Smutno

11. září 2013 v 20:42 | LoveShy |  Fotočlánky - víc fotek než textu
Poslední srpnový týden a přelom září byl jeden z nejhorších zas za poslední dobu. Celé tohle léto bylo pro mě hrozný a myslela jsem, že s příchodem nového měsíce začnu nanovo a lépe, ale po*ralo se, co mohlo. Začínám z těch špatných událostí být zoufalá, protože když se něco stane tak druhý den přijde zase něco horšího. Opět se to odrazilo na mém zdraví a psychice. A co že se teda dělo?

Srovnala jsem se s pár událostma, jakože mě nikde něchtěj na brigádu a že přítel půjde k maturitě až o rok později i když už to mohl mít dávno za sebou.. Jen jedna věc mě trápí hodně a trápit ještě asi bude.

Koncem srpna, v pátek jsem se stavovala na skok u mamky a její pejsek Dusty byl venku před domem jako vždy, ale nevítal mě s radostí. Ležel na rohožce a smutně na mě koukal. Šla jsem k němu a on se snažil ke mě jít taky.. ale nefungovaly mu zadní nožky. Uplně je táhl za sebou. Mamka říkala, že prostě z ničeho nic takhle "ochrnul". Ten večer jeli na veterinu a doktor řekl, že má zvápenatělou páteř a že ochrnul. Byla nutná operace, protože jak necítil dolní část těla tak nemohl správně vylučovat a tím mu mohli začít selhávat orgány, hlavně ledviny. Museli ho vycévkovat a dali mamce na rozmyšlenou, jestli do té operace půjdou. Háček byl v tom, že operace by stála desítky tisíc a šance, že by Dustynek žil po ní kvalitní život byla 10%. V sobotu navšítívili jiného lékaře, ale rozsudek byl stejný. Večer mi mamka volala, že ta operace nemá smysl, je to mladej pes a i kdyby se operace povedla, tak aby celý život za sebou tahal zadní nožičky, to je fakt strašný. V neděli ráno mi řekla, ať se stavíme se rozloučit, že se Dusty celou noc trápil, plakal, naříkal, seděl a opíral se o přední tlapky a klepal se.. a že mu musíme prokázat "laskavost" a pomoct mu, jak umíme. Brečela jsem celý víkend, protože jsem věděla, že se tomu nevyhnem, ale nemohla jsem s tím nic dělat.. Když jsme dorazili s bráchou a přítelem k mamce, v neděli dopoledne, Dusty stále seděl ve svém pelíšku opřený o přední tlapky, klepal se a naříkal. Nic nepil nejedl a celou noc nespal, takhle tam seděl, tak byl úplně vyčerpanej. Koukal se na nás těma svýma očičkama tak strašně smutně a mě ho bylo tak strašně líto. Seděli jsme kolem něj, hladili ho a já mu slíbila, že mu bude brzy líp. Vážně úplně prosil pohledem, my s mamkou brečely, i brácha si poplakal a to je co říct. Mamky přítel Patrik říkal, že na veterinu pojedou až v sedm večer. Tak jsem mu řekla, ať se zkusí domluvit, aby tam mohli jet dřív, protože do té doby by se chudinka utrápil. Nakonec jeli asi kolem poledne, jel Patrik a můj přítel. Dali jsme Dustynkovi pusu na čelo a odjeli. Vrátili se asi za hodinu.. Měli Dustynka v krabičce, vykopali jsme na jeho oblíbeném místě v zahradě díru a dali jsme ho tam s jeho oblíbenýma hračkama a pelíškem.

Byly mu skoro čtyři roky a byl strašně hodnej, poslušnej a veselej. Vzali ho z útulku jako štěňátko a byl za všechno vděčný. Nevím proč se to muselo stát, je to tak nefér. Měl mít ještě dlouhý život a muselo to takhle dopadnout. Nejhorší bylo ho vidět smutnýho a pak rozhodnout o jeho životě, vzít a nechat ho utratit. Člověk si říká, jestli se tomu dalo nějak předejít a vyčítáme si, že jsme na něj někdy byli oškliví. Ale to nemůžem řešit, kdo mohl tušit, že jeden den běhá po zahradě, další ochrne a další den bude mít hrobeček. Je mi z toho vážně smutno, protože pejsky miluju a jsem taková, že se těžko smiřuju s tím, jaký život je. Byl to jeho osud.

Jinak, měla jsem zápis do nové školy, která mi začíná koncem září a vůbec vůbec vůbec se tam netěším. Ještěže jsem zůstala v Liberci, doma, protože teď bych nezvládla být někde pryč, všechno nový.. Taky jsem měla takovou menší brigádu a to noční inventuru v Marks&Spencer. Bylo to náročnější, v noci by člověk fakt neměl počítat svetry a ponožky, ale potom co jsem vypila Monstera tak mě to bavilo a měla jsem energii i na to běhat po eskalátorech. Usnula jsem až v půl pátý. Den na to jsem vylepovala plakáty po městě na akci od jedné kosmetické firmy. Všude mě s tím posílali někam a já byla nevyspalá, pršelo.. myslela jsem, že mě klepne. Také jsme navšítivili přitelovo prarodiče na jejich chalupě u Tanvadlu a jeho tátu (který bydlí v Praze a viděla jsem ho poprvé) s malejma sestřičkama. Hráli jsme s nima asi tři hodiny na "schovku", byla sranda, jsou rozkošný. Jo a o víkendu tu byla pouť, kterou jsem navštívila s Luczynkou. Vyšláply jsme v hroznym vedru asi kilometr dlouhej kopec :D daly jsme si kofolu co chutnala jako ředěná Jarem, spadl mi do ní brouk a seděly jsme v mraveništi. Ale viděly jsme se po dlouhé době za světla a bez alkoholu. Večer a s alkoholem jsme se viděly o týden dříve, v hospodě na pivu po roce. Jsme ostudy.





Dustynek <33 poslední dvě fotky ze srpna


S přítelem jsme se navzájem namalovali :D slušelo mu to!!!







Linda, sestřička přítele




Julie, druhá sestřička








Já a náš Enjinek





 


Komentáře

1 lost-strength lost-strength | Web | 11. září 2013 v 20:52 | Reagovat

parádní fotky :O

2 Adelaine Adelaine | Web | 11. září 2013 v 21:13 | Reagovat

Je mi líto, že se teď nemáš moc dobře a co se ti všechno děje. To s tím psem muselo být hrozný, vůbec si to nedovedu představit, achjo. No, vážně doufám, že se začneš mít lépe a že to všechno bude prostě lepší.
A jinak tvoje fotky se mi zdají v tomhle článku úplně dokonalé, nemáš nový objektiv nebo něco? Je to vážně nádhera.

3 Lauralex Lauralex | Web | 11. září 2013 v 21:35 | Reagovat

Tohle mi nedělej, já normálně brečim. Nesnášim, když umírají zvířata. Už mi umřeli dva osmáci a andulka a snášim to strašně špatně, těžko a dlouho se s tim vyrovnávám.
Bude líp, uvidíš.

A pěkný fotky. :-)

4 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 11. září 2013 v 22:06 | Reagovat

Achjo, mám slzy v očích, je mi z toho taky smutno, jak jsem si to představovala. A přiznávám, že nevím, jestli  bych byla schopná přijít na to "poslední rozloučení", protože vidět toho pejska znova takhle? To fakt nevím.. Stačilo mi, jak nám kdysi v zimě nějakým způsobem zatuhnul pes, že se skoro nemohl hýbat. Zní to divně, nevíme, co mu bylo a trvalo to jen jeden den, ale já u něj řvala jak šílená.. Takže.. je mi to celý líto, Niky, ale takhle je mu opravdu líp..
Jinak tvůj přítel je trošku borec, že se nechal zmalovat. To chce pořádný sebevědomí. :))

5 taradorizp taradorizp | E-mail | Web | 11. září 2013 v 22:50 | Reagovat

S pejskem je mi to moc líto, ale udělali jste to nejlepší, co jste mohli. (Také se nám to nedávno stalo - pořád to bolí, ale víme, že už ho nic netrápí).

Tak snad už bude jen lépe! :-)

6 LoveShy LoveShy | E-mail | Web | 12. září 2013 v 0:46 | Reagovat

[2]: Děkuji za podporu a nee, nemám žádné nové vybavení, stále můj starej dobrej Canon 1000D a 50mm :)

[3]: Já taky :( a vím.. člověk se s tím jen musí vyrovnat, časem. A děkujii

[4]: Neodpustila bych si to, kdybych tam nepřišla, nechtělo se mi tam.. ale prostě jsem musela. Chtěla jsem ho vidět, ale když jsem ho pak viděla, tak jsem si šla radši ven hrát s Vaneskou, jinak jsem hystericky brečela. Byla to bezmoc, věděla jsem, že se trápí, ale nechtěla jsem tam řvát "už jeďte" :(. A to co píšeš se stalo našemu Enjikovi taky a taky jsem se z toho mohla zbláznit. Achjo. Děkuji za podporu, věřím, že líp mu je.
A přítel rád dělá blbiny a škoda, že nemám vyfocenou sebe, jak mě namaloval on :D. Byla to sranda a musím říct, že tu hladkou pleť a dlouhý řasy chlapům závidím, s makeupem měl pleť jak miminko :D.

[5]: To je mi taky moc líto :(, ale jo, je jim líp a NÁM - mě i tobě - bude také lépe, čas to zahojí.

7 Sentencia Sentencia | Web | 12. září 2013 v 10:38 | Reagovat

Pejska je mi moc líto. Já taky tyhle věci snáším dost špatně, protože se hrozně rychle dokážu na zvíře upnout. Neumím si představit, že by se teď stalo něco mému Charliemu. Je to první mazlíček, který je vyloženě můj, bydlíme spolu, starám se o něj, spíme spolu... no radši na to nemyslet. Drž se...
To s tím špatným obdobím - nejsi první u koho to čtu. Asi na nás zase působí nadcházející podzim, či co. Taky se teď nemám nejlíp...
Jinak krásné fotečky, povedly se ti. A na té druhé ti to extrémně sluší :)

8 Veronika Veronika | E-mail | Web | 12. září 2013 v 16:24 | Reagovat

Jé  Luczynka, její blog pravidelně navštěvuji. Moc Vám to sluší! ..Fotky namalovaného přítele mě pobavily! :D  ale doopravdy mu to sluší! ;-) Já bych toho svého k něčemu takovému nepřinutila a už vůbec bych nedostala povolení fotky zveřejnit! :D ..A ta čtvrtá fotka odspodu je skvělá!!

9 Super.blog.cz Super.blog.cz | E-mail | Web | 12. září 2013 v 17:08 | Reagovat

Fajn text

10 Flor. Flor. | Web | 12. září 2013 v 18:12 | Reagovat

[9]: Ježíši, já bych za tyhle komentáře zabíjela.

Jinak je mi to moc líto, já smrt pejsků a zvířat nesu asi hůř než smrt lidí, nemůžu si pomoct. Je to strašná bezmoc, že jste nemohli prakticky nic udělat, taky jsme to tak měli s mým minulým pejskem. Ach jo, málem jsem se u toho rozbrečela, je mi toho pejska strašně líto :-( Ale tam nahoře je mu líp a vše bude ok, smrt k životu prostě patří.

Fotky jsou boží, takové kouřové stíny, luxusní. :D A tobě to sluší, jako vždycky :-)

11 Myška Myška | Web | 12. září 2013 v 20:52 | Reagovat

To s tím pejskem je mi vážně moc líto. :( Vzpomněla jsem si na ten film Marley a já, tam byl taky nemocnej,ale bylo mu něco jinýho no.. Tohle je hrozný a je divný, že se tohle stává strašný spoustě pejsků, že ochrnou kvůli něčemu na zadní packy..Nejhorší je,převzít zodpovědnost za život toho drobečka a přesvědčit se, že mu bude líp, ikdyž to člověku trhá srdce..Taky jsme měli pejska,když jsem byla malá,ale on byl starej a pak už i nemocnej a tak jsme ho taky museli nechat uspat. Tak se drž,ikdyž je to těžký. :( Jinak krásný fotky, na tý druhý Ti to moc sluší. :) Prckové jsou roztomilí a kouřový stíny se mi nikdy nepovedly hezky udělat. :(

12 •Pet!nka• •Pet!nka• | E-mail | Web | 12. září 2013 v 20:57 | Reagovat

Chápu tvůj stesk po pejskovi. Přítelovi rodiče mají dva pudlíky a jeden má nádory po celém bříšku. Už je chudinka stará a měla krásnej život, ale je mi jí hrozně líto. Operace prý cemá cenu a jde vidět, jak se ten psík trápí. A přítelova máma pořád tvdí, že je v pohodě a ještě si teď koupila nové štěně, takže se jí ani moc nevěnuje. Myslím, že má strach, že psík brzy umře.

13 Katie Katie | Web | 13. září 2013 v 12:01 | Reagovat

S Dustýnkem je li to líto :( už jsem ti to psala na fb ale prostě, tohle není vůbec fér! Něco podobného se stalo našemu kocourkovi, kdy ho babička nikam nepouštěla, venčila ho jako pejska, aby neutekl a něco ho nepřejelo... jeden den přišel jiný kocour, asi se trochu poprali, náš od něj něco chytil.. voda v žaludku.. utratit.. není to fér prostě! Tím jsem jen chtěla napsat že asi vím jaké to je..
Jinak jako práci.. mohla bych ti dohodit nějaké hostesky. Nevím jestli chtějí i do Liberce, ale mohlo by se občas něco vyloupnout.. no, víc nevím, taky s tím mám problém celkem.
Držím palce a´t si trošku užiješ zbytek září, ať je lépe! Já se do školy taky vůbec netěším.. děsí mě tam bakalářka. fuj :D

14 Super.blog.cz Super.blog.cz | 13. září 2013 v 15:29 | Reagovat

[10]: Já bych zabíjel i bez komentářů!

15 Tess Tess | Web | 13. září 2013 v 18:42 | Reagovat

téda ten klučina má delší řasy jak ja.. ts :D a ten domeček pro panenky jsem měla taky kdysi dáávno, jinak máš skvělou barvu vlasů

16 Brabikate Brabikate | Web | 13. září 2013 v 19:18 | Reagovat

Koukám, že vážně prožíváme něco podobného... Náš Miky sice prožil na psa průměrně dlouhý život, ale mohl tu být ještě déle. Když si zamiluješ jakoukoli bytost, tak žádná jiná délka života než ta nekonečná není dostatečně dlouhá...
Přeji, ať to přebolí.

17 Meggy Meggy | Web | 13. září 2013 v 22:27 | Reagovat

Ty fotky jsou pěkný.
Chápu, že je to pro tebe těžký. Teda nemám s tím zkušenosti, nikdy jsem žádný zvíře neměla, ale chápu, že pokud pro tebe byl důležitý, jsi z toho smutný. Ale takový je bohužel život. Taky vždycky blbě nesu, když se něco takovýho stane, když si dokazuju, jaký je život.
Snad se ti v nový škole bude líbit:) Držím palce.

18 Ludmilita Ludmilita | Web | 18. září 2013 v 18:12 | Reagovat

Tak, a tohto sa bojím celý čas, čo mám môjho psíka. Lea má už desať rokov ... takže sa o ňu dosť bojím.
Inak - obdivujem tvoje vlasy - sú proste úplne ooooo :D Milujem ich. A obdivujem aj to že máš vždy kopu fotiek, klobúk dole :D

19 K. K. | Web | 20. září 2013 v 13:42 | Reagovat

Niky, moc ti to sluší! Závidím ti tvé vlasy a krásný úsměv, protože to je na tobě to nejkrásnější :-)

20 Gabriella Gabriella | Web | 23. září 2013 v 13:16 | Reagovat

S pejskem mě to moc mrzí,ale zase si můžeš říkat, že už se netrápí. Já si taky říkala, jak to bude po státnicích lážo plážo a šlo to těžce z kopce.

Tak přeji ať najdeš nějakou pořádnou brigádu, ať vám to s přítelem klape a ať se ti ve škole líbí!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama