Prosinec 2015

Letošní poslední :)

23. prosince 2015 v 20:31 | LoveShy |  Fotočlánky - víc fotek než textu
Letošní prosinec, co se týče své hektičnosti, stál opravdu za to. Myslela jsem si bůhvíco, když jsem neustále odkládala pečení cukroví na později a tu horu prádla na žehlení jsem v ložnici akorát týdny přehazovala sem a tam.. V práci se postupem měsíce tlak zvyšoval a zvyšoval, přidaly se nákupy dárků a já zjistila, že jsem na tom s časem dost bledě. Cukroví jsem nakonec jeden den pekla až skoro do půlnoci a čisté oblečení jsme si asi měsíc tahali rovnou z koše. A víc než kdy jindy jsem si uvědomila, jak mě cizí lidi neskutečně vytáčejí.

Dnes a denně se setkávám s lidskou debilitou v práci. Lidi nechápou, že zázraky se nedějí na počkání a už vůbec ne s přístupem "já chci, tak to udělejte". Někteří jsou tak sobečtí, že očekávají odpověď na e-mail i v sobotu večer či v neděli ráno a když se jí nedočkají, tak zběsile volají a nadávají do telefonu, co si to jako dovolujeme. Naštěstí mě nikdo nevolá, ale mé šefové ano. Žádná slova prosím ani děkuji.. všechno automaticky. Na druhou stranu těch pozitivních lidí je mnohem víc, ale vždy člověku v hlavě utkví to špatné.

Dalším skvělou věcí z mé truhly nápadů bylo jet do Drážďan. Jupíí. Těšila jsem se už měsíc dopředu a nakonec se vlastně vůbec nehodilo jet. Víkend před tím jsem byla celý na Dyzajn marketu v Praze jako prodejce, a tak jsem jela přes spoustu pracovních dní bez víkendu. Do Německa jsme jeli tuto sobotu brzy ráno autobusem, takže jsem v tu chvíli spíš toužila po posteli a konečně nicnedělání (navíc tu pořád strašilo to prádlo). Nuže, jelo se.

Po prvních minutách jízdy jsme zjistili, že máme (jak jinak) to nejlepší místo v autobuse. Naprostí účastníci zájezdu. Přes uličku seděla paní se svou matkou - mladší paní naprostá buranka, sprostá jak dlaždič a neskutečně hlasitá (matinka o nic lepší). Za námi seděli její dva synové, které neoslovovala jinak než "mentále" a "debile". Pořád je peskovala, i když neměla důvod, poté si je začala fotit na facebook - samozřejmě s bleskem a asi na pětkrát. V sedm ráno to bylo naprosto příjemné. O pár chvil později si nezapomněla vyndat své cibulí hojně obložené řízky v chlebu a napomínala debila a mentála, ať to žerou normálně. Po dvou hodinách jízdy pauza na čůrání a zbylou hodinu do cílové destinace naše průvodkyně mluvila a mluvila do reproduktoru o všem možném a nemožném týkající se Drážďan. Skrz hrající sluchátka jsem občas zaslechla úryvky jejího vyprávění a jen přemýšlela, jak tu ženskou vypnout.

Osm hodin volného času v Drážďanech je dlouhá doba a i když jsem tam už byla, tak jsem nevěděla, jak ten čas zabít (a nezabít ty lidi tam). Nekomentuju ty stoupající ceny jídla a pití, ale zoufalost situace kolem toalet musím. Všude vždy hledám záchody (ženská no) a tady ty kilometrové fronty na záchod, kde musíte zaplatit 6€, to bylo něco. Přijde mi to strašně nefér, takhle lidi vydírat a vybírat za WC víc než stojí třeba svařák. Když nemáme nikdo na výběr. S množstvím lidí jsem počítala, ale s tímhle tedy ne. A slavný Primark? Tak to je vůbec české šílenství.. Zavedla mě tam zvědavost, ale jestli tam ještě někdy pojedu, tak lehce napitá, protože je to masakr.

Osm hodin jsme tedy zabili převážně hledáním záchodu, ale uteklo to, bylo krásně (15°C, pche, Weihnachten jak vyšitý), trhy jsou také krásné, svařák výborný (zachutnal mi ten bílý), trdelník obří, výhled z ruského kola parádní. Přesto jsme byli šťastný, když jsme nasedli do našeho autobusu Čedok a razili zase zpět domov. Pomyslnou třešničku na dortu celého dne tvořil ponožkový odér debila a mentála, co se za námi zuli a vytuhli. Průvodkyně naštěstí už neměla co říct. Tak za rok zas!

Moc moc všem děkuju za reakce k minulému článku! Strašně si vážím toho, že tu se mnou po takové době jste a nezanevřeli jste na mě. :))) Krásné Vánoce všem! <3