O-sud.

30. listopadu 2011 v 20:51 | LoveShy |  Když moc myslím
Věříte v náhody nebo v osud? Můžeme si svými činy za svůj život sami?

V poslední době se mi stávají neuvěřitelné náhody, až si sama říkám, že v tom má prsty něco víc. Jsem realista a vždycky si všechno racionálně zdůvodňuji, ale musím říct, že už věřím v něco víc. Člověk sice ovlivňuje většinu toho, co se mu děje ale něco už ani ty náhody nejsou. Každý z vás si určitě dosadí něco takového, co se mu taky stalo, protože se mi tu nechce zvěřejňovat mé osudové zážitky :).

Tyto hrátky osudu mě neskutečně baví. A jelikož se mi stávají čím dál tím častěji, přijde mi, že mě má ten nahoře docela i rád. Vždyť život by byl bez nějakých šokujících událostí nudný. A nemusí to být vlastně ani nic šokujícího, stává se mi nespočet zvláštních drobností. V poslední době mám prostě neustále pusu do tvaru O, protože nechápu, jak se to může stávat. A tak se ptám, jestli v to věříte. Stávají se vám také zvláštní náhody? Myslíte, že osud ovládá naše životy a co se má stát se prostě stane? Je naše cesta daná, má za úkol nás přivést tam, kam máme, nebo naše každé rozhodnutí úplně mění směr?

A ještě jedna věc. Když člověk potká "toho pravého", je to "ten pravý"? Pozná se to? Nebo by se to nemělo tak řešit a měli bychom být šťastni za toho, koho máme? Má cenu být s někým, kdo je perfektní nebo se vždycky najde ještě někdo lepší? Máme každý na světě tu druhou půlku, nebo člověk musí hledat a hledat a spokojit se s někým, kdo je prostě dobrý? Objevíme každý toho perfektního nebo jen někdo z nás má to štěstí?

Víte, nejsem ráda nemocná, když musím sedět doma na zadku, protože pak moc přemýšlím :)


A navzdory tomu, že jsem nemocná jsem hrozně šťastná.
A když jsem šťastná, tak si zpívám.
Ale jsem nemocná, tak mi to moc nejde.
A i přes to lítám po bytě mám tu puštěný na plný pecky toto a zpívám a tančím.
 


Komentáře

1 Veronika Veronika | Web | 30. listopadu 2011 v 21:24 | Reagovat

No... nevím jestli máme toho opravdu pravého. Ale vím, že bychom si měli plnýma doušky užívat to, co zrovna máme. Dosyta, pořádně, stoprocentně. Nikdy nevíme, kdy o to přijdeme a zda se to vrátí..:)

2 Lady Intrikánka Lady Intrikánka | Web | 30. listopadu 2011 v 21:33 | Reagovat

Jo, já v něco takového věřím. Karma, Vesmír, Osud, říkejte tomu, jak chcete. Merlinžel je to většinou záležitost zdlouhavá a pokud jí nepůjdete naproti, nemusíte se dočkat. :D Takže ano, věřím v osud, ale nespoléhám jenom na něj. :D

3 Fáďos Fáďos | Web | 30. listopadu 2011 v 21:54 | Reagovat

Cituji Tě: "Myslíte, že osud ovládá naše životy a co se má stát se prostě stane? Je naše cesta daná, má za úkol nás přivést tam, kam máme, nebo naše každé rozhodnutí úplně mění směr?"

Je pěkné, jak si to zároveň i odporuje x). Tak tenká je vlastně hranice.
Mrkni tady na ten článek, dneska vyšel jako na zavolanou pro tyto tvoje otázky.
Je to trochu zdlouhavější, ale ukáže...a komentáře pod ním ujasní. ;)
http://goo.gl/CbnSq
---
Zvláštní, že jsem se asi před hodinou a půl stavil na tvém blogu s myšlenkou, jestli se ti něco nestalo, když tak dlouho nepíšeš a Formspring taky mlčí. A kdy zas něco přidáš x).

4 Petr H Petr H | E-mail | Web | 30. listopadu 2011 v 21:56 | Reagovat

Náhody neexistují. Žádné setkání s člověkem, žádná událost, žádný děj, nic není náhodné. Vše má svoji příčinu, která vznikla v naší hlavě a ostatní už zařídily síly Vesmíru...

5 Gail Gail | Web | 30. listopadu 2011 v 22:53 | Reagovat

Zvláštní náhody? Jo, občas se mi stávají, ale nemám tušení, jestli je to osud, bůh a nebo prostě jenom setkání rozhodnutí našeho a někoho dalšího.

A "ten pravý"? Myslím, že když nám v tu chvíli přiapadá pravý, tak to asi ten pravý je, alespoň v tu chvíli. Možná že po pár dnech, týdnech či letech tím pravým být přestane, ale to ještě neznamená, že to byl "ten špatný".
Jestli ho najde každý? Já upřímně věřím, že když se nebrání těm zvláštním náhodám a celkově tomu co může přijít, tak se objeví, jinak by přeci nevznikalo tolik filmů, písniček a knížek o osudových láskách...

6 Ell-e Ell-e | Web | 1. prosince 2011 v 17:22 | Reagovat

No, myslím si, že když člověk pozná toho pravého, tak to nepozná. A jestli jo, tak hooooodně po letech. Protože já už si to jednou myslela. Pak došlo k výměně partnera, protože ten první (ano, ten "pravý") byl pěknej blbec, co si mě neuměl vážit. Takže ten další zas tvrdil, že jeho druhá půlka pomeranče jsem já. No, bohužel. Protože já si našla jinýho pomeranče, se kterým jsem už rok a mám ho strašně ráda. Akorát už ve svých devatenácti si netroufám tvrdit, že je ten pravý :)

7 S. S. | E-mail | Web | 1. prosince 2011 v 17:58 | Reagovat

Já na osud věřím a to hodně. Podle mě už je všechno dopředu nalajnované a když máme projít v životě přes nějaké zásadní věci, tak se k nim stejně vždycky dostaneme, akorát si svými momentálními rozhodnutími vybereme, jakou cestou se tam dostaneme. :)

8 Ches Ches | 1. prosince 2011 v 19:14 | Reagovat

Hledáš odpovědi na tyhle otázky? Doporučuji přečíst si všechny čtyři knihy od Michaela Newtona (Cesty duší, Osudy duší, Učení duší, Vztahy duší) Myslím, že by ti to v tomto směru pomohlo. A možná, že ne a spíš tě to popudí, pokud nevěříš na reinkarnaci a minulé životy. Ale v těchto knihách, s touto tématikou, je hodně odpovědí na otázky, které si nedokážeme sami vysvětlit. Kdyby tě to více zajímalo, mohu doporučit více knih. :)

9 foterka foterka | Web | 2. prosince 2011 v 8:55 | Reagovat

Páni...to je zase zamyšleníčko :-) Já vůbec nechci nad osudem přemejšlet, protože mně to tak trochu děsí. Poslední dobu sem spíš pesimista a čekám co hroznýho se miz ase stane a nemam se za to moc ráda, ale svojí mysl v tomhle směru neumim ovládat :-/.

Ohledně toho ''pomeranče'' si netroufám tvrdit že jsem našla pravou polovičku, i když mi přijde naprosto dokonalá, nevím jestli jsem dost dokonalá já, abych k ní pasovala :o)

10 Peťka Peťka | Web | 2. prosince 2011 v 16:13 | Reagovat

taky se mi občas něco stane a já nechápu, jak a proč... dřív to bylo častější než teďka, ale o to víc jsem teď překvapená, když nějaké té šílené náhodě dojde :D člověk má pak aspoň o čem přemýšlet a má ho co překvapovat.
co se týče ideálního partnera - každý má nějakou chybu. ale myslím si, že v dnešní době, kdy je svět plnej úchylů a kluků o ničem, musí být člověk vděčný za to, co má, pokud má alespoń trochu normálního přítele, se kterým je šťastný a spokojený ;)

11 photolucien photolucien | Web | 2. prosince 2011 v 19:39 | Reagovat

Jsem taky moc ráda, když se v mém životě stane něco nečekaného něco nového a šokujícího. Dřív jsem takový změny nedokázala vstřebat, ale dneska se z takových změn těším a beru to jako zpestření mého života.
A co se týče posledního odstavce, tak si myslím, že možná existuje ten pravý, možná jich je víc. Ale poznat se to jen tak asi nedá. Já mám přítele už 3 a půl roku a občas si takovou otázku taky položím. Je to ten pravý? Ale pak si řeknu, že prostě nemá cenu nad tím přemýšlet. Teď ještě ne. Jen si vážit toho, že máme někoho hodného vedle sebe, který s námi dokáže sdílet to veselé i smutné. Až půjde do tuhého svatba..děti...a takový ty životní okamžiky :oD, tak si možná člověk znovu položí takovou otázku, a pokud s tím člověkem bude dlouho, budou mít toho za sebou nespočet, tak si určitě dokáže i odpovědět. Toť můj názor :o)

12 Amelie Amelie | Web | 3. prosince 2011 v 1:58 | Reagovat

Náhody neexistují...vše má nějako příčinu, souvislost..každá situace, každý člověk nám má "něco říci"..jen si užívej, zpívej, tanči..vždyt život umí být krásný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama