Červen 2012

Nejlepší dny mého života

13. června 2012 v 21:42 | LoveShy |  Když moc myslím
Kdybyste měli říct nejlepší den svého života, jaký by to byl?

Strašně jsem nad tím přemýšlela a zhodnotila jsem, že nikdy nebudu moct říct, jaký den byl ten nejlepší. Žádný den není perfektní od začátku do konce, na druhou stranu svým způsobem perfektních dnů je strašně moc a mě stačí celkem málo k tomu, abych byla pro danou chvíli šťastná.

Tak jsem si tak říkala, že si chci aspoň zaznamenat nejen dny, ale i okamžiky, kdy mi bylo více než skvěle a na které nikdy nezapomenu. Prostě dny, které bych nejraději vrátila. Jenže problém je v tom, že to nejde.

________________________________________

Nejlepší okamžik mého života z dětství, v tom mám jasno:

  • Tento okamžik se odehrál v Chorvatsku, kam jsme jezdili s našima od mala. Byli jsme poněkolikáté na našem oblíbeném místě v Zatonu u Zadaru. Milovala jsem to tam. To místo jsme objevili náhodou, když jsme jeli na blind a hledali ubytování.. Jedem a najednou se před námi rozprostře pláž pomalu jak v Kalifornii a my věděli, že tady chcem zůstat, i kdyby jsme měli spát na pláži. Každý večer jsme se procházeli po městečku, jedli zmrzliny a tenhle určitý večer byl v něčem jiný. Šli jsme na pláž a všichni čtyři si sedli na kamínky a nechali si teplou mořskou vodou omývat nohy. Byl úplněk a my ho pozorovali. "Rodinko moje, o něco vás prosím," řekl po chvilce taťka. "Na tuhle chvíli nikdy nezapomeňte, tu si budeme všichni pamatovat do konců našich životů.."

Určitě by se našlo víc okamžiků z mého dětství - bylo krásný a milovala jsem každičký den strávený s mojí rodinou. Ale žádný mi v paměti neutkvěl jako tento. Proto tolik miluju fotky - dvakrát kliknu a vybavím si celé dny, téměř minutu po minutě, nedovolí mi to zapomenout.

________________________________________

Kdybych měla vybrat nejlepší rok svého života, vybrala bych 2011 kvůli tomu, jak jsem v něm stihla hrozně moc věcí a stalo se hodně změn. Ale na krásné zážitky, hlavně ty letní a s jedním člověkem, je pro mě nejlepším rokem 2010.

Takže teď ty novější okamžiky. Dva nejkrásnější dny - SVATBY.

  1. 21. 8. 2010 - Byla jsem na jižní Moravě u mé internetové kamarádky Nikie a ten den se její sestra vdávala. Byla to obrovská svatba, které předcházely přípravy, kterých jsem byla též součástí. Skládaly jsme sto ubrousků, pomáhaly s přípravama a v samotný den jsme vstávaly v půl šesté, aby se všechno stíhalo.. druhý den jsme zase pomáhaly s úklidem. Samotná svatba byla kouzelná. Z kostela se jelo do vinného sklípku pronajmutým vláčkem. Celou tu sobotu měli všichni dobrou náladu, sešlo se přes sto lidí, bylo krásné počasí, hodně výborného jídla. My jsme s Nikie lítaly venku bosy v šatech, fotily se, byly jsme přítomny u profesionálního focení novomanželů, sledovaly jsme hvězdy a pouštěly lampiony štěstí.





  2. 10. 10. 2010 - O necelé dva měsíce později si toto magické fatum úplně žádalo nějakou událost. Vdávala se mamka mé nejlepší kamarádky Niky a já byla také pozvaná. Bylo taktéž krásně, obřad byl na radnici a docela krátký. Ani hostů moc nebylo, byla to skromnější svatba. Po hostině se jelo k nim domů a my jsme s Niky šly na procházku. Lítaly jsme po louce a točily se dokola, měly jsme dobrou náladu.





________________________________________

Když o tom přemýšlím dál.. mám toho strašně moc a nevím, co bych vybrala. Jsou tu chvíle, ne dny.. ale je jich neskutečně moc. Co dát na přední příčky?

Jak jsme byly s Niky třikrát v Praze a já se pokaždý cítila skvěle?
Jak jsme spolu pozorovaly hvězdy, jak jsme uvízly v tramvaji, jak jsme se ze srandy vzaly?
Jak jsem se poprvý opila a vlastně skoro všechny opilecký zážitky?
Jak jsem se s Luckou ztratila v Žitavě?
Jak se mi narodila ségra?
Jak jsem poprvý uviděla kamarádku přes internet po několika letech?
Jak jsem si splnila jeden ze životních snů a vkročila jsem do domu Anny Frankové?
Jak jsem oslavila ty nejlepší narozeniny v Holandsku?

Všechny dovolený, výlety, exkurze se školou, zážitky ve třídě, trávení času s přáteli a rodinou, nejvtipnější a nejemotivnější pobyty v nemocnici. Panejo, vždyť toho je TOLIK. A otázka "Jaký je nejlepší den tvého života" zní najednou úplně směšně. Říkám si často "Ááá, tohle je nejlepší den mýho života" (když se třeba jenom dobře najím :D).
Vím ale, že nejlepší den nikdy nepřijde. Přijdou ale stovky SKVĚLÝCH dnů, které budou v ten okamžik nejlepší.




Na skvělých dnech se mi líbí to, že vlastně začínají jako každý jiný den. Vzbudíte se, vstanete, děláte takové ty běžné ranní věci a opustíte dům. Ten den má stejně hodin jako ty ostatní, ale přesto nám přijde, že je kratší. A pro nás také v závěru znamená víc, proto si přejeme, aby trval co nejdéle. Všichni pořád tvrdí, jak by chtěli být šťastní, ale štěstí není trvalý stav. Štěstí jsou podle mě drobnosti, jednotlivé dny zvlášť, něco výjimečného oproti normálu.

Všichni se mě pořád ptají, jak si udržuju zdravý přístup k životu..

Kdybychom pociťovali štěstí permanentně, přestanem si jím být jistí. Štěstí kolísá, ale jedině tak poznáme, že tu je. A právě proto jsou tu průměrné dny, dny kdy stojí všechno za prd a pak ty nejskvělejší dny, které si pamatujeme ještě dlouho potom. Žijte pro tyhlety dny, ne pro vidinu toho "že jednou budu šťastný". Nehledejte jen velké události, nemějte velká očekávání, neplánujte. Jen tak vás může každý povedený den příjemně překvapit. Ať už to zní sebevíc klišoidně - držím se maličkostí a z těch si tvořím "velké věci", protože když se ohlídneme zpět, jsou to právě drobnosti, jež formují náš celý život.

..tohle je můj recept na šťastný život.

U ohníčku

10. června 2012 v 16:53 | LoveShy |  Fotočlánky - víc fotek než textu
Tenhle článek tu měl být přesně před týdnem, ale moje neskutečná lenost to nějak nezvládla. Měla jsem 550 fotek a z těch jsem potřebovala vybrat ty nejlepší, oříznout, zmenšit a upravit.. uf. Minulou sobotu jsme totiž měli na chalupě oslavu. Sešla se komplet celá rodina a oslavovali jsme tety padesátiny a dvaadvacetiny její dcery. Bylo to skvělý, byla sranda. Odpoledne a večer se všichni mooc opili a já se v pozadí mooc bavila. Tančilo se, zpívalo, jedlo.. Občas mě to tam nebaví, ale tentokrát to bylo super. I taťky přítelkyně se malinko víc napila a byla velice upřímná. Naštěstí to všichni brali s humorem, protože motto naší rodiny bohužel je "kdo nepije s námi, pije proti nám".

Přijde mi zbytečné fotky nějak rozdělovat na víc částí. Je jich hodně. Na jednu stranu kvalita je určitě důležitější než kvantita, ale nemám ráda, když se články zveřejňují po jedné fotce. Takhle má můj celý článek příběh. Jak už pro mě, tak i pro vás. Popisky jsou nad fotkama :).

Na začátek takové vtipné animace.
První je můj bratranec Tomáš a příběh jeho roztržených kalhot, které má až asi dvacet let.


Taťky přítelkyně Renča tancující s bratrancem. Padli si do oka.