Říjen 2013

Bubliny

14. října 2013 v 21:13 | LoveShy |  Fotočlánky - víc fotek než textu
Občas jsem hodně frustrovaná tím, že nic neumím. Nebo spíš, že není nic, co bych uměla nějak vyjimečně, nadprůměrně. A občas, když jsem relativně spokojená s fotkama se to zase na čas zlepší. Také potřebujete mít aspoň malý pocit, že vám něco jde, že tu nejste zbytečně? Naplňuje vás to? A co je to?

Blíží se zima, pomalu, ale jistě, a to znamená, že frekvence mého focení se sníží a já se budu cítit špatně. Proto už teď vymejšlím, co podniknu za focení i v zimě a jelikož mám teď nového dvorního fotografa (přítele, haha), který se v tom dost lepší, tak se na fotkách budu konečně víc objevovat i já. Chudák, docela ho s focením cepuju, protože mi záleží na tom, aby to ovládal a aby ho to aspoň trochu bavilo. A jelikož mám objektiv 50mm, tak je ostření i pro mě občas těžší, natož pro někoho, kdo to drží v ruce párkrát. Občas bych se chtěla rozdvojit a nafotit se tak, jak si to představuju, protože mě nikdo nepochopí tak jak to chci :D.

Víkend byl půl na půl - sobota mega depresivní proválená doma a neděle prosluněná strávená u mamky. Slavili jsme její svátek, rozdali růžičky, dělali chlebíčky, pohráli si s Vaneskou (panejo, dyť už jí budou brzo DVA roky, určitě se tu najde několik lidí co si vzpomenou na to, jak se narodila). Nesnáším neděle večer, kdy člověk neví kam se poděl víkend a ví, že ho čeká zas podělanej tejden. A pak je pondělí, úterý, překlene se středa a když je čtvrtek tak jsem už v klidu. Pak to vlastně celý hrozně uteče a je půlka října.. a vůbec, ten čas je nějakej divnej. Kochejte se radši bublinama - je mi skoro dvacet, ale stejně bych za nima pořád lítala..



Šampion

8. října 2013 v 23:43 | LoveShy |  Fotočlánky - víc fotek než textu
Začínám se těšit na zimu, respektive na prosinec, se bude dít něco zajímavého. Už pomalu přemýšlím, co komu koupím k Vánocům a dost se na to těším, protože obdarovávám moc ráda. Říjen a listopad jsou měsíce na nic, nemám je v oblibě, protože je hnusně a neutíká to. Pár hezkých dnů se v poslední době našlo a kdyby to vydrželo, tak by to nebylo špatný.

Školu mám druhým týdnem. Studuji na ekonomické fakultě, obor mezinárodní obchod. Jsem ráda, že jsem po maturitě zůstala ve sm městě, protože zvládat tak náročnou školu, bydlet daleko od domova, být sama na koleji a zvládat to platit a zabíjet volný čas.. no to by na mě nebylo. Rozvrh nemám nejhorší, dva dny mám takový nic moc, jeden úplně skvělý, jeden průměrný a v pátek volno. Cvičení máme povinná, těch je 8 do týdne a 4 přednášky navštěvovat nemusíme. Sem tam je to roztahaný - hodina ráno, pak až po obědě, někdy zase až od odpoledne do večera. V mezerách mezi bloky stíhám jezdit domů nebo si vždycky někam zalezu s knížkou, momentálně jsem totálně začtená do Harryho Pottera (miluju). Jinak.. moc mě to tam nebaví a beru to jako zkoušku, na co mám či nemám, jak vejška vůbec chodí, jaké to je a tak. Uvidíme, jestli zvládnu postup do dalšího semestru, moc tomu nevěřím, protože máme těžkou matiku a to není můj šálek kávy. A bohužel (pro mě) je mi to docela jedno.

Flegmatik jsem jen ohledně školy, zbytek věcí řeším až až. Nejlíp mi je, když můžu večer zavřít oči a spát několik hodin a nemyslím. Rána jsou jak kdyby mi někdo do hlavy vtlouknul vše špatné, což se se mnou táhne až do večera. Někdy si hlava usmyslí, že mě nechá ještě chvíli odpočinout a ozve se až během dne. Málokdy mám úpl hezkej den, spíš vůbec. Nemůžu se soustředit na důležitý věci, protože se soustředím na své myšlenky a znervózňuje mě, že je nedokážu uhlídat. Kdo tohle nezažil, tak to nikdy nepochopí a budu pro něj vždycky magor, co má jen velkou fantazií a až moc přemýšlí. Ještěže jsou tu lidé, co mě drží a mají se mnou trpělivost. Tu teď potřebuji ze všeho nejvíc. Zkouším různý východiska a jak jsem již zjistila - sama to nezměním, ale dopovat práškama se zatím nenechám. Závidím všem, co dokážou vše hodit za hlavu a ničím se netrápit. Užívejte, protože být otrokem svýho podvědomí je na nic. A kdo máte přebytek pozitivní energie (které jsem sama vždycky měla spoustu) nebo něco na ten způsob, trochu mi ji pošlete prosím (i když pochybuju, že teď na podzim ji někdo má). Nebo mi bude pro zatím stačit, když mě neodsoudíte.

Navenek úsměv, vevnitř strach.
Jsem permanentně zavalená zmuchlanýma kapesníkama.