Srpen 2012

focení Sandra - "bad girl"

31. srpna 2012 v 11:01 | LoveShy |  Lidé před mým objektivem
Včera byl další nabitej den - a to focení. Do poslední chvíle jsem o kamarádce nevěděla a nevěděla jsem, jestli teda něco bude. Nakonec se mi ozvala a tak jsem se stavila u ní, vzaly jsme asi pět plnejch tašek krámů (jak jinak - nakonec jsme využily asi tři věci z toho) a jely jsme do města. V rámci zdravé stravy jsme si v Intersparu nabraly na talířek saláty a zeleninu v domnění, že máme 100g/18kč. Nakonec jsme platily přes stovku a bylo to hrozně odporný, oschlý, hnusně ochucený.. ble ble ble!

Vzaly jsme to skrz město do takové jedné opuštěné továrny. Má pět pater, tak jsme šly rovnou do toho vrchního, kde nás nikdo nerušil. Občas tam bytují bezdomovci, je tam všude bordel, smrad, všechna okna jsou vymlácená a umývárny plné odpadků. Ale má to tam svou atmosféru a mě se tam hrozně líbí. Každé patro je navíc něčím jiné. Přízemí je temné a chladné, první patro docela zachovalé, v prostředním je hrozný nepořádek a cihly, další patro je uklizené a celkem obydlené (resp. všude jsou kartonové krabice a je trochu zameteno) a úplně nahoře je to takový menší, útulný a je tam hezký výhled. Šly jsme tam ještě za světla, ale odcházely za šera a to nebylo nejpříjemnější. Je tam všude ticho, slyšíte kapat akorát kapky vody. Když jsem byla v jednom patře a kamarádka podemnou, vůbec jsme se neslyšely. Volala na mě a já slyšela jen slabou ozvěnu "Niky". Někdo nás tam přepadnout, tak jsme v pytli..

Ke konci jsme tam byly uvězněný deštěm a tak jsme čekaly, až to přejde. Střechou tam zatejkalo a proudy vody se valily po schodech a všude tam.. bylo to docela strašidelný. Stačily jsme mezitím nafotit ještě pár fotek trochu jinýho rázu.

Na fotky jsem pyšná, líbí se mi a považuji to za mé nejlepší focení. Z 333 jsem jich vybrala kolem 50, což je dost. Stylizovaly jsme Sandru jako rockerku, feťáka, zlou holku, rebelku.. všechno tak nějak dohromady. Nechtěla jsem nic výstředního, aby si zas všichni ťukali na čelo. Ty fotky v podpatkách jsou takový dodatek, co jsme zkoušely. Bylo ale už horší světlo.

A jsem naprosto zamilovaná do této písničky od první chvíle, co jsem ji slyšela a se Sandrou jsme si ji celé focení zpívaly! Takže píseň dne a úplně se mi k těm fotkám hodí.

Fotek je dost - komu se to seká tak mrkejte klasicky přes RAJČE :)


focení Nikien - na střeše školy

29. srpna 2012 v 19:51 | LoveShy |  Lidé před mým objektivem
Čistě improvizované focení z dneška, kdy sluníčko svítilo jako blázen a my měly omezený čas. Jestli máte pocit, že tuto slečnu znáte, tak už jsem jí dvakrát fotila :D. A má blog. Niky, Nikča, Nikien.

S některejma výrazama vůbec spokojená nejsem, ale líp to nešlo. Už jste měli někdy rtěnku na očích? Zkusit se má vše! Kdyžtak rajče pro ty, kterým se to seká ;).


8 měsíců

28. srpna 2012 v 22:28 | LoveShy |  Sestřička Vaneska
Dneska jsme byly s Niky navštívit mou mamku. Co dodat, byl to fajn den. Popovídaly jsme si ve třech o dámských věcech, zablbly si s Vaneskou.. a nafotily pár fotek.

Do konce týdne, když to klapne, mám tři focení. Těším se. A mám lepší náladu než včera.



Faleš.. faleš všude

27. srpna 2012 v 23:27 | LoveShy |  Fotočlánky - víc fotek než textu
Špatný období. Sakra špatný. Jsem pořád nevrlá a nic mě nebaví. Kdyby to bylo tak za 14 dnů, svedu to aspoň třeba na PMS (i když to nikdy nemívám) a pobouřené hormony, jenže vono není. Jsem cholerik od přírody a v poslední době mě do toho všechno štve. Často se to ve mě vaří a já se musím hodně ovládat, abych něco nerozbila. Protože když něco rozbiju, tak se mi uleví. Ne vždy jde něco rozbít, a tak si nehty zarejvám do dlaní nebo někam jinam kde to bolí a vztek je menší.

Dneska jsem měla slabší chvilku, kdy jsem si řekla "ať už je škola", ale to jsem nemyslela vážně. Naopak - školu vůbec nechci a je mi špatně z toho, jak se září přiblížilo. Mrzí mě teďka hodně věcí.. Připadám si sama víc než kdy jindy, dozvídám se hodně věcí jako poslední a někdy jsem i z nějakých událostí vynechávána. Jsem často smutná bez nějakého důvodu a ráda bych s tím něco udělala, ale nevím co. Tak se radši vyhýbám lidem, protože nechci, aby se museli na můj otrávenej ksicht koukat. Taky mě mrzí (čti: sere), jak se někteří dokážou přetrhnout, jako by trochu snahy někdy někomu ublížilo. A tak, já už se nerozčiluju, rejpanců od nehtů mám už dost.

Poslední týden si chci užít a mám ho docela slušně naplánovaný. Dnešek vyhlašuju nejzbytečnější jízdou do Prahy. Teda, já do Prahy jezdím ráda, ale vůbec jsme tam nemuseli, teoreticky. Ráno jsem musela vstát v 6, což mě málem zabilo. A měla jsem řídit, ale na to jsem byla líná. Tak jsem tu hodinu prospala, jeli jsme do Letňan a odtamtud na Černý Most. Metrem do centra poblíž Staromáku. Jet s tátou a bráchou metrem byl báj d vej fakt zážitek. Stihli jsme se asi milionkrát pohádat, chodili jsme dva metry od sebe a nemluvili spolu. Mířili jsme na soukromou kliniku LaserPlastic, kde jsem byla objednaná. Je to klinika plastiky a dermatologie. Doufala jsem, že mi tam poradí, co s mou kožní nemocí. Přijdem tam, v čekárně sedí Ruska, asi třicetiletá, nafouklý rty, vytažený oči.. vlastně celá napuštěná botoxem.. vlasy až po prdel, podpatky až do nebe a arogantní projev. Ou máj gád.

Pozvali mě dál. "Dobrý den, dostala jsem na vás doporučení, už několik let a hlavně posledních měsíců trpím kožní nemocí, hm no.. ztráta pigmentu, Vitiligo, však víte.."
"Tak to jste na správné adrese, také mám Vitiligo," vítá mě doktorka a podává ruku, celou flekatou, bílou.
Ukazuju ji všechny fleky co mám. No. Ona jen krčí rameny.
"Víte, že ta nemoc je nevyléčitelná? Nikdo neví, co s tím, obávám se, že tady vám moc nepomůžeme, ráda bych.."
Hm. Podává mi ještě vizitku lékařky, profesorky z Bulovky a odkazuje mě na ní. Prý se to může zkusit. Ale léčba je drahá a není jistá. Poděkovala jsem a šla. Pětiminutový rozhovor stál opravdu za to.

Achjo, už mě to štve. Nejhorší je, že se to rozšiřuje a nejde to nijak zastavit. Mám zas další dva fleky za poslední týden. Víte, že Michael Jackson tím trpěl taky a vlastně to byl důvod toho, proč se rozhodl být bílej? U černochů je vitiligo vidět víc, logicky a on se rozhodl si depigmentovat celé tělo, protože se toho nemohl zbavit. Zajímavé, že. Dívala jsem se na youtube a je tam slušná komunita "vitiligařů". Navzájem se podporujou a někteří jsou na tom opravdu blbě. Člověk se pak necítí tolik sám.

Náš pobyt v Praze odtud pokračoval hlouběji do centra. Táta byl ještě míň snesitelnej než předtím, brblal že mu ta návštěva dala jednu vizitku a nic víc. Na jednu stranu ho chápu, ale co taky čekal.. že mě zázrakem vyléčí? Mlčky jsme šli, naobědvali se a nakoupili nějaké nové věci, boty, oblečení. Cestu zpátky jsem chtěla odřídit já, ale táta byl tak moc nepříjemnej, že jsem šla radši spát.


Fotky z dní předešlých

focení Lucka - "vodní víla"

24. srpna 2012 v 17:47 | LoveShy |  Lidé před mým objektivem
Má liberecká pivní víla, červenovlasá, propíchaná, dredatá.. zažila jsem s ní několik skvělých pátečních večerů, Rock for People a koncert Foo Fighters - a vše začalo na blogu. No prostě Lucka, Luczynka. A abysme spolu pořád jenom někde nepařily a nepily, tak jsme se vydaly fotit. Já fotila Lucku, samozřejmě :D

Nápad fotit ve vodě byl hlavně její, na místě se ale dost improvizovalo. Byla zima, voda ledová - já do ní po kolena taky vlezla. A špatný světlo, buď moc sluníčka nebo stín na prd.. Nechci si stěžovat, ale podmínky byly nic moc. A zjistila jsem, že na otevřeým prostoru je fakt těžký fotit. Pózy? Výrazy? Je to pak na jedno brdo. S těmamhle pár fotkama jsem ale spokojená. Ani nevím jak chci, aby to na ostatní působilo. Chladně? Vlídně? Letně? Jediný co vím je, že miluju její vlasy!

Komu se to díky velikosti seká tak se může mrknout na moje RAJČE (já ty fotky nezmenšuju, protože pak ztrácí svou kvalitu).


Weekend

20. srpna 2012 v 15:15 | LoveShy |  Fotočlánky - víc fotek než textu
Těší mě, že se vám moje fotky líbí :) a potěšilo mě nazvání mě "mistrem reportážní fotografie", toho si cením, protože to zní lépe než "jsi dobrá fotografka". Děkuji váám!

Tento víkend byl skvělý.. měla jsem pořád co dělat. V sobotu jsme s mamkou jely na svatbu její kamarádky kousek za Liberec na zámek Lemberk. Byla to taková drobná symbolická svatba s pár hosty, protože ti dva už jsou starší a tak to nehrotili. Řekli si své ANO, něco s fotografem nafotili, vypustili holoubky a zase se jelo pryč. Ale vyšlo počasí, všem to slušelo, bylo to příjemné dopoledne. Zpátky domů jsem řídila já (protože už mám řidičááák). U mamky jsme dělaly řízky a u škrábání brambor začala Vaneska (sestřička) lízt. Minulý týden se naučila sama sedět, tak už i leze, je totiž hrozně hyperaktivní a učenlivá na to, že jí bude zítra 8 měsíců. Tak jsme s ní blbnuli. Když se unavila, tak dvě hodiny spinkala, tak jsme si užívali chvilky klidu. Mezitím přišla babička, co bydlí hnedka vedle (chodí k mamce pořád, protože se nudí). Donesla nám nějaké věci, co bude vyhazovat s naivní představou, že budem ty krámy nosit. Mezi věcma na vyhození byl i přívěsek, který jsem jí dala, když jsem jako malinká přijela z Řecka. Zamrzelo mě to, ale asi už to nezměním. Tahle babička je holt na baterky.

Domů jsem se od mamky odvezla sama, ještě jsme se stavily v krámě a na benzínce, hrozně mě to za volantem bavilo. V neděli jsme jeli na chalupu, která je 30km za Libercem a taťka mě nechal řídit. Docela se bál o auto, ale když viděl, jak mi to jde, tak byl rázem v klidu. Oba, on i mamka, mi hezky radí, co mám dělat a dávají mi dobré rady. Nejsou na nervy a tím pádem já taky ne. A tím se učím, musím se vyjezdit. Za víkend jsem si obě auta hezky ošahala a musím se pochválit, že se rychle učím a když mi řekli co mám dělat, tak jsem to udělala a pamatuju si to. Jednou mi to chcíplo na kruháči, to jsem byla naštvaná, jela jsem na dvojku a vjel mi tam cyklista a dvojka to neutáhla. Najezdila jsem svých prvních 60km a těším se zas, hrozně mě to baví :).

Na chalupě jsem stihla přečíst dvě kratší knížky (byli jsme tam od rána až do večera), pak jsme zajeli ke studánce nabrat vodu, kterou pak pijeme. Prohlížela jsem si babičky fotoalbum, které našla po deseti letech. Byla krásná, jako mladá. A na jedné fotce jí jsem trochu podobná :). Jinak jsem si ty fotky prohlížela asi hodinu, pořád dokola. Byly opravdu staré, babička říkala, že měla ještě starší, třeba její maminku když byla malá (a její mamce by bylo letos 100), ale ty prý ona vzteky spálila, když umřel babičky bráška (ve dvaceti ochrnul na vojně a deset let ležel na zádech, vůbec se nehýbal a pak zemřel, byl to hrozně krásnej a prý i hodnej chlap, škoda ho). Bavilo mě sledovat ty prababičky a pratetičky, jak byly na místech, kde jsme dneska my, ale vypadalo to tam úplně jinak a jak jsme si v naší rodině hrozně podobní všichni. Babička mi ani nemusela říkat, kdo na fotce je a já to poznala, máme v rodině výrazné rysy. Děda se z toho prohlížení fotek rozbrečel, bylo to dojemný.


Foo Fighters in da Prague

19. srpna 2012 v 21:02 | LoveShy |  Zážitky
Je krásné si plnit sny, že ano? Mě se těch mých, životních, zatím moc nesplnilo. Asi jsem moc náročná.

Každopádně, 15.8. jsem si jeden splnila. Začalo to někde na jaře, kdy jsme plánovali s ostatníma léto. Rock for People byl jasná volba, bylo to pro nás dobrodružství, které podstoupíme v partě. Pak od toho sešlo a já, jelikož jsem měla nějaké peníze, jsem se rozhodla, že řeknu Lucce a že bysme mohly na Foo Fighters. Lucka souhlasila a pak mi časem nějak docházelo, jak jsem sakra mohla vůbec uvažovat o RfP a nejet na Foo Fighters? Vždyť je mám snad nejradši!

Lucka koupila lístky, já jí ve škole dala peníze.. pořád jsme se o tom bavily, pořád bylo ve vzduchu to datum patnáctýho srpna. Myslela jsem, že se toho už snad ani nedočkám, připadalo mi to pořád tak daleko. No a ten den přišel, tááák strašně moc rychle. Z Liberce jsme vyjely ve čtyři, před šestou jsme dorazily do centra Prahy. S čízema a ovocnym pivem jsme si sedly na Václaváku a sledovaly lidi. Bylo nám strašně fajn a to nás ještě to nejlepší čekalo.

U o2 areny byly davy lidí, hodně jich mělo tričko s FF a já si připadala jak v ráji, kde jsme všichni kamarádi, protože nás ta kapela spojuje :D. Bály jsme se s foťákama dovnitř, nakonec jsme proklouzly a kdybysme chtěly, tak dovnitř pronesem i bazuku. Procházely jsme se tam a pak jsme se jely podívat na naše místa. Měly jsme horní sektor, místa k sezení. Nebavilo nás sedět, tak jsme chtěly jet zas dolů, jenže jsme nějak zabloudily a byly jsme obě trochu mimo, tak jsme se tam jen tlemily a chodily kolem v kruhu. Lákalo nás jídlo, jenže ty ceny.. ty ceny.

Po hodině nicnedělání, kolem deváté, dohrál předskokan Bob Mould (ehm, špatný uširvoucí zvuk a celkově - nuda). Lucka mě táhla na naše místa, tak jsem si poslušně sedla. A pak.. během pár minut vběhl na podium Dave Grohl a začli hrát White Limo, All My Life, Rope, The Pretender, My Hero, Learn to Fly, Arlandria, Generator, Walk, pak akustická Times Like These. Krásně jsme si zařvaly na Best of You. Myslela jsem, že se štěstím rozteču. S Luckou jsme trpěly, když jsme seděly, ale jinak to prostě nešlo. Lidi kolem nás seděli a čuměli, jedinej týpek, co seděl vedle Lucky si zpíval všechny písničky a očička mu svítily. Nejde se tam ani nehnout. Tak jsme tak poskakovaly na těch sedačkách a zpívaly, řvaly, fotily, natáčely. Možná se to lidem kolem nás nelíbilo, ale mě to bylo fuk. Před každou písničkou jsme se na sebe s Luckou vždycky podívaly a ujistily se, že je to ta písnička, která myslíme, že je.

"Co je tohle, Niky?"
"To je ROPE, ty vole, tvoje nejoblíbenější!"

Vůbec jsem nevěřila, že je vidim. Prostě jsem tam seděla a podemnou běhal Dave, můj bůh. Mezi písničkama měli sem tam prodlevu a Dave něco povídal. Povídal o svých rodinách, jak je mají sebou na cesty a představil jejich děti, které tam seděly s nima na pódiu včetně svojí dcerky Violet Grohl. Pak povídal, že naposledy u nás byli před 17ti lety. Celý dav nesouhlasně bučel. A on pronesl jen omluvné "Sorry..". Slíbil, že příště dorazí dřív, hm no, to chci vidět. Asi uprostřed zazněly první tóny naší milované "These Days". Skoro jsem se tam rozbrečela, drtila jsem Lucce ruku a jen si to užívala. V tu chvíli jsem věděla, že můžu v klidu umřít :D.

Když už hráli přes dvě hodiny.. věděla jsem, že se blíží konec. A ještě mi nezahráli 4 písničky. Zakončili to "Everlong" a to byl ten nejkrásnější konec. Pak odešli a my též. Druhý den jsem stejně nevěřila, že jsem je viděla. Bylo to až moc neuvěřitelný.

Tak, kdo by ode MĚ očekával krásný fotky, tak ho zklamu. Mám sice zrcadlovku, ale tam jsem brala náš 8 let starej Lumix o pěti megapixelech, kterej je rád, že je rád. A tak, u neostrech fotek, se budem tvářit, že je to uměleckej záměr a budem si užívat, že je tam ten Dave Grohl nepatrně poznat. Videa nebudu nahrávat, mrkněte k Lůce :)


Morava - den třetí a čtvrtý

18. srpna 2012 v 12:30 | LoveShy |  Fotočlánky - víc fotek než textu
Tak, tohle je druhá část mého pobytu na Moravě, rozdělila jsem to kvůli množství fotek, nechci vám zasekat počítače a prostě.. prohlížet najednou přes sto fotek je nuda :)

V minulém článku jsem psala, co jsme dělaly s Nikie první a druhý den. Teď přichází na řadu den třetí a čtvrtý.

Neděle, 12.8.
Když jsme se vykopaly z postelí, nasedly jsme na kola a jely se s Destiny (Nikči pes) projet po okolí. Smočily jsme si nohy v jezeře, hrály si se psem a pomalu se zase vracely domů. Nikči rodiče nás vzali do města a vysadili nás u kina. Šly jsme na film Sněhurka a lovec. V Hradišti mají nově zrekonstruované kino, takže to tam bylo fakt hrozně hezký. A film? Trochu mě zklamal, ale když přimhouřím oči, tak to bylo docela fajn. Takovej průměr. Večer mi pak doma bylo pěkně blbě, asi jsem se přejedla a myslela jsem, že hodim šavli. Už nikdy víc, musím jíst zdravě.

Náš poslední den bylo pondělí 13.8. Uvařily jsme si vlastní sýrovou omáčku stylem "nasypej do hrnce co máš a ono to ňák vyjde". Byla dobrá, jen jsme to přehnaly s jíškou a zbytek omáčky v hrnci úplně vytuhnul jako kámen. Po obědě jsme vyrazily do vedlejší vesnice k babičce. Tam na nás čekala tři malá štěňátka o kterých jsem psala v předminulém článku. Byly taaaaak úžasnýý. Mazlila bych se s nima celé hodiny. Do oka mi padla hnědá fenečka, nemohla jsem odolat a pořád jsem si jí hladila a chovala. Nakonec mi usnula v náručí. U babičky jsme moc dlouho nebyly, ty autobusy tam jezdí tak málo, že jsme musely už jet. Večer jsem si sbalila věci, s Nikie jsme si napsaly dopisy na rozloučenou (taková naše každoroční tradice) a povídaly jsme si dlouho do noci. Jo a jelikož si Niky libuje v malovátkách a pořád si kupuje paletky se stínama a štětce a makeupy a taky je ujetá na laky na nehty.. tak mě namalovala a udělala mi "galaxy" design na nehtech. Uvidíte ve fotkách.

Ráno v úterý jsem ani nemohla dospat, tak jsem Nikču nechala spát a já se zatím myla, připravovala, dobalovala.. Asi v půl desáté jsme se naobědvaly, já se se všemi a vším rozloučila a vyrazily jsme. Autobusem do Uherského Hradiště, pak jsem jela (finally!) Studentem do Brna, tam jsem hodinku čekala na přestup. A pak už jen z Brna na Florenc, metrem na Černý Most, Studentem do Liberce a MHDčkem až k nám domů. Cesta byla dlouháá, ale koukala jsem na Sherlocka a užívala si pohodlných sedaček. Mám docela ráda ty cesty, člověk si hezky popřemýšlí.

Nebyla jsem u Nikči moc dlouho, bohužel, dalo by se stihnout mnohem víc věcí.. a asi by to bylo výhodnější tam jet na dýl, když jsem dala takových peněz za cestu. Ale není moc čas a já už potřebovala být v Liberci, tak aspoň něco. Je zvláštní vidět někoho jen jednou ročně, o to víc si toho pak vážíte. Bylo mi tam fajn a myslím, že jsme si to dost užily :).



Morava - den první a druhý

17. srpna 2012 v 20:49 | LoveShy |  Fotočlánky - víc fotek než textu
Pozdě, ale přece. Vůbec vůbec nic nestíhám! Mám 1000 fotek a musím s nima něco udělat, takže se snažím, co to jde :)

Jak už mnozí vědí, byla jsem na Moravě za svou blogovou, internetovou kamarádkou Nikie. Ona byla minulý rok u nás (stálý čtenář jí z minulého léta bude znát), letos byla řada na mě, abych jela přes celou republiku za ní. My jsme prostě divný.. jednou ročně podstupujem dálku 400km.

Vyjela jsem v pátek 10. 8. od nás od baráku autobusem, potom z města Student Agency na Černý Most, potom metrem na Florenc, kde mě čekala krásná stará plesnivá karosa. Student mi v ten den vůbec časově neseděl, takže jsem musela bohužel jet jinačím busem. Ten autobus byl hroznej, řidič byl hroznej a celkově celá cesta stála za prd.. tři hodiny jsem čuměla do silnice, protože tam nic jinýho dělat nešlo. V Brně jsem na Zvonařce vylezla a běžela na druhý konec autobusáku s kufrem, abych stihla spoj do Uherského Hradiště. Tak tak jsem to stihla a do hodinky jsem se setkala s Nikie. Poslední dopravní prostředek, kterým jsem jela byl autobus až k nim domů. Uff.

Ten den jsme už nic zajímavého nedělaly.. jen si zapinkaly badminton a já se seznámila s Nikči úžasným psem - fenkou Československého vlčáka - Destiny. Koukaly jsme na Hunger Games (moooc dobrej film) a šly jsme spát pozdě a to byla velká chyba. Ráno jsme vstávaly něco málo po šestý, připravily se a vyrazily do Uherskýho Hradiště, kde nám jel autobus do Brna. Cestou jsme tak napůl spaly, vůbec jsme se nemohly probrat. V Brně jsme z autobusáku vyrazily rovnou do Vaňkovky a couraly krámama. Něco jsme si koupily, naobědvaly se a vydaly se směr centrum. Mám docela dobrej orientační smysl, takže jsem se nebála, že se ztratíme. Chtěla jsem na Špilberk, ale vylízt až nahoru se nám nechtělo. Tak jsme couraly městem, mrkly se na náměstí, kde jsou ty úžasný hodiny, který nikdo nechápe :D a došly jsme až na Petrov k nádherný katedrále Sv. Petra a Pavla. Uchvátila mě, hlavně zevnitř. Pak nás nějaká stará paní zastavila, že nás nafotí. Byla hrozně milá, fotky sice nic moc.. ale co :D. Brňáci mi odpustí - Brno se mi prostě nelíbí, vůbec se to nedá srovnat s nádhernou Prahou. Asi bych mu musela časem přijít na chuť, ale nic mě tam neláká.

V pět jsme jely zase zpátky. Z toho autobusu, kterým jsme jely jsme byly hotový, byl totiž hrozně krásnej, jel asi až na Slovensko. Cesta zas utekla, my dojely domů celkem pozdě. Při čekání na náš spoj z Uherského Hradiště domů jsme si zašly na výborné mojito. Doma jsme si pustily Sex ve městě a usnuly a spaly a spaly až do jedné odpoledne.

Zítra sem hodím zbytek mého pobytu (den třetí a čtvrtý), jinak by vám z těch fotek hráblo a mě taky ;). Máte se na co těšit.



Štěně

13. srpna 2012 v 20:56 | LoveShy |  Ostatní či nezařazené
Zdravím z jižní Moravy!

Jsem tu už poslední noc a zítra razím domů. Až dorazím, tak se pustím do velkého fotočlánku a vyprávěním, co jsem tu všechno zažila, fotek je opravdu dost (snad se máte na co těšit). Avšak teď mám takovou věc, co potřebuju vzkázat světu. Dneska jsme byly u Nikči babičky a její fenka má štěňátka. Bylo jich 13, teď jich má 3, kdo ví, kde ten zbytek je, raději jsem po tom moc nepátrala. Jedno si chtějí nechat a dvě jim stále přebývají. A potřebují je udat. Nějak v to nespolíhám, ale chci se optat co nejvíc lidí, zda by si je nevzali, protože jinak štěňátka neskončí dobře.. vůbec vůbec ne dobře. Určitě nejsou čistokrevní, ale měli by z nich být labradoři. K mání jsou holka a kluk, světlé barvy, ten kluk je velice temperamentní a velký, fenka je menší a taky poměrně divoká. Jsou krásný, heboučký, zdraví.. Z domova sem hodím víc fotek, tento článek je čistě informativní a dělám ho na rychlo. Kdyby měl někdo zájem, může se ozvat. Štěňátka dostane zdarma. Byla bych moc ráda, kdyby měla šanci na dlouhý šťastný život a ne, aby jim pobyt na tomhle světě skončil ještě dřív, než začal. Místo, kde jsou - jižní Morava, okolí Uherského Hradiště, klidně i Brna.. ale vážnému zájemci by vzdálenost nevadila.








Můj život je teď tak trochu punk

8. srpna 2012 v 13:03 | LoveShy |  Povídání a novinky
Trochu mě mrzí, že články, kde není tolik fotek nikoho moc nezajímají :D. Ale to už je známá věc. Naposledy jsem psala v neděli.

V pondělí mi odjel drahý otec a bratr na dovču a mě tu hezky nechali. Pozvala jsem k nám mou nejlepší kamarádku, abych tu přes noc nebyla sama. Donutila mě koupit víno a jelikož má ráda sovy, tak jsme koupily víno Sovín - Müller Thurgau. Bylo to suchý, kyselý, hnusný.. prostě víno nemám ráda a hrozně mě to štve, protože je to pěkný pití. Doufám, že mi časem zachutná stejně jako mi zachutnalo pivo.

Pustily jsme si Rebely a povídaly si a pak nás Nikči kluk, který byl u svého nejlepšího kamaráda který bydlí ve stejném baráku jako já, vytáhl ven. Seděli na terásce v jedné hospůdce asi 20metrů od baráku. Pozvali nás na pivo a chvilku jsme s nima poseděly. Když jsme se vrátily domů, usnuly jsme u filmu a asi v jednu jsme si šly lehnout a povídaly si do pěti do rána. Řešily jsme naše vysněný chlapy, až na to, že ona toho svýho už v podstatě našla. Mám ráda nekonečný rozhovory. Vůbec jsem pak ale nespala, ráno jsem byla úplně tuhá.

Praskla mi žárovka v koupelně a nejde vyměnit a skoro den a půl mi netekla voda. Připadám si tu jak socka. Mám už tři týdny hroznej kašel, po nocích se dusím a k ránu zvracím a žaludek se mi hrozně stahuje. Nevím co mám dělat. Nemám ani moc peněz, tak nemám moc co jíst. Stejně bych to zas vyhodila. Hrozně si užívám to, jak tu jsem sama, jen vlastně nejsem moc doma. Ale vím, že natrvalo by mi bylo hrozně smutno, ať už jsem sebevětší samotář.

Třeba včera jsme byli s kamarádkou a kamarádem kus za Libercem (díky bohu za naše hory) a šlapali jsme několik kilometrů do kopce na vodopády. Tam jsme si vždycky na chvilku sedli a šli jsme zase dál, proti proudu směrem k prameni. Bylo to tam nádherný. Kamarád se pak zul a šel vodou pořád dál a dál a vrátil se až za hodinu. Tak jsem aspoň kamarádku do tý doby naučila 25 otázek techniky k autoškole.

Pak nás ten kamarád vzal na svý další oblíbený místo. Říká tam tomu "své malé Norsko". Je to vodní nádrž a vypadá to tam jak na severu Evropy. A je tam nebeské ticho, strávili jsme tam dlouhou dobu. Sice jsem spala asi hodinu, ale tenhle výlet mi vůbec nevadil. Jsem ráda, že jsem toho kamaráda poznala, protože už mě nebaví se všema jen courat po městě a víst nudný rozhovory. Tenhle člověk je strašně chytrej, ví toho neskutečně moc, vyzná se v našem okolí, hrozně moc toho procestoval a je ukecanej. S ním jsem minule v pět ráno řešila, jak se zabíjí prase a jak se staví mosty. On ví fakt VŠECHNO.

Po šesti hodinách výletování nás odvezl domů a my si s kamarádkou uvařily. A potom jely do města. Sedly jsme si poblíž naší radnice v centru a tak strašně moc věcí jsme si chtěly říct, že jsme si skákaly do řeči. Pak tam za náma zas dorazil ten kamarád a prostě nám oznámil, že jedem k němu. Tak jsme nasedly na tramvaj a jely jsme k němu. Byli jsme unavený, pustili si film a v jedný posteli pod jednou peřinou usnuli.

Vždycky mi hrozně vadily rychlý plány, kdy jsem neměla možnost se pořádně připravit a sbalit si všechno potřebný a vymyslet to do detailů. Ale teď.. nějak vůbec ne. Od tý doby, co jsem se ze dne na den rozhodla, že jedu na Rock for People nic neřeším. Vždycky si říkám - přežila jsem to na RfP, přežiju už všechno. Jen mě teďka brzí to zdraví, přeci jen, zvracení po nocích nebude nejzdravější. Jsem z toho hrozně vyčerpaná, něco mě zevnitř vysává. Něco s tím musím udělat, začínám se bát.

Poslední tejden prostě u sebe pořád mám v kabelce kartáček na zuby a korektor a víc neřeším. Nosím i snad furt to samý oblečení.. úplně se nepoznávám :D. Ale minulá noc byla fajn. Prostě jsme se ve třech vmáčkli na malou postel, špinavý, smradlavý, v oblečení, neodlíčený, zuby nevyčistěný.. Bylo fajn, neusínat sám. Ráno měla kamarádka jízdy, tak mě rovnou vzala domů. A teď jsem doma a jdu si koupit lístky na bus páč v pátek pojedu na druhý konec našeho státu. A přesně za týden Ffffffoooo Fighters!!!!

Můj život je teď tak trochu punk.


(ta holka k nám nepatří)

Kdyby..

5. srpna 2012 v 14:39 | LoveShy |  Povídání a novinky
Kdybych tam v tu neděli byl býval nešel, tak..

Miluju náhody v životě. A to slůvko kdyby. Kdybych neudělala to a to, tak by se zase neudál sled dalších událostí. Cokoli uděláme spustí lavinu dalších věcí. A kdybych to neudělala? Bylo by vše jinak. Nejlepší je, že se nikdy nedovíme, jak by to bylo. Fascinuje mě to.

A taky mám ráda takový to, že někdy určitým věcem vůbec nevěnujem pozornost a až později nám dojde, jak moc v tu chvíli důležité byly. A že se všechno mění ze dne na den, že ještě před týdnem jsem byla úplně jinde, než jsem teď a ještě jsem o tom neměla ani tušení. Motám vám hlavu, co :)

Poslední dny jsem trávila velice dobře. Jeden den spontánní výletování autem ve třech po okolí Liberce. Lezli jsme po skalách, objevili jsme most, co nikam nevede a lezli jsme po něm i pod nim po něm. A pak nákup jídla a bezva véča na baráčku kamaráda. Druhý den grilování s partou lidí, prokecaná noc od půlnoci až do pěti do rána o všem co existuje. Nerada usínám vedle někoho, koho tolik neznám, ale vyjimečně mi to nevadilo. Poslední rozhovor byl vtipný.

"Spíš?"
"Jo.."
"Najednou"
"Přece tě v tom nenechám samotnýho.."
"To by bylo dost sobecký"

Znáte ten pocit, kdy jste hrozně šťastný, ale zároveň hrozně smutný? Šílenej pocit.
Ale jsem po dlouhý době velmi spokojená, to říct můžu s jistotou.

Taky tak nesnášíte rozhodování? Já mám 4 možnosti, každá je úplně jiná. Jsem hrozně zmatená, asi je to vidět.






..tak nepoznám jednu takovu malou kudrnatou zrzavou holku, má velký hnědý oči a zajímavý brejle. Víš, možná jí budeš znát. Jmenuje se Niky a je hrozně fajn. A konečně se trochu rozpovídala.

focení Niky - Černá Sova

2. srpna 2012 v 11:01 | LoveShy |  Lidé před mým objektivem
Přicházím s jednou prosbou. Brácha mámy přítele (tak trochu můj strejda) je DJ a chce vyhrát jednu soutěž. Kdyby vyhrál, tak mě vezme sebou hrát na fesťák, kde by vystupoval, jako fotografku. Ale i kdyby ne, tak mu chci pomoct, protože já sama bych pořád něco vyhrávala a jsme lidi, tak si pomáhejme. Jeden jeho soupeř pěkně podvádí, platí lidem aby hlasovali.. taky že je ve vedení. A jelikož mám na blogu možnost sehnat dost hlasů.. žádám vás. Nechci psát lidem na FB do zpráv, ať hlasujou, ale jen vás o to prosím, nic to nikomu neudělá. A když někdo nebude chtít, tak to nenutím. Takže je to TADY, jmenuje se DJ King Jacqob a jde to hlasovat každý den - je to jeden malý klik pro člověka, ale velký klik pro něj! :D

Tak, a za odměnu nálož foteček :D. Než začnete prohlížet, musím k tomu něco říct. Tohle focení jsme s Niky plánovaly rok. Téma bylo od začátku jasný a málokdo ho pochopí "černá sova". Nikča miluje sovy a když jsme byly spolu v kině na Černé labuti, napadlo nás stylizovat se do černé sovy, udělat zlou verzi sovy. Sova je chytrá, tajemná a trochu zlá. Jenže je trochu těžký tohle vytvořit z člověka, co se stále usmívá a úsměv mu sluší nejvíc. Ale co. Udělala jsem Nikče vlasy (ten účes mě hrozně baví dělat, hlavně se Nikče hrabat ve vlasech, kdybyste viděli jak je má hustý a tvrdý!) a makeup jsem chtěla takovejdle, tak doufám, že nebudou námitky, že se nehodí. Kdyby někdo neviděl tu černou sovu tak musí mít trochu fantazii.. ale pro jistotu si Niky symbolicky oblíkla tohle tílko.

Focení bylo vtipné. Nejdřív nás Nikči rodiče nechtěli pustit ven, a to i přes to, že bydlí na vesnici u lesa. Jsou takoví.. konzervativní. Nakonec jsme šly, neviděl nás ani jeden člověk. Zalezly jsme do lesa a vymejšlely. Byla to trochu gymnastika, vychytat světlo a dobrý místa, výrazy, pózy a hlavně vyhnout se PAVOUKŮM! Všude byly pavučiny, mezi stromama, takže jdeš.. jdeš.. a před tebou najednou pavouk velkej jak pajda se houpe a chilluje na sluníčku.

Doma jsem to včera asi do dvou probírala, aby to dneska bylo.. a z celkového počtu fotek jsem jich vybrala docela dost. Pak ještě nějaké umazala a vybrala fakt ty, co se mi líbily. Jsem spokojená, Nikča taky. Jsem ráda, že jsme zrealizovaly náš nápad a já si zas zafotila.

Víte, nejsem si jistá, jestli se vám to bude líbit, protože je to "divný". A ne každý umí přijmout divný věci. Ale asi jsem si uvědomila, že já "normální" věci fotit neumím a ani nechci. Mě baví ujetý věci, baví mě experimentovat. Takže buď to vezmete nebo ne.