Říjen 2012

Švédsko - víkend a nejlepší dny

23. října 2012 v 22:47 | LoveShy |  Švédsko 2012
Hlásím se, nejspíš naposledy, ze Švédska!

Mám zase tolik věcí, co bych ráda řekla, ale to je na strašně dlouho. Máme se tu skvěle, výborně, úžasně. Vůbec se mi odsud nechce, jsem tu spokojená, nikdy nemám špatnou náladu, dobře se mi spí, jídla mám dostatek, lidi v práci jsou skvělý a umíráme s nima smíchy, po práci je pořád co dělat.. no co víc bych si mohla přát?

Minulý týden jsem měla odpolední směny, takže jsem celé dopoledne prospala a odpoledne pracovala, domů šla za tmy. Bylo to docela na prd, člověk se nedonutí vstát dřív a někam vyrazit, navíc když já musím jít půl hodiny pěšky (cca 2km). Ale uteklo to, i když jsou odpolední směny nudnější, protože se toho tolik neděje. V pátek jsem razila do práce a volala mi Týna, co dělala ranní, že nás náš šéf vezme na oběd. On o tom už mluvil dřív, ale nevěděly jsme, že to bude už tak brzo. Tak jsem došla do práce, šéf nás vzal do Rose Garden, kde si zaplatíte a můžete jíst třeba až do večera co chcete. Byla hrozná sranda, šla s náma ještě jeho žena, která taky s náma pracuje. Jsou úžasný. Mě pak hodili do práce a já tam byla do 7 jako obvykle. V práci to bylo, co tak pamatuju skvělý. Doplňovala jsem cigarety za kasama a začli hrát Simple Plan - Summer Paradise a jelikož v krámě nikdo moc už nebyl, tak jsme si s kolegyní a kolegou zpívali a tancovali do toho a bylo to bezvadný. Po práci jsem letěla na Triangeln (centrum města, zastávka vlaku), nasedly jsme s Týnou do vlaku a nechaly se vézt na severo-východ Švédska. Po hodině jízdy nám průvodčí čirou náhodou řekla, že musíme do zadní části vlaku, která se bude odpojovat a která nás zaveze do městečka Bromölla.

Dorazily jsme a tam na nás čekal Týny taťka co pracuje ve Švédsku. Bydlí na baráku s pěti dalšíma českejma chlapama v sousedním městečku Olofström (které nemá vlakovou zastávku) kam jsme dojeli autem asi za půl hodiny. Dali nám k večeři kuře s rejží, pivo a dezert a my šly akorát tak spát - do nově povlečené pohodlné postele v krásném pokoji. Druhý den jsme po výborné snídani razili směr prohlídka okolí. Všude byla mlha, ošklivo, takže jsme jen jezdili tranzitem a koukali co je kde kolem. První zastávka byla řeka, kde lososi táhnou proti proudu a skáčou z vody ven. Jeden hodný pán nám jich pár na ukázku vylovil a zas hodil zpět. Dál jsme jeli na smeťák, kde chlapi pracujou. Stala se z toho legendární hláška - smeťák, oni o tom totiž pořád mluví.. protože co taky jiného tam v té pustině mají řešit. Navíc na smeťáku hledaj vyhozenou elektroniku, a tak tam už vylovili počítače, televize, radia, mp3ky, playstation.. všechno funkční! Pak jsme jezdili po okolí, po lesích a hledali losy. Ani v oboře nebyli, asi prostě špatnej den pro ně. Poslední místo měla být vyhlídka na jezero, ale kvůli inverzi jsme neviděli ani prd.

Po této exkurzi jsme se šli naobědvat. Byla čína s bramborama, všechno perfektně ochucený a doplněný o přílohy, chlapi na jídle, zdá se, nešetří. Po třech týdnech hladu a neustálého jedení chleba maso přišlo vhod. Po obědě jsme se šli pěšky projít po Olofströmu, ale počasí na prd a nic k vidění tam nebylo, tak jsme skončili procházkou po supermarketu Maxi ICA a jeli dom. Večer proběhl ve znamení dvou filmů, pár skypů, palačinek, popcornu, kofoly.. chlapi se opili a my vytuhly brzo. V neděli jsme si pospaly, nasnídaly se a vzápětí naobědvaly - králík se zelim a knedlíkama a po obědě jeli znovu na tu vyhlídku. Tentokrát už to stálo za to! A pak směr Bromölla a vlakem hodinu a půl do Malmö, zpět domůů. Na nádraží jsme zašly do Starbucksu, neboť máme stále doost peněz. Starbucks tady je udělané ve starožitném stylu a vevnitř je plácek pro amatérské kapely. Jen co jsme přišly se na nás oba kytaristi usmívali. S kafem jsme si sedly a poslouchaly co hrají. Jen co jsme dosedly začali hrát písničku "Pretty woman" a já byla v sedmém nebi, bylo to úžasný.

Škoda jen, že se víkend nakonec tak pokazil.. Týna ztratila drahé klíče s čipem a byla z toho dost smutná. Její host-mum z toho nebyla nadšená, ale vyřešilo se to koupením nových.

Pondělí a dnešek hodnotím snad jako ty nejlepší dny. Už jsme tu zaběhlé, s kolegama v práci se známe celkem dost, rozmluvily jsme se v angličtině.. takže je to hrozně pohodový. Včera i dneska jsem dělala ranní a tam je prostě strašná sranda s klukama a šéfem.. takže pracujem a u toho si povídáme a děláme blbosti. Dneska mi šéf navlíkl bundu a naproti přes ulici jsme šli koupit čínu pro všechny, co zrovna pracovali, a pak jsme si to přímo na krámě snědli. A po mojí pracovní době jsme se asi dvě další hodiny bavili, ani se mi odtamtud nechtělo jít. Odpoledne jsem nakupovala suvenýry, posílala pohledy (ale je to drahý jako kráááva), utratila za to všechno asi milion korun a prošla si naposled město. Teď mě čekají dva dny odpolední směny, loučení se s lidmi, s městem, s domovem, balení a zvládnutí cesty domů. Je mi špatně při pomyšlení na pátek.. ale víte co? Nedá se nic dělat, každá pohádka má svůj konec :)

Strašně bych vám všem přála, aby jste mohli vidět to, co jsem viděla já. Zažila jsem tu takových věcí, že to ani nejde popsat, nejde to říct, ať se budu snažit sebevíc. Každej den je skvělej a každej den zažívám nový a nový věci. Jsem neskutečně ráda, že tu můžu být, že jsem se sem dostala, protože to je něco, na co nikdy nezapomenu!



Švédsko - výlet do Kodaně

16. října 2012 v 21:54 | LoveShy |  Švédsko 2012
Dnes jsem v půlce mého pobytu ve Švédsku. Jestli to takhle poletí dál, tak jsem doma hnedka. Achjo. Já vlastně ani nevím, jestli se domů těším nebo ne. Mám tu jen tyhle starosti - vstát a dostat se do práce, provést svou práci, dostat se domů, vymyslet co budu jíst, hodit sprchu a jít spát. Nic mi tu nechybí, v podstatě, je tu krásná příroda, super vzduch, pozitivní lidi, bydlím ve fajn rodině na fajn místě. Na druhou stranu tu toho mám místy dost. Pomalu ale jistě ubývají peníze, jsem hrozně unavená a bolí mě chodidla, unavuje mě řešit co pořád k jídlu a nemoct si dát na co mám chuť, ale na co mám peníze. Nejsem tu doma, nikomu nerozumím, jsem tu sama beze všech (jen Týnu potkávám v práci). Přes den pracuju a řeším tu "švédské" problémy. Ale večer jsem s přáteli na skypu a na facebooku a slýchám co se děje doma a přemýšlím, jestli se mi tam chce nebo ne. Občas se už fakt těším, občas vůbec. Tak jsem se rozhodla to přestat řešit, protože můj odjezd domů ani nepřiblížím ani jinak neoddálím. Snažím se žít teď a tady.

Co je tu nového? V sobotu jsme byly s Týnou v Kodani. Sešly jsme se ráno v 10 a sprintovaly jsme na vlak, co jel z centra města (lístky jsem kupovala raději den předem). Tak nám to hezky začalo, ale dobrý, jely jsme. Jezdí tu krásný vlaky, ne ty herky jak u nás. Hlavně jedete na moři a pak kus pod mořem :). Dojely jsme do stanice na letišti, asi za 15 minut (byla tam s náma předtim i učitelka a ta nám říkala, že tam máme vystoupit). Tak jsme šly, vyšly jsme z letiště a nevěděly jsme kudy. Na mapě vůbec neseděla žádná ulice, ani nic a tak jsme obešly letiště celý dokola a pořád nás cedule naváděly jinam a nám to začalo bejt divný. Měly jsme pocit, že jsme někde v Narnii. Po nějaké době jsme zjistily, že nejsme v centru Kodaně, jak jsme MĚLY bejt, ale byly jsme na letišti 7km od Kodaně. No, logicky. Letiště asi nikdo nestaví v centru. Byly jsme hrozně naštvaný, ale to už jsme byly asi 2km od letiště, tak jsme prostě šly, že to dojdem. Najednou jel kolem nás nějakej autobus a my jsme sprintovaly asi 100m, aby jsme ho stihly. Řidič nás pustil na tu jízdenku z vlaku a dojely jsme tak až do toho vysněnýho centra. Asi bychom to vážně nedošly. Tímhle vším jsme zabily dvě hodiny a kdyby jsme tím vlakem úplně předtím jely od 10 minut dýl, tak máme pohodu :D.

Nicméně.. byly jsme v centru. Hnedka vedle nádraží je zábavný park Tivoli. Můj domácí mi ráno dal kartičku, že nás tam s ní pustěj zadarmo, jinak je vstup 200,- dánskejch korun (to jest asi 250,- švédskejch). Tak jsem u vstupu tu kartičku ukázala a ona se tam objevila fotka toho domácího a ten sekuriťák mi řekl, že jsem chtěla udělat podvod, že mi tu kartu zabavujou a že má její majitel problém. Takže jsme byly naštvaný.. ale šly jsme dál, co nám zbejvalo. Couraly jsme městem, po krámech, po památkách.. Viděly jsme různé kostely a budovy vlády a královský palác (páč Dánsko má královskou rodinu) a zahrady paláce. Také radnici, hlavní náměstí, kašny, kanál vedoucí městem, přístavy a v neposlední řadě sochu H. Ch. Andersena. Najedly jsme se v jednom skvělým fastfoodu, daly jsme si obrovskyho hovězího burgera a šly jsme posilněný dál. V ulicích bylo hrozně moc lidí, ale bylo to tam úžasný! Trochu jako Staré Město v Praze, trochu.

Náš cíl byl druhej konec centra - malá mořská víla. Tam jsme došly, cestou pršelo, byla duha, pak bylo zas vedro.. No zažily jsme toho hodně. Cestou zpátky jsme si trochu zašly, ale aspoň jsme se podívaly i do jiných částí města. Ve centru jsme nakonec ještě koupily nějaký suvenýry a mířily jsme na nádraží. Tam jsme chtěly pro lístky, jenže kasy byly už zavřený a zbyly jen automaty. A v těch se dá platit jen kartou a tu my nemáme. Takže jsme byly docela v pytli, už bylo půl sedmý. Polil mě pot, myslela jsem, že mě omejou. Nakonec jsme náááhodou našly jeden automat, co bral peníze, takže se nám ulevilo! Měly jsme čas, tak jsme zašli do Hard Rock Café a koupily jsme si tričko (protože nám zbylo hrozně moc dánskej peněz a ty už nevyměníš). Šly jsme na vlak a ujel nám, protože jsme omylem byly na vedlejším nástupišti, tak naštěstí za dvacet minut jel další, tak jsme si ještě daly jídlo a utratily ty peníze.

Ve vlaku jsme mlely hrozný kraviny a umíraly jsme smíchy a pak si vedle nás hroznou náhodou sedly dvě češky. Říkaly jsme, jaká je to náhoda, že se s nima potkáváme, že nám jeden vlak ujel a že jsme si chtěly sednout jinam, nakonec jsme zvolily sezení na čtyřce. A ony souhlasily a povídaly nám o tom, jak už tu žíjí rok a každý den cestují z Malmö do Kodaně, kde pracují. Prý za celý rok nepotkali čecha, že nás tu moc není, takže ještě větší náhoda. Když jsem pak večer dorazila domů, málem mi umřely nohy, ale byla jsem tak šťastná, že tu jsem! Cítím se tu už skoro jak doma.

V neděli pršelo, zašly jsme si s Týnou na steak, na který jsme slintaly už od té doby co jsme tu, ale chtěly jsme tam zajít spolu. Aaaaah! Jaká nádhera jíst zase MASO. Měla jsem ten den skříplý záda, tak jsme chvilku couraly, nakoupily a rozdělily se a šly domů. A pondělí úterý? Zase práce. Tentokrát mám odpolední, takže celé dopoledne stejnak prospím a od jedný až do večera pracuju. Dny hrozně letí, už se ale těším na pátek, máme supr plány na víkend :). Sice teďka v týdnu nebudu fotit, páč nemám čas, ale zase se ozvu!

Zdravím ze Švédska!



Švédsko - konec týdne

14. října 2012 v 17:09 | LoveShy |  Švédsko 2012
Skončila jsem článkem ze středy. Mé švédské dobrodružství.

Ve čtvrtek byla práce celkem nudná, protože nepřišla žádná nová dodávka a já neměla co dělat. Navíc jsem byla neskutečně unavená, ráno jsem se nestihla najíst a celej ten den uplně nějak divně začal. Šéfová v práci nebyla a nádhradní šéf byl protivnej. Po práci jsem se šla podívat do místní knihovny a je NESKUTEČNĚ nádherná. Mají tam hrozně moc oddělení a v každém křesílka a stolečky, vedle zástup zásuvek a počítače s internetem zdarma. Usedla jsem v oddělení "umění a fotografie" a zasekla se po několik hodin u knížek. Bylo mi tam skvěle, je tam klid, ticho a ty knížky! Mám rozečtenou jednu anglickou a pak jsem si prohlížela cestopisy a různé umělecké projekty, jako knížku "Vlasy", kde jsou prostě jenom vlasy všude. Odtamtud jsem šla skoro za tmy, stavila se za Týnou v práci na chvilku (páč to mám cestou) a pádila domů.

Pátek byl lepší. V práci se mnou byla Estell, 21letá studentka. Pořád si se mnou povídala a vyzvídala a tak jsem byla ráda. Přišlo nový zboží, tak bylo co dělat, ani na chvilku jsem se nezastavila. Hrozně moc jsem se od ní dozvěděla, povídala mi o budoucnosti a měly jsme takový chytrý řeči. Bylo to fajn. Po práci jsem se šla zeptat na lístky do Kodaně a rovnou jsem je koupila. Ještě jsem nám byla vyměnit peníze, cejtila jsem se hrozně když jsem nesla 1000euro a několik dalších set švédských. V peněžence jsem měla jeden moment eura, švédský koruny, dánský koruny a ještě něco českýho. Cestou odtamtud by bylo uplně špatně, kolik že to peněz vlastně mám u sebe a hlavně jsem to potřebovala rozdělit, protože Týna si měnila míň než já a měnily jsme eura na švédský a eura na dánský (ale ty eura se musely ještě mezitím přeměnit na švédský). A udělaly jsme to tak dohromady proto, abychom platili jen jeden poplatek (50 švédských). A tak jsem zamířila do knihovny, kde jsem si chtěla v klidu sednout a všechno to propočítat. Šla jsem kolem přístavů a bylo úplně krásně, tak jsem si tam sedla na lavičku a snědla si svůj donut (co jsem si koupila za odměnu). V knihovně jsem vytáhla sešit, tužku, kalkulačku, účet s kurzama měn a všechny peníze a počítala a dělila.. nakonec jsem se dostala k výsledku a peníze perfektně rozdělila. Běžela jsem odtamtud za Týnou, všechno jsem jí dala a asi půlhodiny jsme si tam povídaly. Pustili jí dřív z práce a obě jsme šly domů. Sice byl pátek, ale já neměla sílu na to někam jít, takže jsme byly obě doma.

A co jsme dělaly o víkendu? To se dozvíte příštěě :)

RAJČE - Sweden 4


Švédsko - noví kámoši

10. října 2012 v 20:42 | LoveShy |  Švédsko 2012
Z dneška jsem byla naprosto unešená! Ráno jsem se za boha nemohla vykopat z postele, ale když jsem šla, tak začínalo svítat a já si říkala, že to možná nebude tak zlej den. V práci na mě hnedka hodili kupu práce, resp. sama jsem se pustila do toho, co bylo potřeba. Doplnila jsem všechno pití, což mi trvalo roky. Vyndat to, co už tam bylo a to nový zandat dozadu. Pak přišla dodávka s dalšíma věcma, takže lítání sem a tam, do skladu, na prodejnu a fuurt.. Pak obstarávání kávovaru, plnění mlíka, kelímků, cukru, ubrousků, lžiček a udržování čistoty. Pak přišly sladkosti a žvejky, rovnala jsem časopisy a zametla celej krám. Když nebylo co dělat, začala jsem uklízet sklad, vyndávat věci z krabic do polic a tak různě. Vůůbec jsem se nenudila. Směnu se mnou mívá Dzena [džena], je hrozně fajn a všechno mi trpělivě říká. Pak Admir kterej mi byl sympatickej už na první dojem a je to takovej srandista, dneska jsme si ho dobírali kvůli jeho přítelkyni, do které je hrozně zamilovanej. Dala jsem mu přezdívku "Lover Boy" :D. Pak je tam ještě jeden, je hroozně obrovskej, ale hodnej, takovej Hagdrid :D, prý mu říkaj "Big Baby" a on mi dal hnedka přezdívku "Small Baby" protože vedle něj jsem fákt malinká. Ten se mě pořád na něco ptá a je hodnej. Dělaj si srandu společně s Admirem, takže taková správná dvojka. Na naší směně ještě pomáhá jedna paní, neznám jméno, ani neumí anglicky, takže nic. Za dnešek jsem hrozně ráda a nechci to zakřiknout, protože kdyby to takhle šlo dál, tak bych byla nejšťastnější! :)

Po práci jsem si dala kebab a procházela se opět po městě, po pár krámech a odškrtla si zase další místa v mapě, co jsem viděla. Tohle město má prostě stejně krásný parky a krásný ulice, v kterých jsou ty nejpodivnější obchody s krásnejma výlohama a neskutečně mnoho restaurací, hospod, podniků, občerstvení všech světových kuchyní a kultur. Po ulicích chodí asiati, arabové, černoši, indové.. strašně zvláštní, na to nejsme zvyklí :). Miluju ty jejich cihlové domy z 16. století nebo to, jak se kdykoliv zastavim na přechodu a POKAŽDÝ mě pustí a jak si zpívám nahlas když jdu a usmívám se a ostatní se usmívaj na mě. Jak dnešní prosluněný den dokázal navodit bezva atmosféru. Nebo jak si povídám v práci s novejma kámošema nebo se zákazníkama (i důchodci mluví anglicky), třeba dneska s černochem Johnem z New Yorku. Za dnešek jsem spokojená, tak doufám, že to tak půjde dál, bojím se, že s příchodem ošklivého počasí se má nálada zase změní.


See ya!

V 6 ráno, brát s rezervou! :D

Švédsko - první pracovní den

9. října 2012 v 21:24 | LoveShy |  Švédsko 2012
Upadaly mi všechny mé dlouhé nehty a mám hrozně moc pupínků. Vlasy taky stojí za prd. Asi se na mě projevuje pobyt v cizím prostředí a ve stresu. A dneska jsem šla poprvé do práce. Má práce ve Švédsku je prostá. Obýváme s Týnou na směny stánek jménem Pressbyrån na místním autobusovém nádraží Södervärn. Jedna od 7 do 13 a druhá od 13 do 19 hodin.

Já měla dneska úplně první směnu.. věřte, že vstát v té šílené zimě před šestou hodinou není prdel. Navíc v mém pokoji je úplná tma, i když venku v tu dobu ještě sluníčko spalo. Vstala jsem a vydala se na dvacetiminutovou tour k Södervärnu. Byla úplná tma, do toho mrholilo a foukal ten pitomej vítr. Došla jsem tam na minutu přesně, hlásila se u nějaké paní, která sotva věděla, co se mnou dělat. Dala mi košili velikosti XL a pověřila mě doplněním všeho pití a jídla v ledniččce. Dávala jsem si na čas, dělala to pečlivě, chodila jsem pomalu a vymyslela jsem si přestávky.. přesto jsem tím zaplácla jen první hodinu. Pak mi ukázala vše kolem automatů na kafe a občerstvení. Mají tam dva velké kávovary asi s třemy druhy kafe, kde si u každýho můžete vybrat jestli malý nebo velký. Vedle kávovarů jsou z každé strany boxy s čerstvým/hlavně sladkým pečivem. Kolem toho se musí udržovat čistota, doplňovat kelímky, ubrousky a plastové lžičky. Když jsem to udělala, tak jsem zase přerovnávala pití, protože se v tom lidi prostě hrabou. Narovnala jsem pár sladkostí, žvejky.. a zas někdo zaprasil ten kávovar, tak jsem to setřela.

Chvilku jsem si šla sednou dozadu, dala jsem si kafe a croissant. Pak přišla naše učitelka mě zkontrolovat, nafotit na školní web a rozloučit se se mnou, neboť zítra už odlétá domů. Když odešla, měla jsem doplnit mapičky do stojanů, což mě hrozně bavilo, protože jich bylo strašně moc, takže jsem jim v tom udělala pořádek, podle čísel. Zapsala jsem objednávku těch, které chyběly a předala šéfovi. Byla polovina směny a já byla v pytli :D. Už jsem neměla co dělat. Přišel úplně náš největší šéf, povídal mi něco srbsky a nepochopil, že mu nerozumim. Začal tam vytírat a mě bylo blbý, že jako brigádník na něj jenom čumim, tak jsem to chtěla udělat já. On se jen usmál a nechtěl mi to dát. Tak jsem si sedla a cejtila se jak kretén, co nic nedělá. Na mé dotazy, zdali můžu s něčím pomoct nikdo už nereagoval. Ok. Upletla jsem aspoň půlku složitýho náramku. Ke konci směny jsem už byla tak zoufalá, že jsem všechny pití narovnala etiketou dopředu. Do jedný jsem, s mobilem v ruce (překonala jsem rekord v bublinách), čekala u dveří na Týnu. Nemám tušení, co tam dělala po mě.

Jenže po mojí práci nastalo to horší - co TEĎ dělat? Jedna hodina, celej den před sebou.. Bylo odporný počasí, ale i tak jsem šla opačným směrem než je můj houm. Šla jsem do centra, sedla si do mekáče a připojila se na wifi. Tak jsem přečkala to nejhorší počasí. Nakoupila jsem si v márketu nějaký to jídlo, dvě položky za takovejch peněz :/ je mi úplně úzko jak je tu draho. Všechny ceny jsou ve Švédských korunách, takže když jdete obchodem a kouknete kolik třeba stojí Coca Cola - 30,- a řeknete si jéé, kéž by to byly český koruny, takhle všechno akorát násobit třema :/ (jedna švédská koruna je cca 3CZK). Takže cokoliv je ve slevě nebo pod 10 švédů tak to beru. Pak jsem šla zase směrem ke mě a zastavovala se v zajímavých obchodech - krásný voňavý papírnictví, dva ultra stylový second handy (jeden takovej ve stylu USA 60.let ať už jenom oblečením nebo hudbou co tam hrála, tam jsem strávila asi rok a pak druhej ve stylu punku a hodně velký extravagance) a obhlídla jsem ceny pár take away občerstvení. Mohla jsem jít domů, ale šla jsem jinam. Kousek ode mě je městsk stadion, tak jsem se vydala tam. Cestou jsem narazila na krásný parky s obrovskejma jezerama. Zašla jsem si asi hodinu a pak jsem se zas vrátila a šla trochu oklikou domů. Přišla jsem před pátou, sice celkem brzo, ale je tam fakt zima, jsem unavená a samotnou mě to prostě za až tak nebaví.

Jinak RAJČE pro pomalý netíky.


Švédsko - dny 1, 2, 3

8. října 2012 v 21:37 | LoveShy |  Švédsko 2012
Hlásím se ze Švédska! Ráda bych povyprávěla, co jsem dosud zažila.

Vše začalo v Liberci, cestou Studentem do Prahy, pak metrem na Zličín a odtamtud autobusem číslo 100 na letiště Václava Havla, pche. Celou dobu jsem tahala 20kg kufr a 10kg batoh na zádech, do toho hrozná nervozita z letu natož pak z toho, co mě čeká tam. Jely jsme tři - já, spolužačka Týna a učitelka. Na letišti jsme se odbavily do pár minut, najedly se a po čtvrthodině wifi zdarma jsme vyrazily do bezcelní zóny. Byla jsem ráda, že mi v batohu nechali jídlo, protože později se mi náramně hodilo. Tam jsme si stačily akorát dojít na záchod a už už jsme nasedaly do letadla. Letěli jsme s nízkonákladovou norskou společností, posadili nás až úplně dozadu, což bylo fajn - aspoň mě nikdo nekopal do zad. Letadlo se dalo do pohybu a já zpanikařila. Strašně se bojím výšek a uzavřených prostorů.. před runwayí jsme se zastavili, motory se zapnuly a už jsme letěli. Tenhle okamžik miluju. Bála jsem se, ale překonala jsem se, nahoře v pohodě. A jak jsem předtím řekla - ani jsem se nestačila začít bát a už kapitán hlásil, že budem kroužit nad Kodaní a přistávat. Letěli jsme 40 minut a 20 dalších přistávali. Byl to krásnej let.

V Kodani jsme se vymotaly pro kufry.. ty přijely celkem rychle. S nima jsme se vydaly na vlak, byl drahej jako kráva, ale dopravil nás do 15ti minut do vedlejšího státu, do města Malmö, které se stalo naším domovem po příští 3 týdny. Vylezly jsme z vlaku, kde na nás čekal Clars - koordinátor. Týnu s učitelkou dovedl za jejich hostitelkou - paní Helgou a mě posadil na autobus, něco zamumlal a odešel. Ocitla jsem se sama ve Švédsku a nevěděla jsem co dělat, bylo to bezva :D. Vystoupila jsem o pár zastávek dál, čekal tam na mě můj hostitel Michael (má syna Andrese a manželku, ale ta je momentálně v USA). Dovedl mě do našeho domu. Mám pokoj v suterénu, je tu obrovská postel (ale moc měkká, bolí mě z ní záda), pak televize, dvdčko, stoleček a křesílko (v kterém se teďka válím), knihovnička, skříně, stolečky, asi dvacet zásuvek, velký zrcadla a jedno malý okýnko. Moc se mi tu líbí, v prvním patře mám koupelnu, kterou používám jen já. Po příjezdu jsem měla hrozný hlad a oni do toho ještě zrovna vařili nějaký výborný jídlo, co provonělo celej dům. Jídlo si totiž my musíme zajišťovat sami a já ten první den jaksi nic neměla. Utrpení. Aspoň ten čaj jsem si uvařila a zapojila net. První dojmy byly hrozný.

Druhý den, v neděli, jsme se s učitelkou sešly na místě naší práce. Mám to asi 10 minut svižné chůze. Vydaly jsme se po centru, ukázala nám všechna místa, památky a došly jsme k moři. Tam byla zima jako PRASE, strašnej vítr, takže moc nemělo cenu starat se o vlasy. Umírala jsem zimou a hlady zároveň. Pak jsme se zastavily na čaj a bagetu přímo na mole na moři (jsou to lázně a občerstvení) a zaplatili jsme za to v přepočtu 300Kč, báájo. Odtamtud jsme šly přes parky až zase do centra. Je to krásný město, ale první den na mě dojem neudělalo. Večer jsme šly k Týně do bytu, abych se mrkla, jak to tam vypadá. Snad ani nemá cenu komentovat tu HRŮZU s jakou to majitelka bytu vybavila. Vypadá to tam doslova jako v bordelu. Po tom jsme šly s Týnou k nám, aby se mohla připojit na net a podívat se na můj pokoj. Naštěstí jí internet jde už i doma. Večery jsou fajn, trávím je s přáteli z ČR, skypujem s rodičema nebo s ostatníma co mají stáže - Itálie a Anglie, pouštím si filmy nebo chci plíst náramky z bavlnek, zábavy je dost. Spí se mi celkem fajn, až na tu měkou obří postel a na to, že mám v pokoji pořád tmu, no matter what, ráno i večer.. takže snad ráno vstanu :D.

Dneska jsme se zase sešly, šly jsme do místní školy, která je asi 4x větší než ta naše co na velikost i na počet studentů. Dali nám oběd zadarmo a zase jsme mohli jít. To nám vyhovovalo :D. Odtamtud jsme se šli nahlásit v naší práci, že já zítra nastoupím na ranní směnu od 7 a Týna na odpolední od 13hod. A měly jsme volno. Učitelka nás opustila a my jsme se s Týnou vydaly zase k moři. Dneska však bylo kráásně, takže jsme si to užívaly. Došly jsme do skateparku, tam sledovaly kluky jak skáčou, pak jsme mrkly na nejvyšší budovu Švédska - Turning Torzo (je na hodně fotkách), moc pěknej baráček. U moře se nám chtělo brečet, jak tam bylo nádherně. Moře, sluníčko, pohoda. Vzaly jsme to jako včera přes parky, knihovnu a centrum. Týna zůstala ve městě a já se vydala domů. I s nákupem v Lidlu mi cesta trvala hodinu, pár metrů před barákem jsem myslela, že mi umřou nohy, teď.. po sprše a véče se tu válim a dostávám křeče do nohou, všechno mě bolí, jsem o pár kilo lehčí, potřebuju masáž chodidel! :D

