Fotočlánky - víc fotek než textu

Smutno

11. září 2013 v 20:42 | LoveShy
Poslední srpnový týden a přelom září byl jeden z nejhorších zas za poslední dobu. Celé tohle léto bylo pro mě hrozný a myslela jsem, že s příchodem nového měsíce začnu nanovo a lépe, ale po*ralo se, co mohlo. Začínám z těch špatných událostí být zoufalá, protože když se něco stane tak druhý den přijde zase něco horšího. Opět se to odrazilo na mém zdraví a psychice. A co že se teda dělo?

Srovnala jsem se s pár událostma, jakože mě nikde něchtěj na brigádu a že přítel půjde k maturitě až o rok později i když už to mohl mít dávno za sebou.. Jen jedna věc mě trápí hodně a trápit ještě asi bude.

Koncem srpna, v pátek jsem se stavovala na skok u mamky a její pejsek Dusty byl venku před domem jako vždy, ale nevítal mě s radostí. Ležel na rohožce a smutně na mě koukal. Šla jsem k němu a on se snažil ke mě jít taky.. ale nefungovaly mu zadní nožky. Uplně je táhl za sebou. Mamka říkala, že prostě z ničeho nic takhle "ochrnul". Ten večer jeli na veterinu a doktor řekl, že má zvápenatělou páteř a že ochrnul. Byla nutná operace, protože jak necítil dolní část těla tak nemohl správně vylučovat a tím mu mohli začít selhávat orgány, hlavně ledviny. Museli ho vycévkovat a dali mamce na rozmyšlenou, jestli do té operace půjdou. Háček byl v tom, že operace by stála desítky tisíc a šance, že by Dustynek žil po ní kvalitní život byla 10%. V sobotu navšítívili jiného lékaře, ale rozsudek byl stejný. Večer mi mamka volala, že ta operace nemá smysl, je to mladej pes a i kdyby se operace povedla, tak aby celý život za sebou tahal zadní nožičky, to je fakt strašný. V neděli ráno mi řekla, ať se stavíme se rozloučit, že se Dusty celou noc trápil, plakal, naříkal, seděl a opíral se o přední tlapky a klepal se.. a že mu musíme prokázat "laskavost" a pomoct mu, jak umíme. Brečela jsem celý víkend, protože jsem věděla, že se tomu nevyhnem, ale nemohla jsem s tím nic dělat.. Když jsme dorazili s bráchou a přítelem k mamce, v neděli dopoledne, Dusty stále seděl ve svém pelíšku opřený o přední tlapky, klepal se a naříkal. Nic nepil nejedl a celou noc nespal, takhle tam seděl, tak byl úplně vyčerpanej. Koukal se na nás těma svýma očičkama tak strašně smutně a mě ho bylo tak strašně líto. Seděli jsme kolem něj, hladili ho a já mu slíbila, že mu bude brzy líp. Vážně úplně prosil pohledem, my s mamkou brečely, i brácha si poplakal a to je co říct. Mamky přítel Patrik říkal, že na veterinu pojedou až v sedm večer. Tak jsem mu řekla, ať se zkusí domluvit, aby tam mohli jet dřív, protože do té doby by se chudinka utrápil. Nakonec jeli asi kolem poledne, jel Patrik a můj přítel. Dali jsme Dustynkovi pusu na čelo a odjeli. Vrátili se asi za hodinu.. Měli Dustynka v krabičce, vykopali jsme na jeho oblíbeném místě v zahradě díru a dali jsme ho tam s jeho oblíbenýma hračkama a pelíškem.

Byly mu skoro čtyři roky a byl strašně hodnej, poslušnej a veselej. Vzali ho z útulku jako štěňátko a byl za všechno vděčný. Nevím proč se to muselo stát, je to tak nefér. Měl mít ještě dlouhý život a muselo to takhle dopadnout. Nejhorší bylo ho vidět smutnýho a pak rozhodnout o jeho životě, vzít a nechat ho utratit. Člověk si říká, jestli se tomu dalo nějak předejít a vyčítáme si, že jsme na něj někdy byli oškliví. Ale to nemůžem řešit, kdo mohl tušit, že jeden den běhá po zahradě, další ochrne a další den bude mít hrobeček. Je mi z toho vážně smutno, protože pejsky miluju a jsem taková, že se těžko smiřuju s tím, jaký život je. Byl to jeho osud.

Jinak, měla jsem zápis do nové školy, která mi začíná koncem září a vůbec vůbec vůbec se tam netěším. Ještěže jsem zůstala v Liberci, doma, protože teď bych nezvládla být někde pryč, všechno nový.. Taky jsem měla takovou menší brigádu a to noční inventuru v Marks&Spencer. Bylo to náročnější, v noci by člověk fakt neměl počítat svetry a ponožky, ale potom co jsem vypila Monstera tak mě to bavilo a měla jsem energii i na to běhat po eskalátorech. Usnula jsem až v půl pátý. Den na to jsem vylepovala plakáty po městě na akci od jedné kosmetické firmy. Všude mě s tím posílali někam a já byla nevyspalá, pršelo.. myslela jsem, že mě klepne. Také jsme navšítivili přitelovo prarodiče na jejich chalupě u Tanvadlu a jeho tátu (který bydlí v Praze a viděla jsem ho poprvé) s malejma sestřičkama. Hráli jsme s nima asi tři hodiny na "schovku", byla sranda, jsou rozkošný. Jo a o víkendu tu byla pouť, kterou jsem navštívila s Luczynkou. Vyšláply jsme v hroznym vedru asi kilometr dlouhej kopec :D daly jsme si kofolu co chutnala jako ředěná Jarem, spadl mi do ní brouk a seděly jsme v mraveništi. Ale viděly jsme se po dlouhé době za světla a bez alkoholu. Večer a s alkoholem jsme se viděly o týden dříve, v hospodě na pivu po roce. Jsme ostudy.



Prej

27. srpna 2013 v 19:54 | LoveShy
Zdravím všechny a děkuji za povzbudivé komentáře k minulému článku.

