 2011 v 20:10 | Reagovat

Taky si pamatuju takový malý "výročíčka", který bych vlastně ani slavit neměla a popravdě ani nechtěla. Ale žiju vzpomínkama a takový věci jako datumy rozchodů a podobně k tomu taky patří.

2 Veronika Veronika | Web | 6. října 2011 v 20:10 | Reagovat

Máš pravdu, tohle asi plně pochopí jen ten, kdo to zažil. Já naštěstí ne. Ale myslím, že i tak máš super rodinu (soudím z tohohle článku, z tvých slov a mých dojmů), takže... Nakonec z toho člověk může vyjít i docela dobře, ne?
Jinak moc hezky napsané. :)

3 Ell-e Ell-e | Web | 6. října 2011 v 20:23 | Reagovat

Jak jsem viděla nadpis článku a ty fotky, tak mě napadlo, o čem to dneska bude..
Jinak nevím, co bych ti k tomu jinýho napsala.. Snad jen, že jste fakt skvělí, že to zvládáte tak, jak to zvládáte:)

4 Marley G!RL Marley G!RL | Web | 6. října 2011 v 20:58 | Reagovat

to je hrozné, takhle opustit rodinu, já bych to nedokázala, nikdy.
jinak nádherně fotíš....

[2]: souhlas.....

5 Terka Terka | Web | 6. října 2011 v 21:34 | Reagovat

Jste super rodinka ;-) Obdivuju Tě jak to všechno zvládáš, sice jsem to už psala, ale je to tak... Sice nevim jak to u vás doma chodí, ale určitě jseš v těžký pozici - jsi jediná ženská v domácnosti, chlapi se na tebe určitě v jistym směru spoléhaj... soudím podle toho jak to je když z domova máma odjede do háje na školení nebo na cestu a většina věcí je na mě - proč? Protože jsem holka! Táta všechno zvládá do tý doby, než máma odjede :-D

6 Peťka Peťka | Web | 7. října 2011 v 9:22 | Reagovat

máš pravdu, tuhle situaci si představit neumím, protože naši spolu naštěstí vychází dobře. a o to víc váš všechny 3 obdivuju za to, jak jste to zvládli. buď ráda, že máš takovýho taťku, jakýho máš, protože si myslím, že se jen tak takovej druhej nenajde...

7 pavel pavel | Web | 7. října 2011 v 15:28 | Reagovat

Tak ty jsi z Prahy a proto tedy, určitě jsme se někdy potkali, mám dobrou paměť na tváře. Taky mám podobné výročí, právě dnes 3 měsíce.

8 Lianna Lianna | Web | 7. října 2011 v 19:04 | Reagovat

Musel to být pěkný šok, jen tak rána z nebe. Jak píšeš, kdyby člověk aspoň něco tušil...

9 S. S. | E-mail | Web | 7. října 2011 v 19:46 | Reagovat

Já mám to štěstí, že žiju s oběma rodičema, takže sem nebudu psát něco ve smyslu, jak chápu, cos asi prožívala, protože nechápu a otevřeně přiznávám, že si nedovedu představit, co to musí být za pocit, když se tohle stane.
Ale obdivuju tě, že to bereš takhle a obdivuju tvýho taťku, že to takhle zvládá se o vás s bráchou starat. :)

10 Luczynka Luczynka | Web | 7. října 2011 v 22:22 | Reagovat

Vis,tenhle clanek...jako bys mi opet mluvila z duse.Kdyz vzpominam,ze jsem temer stejnou vec prozila pred rokem a pul taky.Vzpominam,jak za mnou tata prisel do pokoje a rekl mi, ze odchazi. Ten den se mi zhroutilo uplne vsechno.Celej zivot. Nedovedla jsem si zivot bez taty predstavit,ikdyz jsem vedela,ze bude porad v LBC. Trpela jsem depresema,zivot se mi uplne zmenil.Ale ted? Ted uz bych tatu nechtela zpet doma ani nahodou.Je mi lip bez nej a mamce taky,je to videt. Doma zijem jen my 2 a kocka,a proste jsme stastny.Zatim. Vim,ze muzu videt tatu,kdy chci, a vlastne jsem ted rada za to,co se stalo.Kdyz jsem s nim,aspon si mam co rict.Kdyz byl s nama,tak jsem nemela. Ale prece jen...obcas mi doma proste zachybi,ale to je normalni. Promin za pripadny chyby,pisu pres mobil:)

11 Luczynka Luczynka | Web | 8. října 2011 v 13:12 | Reagovat

Aaaa, psala jsem ti sem včera komentář, ale blog mi to uznal jako spam:/ Tak mrkni do komentářů na blog.cz :/

12 Fée Fée | Web | 8. října 2011 v 13:20 | Reagovat

Postupem času se stává tvůj blog stránkou, na které se snažím nevynechat článek.
Musím říct, že tě obdivuji, neumím si představit, jaké to pro tebe mohlo být... Hlavně, že jsi teď šťastná, doufám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama