Září 2012

Kontrollieren

18. září 2012 v 21:01 | LoveShy |  Fotočlánky - víc fotek než textu
Zvykám si ve škole a zatím úspěšně. První týden jsem měla špatnou náladu, nic mě nebavilo a chtěla jsem zpátky léto. Teď už mi to nevadí a škola mě naopak baví a chodím tam ráda. Dochází mi totiž, že je to můj poslední rok "srandy", po maturitě už to bude jiný. Píšem písemky, vymýšlíme maturiťák, já se připravuju na třítýdenní stáž ve Švédsku, kam jedu v říjnu, užívám si posledních krásných dnů a nedělám si nic z toho, že vlastně maturuju a zatím umím prd. Příští týden nám dala škola volno, dělají nový okna. Takže ještě takový dodatek k létu, zase se vyspím, stihnu co potřebuju a snad se i objevím v Praze. Máme to ale pohodu! :)

Vůbec ale nefotím, s příchodem školy jsem ztratila inspiraci. O víkendu jsem se vydala na forever-alone fotovýlet, jen JÁ a (can)ON, ale moc slavně to nedopadlo. Akorát jsem se usadila na svém milovaném místě, říkám mu "moje liberecká poušť" a poslouchala jsem písničky a přemýšlela. Mám chuť zase fotit nějakou událost, akci, momentky, lidi v pohybu.. Už se těším do toho Švédska, tam se vyřádím. Tak to jsem jenom chtěla říct :)



Lehce informativní

9. září 2012 v 21:30 | LoveShy |  Povídání a novinky
Nedávno mi někdo řekl, že sem dávám až moc fotek. Až moc fotek na jeden článek, pro upřesnění, a že je z toho potom zmatek a lidé nevědí, na co dřív koukat. Co myslíte? Je tu někdo, komu to výslovně vadí?

Pokaždé, když mám fotky, tak jich mám více a chci je nechat pohromadě. Přijde mi hloupý to kouskovat a zveřejňovat po částech, po týdnu třeba. Fotím nejraději a nejčastěji reportážní fotografie a ty mají většinou příběh. A ten chci zachovat. Vzhledem k tomu, že tedy zveřejňuji fotky pohromadě a ve velkém, nervují mě ty články o jedné fotce. Ty se objevují hrozně často. Nevadí mi vlastně články o jedné fotce, ale vadí mi, když někdo nafotí sérii a pak se ty fotky průběžně objevují.

Uznávám, že kvalita je důležitější než kvantita a nechci, aby to vypadalo, že se velkým množstvím fotek snažím kamuflovat jejich nekvalitu. Jen si myslím, že kdybych měla házet fotku po fotce, tak zaflákám titulní stránku AK a nikoho to moc bavit nebude. Ne, že bych si nějak věřila, ale povedených fotek mám pokaždé dost.. Pokusím se do budoucna udělat jen něco s tou velikostí, aby se vám ty moje obří články nesekaly. Ale množství fotek omezovat nebudu, nevidím důvod.

Zajímá mě jen názor ostatních. Ale víte co? Ať si to každej dělá jak chce :)

Další věc - fakt moc miluju ty recesisty, co daj pod každým článkem anonymně frajersky půl hvězdičky. Oficiálně si dávám pryč tohle blbý nicneříkající hodnocení článků! Také jsem teď využila nové možnosti blogu - udělat si podrubriku. Takže jsem úplně oddělila rubriku FOTOČLÁNKY od ostatních. Tam se nachází všechny články, kde je trochu textu, ale většinou to jsou spíš fotky. Taková divácky atraktivní rubrika, a asi i nejvíce zaplněná :). Pak je rubrika DEN PO DNI, která je rozvětvená na Povídání a novinky, kde jsou deníčkové články spíše bez fotek a Léto 2011, pokud si někdo vzpomíná, 62 článků, každý den jeden. Proměnou prošla i rubrika FOTKY, která se taky rozvětvila, popisek je přímo tam.

Doufám, že se vám tu líbí, snažím se, aby tu vše bylo přehledné a abych vás nenudila. Tak snad!

A když už jsme u toho, tak dnes na just zveřejním JEDNU fotku :D.

Pojmenovala jsem jí nečekaně "slepá ulice" a líbí se mi ten zachycený moment. Fotila jsem to přes celé náměstí a až doma objevila, že jsem byla opět ve správný čas na správném místě.

Platonicky

8. září 2012 v 18:08 | LoveShy |  Otvírám srdce, na chvilku
Léto 2008

Bylo mi 14 a naši nás přihlásili, jako každý rok, na příměstský tábor. Vůbec se mi tam nechtělo, protože jsem měla takové to období vzdoru "už jsem velká holka", ale šla jsem. Ach bože, ještě že jsem šla! Byla jsem zařazena mezi nejstarší oddíly, každý z nich měl svého vedoucího, většinou z řad studentů tělovýchovné katedry (a většinou ženský). My jsme ale dostali vedoucího, říkejme mu Lukáš. Byli jsme asi patnácti-členné družstvo a celý týden jsme měli sportovní aktivity, jednu za druhou. Byli jsme úplně skvělý tým, našla jsem si tam strašně moc kamarádů. Lukáš chodil samozřejmě všude s námi, když nás měl na starost. Často jsem se s ním bavila a rozuměli jsme si. Panejo, když si vzpomenu, že mi bylo 14, připadá mi, že jsem byla hrozně maličká.. ale asi se mi začal líbit. Byla to taková platonická láska, chtěla jsem být pořád s ním, bavilo mě to. Nevěděla jsem, co s tím mám dělat, protože jsem takové pocity dřív neznala. Svěřila jsem se s tím jedné kamarádce z družstva a jí se náhodou taky líbil. Opěvovaly jsme ho spolu.

Před Lukášem se mi tam líbil ještě jeden vedoucí, ale to bylo proto, že byl krásnej. Nádhernej chlap na kterýho nikdy nezapomenu. Jenže Lukáš se mi líbil jinak.. nebyl na první pohled úplně hezkej, ale hrozně z něj něco vyzařovalo. Týden utekl jako nic, naštěstí mě za čtrnáct dní čekal ještě jeden týden. Když jsem tam opět šla, tajně jsem doufala, že tam Lukáš bude. Že půjdu ke svému přidělenému družstvu a uvidím ho usmívajícího se sedět u stolu. Šla jsem tam a on nikde. Měla jsem vedoucí nějakou ženskou. Ten týden byl super, ale byla jsem zklamaná a pořád jsem na to myslela. Lukáše jsem ani neviděla, nebyl tam. Zbytek prázdnin jsem neměla co dělat a na tomhle táboře nám nabízeli, že mají ještě volné termíny. Ukecala jsem naše, aby mě ještě přihlásili. A rovnou na 14 dalších dní v kuse. Byla jsem jak posedlá, navíc mě to tam fakt bavilo. Byla jsem nejlepší ve střílení vzduchovkou a v lezení v lanovém centru, kde jsem všechny úrovně zdolala úplně jako první.

Když přišel můj třetí týden na táboře, šla jsem tam s obrovkou nadějí. Přišla jsem ke svému družstvu a Lukáš tam nebyl. Ale seděl u vedlejšího stolu u vedlejšího družstva. Nevšímala jsem si svojí vedoucí, šla jsem hned k němu. Měl očividně radost, že mě vidí, to byl tak krásnej pocit. Chtěla jsem k němu do týmu a prosila ho, ať to nějak zařídí, ať se s někým vyměním. Bohužel. Ale kdekoliv jsme se potkali jsem za ním chodila a bavili jsme se. Byl to asi nejlepší týden, naše družstvo i s naším vedoucím bylo bezvadný, měli jsme skvělý kluky, jeden z nich se do mě zamiloval. Asi jsme spolu chvilku chodili, tuhle část si pamatuju matně, měla jsem hrozný výčitky, že tím "podvádím" Lukáše :D.

Poslední týden co jsem tam byla jsem šla zkušeně ke svému přidělenému družstvu a co se nestalo - seděl tam ON. Ten týden jsem si ani nehledala žádný kamarády, vystačila jsem si s tím, že mi byl nablízku. Zní to, jako bych byla posedlá puberťačka, což jsem určitě byla.. ale on se se mnou nebavil jenom z povinnosti. Vzal si na mě kontakt, pořád se na mě vyptával. V tom lanovém centru mě hecoval, abych to celý zvládla a pomáhal mi a když jsem porážela ostatní ve střelbě, tak mi tajně dával sladkosti. Nevím jak to bral on. Mě to každopádně úplně dostalo. Psali jsme si potom nějakou dobu na ICQ, dala jsem si jeho fotku na tapetu v mobilu a dlouho na něj myslela. Školou a povinostma to asi odeznělo. Svým způsobem mi to něco hrozně moc dalo - od té doby vím, že vždycky budu na starší muže, na rozumné, vtipné a charismatické, ale také jsem bohužel zjistila, jak mě city dokážou položit. Vyhýbám se jim.

Dneska jsme byli nakupovat a najednou, z ničeho nic, přede mnou stál. Viděla jsem ho od té doby poprvé. Já se změnila radikálně, on je stále stejný. Asi pět vteřin jsme se dívali do očí, já se usmála a šla jsem dál. Nedalo mi to a ohlédla jsem se. Díval se na mě a zamával. Bylo mi krásně.


Co vy a platonická láska? Je lepší být zamilován a být zároveň plně vyrovnán a smířen s tím, že z toho nikdy nic nebude? Nebo s dotyčným být a případně se trápit? Byli jste někdy zamilovaní do někoho, kdo o tom neměl tušení (třeba kamarád)? A byly jste zamilovaní do někoho, kdo vám řekl, že o vás nestojí? Co je nejhorší? :)


Edit: Fotky. Mám jich hodně a mám i JEHO, ale to nechci zveřejňovat. Tady v lanovém centru na těžké úrovni.. jako jedinná odvážná!

A tady asi už po stopadesáté na kanoích.. frajerka blonďatá jako zadák :D

Děkuju za každé nové ráno

5. září 2012 v 22:15 | LoveShy |  Když moc myslím

I'll show you what you've never seen.
Wanna see?
Just let me be your queen.

V pondělí večer jsem přišla domů z procházky se psem, sundala jsem mu vodítko a šla do svého pokoje (máme sedmiletého jorkšíra). Ani ne do minuty se začal celý třást, měl křeče do celého těla, motal se ze strany na stranu.. vůbec se neovládal. Měl asi strach, tak běhal.. nebo spíš belhal po bytě a narážel do všeho kolem. Zavolali jsme taťku a když jsem po minutě začala být hysterická, zavolal na veterinu. Šíleně jsem brečela. Nesnesla bych představu, kdyby se mu něco stalo. Držela jsem ho v náručí, hladila a snažila se ho samotnýho uklidnit. Nepřestával se třást a já se bála, že ho někdo otrávil. Bála jsem se, že to nedopadne dobře. Doktor nám poradil, ať ho zabalíme do teplého a vnutíme mu ibalgin. Že si nejspíš skřípl záda, proto ty křeče. Ulevilo se mi. Do hodiny usnul a už je v pořádku.

Přemýšlela jsem. Už před nějakou dobou mi došlo, že na tomhle světě nejsme věčně. A už jsem někoho ztratila, vím jaké to je. Ale uvědomila jsem si, že takové věci se opravdu stávají z ničeho nic, když to vůbec nečekáme. Stejně jako s naším psem. Je ještě mladý, aktivní, veselý.. a neměla jsem pocit, že bychom ho měli ztratit. Kdyby se to stalo? Nenadělám nic. Ztratit můžeme cokoli a kdykoli. A tak se teď s naším pejskem snažím být co nejvíc a věnuju se mu víc a chodím s ním na dlouho ven i když jsem unavená a venku je hnusně. Vím, že kdybych ho ztratila, nikdy bych si neodpustila, že jsem pro něj neudělala, co nejvíc jsem mohla. To samé je i s lidma. Jdu zavolat/napsat/říct všem, jak moc je mám ráda.

Děkuju tatínku, jak se o nás staráš.
Děkuju maminko za vše, i přes to, co se stalo.
Děkuju babičko, jsi nejlepší babička na světě.
Děkuju moji přátelé, co mě posloucháte, obejmete a jste se mnou.
Děkuju za každé nové ráno.

Fakta

3. září 2012 v 21:05 | LoveShy
Věci, co mě provází životem, naplňují ho, mám je ráda, něco pro mě znamenají, líbí se mi.. Prostě jen tak.

Focení, západy slunce, noci, pozorování hvězd, spánek, dlouhá objetí, polibky, škrábání zad, smích, vzpomínky, půdy, staré knihy, šedesátá léta, britský přízvuk, hnědé oči, strniště, slaná jídla, lentilky, jablečný džus, voda, pivo, opilé stavy, vzlítání, řízení auta, samota, plavání, rock, znamení zvěrokruhu, když lidé voní, rovné bílé zuby, u holek přehnaná štíhlost, dlouhé rozhovory, centrum Prahy, starší muži, usmiřování, spontánní nápady, bouřky v teple domova, psi, cestování, festivaly, USA, ironie, velká města, vysocí lidé, dopisy, filmy, chytří lidé, tetování, svaly, pihy, Foo Fighters, vesmír, plné rty, tanec, vlastní vtipy, čtvrtek, číslo tři, metro, pozorování lidí, hrubší hlasy, svůj vlastní svět, hudba, své sny, síla peněz, úplněk, přátelé, tolerance, zvrácenost, anglický jazyk, víkendy, lyže, modrá barva, jizvy, vlaky, drdoly, sporty, nesmysné úvahy, upřímnost, Harry Potter, lidé co mají co říct, jednoduchost, Converse, dlouhé vlasy, atmosféra Terezína, fascinovanost druhou světovou, New York, staré fotky, dům Anny Frankové, dvojsmysly, minulost, prázdniny, černý humor, zeměpis, pořádek, citáty, motivační projevy, optimismus, vůně v pekařství, knih, antikvariátů, deště, benzínu, ředidla, vypraného prádla a čistého povlečení, umytých vlasů, psích tlapek, miminek, henny a laků na nehty, zvuk spouště fotoaparátu, srdečního tepu, kapek dopadajících na zem, saxofonu a kastanět, křupání listů pod nohama, náhody, osud, výlety, foťáky, vlastní názor, originalita, sluchátka v uších, cesty, příjemná bolest svalů, vyznání lásky, párty, Avenged Sevenfold, zásady, rodina, první sníh, rodné město, brýle, smysl pro humor, kreativita, bubeníci, volnost, tahle celá zkažená planeta, slova miluji tě.


Summer paradise

2. září 2012 v 21:21 | LoveShy |  Povídání a novinky
Pořád nějak nemůžu uvěřit tomu datumu co na mě všude kouká. Procházím si svůj diář, kam si píšu co jsem každý den dělala, protože teď moc netuším, kam se ztratilo 8 týdnů. A jak na to tak koukám, tak se toho událo hrozně moc. Ale po pořádku..

Abyste rozuměli, už 25. června jsme končili školu (kvůli plánované rekonstrukci), dostali jsme výzo a já šla do prázdnin s tím, že "se něco vymyslí". Asi tak jako minulý rok, kdy se toho ale zas až tolik nevymyslelo (ale díky mému každodennímu psaní ty prázdniny nebyly až tak zlé). O dva dny později mě opět vyhodili od zkoušek autoškoly (již potřetí) a další den byla grilovačka u naší učitelky. Když jsem od ní přišla domů, objevila jsem ten jeden email, který všechno změnil. Vyhrála jsem lístek na RfP. Následující den a víkend probíhalo přemlouvání Lucky mamky a nakonec co? Nakonec jsme jely!

1. týden (prvního až osmýho) - Ze dne na den jsme se s Luczynkou sbalily a naprosto nepřipravené jsme jely na Rock for People. Bylo to skvělý úžasný nejlepší. Zažily jsme dvě obrovské bouřky, vytopený stan, po kotníky v bahně, měly jsme hlad, žízeň, celé dny jsme se pak smažily na sluníčku a já si přivezla spáleniny prvního stupně. Ale viděly jsme skvělý kapely.. viděly jsme Skrillexe jako jedni z mála!
2. týden (devátýho až patnáctýho) - Sešla jsem se s holkama co se akorát vrátily s dovolených, chodila jsem nakupovat, na návštěvy k mamce, oslavili jsme spolužákovi 18tiny a já konečně.. konečně udělala řidičák!
3. týden (šestnáctýho až dvaadvacátýho) - Konečně jsem se viděla s nejlepší kamarádkou, udělaly jsme si plány na léto. Jela jsem do Prahy za Nikie z Moravy a zažila jsem skvělý pátek s Luczynkou (tam jsem chytla kašel který mám až do teď). Bratranec se oženil - super svatba. Loučení s kamarádkou Leou, co na dlouho odjela.
4. týden (dvacátýhotřetího až dvacátýhodevátýho) - Další kamarádka se vrátila ze Španělska - nějaké dny strávené s ní. Jeden den strávený s kamarádkou Naty. Nějaké dny jsem zas byla u mamky a zakončení týdne na Benátské noci s Luckou. Poznání nových lidí, skvělé zážitky (ale kvůli kašli jsem si to neužívala naplno).
5. týden (třicátýho až pátýho) - Zařídila jsem si řidičák, večer jsme s kamarádkou couraly městem. Chodila jsem po doktorech a nasadili mi silnější léky na astma. Byla grilovačka u kamarádky, poznala jsem nové lidi a nechala se přemlouvat, aby mě mohli odvízt domů. Fotily jsme s Niky v lese. Dala jsem si podruhé na vlasy hennu. Výletování kolem Liberce, divoký víkend, propovídané noci.
6. týden (šestýho až dvanáctýho) - Týden jsem byla doma sama. Začalo to vínovým večerem s Niky u nás, usnuly jsme u filmu. Výletování vol. 2 kolem Liberce, spontánní akce jen s kartáčkem v kabelce. Balila jsem se na Moravu, odjezd. Praha - Brno - Uherské Hradiště. Shledání s Nikie.
7. týden (třináctýho až devatenáctýho) - Morava, skvělé dny, vyčištěná hlava. Odjezd domů. Životní zážitek - koncert Foo Fighters s Luczynkou. Loučení se s kamarádkou co jede do Ameriky. Drumce s Luczynkou. Řidičák v peněžence, první řidičské pokusy.
8. týden (dvacátýho až dvacátýhošestýho) - Opět nějaké dny s holkama a u mamky. Spaní u Niky co je nemocná a nemůže vylízt z domu. Focení Luczynky - "Vodní víla". Skělá véča a vtipný spaní u spolužáka. Pouť ve vedlejším městě.
9. týden (dvacátýhosedmýho až druhýho) - Návštěva Prahy, kožní klinika. U mamky s Niky, sranda se sestřičkou. Focení Nikien a focení Sandry. Závěrečná prázdninová páteční akce - velký zátah, pěšky domů. Hennování u mamky potřetí a dnes je dnes a píšu tento článek.

Nechci to ještě víc prodlužovat.. prostě a jednoduše jsem nečekala, že to bude až tak dobrý. Na to, jak jsem nevěděla, co očekávat (neočekávala jsem vlastně vůbec nic) tak to dopadlo skvěle. Tohle léto hodnotím jako nejlepší léto, protože nevím co víc bych si mohla přát. A ze zítřka je mi špatně. Vůbec se mi tam nechce, jsem teďka zvyklá si dělat co chci a kdy a jak chci.. a vlastně nedělám vůbec nic. Na jednu stranu je ten režim trochu potřeba, ale já tak nesnáším, když mám určený, co mám dělat. Netěším se tam ale hlavně proto, že maturuju.. hrozný vyhlídky. Každopádně nebudu depkařit, protože to mi zítřek stejně nijak neoddálí. Nějak se to zvládne, zvyknem si, zaběhnem se. Ale vím, že se budu vždycky ráda vracet k tomuhle létu.. k létu 2012, který mi něčím hodně změnilo život :)

Fotek tu přes léto bylo až až a všechny pohromadě mám na svém RAJČETI a nebo v jednotlivých článcích v archivu tu na blogu.