Prosinec 2013

"Tak zas za rok"

29. prosince 2013 v 19:00 | LoveShy |  Fotočlánky - víc fotek než textu

V poslední době prosincová témata jako "miluju advent", "náš stromeček", "jak peču dvacet druhů cukroví" vystřídalo chlubení se dárky, "tak zase za rok" a bilancování. Můj život bohužel není teď extra hustej, abych se s tématy nějak lišila. Ano ano, uteklo to všechno jak pjase a před námi celej dlouhej rok do dalších krásných Vánoc. Bylo to moc fajn, dostala jsem věci, co mě potěšily a lidé co mi je dávali věděli, co mám ráda. Nedostala jsem drahý foťáky, tablety, smartphony, notebooky a i přes to byly Vánoce hezké. Ačkoli mám notebook už skoro pět let a je to starej děda, tak funguje a to mi stačí, tak proč chtít novej. Mám čtyři roky foťák, co taky není nejnovější typ, ale nový si koupím, až si na něj vydělám. Mému telefonu budou taky brzy tři roky, ale funguje a že to není pádlo s nejnovějšíma androidama a foťákem s 12mpix, to mě netrápí. Nejsem materialista, spíš mě potěší nápad než hodnota. Hezké Vánoce jsem měla s nejlepší kamarádkou která mě zná a ví co mám ráda, s přítelem který mě překvapil hodně bohatým ježíškem, doma jsme měli fajn atmosféru a Vánoce jsem oslavila druhý den i u mamky. Takže když to shrnu, byla jsem potěšena parfémem (asi nejdražší dárek, domluvila jsem se na něm s mamkou), 4 tričky, mikinou, svetrem, třemi polštářky, řasenkou, dvěma páry bačkůrek, hrou "Pirtički", SD kartou 32GB, čepicí, ponožkami, povlečením New York, hodinkami, obrazem New York.. plus nějaké peníze od babičky. Pro mě je to strašně moc věcí a jsem za ně ráda.

Mám zase docela dost fotek - s přítelem, z oslavy Vanesky druhých narozenin, útržky z Vánoc a fotky z našeho výletu z Prahy. Praha byla moc super, nakoupili jsme v Palladiu super věci ve slevách (Conversky za 390,- really?) a byla jsem poprvé v Subway na kuře Teryaki, dala jsem si po dlouhý době Starbucks - double Toffee nut latte se šlechačkou do toho největšího kelímku, byla jsem na hradě, rebelčila v metru, brečela v metru a byla nasraná, že v Student Agency nefungovaly televize.

Snažila jsem se být v dobré náladě, ale stále je to pro mě těžký. Abych se přiznala, skončila jsem ve škole a od dalšího semestru už nejsem student. Nevím co k tomu víc říct, asi jen že jsem za to rozhodnutí ráda, jen mi dělá vrásky, co bude. Rozhodla jsem se to ale dořešit až po Novém roce. Stále mě pronásledují úzkosti, někdy sotva znatelné, někdy tak hrozné, že nedokážu přestat brečet. Myslela jsem, že mé milované Vánoce a domácí pohoda mě hodí do klidu, ale opak byl pravdou. Byla jsem nějaká nervózní a smutná. Je nepříjemný mít špatnou náladu bez jakékoli příčiny, člověku je mizerně, prázdno, pociťuje takovou beznaděj. Po kapsách nosím Xanax a přemlouvám se, abych si ho nebrala. Skoro vždy se mi to daří a já se chválím, že jsem to překonala. Někdy se ráno probudím a celý den to v sobě mám, snažím se normálně fungovat a smát se, ale večer jsem z toho přemáhání se úplně vyčerpaná. Někdy zase ráno, když jsem u přítele, hmatám vedle sebe, abych ho políbila a v objetí spíme ještě dál, dáme si pak snídani a strávíme společné dopoledne, uvaříme oběd a já jsem naprosto v pohodě jako normální člověk. A potom, další den, stejný scénář, ale já jsem už od rána úplně v háji. Chci tím říct, že nikdy nevím, jak mi bude a pořád se to mění. Občas si říkám - skončí to někdy? Ale většinu času se snažím být pevně, pevně přesvědčená, že jo, že to prostě zvládnu.

Jak jste si užili Vánoce? Jaké máte rádi dárky? V jakém rozpoložení se nacházíte? Máte nějaké vnitřní démony? Jak s nimi bojujete?



Už nikdy nepeču cukroví

12. prosince 2013 v 21:24 | LoveShy |  Fotočlánky - víc fotek než textu
Grr. Momentálně jsem, jak by řekli amíci, "pissed". A proč o tom nenapsat, že.

Letos jsem se na Vánoce začala těšit hodně brzy, upnula jsem se na ně a rozhodla se dělat věci pro mě nové a nevyzkoušené. Jeden telefonát a dvě Hery mi zajistili baking party u babičky. Ono dopoledne přede mě na stůl hodila všechny suroviny, digitální váhu a jela si to svý u plotny. Na programu byly mé nejoblíbenější "medvědí tlapky" nebo také "pracny". Bála jsem se, protože - ač se v kuchyni pohybuji často - s pečením jsem si ještě nepotykala. Navíc - pokavaď mi příprava pokrmu obvykle trvá mnohonásobně dýl než jeho konzumace, jsem otrávená. Trochu to přeháním samozřejmě, ale řekněme, že to není moje parketa. A tak jsem se dala do vážení a raději jsem vše zvážila několikrát. No jo, holt to nemám v oku a bojím se, že to pokazím a ty suroviny padnou k ničemu. Když jsem tu směs hnětla rukama a začalo to vypadat, jako těsto, zaradovala jsem se. Nacpala jsem to do formiček a za patnáct minut bylo upečeno. První várka. Takhle se to opakovalo ještě pětkrát - aby ne, když jsme dělaly ze dvou dávek. A byly výborný. Ještě pocukrovat a naskládat do krabičky. Spíš teda krabice. Odpoledne jsem tu celou bednu táhla dvouma autobusama a doma schovala do chladu v ložnici. Byla jsem pyšná, že to vlastně v pohodě zvládnu a že se troubě už vyhýbat nemusím. Dva dny jsem je nechala uležet a dnes ráno jsem jich pár vyskládala na talíř do obýváku, aby si tatínek sem tam uzobnul. Haha no. Přišla jsem večer domů a zbyly jen drobky. A v krabici taktéž. Dobrý, lichotí mi, že to někomu chutná, že po tom nikdo nemá křeče v břiše a průjem.. ale ksakru, to to nemohlo vydržet aspoň týden? Jsem opět otrávená a bez jakékoliv motivace stát ještě někdy tři hodiny v kuchyni, mít za nehtama hnědý těsto a cukr až za ušima.

Ale snažím se být co nejvíc v pohodě, protože nikoho nezajímá, jak je vám hrozně. Jo.. jak já se každý den vytáčím nad přecpanými autobusy a bezohlednými lidmi a nad nákupním centrem plným nákupních maniaků a debilním počasím. Ale nenechám si zkazit Vánoce jenom proto, že lidi blázněj a že "je to hrozně komerční svátek". Názory jako "nejsem věřící, tak to nebudu dodržovat" nebo "je to stejně jenom o dárkách" a "lidi by na sebe měli být hodný celej rok, ne jen dvacátýhočtvrtýho" jsou mi nějak ukradený. V tomhle ohledu jsem za to, že jaký si to uděláš, takový to máš. Pro mě Vánoce o dárkách nejsou, já nepotřebuju nic velkýho a drahýho, stačí mi u stromečku být mile překvapená. Sama nedávám blbiny, ale podle mě hezké věci, které mi nezruinují konto, ale potěší a jsou na míru dotyčného. Dávám si na tom záležet, moc ráda obdarovávám. Taky jsem ráda, že je volno a že venku obvykle sněží, doma je útulno, zapálím svíčku, dám si voňavej čaj, navlíknu moje podkolenky se sobíkama a dělám co je mi milé. Každý den otevřu okýnko v kalendáři (to budu dělat asi až do čtyřiceti), jedem pořídit borovičku, vytáhnem ze sklepa krabici s nápisem "Vánoce", upeču cukroví, podívám se do nazdobený Prahy na trhy, zabalím dárky (což mě tuze baví). O svátcích máme už ty svý tradice, kdy ráno s bráchou zdobíme stromek, koukáme na chobotničky, odpoledne jdem k babičce a večer čekáme na Ježíška. A i ve svých skoro dvaceti se nemůžu dočkat, až taťka po večeři odejde z kuchyně a za pár minut "Ježíšek" zazvoní na zvonek a my jdem do obýváku. Okno je otevřené a taťka se nás snaží přesvědčit, že Ježíšek zrovna odletěl. Rok co rok je to stejné, ale já to mám moc ráda. Prosinec je pro mě období, kdy mi nevadí dělat pořád to stejné, protože se na to vždycky těšim. A myslím si, že člověk by měl mít určitý stereotyp a něco, na co se bude těšit. Ale jak říkám - každej si to udělá, jak chce :)