Děkuju za každé nové ráno

5. září 2012 v 22:15 | LoveShy |  Když moc myslím

I'll show you what you've never seen.
Wanna see?
Just let me be your queen.

V pondělí večer jsem přišla domů z procházky se psem, sundala jsem mu vodítko a šla do svého pokoje (máme sedmiletého jorkšíra). Ani ne do minuty se začal celý třást, měl křeče do celého těla, motal se ze strany na stranu.. vůbec se neovládal. Měl asi strach, tak běhal.. nebo spíš belhal po bytě a narážel do všeho kolem. Zavolali jsme taťku a když jsem po minutě začala být hysterická, zavolal na veterinu. Šíleně jsem brečela. Nesnesla bych představu, kdyby se mu něco stalo. Držela jsem ho v náručí, hladila a snažila se ho samotnýho uklidnit. Nepřestával se třást a já se bála, že ho někdo otrávil. Bála jsem se, že to nedopadne dobře. Doktor nám poradil, ať ho zabalíme do teplého a vnutíme mu ibalgin. Že si nejspíš skřípl záda, proto ty křeče. Ulevilo se mi. Do hodiny usnul a už je v pořádku.

Přemýšlela jsem. Už před nějakou dobou mi došlo, že na tomhle světě nejsme věčně. A už jsem někoho ztratila, vím jaké to je. Ale uvědomila jsem si, že takové věci se opravdu stávají z ničeho nic, když to vůbec nečekáme. Stejně jako s naším psem. Je ještě mladý, aktivní, veselý.. a neměla jsem pocit, že bychom ho měli ztratit. Kdyby se to stalo? Nenadělám nic. Ztratit můžeme cokoli a kdykoli. A tak se teď s naším pejskem snažím být co nejvíc a věnuju se mu víc a chodím s ním na dlouho ven i když jsem unavená a venku je hnusně. Vím, že kdybych ho ztratila, nikdy bych si neodpustila, že jsem pro něj neudělala, co nejvíc jsem mohla. To samé je i s lidma. Jdu zavolat/napsat/říct všem, jak moc je mám ráda.

Děkuju tatínku, jak se o nás staráš.
Děkuju maminko za vše, i přes to, co se stalo.
Děkuju babičko, jsi nejlepší babička na světě.
Děkuju moji přátelé, co mě posloucháte, obejmete a jste se mnou.
Děkuju za každé nové ráno.
 


Komentáře

1 m. m. | Web | 5. září 2012 v 22:34 | Reagovat

Ty momenty, kdy se člověku připomíná křehkost a konečnost věcí kolem něj... já na to myslim pořád a jsem z toho nervní jak blázen, třeba při pomyšlení, že můžu kdykoli přijít o babičku, protože je stará a taková neduživá... nebo že mi může kdykoli někdo zavolat, že se třeba brácha vysekal v autě... člověka to ale nutí vážit si každý společně strávený chvilky a dávat do všeho maximum sebe.

2 taradorizp taradorizp | E-mail | Web | 5. září 2012 v 22:35 | Reagovat

Tak snad bude psisko v pohodě.

My před týdnem a půl přišli z procházky a naše štěně "nemělo" oko... Prostě celý oteklý, zrudlý, zhnisaný... Někde se asi škrábla o větev... Málem to se mnou švihlo, jak jsem se bála... Navíc nemáme teď moc peněz, takže na nějakou operaci bychom asi ani neměli... :-?

3 Luczynka Luczynka | Web | 5. září 2012 v 22:47 | Reagovat

To je krásný, vílo.

4 hnedoockaVer hnedoockaVer | Web | 5. září 2012 v 22:50 | Reagovat

To je tak krásný :-)o velikonocích jsem přišla o dědu a babičce by se po dědovi stýskalo,tak ho po měsíci následovala:-(Měli bysme si vážit každé minuty,kterou s blízkým člověkem trávíme,nikdy nevíme jestli to zrovna nebylo naposled :-(

5 metztli metztli | E-mail | Web | 6. září 2012 v 8:26 | Reagovat

nádherně citlivě napsáno a musím s tebou souhlasit. Někdo na to dokáže myslet pořád, ale jsou chvíle, kdy nám všem dojde, jak je život krátký.
Pejskovi přeju pevné zdraví a vlastně nejen pejskovi :)

6 Verunka T. Verunka T. | E-mail | Web | 6. září 2012 v 9:54 | Reagovat

Hezké uvědomění. Člověk bere všechno jako samozřejmost až do chvíle, kdy má o něco přijít, pak si teprve uvědomí, jako to pro něj má cenu. Tohle si každý jednou uvědomí

7 Alfa vlčica Alfa vlčica | Web | 6. září 2012 v 12:35 | Reagovat

Ľudia často chú aby ten hrozný deň už skončil, chcú mať to čo nemajú, závidia, ale neuvedomujú si to čím sú sami obdarovaný. Na toto by som si mala spomenúť každý deň i ja.

Môj pes má 6 rokov a neviem si predstaviť že jedno ráno mi už na dvere škrabať nebude :(

8 Crazy-Lune Crazy-Lune | E-mail | Web | 6. září 2012 v 15:35 | Reagovat

njn ...

9 Kimberly B. Kimberly B. | Web | 6. září 2012 v 15:56 | Reagovat

Pěkné przření, řekla bych. Ale ta pomíjivost věcí mě dost děsí...

10 Pajussska Pajussska | E-mail | Web | 6. září 2012 v 22:34 | Reagovat

Krásně napsané, málo lidí dokáže ocenit každý den (včetně mě)

11 Marťula Marťula | Web | 7. září 2012 v 17:35 | Reagovat

Už při čtení prvního odstavce mi naskočila husí kůže. Fakt hezky napsaný článek a nejhorší na tom je, že je to všechno pravda. Málokdo si váží toho, co má a dokáže to ocenit. Myslím, že občas taky nejsem jiná.

12 Bečinka Bečinka | E-mail | Web | 8. září 2012 v 10:52 | Reagovat

jsem ráda, že je tvůj pejsek v pořádku. na začátku prázdnin mi ten můj (shodou okolností taky joršírek) umřel a bylo to hrozný. Bylo mu 13 let, ale bylo to hrozně náhlé, protože neměl žádné zdravotní potíže. doteď ještě kvůli němu brečím, ale už máme nového jorkšírka a fakt to dost pomohlo ;-)

13 Aurora Aurora | Web | 8. září 2012 v 11:09 | Reagovat

Napsalas to krásně, výstižně. Občas je fajn uvědomit si, že věci (i lidi) jsou pomíjivé a nebudou tady vždycky. Bohužel.
Našemu hafanovi je teď skoro dvanáct, zatím má naštěstí jen různé "stařecké" problémy, ale jinak je jako štěně, jen s malinko menším elánem... Tak snad tu ještě dlouho pobude :)

14 Ona Ona | 8. září 2012 v 11:59 | Reagovat

Pokud by se ty problémy se psem opakovaly, zamysli se nad možností epilepsie.

15 mengano mengano | E-mail | Web | 19. října 2012 v 16:39 | Reagovat

Moc hezké zamyšlení. A moc důležité. Vážně nikdy nevíme, jestli není náhodou náš poslední den. Nebo poslední den někoho blízkého.
Ztratila jsem velice blízkého člověka, náhle, bez jakéhokoliv varování. Bylo to hrozné a přestože už je to několik let, pořád jsem se s tím nesrovnala. Možná i proto, že to bylo tak nečekané a už jsem mu nestihla nic říct.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama