Květen 2014

Co oči nevidí..

25. května 2014 v 22:47 | LoveShy |  Fotočlánky - víc fotek než textu
Nevím, čí ústa jako první vypustila větu, že maturita je zkouška dospělosti. Nesouhlasím.

V úterý to bude rok, co to mám za sebou. Maturita pro mě byla strašák už od základky - učila jsem se, bála, stresovala.. a nakonec to bylo hned za mnou a já zjistila, že na tom vůbec nic nebylo. Že to byl opravdu jen ten strach z neznámého a tlak ze všech stran. Těšila jsem se, že až to budu mít hotový, spadne ze mě kámen a všechno bude najednou super. Pamatuji si, jak mi maturitní komise řekla známky a pogratulovali mi, všichni byli dojatí. Sešla jsem schody, vyšla ven - vím, že ten den hodně pršelo. Běžela jsem domů, psala jsem SMSky. A ten kámen ani nějak nespadnul, byla jsem ráda, to ano.. ale asi jsem čekala větší úlevu. Vlastně nevím, co jsem čekala, asi že najednou budu vědět, co chci v životě dělat. Nepřipadala jsem si spokojeně, že jsem něčeho dosáhla. Přišlo mi to až moc jednoduché, skoro každý to u nás zvládnul a kdo ne, tak propadl nervozitě. Co tedy maturita znamená, když je tak jednoduché ji udělat a není úplně tak odrazem našich znalostí. Proč je to zkouška dospělosti?

Poslední rok od maturity mi dost otevřel oči. Zjistila jsem věci v praxi, které se ve škole neučí. Třeba že maturita nemá velkou váhu. Máte ji v životopise a můžete být geniální, ale stejně tak Jarda Nováků ji tam má taky a to prolezl tak tak se čtyřkama. Myslím, že každý se hodí pro úplně jiné povolání a má jiné schopnosti a dovednosti, ale to už životopis nepoví. Maturita je stupeň vzdělání, který nezohledňuje individuální hodnoty, ale vycucne všechny se stejným statusem. Takže můj potenciální zaměstnavatel se nikdy nedozví mé jiné přednosti, kromě toho, že mám středoškolské vzdělání. Jsem zaškatulkovaná a myslím, že maturita je skoro všem stejně ukradená.. kdybych tam měla napsáno "Bradavická škola čar a kouzel" tak si toho nikdo nevšimne. Jo, hledaj hlavně praxi, ale když viděj můj věk tak nikomu nedojde, že praxi nemůžu ve dvaceti mít. Co by se se mnou někdo piplal, chtěj už někoho zkušenýho.

Ve škole mě toho naučili hodně, ale ne to, jak se připravit na život po ní. Zkouška dospělosti neznamená se naučit několik desítek otázek a odvykládat je během patnácti minut. Ty pravé zkoušky přijdou potom. Návštěvy úřadů, pojišťoven a bank. Sehnání si svého prvního bydlení, opuštění rodičů, první pořádná práce a s ní i finanční nezávislost. Vážný vztah s partnerem, plánování rodiny do budoucna. Po maturitě přichází spousta změn, ten pravej život bez vodění za ručičku. A všechny tyhle věci přijdou najednou a ve dvaceti se vyrovnávat s tolika změnama není lehký. Aspoň pro mě ne, když si nejsem vůbec jistá, co chci. Poslední rok pro mě byl plný kopanců a pádů a vůbec jsem netušila, že bude probíhat takto. Ale jsem o dost moudřejší než když jsem měla těsně po maturitě a i když mi teď do životopisu jen tak něco nepřibyde tak doufám, že v těch všech dalších zkouškách dospělosti obstojím, protože ty jsou pro mě teď nejdůležitější.