Listopad 2015

Nový start

16. listopadu 2015 v 18:59 | LoveShy |  Fotočlánky - víc fotek než textu
Když jsem si dnes sedla k počítači a otevřela administraci svého blogu, připadala jsem si tu jako na návštěvě. Tohle místo bylo poslední roky mé milované území a je strašlivý nezvyk teď cvakat do klávesnice něco rozumného. Blog ale miluju a miluju sem psát a vkládat fotky, sdílet střípky svého života s ostatními. A více než před rokem jsem bohužel odešla a nechala jsem to tu ležet. Přišla jsem o členství v AK, přišla jsem určitě o trpělivost mnoha mých věrných čtenářů a přibylo mi tu několik desítek spam-komentářů s nabídkou koupě viagry. Blog měl posledních deset měsíců prázdniny a ráda bych se k němu nějakým způsobem vrátila. Jestli tu budu sama, to se uvidí.

Poslední článek datuje start mé nové životní etapy, která stále trvá a snad jen tak neskončí. Všechno se u mě tak nějak od základu změnilo. Našla jsem si stálou práci, a tak si od dvaceti let už zkouším to, co mě čeká do konce života, nejspíš. Práci mám skvělou a nemůžu si stěžovat, trochu mě to rozmazlilo, že až tam jednou nebudu, tak to bude pěkný skok dolů. Dělám pro jednu šikovnou švadlenku, která má vlastní oděvní značku a šije sukně a další věci pro ženy. Já fotím zboží, vkládám na e-shop, vyřizuji emaily a objednávky, balím balíčky a posílám je. Je to moc fajn práce, kde jsem už více než rok, tak kdo ví, co bude dál. Školu zatím vůbec nemám v plánu, a je mi úplně jasné, že čím déle po maturitě budu mít, tím horší to bude. Ale proč tyto věci nenechat osudu :).

Také už přes půl roku bydlím bez rodičů. V červnu jsme s přítelem rozhodli začít válčit v jednom bytě. Chtěli jsme se poznat už z kraje vztahu, dojížděli jsme za sebou 50km a času stráveného spolu moc nebylo. Sice je teď ten život spíš o počítání výplat a bilancováním mezi "já chci" a "můžeme si to dovolit". Také se motáme v tom, kdy pojedeme na nákup, komu se (ne)chce vytřít, kdo sakra nechal tu roličku na záchodě a co budeme sakra vařit. Občas tu lítají drsný slova nebo taky vařený brambory, ale to tak bývá, když se sejdou dva choleričtí vodnáři. Většinu času se ale snažíme si to tu zvelebovat a vymýšlet, co hezkého spolu podniknem. Máme konečně své soukromí, kde za dveřmi nestojí rodiče nebo sourozenci. Můžeme už něco budovat a jsme si blíž než kdy jindy. Ve skutečnosti jsou pak věci jako nákup a roličky od toaleťáku ty věci, co dělají společné soužití tím nejlepším a neměnila bych.

Mám skvělého kluka, chlapa, muže.. Je to můj skvělý přítel, parťák, milenec, opatrovatel. Je to můj praštěný starší klon v pánském provedení. Umí mi dodat skvělý pocit bezpečí a jistoty, vím, že spolu všchno zvládneme. Držíme se ve všem navzájem a zatím se nám daří být bok po boku už něco málo přes rok. Nechceme toho moc, máme jen jeden plán, za to ale opravdu hodně velký. Chceme být šťastný, co nejdýl to půjde.

Dole pár fotek, výtah za uplynulý rok. Dětičky rostou, my stárneme a tloustneme.. Snad se brzy zase ozvu. :))