Listopad 2012

Žijeme v době..

27. listopadu 2012 v 19:57 | LoveShy |  Když moc myslím
Žijeme v době, kdy je možné cestovat kolem světa, ale málokdo ví, co se děje za vedlejším plotem.
Žijeme v době, kdy je možné být ve spojení 24 hodin denně, ale i přes to je každý pořád nedostupný.
Žijeme v době, kdy si každý perfektně organizuje čas, ale stejně nikdo nic nestíhá.
Žijeme v době, kdy mají písmenka větší váhu než slova.
Žijeme v době, kdy je jednodušší ubližovat než najít milá slova.
Žijeme v době, kdy je jednodušší napsat email než dopis.
Žijeme v době, kdy se každý snaží být originální, ale nakonec jde stejně s davem.
Žijeme v době, kdy si každý hrabe na svém písečku, ale tváří se, jak mu na ostatních záleží.
Žijeme v době, kdy je jednodušší zavřít oči než problémy řešit.
Žijeme v době, kdy má každý plno výhrad, ale málokdo něco udělá.
Žijeme v době, kdy místo společné konverzace lidé zírají do smartphonů.
Žijeme v době, kdy každý myslí do budoucna, vzpomíná jak dřív bylo lépe a pozapomíná na přítomnost.
Žijeme v době, kdy je je důležitější vzhled a bankovní konto, než mozek.
Žijeme v době, kdy je jednodušší nenávidět než milovat.
Žijeme v době, kdy je kvantita důležitější než kvalita.
Žijeme v době, kdy ženy hledají gentlemany a prince, ale samy se chovají vulgárně.
Žijeme v době, kdy jsou mladí předčasně dospělí a dospělí by zase chtěli vrátit mládí.
Žijeme v době, kdy lidem nezáleží ani na svém pocitu jako spíš na tom, aby byli lepší než ostatní.
Žijeme v době, kdy každý bere a nikomu se nechce dávat.
Žijeme v době, kde je všechno postavené na hlavu a ne že by mě to překvapovalo.

Jen je mi smutno.

Henna na vlasy a mé zkušenosti

25. listopadu 2012 v 15:03 | LoveShy

HENNA

Hodně lidí se mě často ptá na mé vlasy. Jak "to" dělám, že vypadají tak, jak vypadají :D. Mé vlasy jsou vlnitékudrnaté a jsou takové od přírody, jen jim dopomáhám difuzérem a přípravky podporující objem. Takže žádný zaručený recept pro rovnovlasé nemám. Ale ráda bych vám řekla mé zkušenosti a poznatky, co se barev týče.

Nikdy jsem si na celé vlasy nedala chemickou barvu a nikdy to neudělám. A jestli se někdo takhle barví a stěžuje si na kvalitu svých vlasů, tak k němu nemám slov. Už jsem teda měla na hlavě melíry, blonďaté, taky žádný zázrak a v posledních letech jsem chodila ke kadeřnici na výživné přelivy. Nejdřív tmavě hnědý, to bylo v době, kdy jsem si vlasy ještě pouze žehlila a vypadala jsem s mou bledou pletí jak smrtka (ale to mi došlo až teď zpětně). Potom jsem vyměnila kadeřnici a ta mi vlasy nabarvila na měděnou a vyfoukala do kudrnata. Po přelivu byla barva vždycky hodně sytá, ale pak se vymyla do takové žluto-hnědé a tak jsem za těch 600,- vypadala hezky prvních čtrnáct dní a po další dva měsíce mě ty vlasy štvaly. A moc jsem se v té barvě necítila, byla až moc sytá. Chtěla jsem dosáhnout zrzavé, jenže kadeřnice mi říkala, že to bych musela přímo barvit, přelivy takto syté barvy nemají.

A tak jsem se rozhodla, že zkusím hennu. Hennu, říkáte si? :D já jsem si taky říkala, co je to za blbost, vždyť se s tím tetuje, tak co s tím mají společnýho vlasy? No však, tetuje se s tím, protože henna barví. Barví tedy i vlasy. Na internetu jsem pozjišťovala, která je nejlepší, jak to chytne, jak se to nanáší, všechna rizika i výhody. Ráda zkouším nový věci, tak jsem to zkusila. A už nikdy nechci nic jinýho!

Jak na to?
Prášek z pytlíčku se smíchá s přiměřeným množství horké/teplé (nikoli vroucí) vody a míchá se, dokud z toho nemáme kaši, nejlépe konzistenci pasty. Takže s vodou opatrně, aby to nebylo moc řidké, to se s tim pak nedá nic dělat. Pořádně rozmíchat, aby tam nebylo moc hrudek. Já do toho ještě dávám celý citron (šťávu), protože to zintenzivní odstín barvy. Je také prý dobré si hennu namíchat několik hodin před aplikací a nechat odstát, opět kvůli pigmentům v ní. Ale já to nedělám, tolik času nemám :D. Hennu mi nanáší mamka, protože bych to sama asi nezvládla. Určitě je důležité si vzít rukavice, protože by vám mohli zoranžovět nehty (a to byste museli čekat půlroku, než by vám to odrostlo) a taky je dobré namazat uši a čelo mastným krémem, aby jste je neměli oranžové. Já na to teda zapomněla a nic se nestalo, šlo mi to smejt, ale raději na to upozorňuju. Nanášení je docela těžké tím, že henna má konzistenci (a barvu) bláta (upřímně, vypadá to úplně jako kraví lejno) a dělají se v ní hrudky a má tendenci zasychat a tvrdnout. Po nanesení ke kořínkům a po celé délce vlasů dám vlasy do igelitu a ručníku a nastává ta nejhorší fáze - čekání.

Čím dýl to máte na hlavě - tím je odstín hezčí, sytější. Poprvý jsem vydržela asi pět hodin. Teď to nechávám tak tři hodiny a myslím, že to úplně stačí. Ale jestli se někomu chce, nechť si to dá přes noc (aspoň nemusíte chodit s pytlíkem na hlavě jak blbečci a prostě to zaspíte). Když nastane minuta M a jde se to smejvat, je to nejvíc psycho. Henna se na hlavě zdrží zuby nehty a většinou to smejvám tak pětkrát, dokud se všechny zrníčka nevymejou. Tuna kondicionéru, hodinu rozčesávat, vyfoukat a pak voilá.. krásný voňavý vlasy! :))

Tak postup bychom měli, ale teď.. jakou hennu zvolit?
Nejdřív je důležitý si ujasnit, jestli chceme jen vlasy posílit a zregenerovat nebo jestli chceme k tomu ještě změnit odstín vlasů. Henna sama o sobě je směs bylin a její pravá barva je právě červená. A není zaručený recept, jak bude ta červená vypadat právě na vás. Blondýnka bude mít vlasy zářivě oranžovo-červený, černovlásce se budou jen lehce lesknout do červena. A nebo taky ne, je to sázka do loterie.

Pro první hennování jsem se rozhodla si objednat hennu z www.prodejbylin.cz. Tam mají na výběr dvě henny - červenou a neutrální. Obě mám vyzkoušené. Mají tam balení po 50g (36Kč), 200g (108Kč) a 1000g (450Kč). Platíte ještě poštovné 110Kč a zpravidla chodí do dvou pracovních dnů v bezva balíčku. Objednala jsem si tu červenou 200g a mamka zkusila tu neutrální. Na mé vlasy mi stačí dávka 100g a mám je středně husté, dlouhé po lopatky. Takže když si to spočítáte, jedna dávka mě vyjde na 109Kč. Mamka si dávala míň gramů, protože má hodně krátké vlasy. Henna přišla v pytlíčku a je to jemný prášek, voní to po bylinkách, jako čaj. Někomu to nemusí vonět, mě to poprvý smrdělo, ale teďka tu vůni miluju.

Podruhé jsem zašla k nám do jednoho obchodu s bylinkami a čaji a koupila si hennu značky Henné Color. Mají sedm odstínů, od zlaté blond až po černou a také neutrální a vitamínovou. Je to francouzská značka a kromě čisté henny obsahuje i další přírodní barviva, která ovlivňují její odstín (třeba oříšky). Prodávají krabičky po 100g za 136Kč. Já si koupila měděnou.

Naposledy (minulý týden) jsem vyzkoušela opět jinou značku. Bohužel si nepamatuju její přesný název, ale podařilo se mi vygooglovat obrázek oné krabičky. Koupila jsem ji opět v obchodě s bylinkami, 100g za 116Kč. Mají tři odstíny - zářivě měděnou, zařivě červenou a ohnivě červenou. Těch červených se docela bojím, tak jsem si vzala tu zářivě měděnou.

Existuje mnohem více druhů henny, ale já jsem se k nim zatím ještě nedostala. Hlavně si PROSÍM nekupujte hennu v DMku nebo Rossmannovi nebo tak, tu ne, to NENÍ henna!

Zhodnocení
1. henna z prodejbylin.cz - cena 100g/108Kč, odstín červená = výsledek barvení - vlasy byly lesklé a pevnější, voněly další tři umytí a barva zrzavo-hnědá, odstín neutrální = výsledek barvení to samé kromě barevného odstínu, vlasy neházely ani barevný odlesk, posílení a zhoustnutí vlasů, mamka byla spokojená
2. henna Henné Color - cena 100g/136Kč, odstín měděná = výsledek barvení - vlasy reagovaly stejně jako u té první, byly lesklé a pevné, voněly však asi jen jedno umytí ale barva byla mnohem intenzivnější a krásně zrzavá, odstín bezbarvá = výsledek barvení (kamarádka je tmavě blond) - posílení vlasů, vyživení, obnovený lesk, vůbec jí nechytla žádná barva ani odlesk na světle (díkybohu)
3. henna Henné ... - cena 100g/116Kč, odstín zářivě měděná, výsledek barvení - vlasy jsou o mnoho víc lesklé a pevné, konečky jsou vyživené a kořínky zdravé na pohled, voní po mnoho umytích a barva je intenzivní, na světle červeno zrzavo měděná
Všechny henny jsou skoro to samé, jen se liší tím výsledným odstínem. Cenově jsou na tom všechny podobně. Po každé henně mi vlasy voněly a byly lesklé a rostou mi opravdu šíleně rychle (co měsíc to tři centimetry). Musím ale říct, že nyní jsem nejvíc spokojená s hennou číslo 3. protože vlasy jsou lesklejší a voní víc dlouho, henna je silnější a barevný odstín mi moc vyhovuje, na světle úlně zářím! :)

+/- henny
+ vlasy jsou pevnější, protože henna je obalí, posílí a chrání'
+ vlasy jsou lesklejší, protože je henna vyživí
+ vlasy mi rostou dvakrát rychleji a zhoustly mi
+ vlasy mají krásný odstín, kterého jsem chtěla vždycky dosáhnout
+ vlasy mi krásně voní po bylinkách
+ henna je levná
+ henna se nevymývá

- henna se nevymývá (když se vám odstín nelíbí, tak máte smůlu)
- vlasy hodně rychle odrůstají a tak musím proces barvení opakovat každý měsíc, odrosty nejsou pěkné
- do tří dnů od barvení se odstín ještě mění - první den je intenzivní a po pár dnech si "sedne", trochu ztmavne
- už jsem hennovala pětkrát a čím víckrát hennuju, tím víc vlasy nenávratně tmavnou (takže spíš už jenom barvím odrostlé kořínky)
- henna se nesmí dávat dřív než aspoň dva měsíce po chemickém zásahu na vlasech, jinak může reagovat špatně (klidně i do zelena na to bacha)
- po henně opět není doporučeno chemicky barvit vlasy (ale kdo by to dělal, henna je poklad :P)


Doufám, že jsem třeba někoho navnadila nebo ukázala zas něco nového a třeba to i zkusíte a budete spokojený jako já. Hennou nic zkazit nemůžete, obzvlášť tou bezbarvou (kterou si už dali mé tři blonďaté kamarádky a mají stále blond vlasy).

Už jste někdy hennovali? Máte nějaké lepší tipy, jiné zkušenosti? :)


První hennování

Druhé hennování


A moje momentální barva :)

Je to zlý

14. listopadu 2012 v 19:27 | LoveShy |  Povídání a novinky
Ještě nedávno jsem byla nejšťastnější, protože mi všechno vycházelo. Vlastně - celej tenhle rok se úplně nejvíc povedl a myslím si, že to bude do budoucna jeden z nejlepších roků mýho života. Ať už to byly Alpy na jaře, nebo ty naše opilecký party s kamarádkama kdy jsme řádily jakkoli to šlo, má výhra objektivu, skvělý proflákaný konec školního roku, výlety do Prahy, výhra lístku na Rock for People, celý úžasný léto, sledování sestřičky jak roste, Benátská noc, pobyt na Moravě a nebo teď tři týdny ve Švédsku. A mezi tím vším desítky dalších skvělých dnů, výletů, akcí.. co se ani nedají popsat. Ano, hodně často si říkám, jak strašně moc vděčná jsem za to, co se mi stává, jaký mám život.. jaké mám štěstí a moc si toho vážím. Až teď na mě dolehla krize a já mám pocit, že mě to všechno dohnalo a že jsem úplně totálně v pytli.

Co jsem se vrátila ze Švédska, a už je to tři týdny, tak všechno hrozně letí. A je to šílený. Musíme dohánět, co jsme zameškali, plus do toho dělat to, co musíme jet normálně, plus myslet do budoucna na maturitu a makat makat makat. Nikdy jsem neměla se školou problémy, nikdy jsem se moc neučila, ale vždycky jsem to uhrála na dvojky a trojky. Ale teď? Nezvládám absolutně nic. Moje známky jsou k pláči, čtyřky a pár trojek, od shora až dolů. Každý den po škole jdu rovnou domů a sedím nad učivem až do večera, ale i to nestačí. Už mě to nebaví, jsem unavená.

Nechci si stěžovat, počítala jsem s tím, jaké to bude po příjezdu.. Ale občas uvažuju, jestli nelituju toho, že jsem někde byla. Na jednu stranu lidi, co nikam nejeli, jsou na tom hodně podobně jako já, takže ty tři týdny pryč v tom asi nehrají klíčovou roli. Bojím se maturity. Nevím, co dělat po tom. Nevím jestli VŠ nebo někam odjet. Nevím jak to všechno zvládnu a strašně bych se chtěla vrátit tak o rok dva zpátky. Jestli jste na SŠ v prváku, druháku nebo třeťáku říkám vám - neskutčně si to užívejte, protože za rok vás veškerá prdel přejde!

Maturanti? Taky se tak bojíte? Já si to zatím nepřipouštím.. ale.. bojím se.
Ti, co mají po maturitě - JAK JSTE TO SAKRA ZVLÁDLI?? :D



Švédsko - závěrečný článek, ohlédnutí se

5. listopadu 2012 v 19:51 | LoveShy |  Švédsko 2012
Tak, už jsem přes týden zpátky doma a chtěla bych napsat závěrečný článek o mé stáži ve Švédsku, abych mohla toto mé životní období uzavřít.

Díky naší škole jsem se mohla jako jedna z 18ti studentů ze školy účastnit zahraniční stáže po dobu tří týdnů. Vše začalo na jaře, kdy se strašně velké množsví čtvrťáků přihlásilo do těchto projektů a pomalu nikdo netušil, o čem je řeč. V červnu si zlomek nás ředitel zavolal do kanceláře a tak nějak vyplynulo, že jsme ti vyvolení, co jedou. Uteklo to jako voda.. obdrželi jsme obnos peněz a do světa jsme se všichni rozjeli začátkem října. Anglický Plymouth, Pinerolo v Itálii, Dolný Kubín na Slovensku, Mnichov v Německu a švédské Malmö. Já si už od začátku vybrala Švédsko a vyšlo mi to, a tak jsem nezaváhala a rozhodla se jet. My jsme jely tři - já, spolužačka Týna a učitelka. Učitelka s námi byla první dny a pak odletěla domů a nechala nás tam samotné. Bydlely jsme odděleně v rodinách a na směny se střídaly v práci. Aby jste chápali naší stíženou situaci - všichni ostatní, co jeli na stáž bydleli a většinou i pracovali společně a jeli vždycky aspoň minimálně 3.

Myslím, že jako úvod pro nezasvěcené to stačí, o všem jsem se rozepisovala ve starších článcích během mého pobytu :).

Naposledy jsem psala skoro před čtrnácti dny. Měla jsem před sebou poslední dny strávené ve Švédsku. Náš poslední pracovní den jsme s Týnou obě pracovaly najednou, protože nás o to požádali (já měla mít odpolední, ale dělala jsem s Týnou ranní) a nakonec to bylo fajn. Práce nám šla rychleji a bavilo nás to, když jsme si u toho povídaly. Ke konci směny přišel šéf s dortem, takže se tak s námi loučili. Pak jsme se dali do vyplňování papírů, co potřebujem poslat do Bruselu.. a to byla neskutečná sranda! Málem jsem u toho umřela smíchy, protože šéf s kolegou nevěděli, jak to vyplnit, tak jsme u toho dělali blbosti a hádali se.. no neskutečný :D. Přišlo na řadu loučení, objímání.. šéfova žena trochu brečela a snažila se to zamaskovat.. bylo mi taky divně, protože loučení nesnáším. Když jsme odtamtud odešly, tak pár slz ukáplo.. to bych jinak nebyla já. Odpoledne jsme šly domů a balily si, já pak šla k Týně a spolu jsme vyrazily do města někam na pivo oslavit poslední večer. Našly jsme super Scottish pub, daly jsme si výborný švédský pivo a něco k jídlu a dost dobře se bavily. Já jsem samozřejmě musela padnout do oka nějakýmu švédovi, co se na nás nalepil.. :D ale byla to strašná sranda. Domů jsme šly po půlnoci a já měla před spaním hodně slabou chvilku, protože se mi odtamtud strašně strašně nechtělo. Měla jsem rudý oči jak po trávě.

Den odjezdu.. rozloučila jsem se s rodinou, s kufrem vyrazila k Týně. Od ní jsme šly do práce se rozloučit podruhé a definitivně. Tam byli všichni nějaký smutný, ale já se vyjímečně držela! Odtamtud jsme si šly dát stejka v našem steakhousu. Rozloučily jsme se s městem, s Týny domácí a šup šup na vlak do Kodaně. V Kodani jsme byly za čtvrt hoďky, odbavily jsme se na self check-inu, nalepily si to na kufry, hodily kufry na pás a šly pod rentgen a za čtvrt hodiny už jsme seděly v letadle a už jsme vzlítaly. Bylo to hrozně rychlý. Let utekl, nad Prahou bylo hnusně, v Praze bylo hnusně, všechno bylo hnusný :D. Neměly jsme náladu se s nikym bavit a povídat si, sdělovat zážitky.. vůbec. Ten první den byl divnej. První dny celkově.. Ale člověk si zvykne na všechno. Horší je to se školou, ale to se dá ve čtvrťáku čekat.


Každopádně.. Jsem neskutečně ráda, že jsem tam byla! Co všechno mi Švédsko dalo?
  • Zážitky. Ať už osamotě nebo s Týnou, zažila jsme neskutečně moc věcí, vtipných okamžiků a situací na které nikdy nezapomenu a budu za ně vždycky ráda.
  • Místa. Poznala jsem Švédsko, jak to tam vypadá, co kde je, jak se tam žije, jak se tam nakupuje, co se dá jak sehnat a zařídit. Viděla jsem město, moře, venkov.. A k tomu jsem ještě viděla Kodaň, takže Dánsko!
  • Lidé. Potkala jsem mnoho nových lidí, hlavně v práci tedy. Všichni mě hrozně dobře brali mezi sebe a byla sranda, to mi o to víc pomohlo to tam zvládnout.
  • Práce. Dělala jsem práci, kterou bych u nás asi nedělala. I když jsem se nenanučila nic nového, tak mě to tam bavilo a jsem za to ráda. Aspoň vím, že takhle pracovat jednou nechci.
  • Zkušenosti. Ať už tedy ty pracovní nebo "běžný život". Aspoň vím, že jsem schopná být po delší dobu bez domova, rodiny, přátel a postarat se o sebe i v cizí zemi, kde nemám (skoro) nikoho. Že si nakoupím, uvařím, vyperu a zvládnu žít sama. A také jsem si zkusila cestovat mezi dvěma státy, kupovat jízdenky, letět (skoro) sama, prostě bez přítomnosti někoho, kdo by nás vodil za ručičku a jsem ráda, že vím, že i tohle není problém zvládnout.
  • Jazyk. Ne, že bych teďka jela ingliš jak rodilej mluvčí, ale určitě jsem se zase o trochu víc rozmluvila a nestydím se. A to se hodí.
  • Peníze. V neposlední řadě jsem si nemalý obnos přivezla zpátky, protože jsem šetřila.
  • Ostatní. Nafotila jsem zase kupu nových fotek a nadejchala se čerstvého vzduchu a naučila se uskromnit se a každý den nachodit několik kilometrů, vyčistila jsem si hlavu, neměla starosti, nestresovala jsem se ničím a to mi do teď zůstalo - snažím se zůstat v klidu, co nejvíce to jde.
Myslím, že zápory bych na tomhle pobytu těžko hledala. Nemoc, zranění jsem si s sebou nepřivezla, tam nebyl jedinný problém, nic jsem neztratila, já jsem nikde nezabloudila, nikdo na mě nebyl zlej, neměla jsem problém s komunikací.. Jedinné, co bylo kruté, byl návrat do reality. Týden nám dali na rozkoukání se a tento už jedem naostro, píšeme každý den dvě písemky, minimálně. Je to náročný, ale víte co? Ničeho nelituju! :))

Poslední fotky a fotky z mobilu z celých tří týdnů (aneb kdy nebyl foťák po ruce):