Leden 2014

Mobilomanie

25. ledna 2014 v 21:36 | LoveShy |  Fotočlánky - víc fotek než textu
Mobilem se mi častokrát daří zachytit ty nejlepší chvilky a okamžiky. Jak by taky ne, když ho mám pořád v kapse u sebe. Kolikrát by se mi hodilo mít ho u sebe, takových věcí co kolem vidím den co den. Jsem teď v zimě bohužel líná sebou tahat zrcadlovku, ten foťák zabírá místo, je těžkej, překáží když někam jdu, bojím se, že ho někdo ukradne, je to přítež.. Naproti tomu mobil prostě vytáhnu z kapsy, šup šup a je to vyfocený. A na jednu stranu, vyfotit něco pěknýho mobilem je fuška. Tam nejde spolíhat na dokonalé technické parametry, ale jde o nápad. Někdy je i kouzlo v tom, že ta fotka není tak kvalitní a je zajímavá kompozice, atmosféra..

Telefonem fotím skoro pořád, není snad den, co bych jím něco nevyfotila. Je to moje závislost, pořád kolem sebe něco zajímavého vidím, oblohu, stromy, lidi.. Často přidávám fotky na instagram. Je to dost návyková aplikace a já jsem tam rok a mám téměř dvě stě fotek. Snažím se tam nepřidávat blbiny, i když to je hodně subjektivní. Prostě mě baví sdílet se světem, s přáteli fotky, co jsem vyfotila v reálném čase, k tomu přidat vlastní myšlenku, popisky nebo to nechat prázdné, ať si myslí kdo chce co chce. Pro mě fotka znamená hodně, vyjádří mnohdy víc než slova a o to se snažím. Neberu to jako fofografii na vysoké úrovni, z uměleckého hlediska to není nic moc. Navíc nemám ráda holky typu "attention whores", které tam dávají každý den svojí fotku a napíšou k tomu popisky "hot, body, me, sexy, cute, smile" a úchyláci z celého světa se seběhnou a "lajkujou" jak o život. Mě ani nejde o počet lidí, kterým se to bude líbit.. je to jen prostě druh mého sebevyjádření.

Co k mému sebevyjádření nepatří je "front camera" aneb foťák vepředu, který zapínám častěji než je třeba :D. Nový telefon mám krátce, doteď jsem foťák vepředu neměla a od té doby. co ho mám, jsem jak magor. Je to prostě jak zrcadlo. Ne, že bych byla takový narcis a pořád se prohlížela a fotila, nejčastěji v něm dělám ksichty a blbiny. Berte to jako "odpočinkový" článek.

Co vy, fotíte mobilem? Pořizujete slušné fotky? :)

VÝTAŽEK Z MÉHO INSTAGRAMU

Táto, máme tattoo!

23. ledna 2014 v 20:16 | LoveShy |  Fotočlánky - víc fotek než textu
Jo, uznávám, že nadpis článku je slabší, ale vyjadřuje přesně to, co chci napsat :D.

Poslední dny se nesou docela v dobrém duchu, musím říct, že až na občasné stavy je to v poslední době fajn. A velkou pravdou je to, že si za to můžu sama. Všechno je prostě o tom, jak si to člověk zařídí. Rozhodla jsem se totiž, že tenhle rok bude FAJN. Nechci říct, že bude skvělej, protože to bych chtěla moc, ale chci ho mít fajn. Chci ho mít lepší než loňský rok a chci, abych dělala věci, co mi budou dělat radost. Začala jsem se překonávat, například minulý týden jsem se každý den s někým sešla a strávila s ním dopo/odpoledne. No jo, pro mě je to úspěch a mám z toho velkou radost, že to zvládnu. Také máme s přítelem novou tradici a chodíme pravidelně na kafe, třeba "preso s mlíkem", vždycky si u toho skvěle popovídáme. Btw viděli jste film "Vlk z Wallstreet"? Miluju DiCapria, je to bůh :D.

Sháním práci, do konce února jsem ještě student, takže na to mám ještě čas. Je to ale bída, oni fakt nekecali, když říkali, že je to s tou nezaměstnaností šílený. 600.000 lidí je bez práce? To je hrozný. A oni fakt všude chtěj praxi v oboru. Bez praxe mě zatím vezmou do Tesca za pokladnu. Ne, že bych tím pohrdala, ale přijde mi smutný, že jen s maturitou (z ekonomky) nemám šanci tu praxi ani nikde získat, rozkoukat se ve svém oboru. Příští týden mám ale pohovor a budu ještě hledat a hledat, protože Tesco beru jako poslední možnost, fakt se mi tam úplně nechce za ty peníze.

Minulé pondělí jsem si s kamarádkou nechala propíchnout ucho (druhou náušnici). Chtěly jsme to už dlouho a místo neustálého opakování, že to NĚKDY uděláme jsme se prostě sebraly a udělaly to. Držely jsme se za ruku, ale bylo to rychlý, že jsme se ani nestihly bát a teď mámě obě v uchu kroužek a vypadáme jak pirátky, protože jiný náušnice z chronický oceli nemám.

Tohle pondělí, přesně týden od té náušnice jsme šli s přítelem na tetování. No jo, taťka si ze mě dělá srandu, že mám opožděnou pubertu, ale opravdu teď nic nedoháním ani si nechci nic dokázat :D. Prostě se to nějak sešlo, dvě věci, které jsem chtěla dlouho a nemohla jsem se k nim dokopat. Taky u vás polovina, ne-li většina věcí troskotá na "Jojo, někdy to udělám.."? Rozhodla jsem se prostě věci dělat impulzivně. Chci se s někým sejít? Tak prostě vezmu mobil a napíšu, protože když to neudělám hned, tak začnu přemýšlet nad pro a proti a že se mi vlastně nechce a blabla. No nic, tetování. Mám víc nápadů, co bych si ještě chtěla nechat zvěčnit, teď došlo na tento motiv. Abych to vysvětlila - miluju New York, už od malička co vnímám svět, od té doby co jsem viděla "Sám doma" a milion dalších filmů. Je to moje vysněný město, město obchodů, peněz, kultury, jazyků, jídla.. Je tak velké a různorodé, je tam všechno, plní se tam a troskotají sny. Je tam pořád co dělat, je tam ruch a tolik lidí k poznání, tolik možností. Nemohla bych tam žít pořád, přírodu a klid mám taky ráda, ale podívat se tam chci a ne jen jednou. Miluju to město a kdo mě zná to může potvrdit. Můj přítel to má stejně, chceme tam jet as soon as possible spolu, i když on už tam před rokem a půl byl.

Chtěli jsme si udělat něco stejného, co nám bude navzájem připomínat toho druhého, uplynulý rok, který byl pro oba těžký a společně jsme ho zvládli. Naší společnou vášní je New York, jeho symbolem jsou mrakodrapy, neboli "skyline", mrakodrapy jsou silné, betonové, stavěné na pevných základech. Navíc máme rádi písničku "Empire State of Mind" a samotná budova "Empire State" je pro mě úžasná. Je to taky netypický a o to nám šlo. Návrh jsem si dělala sama a šikovná tatérka ho jen vylepšila stínováním, takže mi naše tetování připomínají princip "jing&jang", protiklady. Jsem strašně moc spokojená a pořád se na to dívám a jsem šťastná, že se na to budu dívat pořád a pořád. A je mi jedno, jestli se to někomu nelíbí. Kdyby to někoho zajímalo - jo, bolelo to, tetování prostě bolí, ale není to nic, co by se nedalo přežít. Teď to svědí jako čert, jinak v pohodě. Už když mi poprvý zaryla jehlou pod kůži jsem věděla, že to budu chtít zas :D. Až budou peníze teda. Pokud seženu práci..



"Na něco se umřít musí" ?

14. ledna 2014 v 20:26 | LoveShy
Dneska bych ráda otevřela takové hodně diskutované téma. V poslední době nad tím dost přemýšlím a moc mě zajímá názor ostatních. Jsem ráda, že mám blog a mohu se bez potíží zeptat širokého okruhu lidí. Jedna z mnoha dalších výhod.

A teď k věci. Zajímá mě váš názor na cigarety. V dnešní době tak moc rozšířená věc, že nikoho už nepřekvapí, když tu malou bílou věcičku drží v ruce třeba děti ze základky. Zkusí to snad každý - někdo mámě ukradne z kabelky a dá si potají za barákem, někoho na to navedou kámoši.. ale je málo lidí, co to aspoň nezkusili. První cigareta přináší smíšený pocity a lidi se po ní rozdělí na dvě skupiny - pro někoho to prvním pokusem končí, někdo v tom dále pokračuje. A jen tak toho asi nenechá.

Mě cigarety vadí z pár důvodů. Samozřejmě nejsou zdravé a já jako astmatik bych si nedovolila záměrně si plíce zanášet tím fuj co v tom je, ALE myslím si, že do sebe dáváme mnohem víc dalších hnusných věcí (léky, jídlo, vzduch co dýcháme..), že příležitostná cigaretka je pro člověka zanedbatelná. Tím se ale nemění to, že já se jim vyhýbám (až na nevyhnutelné pasivní kouření). Další věc je ta, že to leze do peněz, hlavně když dá někdo krabičku denně. A i když někdo kouří míň, tak i tak mi to přijde zbytečný výdaj. Ale je to o prioritách - pro někoho je zbytečný výdaj třeba kvalitní potravina nebo hezké oblečení. A zbytečný výdaj mi to přijde pro to, že jsou pro mě cigarety zbytečná věc, která člověku vlastně nic nedá. Moc se mi nelíbí když jde ženská po ulici a kolem ní je oblak kouře. A nelíbí se mi to vlastně ani u chlapů a je škoda, že kouří mladý a i děti. Nevím jak to vysvětlit, přijde mi to takový vulgární si zapálit na ulici, jít s tím po městě. Člověku smrdí prsty, vlasy, oblečení.. smrdí mu strašně moc z pusy a když se to všechno snaží překrýt vůní/žvýkačkou, tak to má snad ještě horší efekt. Vždycky přemýšlím o tom, proč ten dotyčný kouří. Z vlastní vůle? Nebo v patnácti začal s kámošema po škole a závislost se ho drží do teď?

Jistě, že většinu lidí strhne parta, dělá to každej, tak je pak trapný nekouřit. Na cigaretách se mi nelíbí to, že to lidem vlastně ani nechutná, ale tělo po tom touží. Je to závislost a ne moc hezká. Nelíbí se mi to, že to lidi dělaj už ze zvyku a nedokážou se toho vzdát. Je to taková slabost dotyčného. Ale je mi to vlastně jedno - ať si kouří kdo chce co chce, nejsem takový ten člověk co by demostroval za nekuřácké restaurace a na zastávkách nutila lidi to típat. Mě taky nikdo neříká, jak mám žít. Na druhou stranu musím přiznat jednu věc co mi nevadí. Mám ráda věci, co vypadají na pohled dobře i když třeba dobré nejsou. Tím, že ráda fotím, tak takové věci vyhledávám a všímám si jich. Je to prostě na jednu stranu stylový. Potáhnutí, vypuštění kouře z pusy, držení cigarety.. ten požitek z toho, nic víc. Stačí mi u toho sledovat člověka, jedna cigareta a stačí. Nevadí mi kouření, kdy si člověk dá opravdu jen příležitostně, večer, k posezení s alkoholem. Beztak když sedíte zakouřené hospodě toho nadýcháte dost. Nevadí mi, když si někdo dá na chuť, jednu dvě při nějaké příležitosti, NE když to bere jako každodenní rutinu (to už je pak prostě hnusný). Doufám, že pochopíte, co tím chci říct a že si nechci protiřečit. Ještě míň mi vadí doutníky, ty jsou úplně spojené s takovým "rituálem", nešlukují se, voní mi a chutnají. Člověk si je vychutnává několik (desítek) minut, k nim patří dobré pití a hlavně si je nikdo nedá každý den několikrát. To mi opravdu nějak nevadí. A upřímně, trochu (víc) mi imponují "bad boys" a tohle to jenom umocňuje.

Já pocházím z nekuřácké rodiny sportovců a tak jsem nějak zvyklá se k tomu stavět takhle. Ale jak vidíte, mám k tomu neutrální přístup, protože každý má asi nějakou svojí "drogu" a každý má k tomu své důvody. Ta má čokoládu, ten má vodku, ta je shopaholik, ta má sex, ten má svoji dávku heroinu a já zoloft. Takže zas nebuďme puritáni a sem tam si dopřejme co máme rádi a co nám zpříjemňuje mnohdy těžkou cestu životem (ale s mírou).

Kdyby jsme občas neudělali něco co se nesmí, tak si v životě neužijem žádnou srandu, že jo :)


Fakta o mě?

5. ledna 2014 v 19:52 | LoveShy |  Povídání a novinky
Tak jsem byla taky "nominovaná" na tento "řetězák" co už dlouho koluje po blozích. Já takový věci moc ráda nemám a většinou mě to míjí, ale v poslední době dávám články na stejný brdo, tak ať je změna :).

Stručná a jednoduchá pravidla:
• prásknout na sebe 10 věcí
• odpovědět na 10 otázek od blogera, který tě nominoval (Elle z me-naive.blog.cz)
• vymyslet dalších 10 otázek a nominovat další blogery