Už jsem si tu trochu zvykla, je to tu fajn. Snad to ale bude utíkat. Bohužel se má ochladit. Mám spoustu dojmů a poznatků.. o lidech, o místech, o chování, o způsobu života. I můj pán domácí je velice zajímavý člověk - máme stejný hudební vkus, taktéž rád fotí a po celém domě má rozházená CDčka s filmy a hudbou. Povídal mi, že má jako vedlejšák focení koncertů a že se čas od času setká i s těma vystupujícíma. Prý když byl na Bonjovim, tak se s nim setkal a po něm hrála začínající kapela Foo Fighters. Měl tam jít, ale byl unavenej. Doteď si to prý vyčítá a hrozně mi záviděl, že jsem je viděla. Půjčil mi sem ke mě "do sklepa" nějaký rockový CDčka a řekl mi: "We in this family hate Britney or Gaga, I'd shoot them all! And we love you for your taste in music!"

Hahaha, zdravím ze severu!! :))

Fotky jsou zas velký, komu by se to sekalo, tak RAJČÁTKO.


Sweden

6. října 2012 v 12:12 | LoveShy |  Fotočlánky - víc fotek než textu
Čauky!

Tak, včera jsem byla naposled ve škole a jsem naposledy doma, balím co se dá a razím do Švédska. Byla jsem vybraná na třítýdenní stáž, budu bydlet v rodině a pracovat šest hodin denně v jednom krámku v centru města. Dalších šest hodin pak bude pracovat spolužačka, takže já budu asi mezitím běhat po Malmö, vařit si jídlo, fotit nebo se třeba konečně učit na maturitu. Doufám, že doletíme a dojedem v pořádku a vůbec, že všechno bude probíhat tak, jak má a já tam budu spokojená, neukoušu se nudou nebo steskem. A snad se co nejdřív připojím na net. Držte mi palce, ozvu se!

Poslední týden probíhal v loučícím duchu. Loučila jsem se s těmi nejdůležitějšími, zařídila co bylo třeba a snad mám vše a můžu v klidu odletět. Omlouvám se, že na blog teďka tak kašlu, ale mám hektické období. A mám takový problém. Ráda se seznamuju s novýma lidma, ale aby se pak stali součástí mého života, to chvilku trvá, já potřebuju čas a prostor. Nevěřím skoro nikomu a častokrát jsem na tom tak, že ani nepotřebuju nové lidi do svého života a nechci je tam pustit. Prostě mi ti, které znám už stačí, protože je znám dýl. Když se ale náhodou někdo objeví, tak nechápe, proč jsem taková uzavřená a v nejvíce případech se stává, že mi nikdo už další šanci se projevit nedá. Přijde mi to normální, ale mám s tím celkem dost problémů a očividně tím přicházím o fajn lidi. Třeba se to někdy změní..









Záříjové

1. října 2012 v 20:51 | LoveShy |  Sestřička Vaneska
Dostala jsem sprda, že jsem se dlouho neozvala a doufám, že se to v nejbližší době změní. Tento týden je můj poslední týden v ČR a pak na tři týdny frrrr do Kodaně a pak do švédského Malmö. Za poslední dny se toho tolik neděje. Měli jsme týden volna, protože na naší škole měnili okna. Celý jsem to promarodila. Jinak.. střídá se teplo a zima, sem tam něco dělám, ale často jsem doma a tak je mi celkem dobře. Mám spoustu nových fotek sestřičky Vanesky, které je už devět měsíců, má čtyři zoubky a skoro už chodí :). Moje nejlepší kamarádka Niky se mnou ráda navštěvuje mamku a rozumí si, takže jsou fotky i s ní. Jsou z minulého týdne a druhá půlka ze včera.

Fotky jsem zmenšila, maj horší kvalitu, ale nechci, aby se vám to sekalo, když jich je tolik.