Školou povinným se prázdniny pomalu krátí a mě ten můj zbývající čas moc neutíká. Jsem doma prostě už strašně dlouho a režim potřebuju jako sůl.. ale NECHCE se mi nic a netěším se, straaašně jsem zlenivěla. Ale času mám až do října dost, abych se s tím smířila. Strašně mě chytlo vaření. Teda sama jsem tuto činnost nikdy nepraktikovala, sporák mi pomohl ohřát nanejvýš vajíčka nebo těstoviny a i to už byl na mě level vaření "Pohlreich". Ale s přítelem vaříme teď skoro pořád, experimentujem, střídáme recepty. Kuřecí prsa na pórku a cibuli, špenát se smetanou, gnocchi, vlastně celkově kuřecí kousky na nejrůznější způsoby, tortily, brambory, mleté maso - burgery, rýže, zelenina, saláty. Pomaličku chcem začít i píct, už máme formičky na muffiny. Jako, vařím ráda, protože mi taky moc chutná a možná bych se měla s papáním krotit :D. Dost mě ale štve, jak to leze do peněz, člověk koupí pět věcí a ani stovka mu na to nestačí a to se snažíme vychytávat slevy a akce. Jenže to maj pak v Tescu rajčata za jedenáct, ale plesnivý a leze jim po tom hmyz. Zním jak nějaká hospodyňka, ale jsem z poměrů v našich obchodech velice rozhořčena :D.

Také jsem si za poslední dobu všimla toho, jak strašně ubylo džentlmenů. Nastupuju například do autobusu, křehká dívenka, a oni se všichni chlapi derou dovnitř, loktama sekaj kolem sebe, hlavně aby si sedli. Já nevím, asi chci moc, ale přijde mi to neslušný vůči komukoliv, natož vůči ženě. A sice je na každým, jak se bude na veřejnosti chovat, ale muž by mohl dát přednost ženě. Je to jen malé gesto, co neublíží, jde o deset minut blbýho sezení. Nechci aby celé mužské osazenstvo autobusu vstalo, jen co nastoupím dovnitř a nabídlo mi své sedadlo - aspoň bych uvítala, aby mě fyzicky nenapadali. Ale tohle co se děje.. ten dotyčný u mě pak klesá na úroveň primitivního burana, co chová největší úctu tak maximálně ke svejm kulkám.

Sleduju VyVolený online a nemůžu si pomoct, že mě to baví a těším se, že je budu sledovat skoro až do prosince. Je to pro mě nával nostalgie z roku 2005. Hlavně Vladko, že. Mám spoustu nových věcí ze sekáče za poslední dobu, tak jsem se rozhodla se s nimi pochlubit. Taťka mi řekl, že PREJ mám zvláštní oči, trochu japonský, jenže on tomu nerozumí :D. Tak jsem se teďka párkrát fotila a vzešlo z toho maximálně to, že se bojim sama sebe a nelíbím se sobě víc než kdy jindy.

A fotky jsem zmenšila, ztratily trochu na kvalitě, ale snad se vám to bude načítat líp, když je fotek kolem šedesáti.

Začarovaný kruh

19. srpna 2013 v 19:52 | LoveShy
Vždycky jsem byla veselý člověk, smála jsem se a radovala z toho, jak je život fajn. Pořád jsem něco podnikala a nedokázala jsem sedět doma. Měla jsem plány a dokázala jsem je realizovat, obklopovala jsem se přáteli a trávila s nimi skvělé chvíle. Těšila jsem se do budoucna, co všechno jednou dokážu a kam se všude podívám. Jenže teď.. Nemám na nic náladu, na nic chuť, nic mě nebaví. Bojím se budoucnosti, i když jsem se na ní vždycky hrozně těšila. Tohle léto je pro mě v určitém ohledu to nejhorší léto, co jsem kdy zažila.. nebo spíš jedno z nejhorších období, co za poslední roky bylo. O to víc mě drásá srdce, když vidím, jak všichni kolem někam jezdí, užívají si, mají plány a peníze a radují se z maličkostí. To jsem vždycky byla já.. a já už to nedovedu. Jsem zavřená ve svý bublině. Jsem moc nešťastná. Nedovedu trávit vesele čas s ostatními, nedovedu to a zároveň čím víc se ostatním straním, tím horší to se mnou je. Ztrácím tím ostatní, přitom nejvíc ze všeho kolem sebe potřebuju ty správné lidi. Některé dny jsou lepší, je mi celkem fajn. Ale někdy.. někdy ne. Vůbec se nechci litovat, vlastně jen tak konstatuji jak se to všechno hrozně rychle změnilo. Hledám jakou dobu brigádu, ale marně z čehož plyne, že nejsou peníze. Bez peněz se toho taky moc dělat nedá. Začarovaný kruh. Dělám všechno pro to, abych se dala dohromady a aby se zase vrátilo mé dřívější já. Snažím se. Jen bohužel, jedna z nejtěžších věcí v životě je prát se sám se sebou. A já už to dělám skoro deset let..

Užívejte si ještě zbytků léta a mějte se lépe než já :)

Radost mi teď alespoň dělá naše "mimino" a pár dalších maličkostí, podpora přátel a hlavně přítele a rodiny. Mám vždy lepší náladu z jakékoli maličkosti a kdykoli se podaří někomu rozptýlit mou mysl.


"Pohyblivé obrázky"...

2. srpna 2013 v 19:10 | LoveShy
... aneb pár videí :).

Tento týden se nesl ve znamení hlídání dětí. Přítelovo rodiče (mamka s manželem) si odjeli na dovolenou a nechali nám tu Honzíka (5let). Celý den byl ve školce, takže byla jen otázka večera ho zabavit.. ale i tak. Bylo to náročný. Pořád brečel, že se mu stýská, že už to nevydrží, že chce maminku. To jsem ještě dokázala pochopit, protože já byla jako malá to samý (doteď se mi všude stýská :D) a tak jsem ho vždycky obejmula a uklidňovala ho a hrála si s ním a zabavila ho, aby na to nemyslel. Jenže on si pak začal vymejšlet a chtěl po nás všechno možný a když jsme mu to nedali (např. coca colu ve 20hod kdy má dávno ležet v posteli) tak začal bulet, že maminka mu vždycky splní všechno přání a že to CHCE. A pak byl zlej a tvrdil, že ho mlátíme a měl záchvaty, že ho nikdo nemá rád a že to všechno řekne. No prostě typické malé dítě, co je tak trochu (víc) rozcapené a vymýšlí si a vydírá. Ty večery byly náročnější. Usínal hrozně pozdě, každou chvíli vstal z postele, že se mu stýská nebo že tam nechce být sám nebo že nechce být ve tmě nebo podobné věci. A už pak nemělo smysl ho uklidňovat, protože stejně jsme byli ti nejhorší a stejně to všechno ŘEKNE MAMINCE!! :D

Ještě že touto dobou už přistávají v Praze a budou doma. Jenom mě to utvrdilo, že na děti mám čas.

Jiné dítě, co mi ale dělá radost je Vaneskaa. Moje sestřička. Mám tu pár videí jak dělá blbiny, tak se mrknětě. Jsou točený mobilem (nekvalitní) a je tam můj hlas (hrůza :D), ale je to sranda.


1. Vaneska a skákal pes, strašně rychle se učí písničky a básničky :))

2. Tohle video mám hrozně ráda, je tam úplně boží :D jen jí zaujaly náušnice

3. Kuba si s ní rád hraje a ona ho úplně zbožňuje :D

4. Halíí belíí :D se trochu rozdováděla (a ke konci tam je Honzik, chtěl být taky v centru pozornosti)

5. Tady jsem jí hlídala a Vaneska mi dává kapucu :D

6. Blbnutí na klouzačce s Honzikem a Vaneskou

Mimino v podprdě

27. července 2013 v 19:21 | LoveShy
Šokující!


V týdnu jsem byla s mamkou u její sestry kousek za Libercem. Má krásnej dům s vnitřním bazénem a velkoou zahradou takže se tam má sestřička vždy patřičně vyřádí. A i my. Ze srandy jsem Vanesce nasadila moje plavky (ona si to docela vydupala) a hrozně se jí to líbilo. A pořád křičela "Miáá, miáá.." a koukala se pod plavky, protože tak říká prsům z dob, kdy ji mamka ještě kojila :D. Vzniklo to tak, že mamka jí říkala, že jí dá "mlíčko" a ona to nikdy neuměla říct celý, tak říkala "mio" nebo "miá". Kdykoliv teď vidí prsa, tak to skanduje.

Včera jsem byla na Benátské noci, pracovně. Přišla jsem tam ve 12 a odešla jsem o půlnoci. Bylo hrozné vedro, navíc beru slabé antibiotika, tak jsem taková unavená..celkově to byl děs. Byla jsem ve stánku se svítícími produkty, náramky, tyčinky, hračky pro děti, uši na hlavu, rohy, lampiony, frisbee, prstýnky, paruky, klobouky.. až po svítící kondomy :D. Lidi si to začali kupovat až když se setmělo a to byl teda pak frmol, že jsem se dvě hodiny nezastavila. Do té doby jsem se nudou kopala do zadku. Zaměstnávali mě dva chlápci z Prahy a byli hrozně takový vtíraví, chodili k ženskejm a šahali jim na prsa a nutili jim ty svítící blbiny a po mě chtěli, abych byla taky taková. Abych šla do davu a nutila to lidem a pomalu je táhla za ruku k našemu stánku. Já šla mezi lidi, se svítícima ušima na hlavě a omotaná náramkama a usmívala se a když se někdo zeptal, tak jsem ho vyslala k nám. Ale nemám ráda, když mi někdo něco nutí, tak to taky nebudu dělat. Myslím, že stačí, když lidi budou vědět, kde ten stánek je, nebo že vůbec JE, ale tím to končí. Asi nejsem taková, nebo nemám vztah ke svítícím věcem natolik, abych je s nadšením nutila lidem, co si užívaj fesťák a šetřej každou kačku. Neumim řvát na lidi, ať se staví u nás, měla jsem akorát sto chutí křičet "Všichni si kuupte si tuhle svítící blbinu za tři kila, co se vám za hodinu rozbijeee". Jenže ti chlápci to po mě chtěli, chtěli toho co nejvíc prodat za každou cenu. A byli na mě docela nepříjemný. Prodala jsem toho dost, jenže jsem v sobě asi neměla dost entuziasmu a jeden ten chlap mě začal dost urážet a ponižovat. Měla jsem tam toho plný zuby. Naštěstí mě dneska už nepotřebovali, tak či tak jsem tam vůbec nechtěla jít, taková pakárna. Já zvládnu hodně, ale urážet mě nikdo nebude. Mám pásek na ruce, takže jsem dneska a zítra mohla jít zadarmo na Benátskou, ale v tom vedru je to tam s prominutím na pos*ání. Ať už konečně zaprší, prosím!!

Na poslední fotce je moje teta, mamka, já a babička a Vaneska - takový test podobnosti. Moc si podobné nejsme tedy.



Jakub

25. července 2013 v 20:13 | LoveShy
Prázdniny letíí a brzy bude půlka léta. Pro mě tedy ne, protože moje léto je letos strašně dlouhý a zdaleka ještě nekončí. Školu mám až v říjnu. Pár lidí se ptalo, co budu dělat po maturitě. Původně jsem chtěla odjet pryč. Daleko daleko, splnit si sen a jet do Ameriky a rok si tam užívat a vidět co nejvíc z New Yorku, kam se chci podívat nejvíc na světě. Jenže mám tu přítele a mrzelo by mě, kdyby se náš vztah nějak pokazil a nezvládla bych být rok sama tak daleko od všech a od domova. Zatím na to ještě nemám, necítím se na to. A tak jsem zhodnotila, že bude rozumné jít na školu, udělat si titul a pak si můžu trajdat po světě podle libosti. Volila jsem mezi Libercem a Prahou (jiné město nee). Prahu mám moc ráda a ráda se tam vracím, ale neviděla bych to na stálé bydlení. Úplně sama, ve velkým městě.. asi jsem posera, ale nechtěla jsem to. Vždycky jsem si o sobě myslela, že budu víc do světa a budu chtít všude jet a nezůstat doma. Ale já to tu mám ráda a nechci být sama v Praze na koleji a zdlouhavě poznávat nové lidi. Asi jsem moc pohodlná nebo nevím co, to přiznávám, ale ani mi to nevadí. Mě je teď a tady prostě dobře a neměla jsem potřebu to měnit. Přeci jen, jsem dospělá a mé bydlení doma nemusí trvat už dlouho, tak si to chci užít ještě co nejvíc to jde. Jsem doma s taťkou ráda.

Jako další věc je ta, že jsem v Praze nenašla žádný obor, po kterém bych úplně skočila a fakt ho chtěla studovat. Mě upřímně řečeno studium ani moc nebaví. Jsem asi divná, myslete si co chcete, ale nikdy jsem nebrala známky jako důležitou součást života. Přijde mi, že školy jsou o tom nacpat do člověka nejvíc rozumů, který ve dvaceti stejně zapomene. Nemám na sebe do budoucna vysoké cíle, protože všechno je o štěstí (a dobře, také o tom, jak se člověk snaží). Ale neplánuju jednou velkou kariéru, chci mít děti před třicítkou a když bych dostudovala v šestadvaceti tak to abych si pak mákla. Můj taťka nemá ani maturitu, ale má dobrou práci a dělá co ho baví. A spousty jeho dalších přátel nikdy nebylo na VŠ a jsou za vodou. Buď měli štěstí nebo na sobě hodně makali. Kromě toho, že mě nezaujal žádný obor, tak bych ani na žití v jiném městě neměla peníze. A nikdo by to za mě neplatil. Takže - zůstávám v Liberci a půjdu na "Technickou univerzitu" obor "Mezinárodní obchod". Dostala jsem se tam úplně v pohodě, šla jsem na přijímačky, napsala je bez nějaké přípravy a skončila jsem na nějakém 30. místě. Přišel mi dopis, že mě berou, poslala jsem jim návratku, že nastoupím a tím to tak nějak bylo.. Super. Netěším se tam, ale co už. Budu se tři roky pro ten zatracenej titul snažit.

Dnes jsme slavili Jakuba (boyfriend). Často chodíme do bageterie (mňam) a pijeme Cool Grepa (nikdy se ho nepřepiju) a já pletu náramky z bavlnek. A předchozí dny jsem byla s kámošema, na přehradě jsme hráli UNO, ve městě courat.. tak různě. Je strašnýý vedro pořád a já mám nepříjemnej zánět močáku a pořád lítám na záchod a piju urologickej čaj a jim brusinky. A zítra a pozítří budu pracovat na Benátské noci (konečně brigáda). Už aby zapršelo.



Psychika

16. července 2013 v 19:58 | LoveShy
Nastřádaly se mi zase nové fotky, tak se zase ozývám s tím, co je nového.

Nikča z Moravy co u mě tři dny byla v pátek odjela zpátky domů, takže se to u nás doma zaběhlo zase do starých kolejích. V posledních dnech jsem se vídala s pár kamarádkama a potěšilo mě, že se můžu s někým bavit o intimnějších tématech. Doposud jsem v nikoho neměla moc důvěru a prostě na to nepřišla řeč a asi si ani nedovedu představit se o takových věcech s určitými lidmi bavit. Tak jsem ráda, že můžu a že mi to nedělá problém, nejsem puritán a baví mě řešit úplně všechno. Já nevím, jestli jsem divná já, že je to pro mě takový svátek :D. Vy někoho máte s kým můžete řešit úplně vše a není vám to blbý, žádné téma není tabu a věříte si? :)

Chtěla jsem se ještě zeptat na takovou "zvláštní" otázku. Zda-li někdo z vás má zkušenost s psychickými problémy. Psychika je to nejdůležitější, co nás v životě pohání a ovlivňuje hodně i náš fyzický stav. A myslím, že většina lidí, ne-li každý má s takovými problémy zkušenosti. Jen každý v jiné formě a intenzitě. Může za to hlavně stres a nejistota v které žijeme a málokdo to dokáže ustát. Já tyto problémy mám také už nějaký ten rok a celkem mě to ovlivňuje. Člověk se s tím naučí žít, ale mnohem lepší by bylo, kdyby tyto problémy neexistovaly. Nejhorší je, že v cestě si stojím já sama a těchto problémů se můžu zbavit hlavně sama. Je to těžký. Na internetu jsem teď hledala mé "příznaky" a zjistila jsem, že to, co mám já je běžné a v mnoha diskuzních fórech jsem narazila na příspěvky, jako bych je psala já sama. Myslela jsem si, že jsem divná, ale nejsem. Vlastně jsem docela normální a peru se s věcí, jako třeba dalších x tisíc lidí. Trochu mě to uklidnilo. Přesto bych se chtěla zeptat, jestli to někdo taky znáte a jestli vás to třeba provází a nevíte, co s tím. Ráda bych si o tom i s někým popovídala. Pokud se někdo takový najde, tak buď do komentářů nebo na můj email: fejtniki@seznam.cz. Budu moc ráda.

Nemáte někdo cestu do Liberce? Nevím proč, ale mám chuť někomu ukázat celé město a vzít ho na Ještěd a vůbec! Mám chuť na něco novýho, na nějakou akci :D. Nebo, až bude víc financí, zajet do Prahy a něco tam s někým podniknout :)


Pátý rok s Niky

11. července 2013 v 20:50 | LoveShy
Jupíí, včera jsem byla na titulce :D. Měla jsem z toho velkou radost, bylo milé vidět nejen svojí fotku, ale přímo SEBE na titulní stránce blog.cz. Škoda, že jen na den, ale i tak.


Jinak - přijela ke mě na návštěvu kamarádka Niky z Moravy. Jak už to tak máme posledních pět let, pokaždé se o prázdninách navštěvujeme, protože bydlíme 400km od sebe. Jeden rok Nikča jede k nám, další zase já k nim. Párkrát jsme se sešly i v Praze. Vloni jsem já jela dloouhou cestu z Liberce "na jih", takže přirozeně byla letos řada na Nikče. Dorazila k nám v úterý na večer a odjíždí zítra po obědě. Sice spolu nestrávíme moc dní, ale aspoň něco.

První den jsme se jen tak poflakovaly, odpočívaly, povídaly si. Včera jsme navštívily mojí mamku, kde se sestřička Vaneska předvedla ve své plné protivnosti. Pocouraly jsme po městě, prolezly jsme všechny dobré sekáče (a sehnaly super levné kousky), naobědvaly se v bageterii.. Vzhledem k tomu, že je tu Nikča už potřetí, tak bylo velmi těžké vymyslet záživný program. Už tu prostě všechno hlavní poznala a viděla. Takže toto setkání je spíše ve znamení poflakování se a trávení času společně. Večer mi Nikča zaplétala copánky a dívaly jsme se na Rozbřesk :D (taková naše bývalá srdcovka).

Dnes, druhý den, jsme se sešly s mojí kamarádkou Nikčou. Takže tři Nikoly vedle sebe, bylo to zajímavé :D. Holky se neviděly poprvé, takže žádné rozpaky, setkání bylo super. Měly jsme program, ale dnešní počasí stálo úplně za nic, takže jsme se zase tak nějak poflakovaly po městě, nakupovaly, byly v kavárně.. Domů jsme se dostaly docela brzo, protože byla zima a pršelo, takže jsem měla čas zpracovat fotky. Teď jsme snědly palačinky, chystáme se sledovat filmy, lakovat si nehty.. a zítra Nikču vyšlu na Student Agency směr Praha a nejspíš se zase rok neuvidíme. Ale kdo ví :)

Snad se tu Niky u nás líbilo a užila si ty dny tady, i když nebyly super akční. Myslím, že to byla zase změna oproti minulým rokům :). Já si to užila, bylo to moc fajn.

Fotek je celkem dost, i když předchozí roky jich bývalo více, ale nebylo tolik co fotit. Snad se budou líbit a musím konstatovat, že začínám nesnášet své vlasy, které jsou poněkud přerostlé a když si je nevyžehlím (což nemám ráda), tak mám vlasy jak deku. Jenže mi je zase líto je ostříhat, vždycky jsem chtěla dlouhé vlasy a když konečně rostou, tak to chci zkusit. No nic :D enjoy.

Kupík

6. července 2013 v 20:02 | LoveShy
Po dovolené (minulý článek) se dávám do kupy, po všech stránkách. Snažím se vymyslet si nějaký program, ale je těžký se zabavit, takže to často končí nudou. Proto jsem vzala brigádu na našem magistrátě co se mi naskytla, doufám, že to teda vyjde. Bylo by to na celý srpen, administrativní práce za hodně slušné peníze.. Ze začátku jsem se tomu bránila, protože představa sedět celý měsíc 8hodin denně na úřadě před počítačem se mi nelíbila (co kdybych chtěla náhodou něco podniknout?). Ale doma dělám v podstatě to samé. Doma jsem už dlouho, už od začátku května a nebaví mě to. Nemám žádný režim a ještě dlouho žádný mít nebudu. Tak aspoň svůj čas proměním v peníze. Které se hodí. Červenec si ještě užiju, pokud to půjde.. Mám skromné plány s kamarádkama a přítelem, tak snad to vyjde.

V posledních dnech jsem se tedy dávala do pořádku, takže moc akční nejsem. Byla jsem u mamky, chtěla jsem zase nafotit nové fotky mojí ségry. Vyrazili jsme na nedaleký zámek Sychrov (ne do něj, jen do zahrady), aby jsme neseděli doma na zahradě. Mno, rok a půl roční dítě a otevřený prostor.. to bylo něco. Vaneska straašně zlobila, lítala v zámecké zahradě sem a tam, padala na zem a vstávala, brečela a smála se.. je to hroznej ďábel. Byli jsme z ní všichni tři zpocený :D. Nebyl to dlouhej výlet, zastihla nás bouřka jak pjase s mega kroupama. Já v autě malou krmila, protože byla neskutečně protivná jenomže znáte stav českých silnic - Vaneska měla tu přesnídávku až na čele. Nebo jsem neschopná já :D.

Včera jsme byly u mamky s Nikčou, kamarádkou. Byla sranda, malá se předváděla a dělala blbiny, opakovala všechno co jsme řekly.. Tenhle věk je sladkej, i když je to malej čert. Když vždycky přijdu k mamce, tak Vaneska začne hulákat "Kááá, Kááá" (to je jako moje jméno, neumí říct celý jméno "NikolKA") a běží ke mě a má radost. A pak začne říkat rozkošným hláskem "Kubaa, Kubaa?" a hledá ho, když není se mnou. Dost si ho oblíbila, až se divím, viděli se zatím tak 4x. A dělá pořád blbiny, provokuje a hledá kde maj lidi "kupíík" (aneb pupík) a "nosánek". Už se těším na to, až bude velká a já jí budu vyprávět jaká byla jako malá :)

Fotky jsem zmenšila, aby se článek nesekal, ale zhoršilo to hodně jejich kvalitu. Kdyžtak moje RAJČE :)

Faraonova pomsta aneb dovolená snů

29. června 2013 v 22:14 | LoveShy
Egypt - Hurghada - Sunny Days El Palacio - 19.6. až 26.6. 2013

Tenhle týden si budu pamatovat ještě hodně dlouho. Konečně jsem od příjezdu sebrala chuť napsat o naší dovolené v Egyptě. Ani nevím, jak to mám celkově zhodnotit. Možná - nejlepší a zároveň nejhorší týden, co jsem kdy zažila.

Vše bylo z prvu super - mamka mého přítele (dále jen Kuba, nemám ráda slovo přítel :D) nám zaplatila dovolenou podle našeho výběru. Chtěli jsme jet někam do tepla, kde si odpočinem, něco uvidíme, smočíme se v moři a dobře najíme. Samozřejmě jsme měli finanční limit a ten nás dost omezoval. Vybírali jsme dlouho a nakonec padla volba na Egypt. Našli jsme krásný hotel blízko centra s vlastním mořským zálivem, bazénem, all inclusive jídlo, krásná cena.. mělo to být super.

První dojmy
Cesta proběhla v pořádku, čtyřhodinový let jsem kupodivu přežila. Při přistání ve 4.00 ráno v Hurgahadě tam bylo už 30°C, slunce vycházelo a já si začala pomalu zvykat na tropické podnebí. Autobusy s delegáty nás rozvezly do hotelů. Náš egyptský průvodce byl vtipálek a sděloval nám praktické informace o pobytu na co si dát pozor a zmiňoval, jak nás budou všude otravovat místní prodejci přičemž česky znají pár frází ve stylu "Hezky česky" a "Ahoj, jak še maš" a že taky vědí, že existuje jakýsi Karel Gott, ale víc než to, že je starý jak Tutanchamon o něm nevědí :D. Cesta Hurghadou takhle k ránu byla děsivá. Je to pro mě strašně.. svým způsobem ošklivý město. Kdo to neviděl na vlastní oči, tak nemůže pochopit, jak neskutečný to je.. Všude neskutečný nepořádek (kam se hrabou pražský chodníky s pár vajglama), každý druhý dům je rozestavěný nebo rozpadlý a opuštěný, nic tam není.. všude kolem je poušť, ostatné dráty a když už v centru nějaké obchody (jedinný zdroj jejich výdělku) tak v šíleném stavu. Po silnici si každý taky jezdí jak chce, neplatí tam snad žádná pravidla, silnice jsou asi šestiproudové a kdo se kam vecpe, tamtudy jede. Město žije snad v každou denní hodinu, v pět ráno tam všichni makaj a připravují se na další den a i když jsme tam projížděli poslední den ve dvě v noci, tak i tak to tam žilo. Sama bych se tam nikdy neodvážila, já ty araby a muslimy nemusím. Sice je to předsudek, ale oni fakt všichni vypadají jak teroristi, divně zahlížejí a jsou dotěrný. Do města jsme se v průběhu týdne chtěli podívat, jen ze zajímavosti a nakonec jsme se tam nedostali. Ani mi to nevadí, stačilo mi tu hrůzu vidět z autobusu. A byla jsem ráda, že jsem v takové zemi s chlapem, co měří přes dva metry.

Hotel
Po páté jsme jako poslední v buse dorazili do našeho hotelu. Z venku vypadal velkolepě a hezky. Na recepci jsme se zapsali a pak nám řekli, že musíme čekat do 10hodin na pokoj i náramek all inclusive. Ještě ani nebylo šest. Jako pardon, ale kterej normální člověk vydrží přes 4hodiny sedět na recepci, unavenej a hlavně hladovej a žíznivej? V tu dobu bylo už vedro jak prase. Myslela jsem, že mě klepne. Hodinu jsme čekali a naštěstí nás pak zavolali a dali nám klíče od pokoje. Měli jsme číslo 1203 a byl úplně v poslední budově s výhledem na moře. Padli jsme na postel a vytuhli na čtyři hodiny. Když jsme se dali trochu do kupy, prohlídli jsme si pokoj podrobněji. Byl starý, ne takový, jaký prezentovali na internetu. Televize opravdu nebyla plazmová a dveře do koupelny nešly zavřít, jen s prudkým trhnutím. Nebyl tam slibovaný fén a postele byly oddělené, žádné letiště. Byl ale hlad, takže jsme se vydali pro náramky a pořádně se najíst napít. Hotel byl obrovský.. podle čísel jsme napočítali na 6000 pokojů. Byli jsme trochu dál od hlavní budovy, ale aspoň byl klid.

Jídla stále docela za prd. Snídaně jakž takž, i když pečivo vesměs sladké, tvrdé a chyběla mi třeba normální šunka, sýry.. to, co tam nabízeli bylo nepoživatelné. Za to medu tam měli pět kilo, nějaký pomazánky a okoralou zeleninu. Ale i tak se to dalo považovat za nejlepší jídlo dne. Svačiny byly to, co zbylo u snídaně a ještě to vystrčili ven, takže stupeň okoralosti se ještě zvýšil. Obědy byly tragický. Přecpaná jídelna, která absolutně nepojmula kapacitu hotelu, takže člověk si nesedl. Na výběr bylo každý den to samé - rýže, brambory, těstoviny s jakousi omáčkou a masové koule asi z velblouda, páč měli neidentifikovatelnou chuť. Dále vařená zelenina, kuře ve stylu "víc kosti než masa" politý jakousi UHO. Mísy plné zeleniny, kterou oni prosti dodělali tím, že ji smíchali s kusy salámu a udělali z toho nějakou pomazánku, takže to se fakt nedalo. Také tam byl stůl obložený zákusky, na který se vrhli hladový rusáci, takže jsme si mohli dát maximálně drobky. Svačiny odpoledne obsahovaly taktéž obsahovaly něco z oběda plus k tomu venku dělali čerstvou pizzu a ta nás zachraňovala. Té jsem se vždycky nadlábla na další den dopředu. Bohužel nám nebyla k dispozici balená voda (ta pouze za příplatek! chápete to), takže jsme byli odkázáni na pití džusů z automatů s postmixu cola, fanta, sprite. Navzdory tomu, že jsme se snažili dávat pozor, čistit si opatrně zuby a nejíst omyté ovoce a zelenina místní vodou.. faraonova pomsta nás neminula (hlavně teda mě).

První dny
V den příjezdu bylo vše v pořádku a bohužel.. druhý den mě brzy ráno probudila křeč v břiše. A tím tak nějak začal můj záchodový maraton. Těžko říct, čím to bylo, tam stačí málo a citlivé zažívání je v koncích. Delegát nám doporučil koupit si léky v lékárně, tak jsme je hned pořídili (za přepálenou cenu, oni ty Mohamedi fakt vydělaj na všem). Brala jsem je dva dny a měly zabrat. Nezabraly. Odpoledne mi tedy vždycky bylo lépe, ale v noci a ráno a dopoledne jsem střídala postel se záchodem. Bylo to hrozný, byla jsem slabá, neměla jsem chuť k jídlu, spíš se mi chtělo zvracet. V sobotu dopoledne se mi ještě přitížilo a už i v leže mi bylo hrozně. Zavolali jsme delegátovi a on nám sehnal odvoz na českou kliniku. Tam mě prohlídli, vyšetřili a po zhodnocení, že jsem na tom blbě, mě napojili na kapačku. Hodinu jsem si tam poležela a pak nás vybavili čtyřma platama léků pro následující tři dny. Tolik jsem nebrečela snad nikdy v životě, pořád pořád a pořád, že by to zaplnilo celej Nil. Bylo mi hrozně, bylo mi úzko, chtěla jsem domů, kde mi aspoň rozumí. Byl to hrozný pocit tam být a nemoct nic udělat, muset tam být a vydržet. Další dny se to lepšilo po kousíčkách, nejlíp mi bylo v úterý, kdy jsme večer odjížděli domů. Doteď mi není nejlíp, pořád mám problém do sebe nasoukat jídlo a psychicky jsem na tom taky bídně.

Světlé chvilky
Jenom černý to taky nebylo.. místy mi bylo líp, většinou kolem oběda pár hodin pak. Váleli jsme se u bazénu a zároveň u moře na lehátkách, koupali se, hráli hry, četli knížky, plavali, opálili se. Na jednu stranu to bylo super. Trochu jsem se bála jet na týden s jedním člověkem, ať už ho miluju sebevíc, tak tam od sebe utýct nemůžeme. Naopak mě ale ten týden utvrdil v tom, že nikoho lepšího jsem si nemohla přát. Bylo mi hrozně, byla jsem zpocená s mastnými vlasy, nenemalovaná, nic se mi nechtělo dělat, spíš jsem ležela a dloubala jsem se v jídlech.. ale Kuba mi vždycky otřel slzy a slíbil, že se všechno zvládne - nebo spíš, že to zvládnem. Ani chvíli nedal najevo, že by ze mě byl už otrávenej, z těch mých výlevů a slabých chvilek. Takže teď po příjezdu domů, ne že bych ho po týdnu měla dost, ale naopak vím, že tenhle člověk za něco stojí. Je mi teď velkou oporou.

Navzdory tomu, že z dovolené si momentálně vybavuju spíš vzor a počet kachliček na záchodě než abych měla vzpomínky na dobré jídlo, západy slunce, moře a pohodu, tak to nehodnotím úplně hrozně a nelituju, že jsem jela zrovna tam. Nebo spíš.. je zbytečný teď toho litovat a říkat si "Sakra, měli jsme jet fakt jinam, tohle jsme nezvládli..". Špatná zkušenost je taky zkušenost, po čase se seberu a budu vzpomínat jen na to dobré.

Loučím se

18. června 2013 v 16:21 | LoveShy
Balím, balíš, balíme.

Přijde mi, že v poslední lidi fakt hodně cestují, že před pár lety bylo vycestovat strašný privilegium těch, co si to můžou dovolit a teď už to takový problém není. Já jsem dlouho nebyla u moře, fakt jakože se válet. Jako malá jsem jezdila pořád do Chorvatska, pak jsem byla v Řecku, dvakrát lyžovat v Alpách, v Egyptě, na Kanárských ostrovech, se školou v Holandsku a naposledy ve Švédsku. A letos, po maturitě jsme měli možnost od rodičů někam jet, vybrat si zájezd jaký chceme. A vybrali jsme si, po dlooouhém pátrání, Egypt. Chtěla jsem někam, kde i něco uvidím, ale aby i ubytování a jídlo za něco stálo, aby to bylo u moře a zároveň trochu u civilizace. No, také jsme se museli vejít do nějakého cenového limitu a nakonec jsme vybrali Egypt. Hurghada, hotel Sunny Days El Palacio. A letíme o půlnoci, za několik hodin od teď :). Těším se i ne, já vždycky nesnáším dobře změny, ale až si tam zvyknu tak bude lépe. Snad nic nezapomenu.

Jsem trochu nervozní i z té cesty, nejsem nadšená z létání, ale vždycky to nějak zvládnu. Těším se, že si pořádně odpočinu, přečtu nějaké knížky a opálím se.. V neposlední řade bude snad i hooodně fotek :). Týden uteče jako voda a budu zas doma. Ale vedro už udeřilo i k nám, takže dobrý :D. Mějte se tu hezky!

Svatba počtvrté

16. června 2013 v 22:13 | LoveShy
Sobota 15.6. - další krásný den, co si bude hodně lidí pamatovat!

Před rokem v létě se ženil můj druhý nejstarší bratranec David a kytici chytila přitelkyně jeho bráchy Tomáše. No a ono to nějak klaplo a můj nejstarší bratranec se oženil včera. Pomalu začínám jít na řadu se svatbou já :D. Svatba byla připravovaná hodně dopředu a myslím, že to stálo za to.

V jednu po obědě jsme měli sraz s pár lidma, vyzdobili jsme s tetou auta zelenýma stuhama - nevěsta Dita totiž miluje zelenou takže celá svatba byla zelená. Jeli jsme na místo obřadu - do Liebigovy vily (taková pamětihodnost u nás v Liberci), kde už většina lidí čekala, hlavně tedy ze strany nevěsty, nás tolik nebylo. Byly tam tři družičky ve stejných šatech a ty tam chodily a nabízely koláčky a sáčky s rýží a pak tam měli ledničku a v tom hromadu chlastu. Měli to fakt vymakaný do všech detailů. Dita měla krásný nadejchaný bílý šaty a fakt jí to slušelo, to asi každé nevěstě. Asi po půl hodině čekání jsme šli dovnitř, sedli jsme si na místa a nejbližší rodina šla před nevěstou. Nebylo to vevnitř moc hezký, čekala jsem že ta vila bude hezčí, protože zvenku je to krásná budova. Ale pořád to bylo lepší než na radnici, kde měli svatbu moji prapředci a už je to tam ohraný :D. Hudbu zajišťoval houslista a notebook - vždycky hrála melodie a on k tomu hrál na ty housle. Ústřední píseň byla "My heart will go on" a to bylo fakt krásný. Obřad byl poměrně krátkej, oddával je někdo z radnice a jeho proslov byl dojemnej i vtipnej s pár citáty. Pak byly hrozně dlouho gratulace, což chápu že je formalita, ale pak už - po dvaceti gratulacích - ten dotyčný ani nevnímá co mu kdo říká. Pak jsme šli hned ven a házeli na ně rejži.

Tomášovi dali kouli na nohu a chomout a nastalo tradiční focení. Fotili jsme se v takovym prudkym kopci za tou vilou, bylo to uplně na hovno a fotil se snad každej s každym, trvalo to dlouho a nebavilo mě to. Naštěstí jsem se tam měla s kym bavit, tak jsme se vydali ve třech naproti přes silnici do takovýho parčíku, kde je obrovský zrcadlo sloužící jako nějaký pomník. Tak jsme tam dělali blbiny, viz fotky :D. Pak už na nás rodiče mávali, ať už jedem, tak jsme šli, udělala se kolona aut a jeli jsme přes centrum města až na místo hostiny - hasičárna. V hasičárně to měli krásně udělaný, stoly byly nazdobený kamínkama a stuhama a každý měl jmenovku a seděli jsme dobře vedle sebe.

Došlo na přípitek a proslovy pak se všichni vrhli na raut, bylo tam hrozně hodně jídla - řízečky, pečivo, zelenina, ovoce, sladký zákusky, koláčky, obložený talíře.. a jako teplý jídlo guláš. Pití bylo taky hrozně moc - nealko, džusy, vody, coly, minerálky, pivo, asi 5 druhů vína, fernety, rum, vodka.. museli za to fakt utratit hodně. Jídlo se pořád doplňovalo, já měla asi 30 řízků :D a stůl byl pořád plný.. organizace byla super. Měli tam pak krabici, kam se házela přáníčka, rozdali jsme jim dárky a oni si je prohlíželi a za každej dárek fakt každýmu poděkovali. Taky měli svatební knížku, kam se psali vzkazy a my jsme vymysleli takovou básničku tak nás tam pak všichni chválili jak jsme šikovný :D. Vymysleli i tombolu, bylo 20 originálních cen a lístek stál 30kč, no samozřejmě jsme vyhráli hovno :D. Dort měli moooc krásnej, zelenej nečekaně a tři patra - vrchní byl krémovej, pak jahodovej a vespod čokoládovej. Já jsem si dala jahodovej a myslela jsem, že umřu jak byl super!

Hodně se tancovalo, na takový ty klasický písničky co má každej rád, byl tam notebook tak si každej dal co chtěl. Byla občas sranda, ale že bych tam musela být až do rána to ne. Mám spíš radši tu svatbu než hostinu. Tam se stejně každý bavil s těma svejma ve skupinkách a každý pije pije pije, jinak se moc nikdo nebaví. A já pít nechtěla, takže jsme to tam zabalili trochu dřív, ale nevadilo mi to. Bylo to hezký :). Myslím, že se to povedlo, nic se nepokazilo a každý se bavil. Takže moje čtvrtá svatba dopadla dobře, hodnotím velice kladně. Miluju svatby! Když budete o nějaké vědět, pozvěte mě :D dík.

eM-A-Té-U-eR-I-Té-A

5. června 2013 v 18:00 | LoveShy
MAM MATURITUUU!!!

Konec května se nesl ve znamení maturit a můj život se samozřejmě tak nějak točil kolem toho. Přeci jen, je to důležitá věc a já jsem to už chtěla mít z krku. Bála jsem se celé čtyři roky a už možná od konce devítky pro mě byla maturita největším strašákem. V průběhu střední jsme si často říkali - sakra, ta maturita, to bude jednou peklo, od konce třeťáku mi začalo docházet, že se to blíží, celej čtvrťák jsme na to mysleli.. ale nakonec čím blíž to bylo, tím víc jsem byla v pohodě. Dobře, čtvrťák byl náročný na všechno.. ale čekala jsem, že to bude úplně jiný. Ale teď bych přeskočila k tomu hlavnímu.

Na ústní maturitu jsem se učila fakt jakože 14 dní předem. Hodně jsem toho už uměla předtím (ono v tý hlavě něco zůstane za 4 roky :D), ale zase jsem věděla, že když začnu později, tak budu ve stresu, že nestíhám. Ne, začala jsem hezky v pondělí dva týdny před a každý den jsem vstala v půl osmý a už v osm jsem seděla s kafíčkem na gauči a učila se. Nejlíp mi to šlo stylem - přečíst si otázku, odložit ji a zkusit si ji říct nahlas vlastními slovy. Jelikož mám takovou tu paměť, že se mi v hlavě vybaví jak vizuálně vypadá ta stránka s textem, tak to šlo jednoduše. Kolem oběda byla pauza a pak jsem se učila ještě do těch čtyř, pěti. K večeru už mi to nešlo, takže bylo volno. Asi dva dny jsem nedělala vůbec nic. Občas byly stavy, že jsem měla pocit, že to nedám a že je toho šíleně moc. Pak mi zase přišlo, že je to pohoda. Často mě bolelo břicho a hlavně záda, ztuhlá šíje.. nervy se mi podvědomě projevovaly na těle. Ten stres předtím je fakt blbej, to bych si nechtěla zopakovat.

Posledních pár dnů už bylo jak čekání na popravu.. učení jsem vždycky vzteky mrskla na zem, že na to už seru :D, že si to fakt nepamatuju. Pak jsem to zas sebrala a doháněla co mi chybělo. Řekla jsem si, že se prostě hecnu na pár dnů a budu mít klid než abych to pak musela až do září řešit. Nemohla jsem se dočkat toho osudného úterý. A ono nakonec přišloo a já se dočkala! Mno.. k maturitě jsem šla s tím, že to nějak dopadne, všechny otázky jsem viděla, ale dvě (z těch 87mi) jsem prostě moc neuměla (= sračky sračky). Doufala jsem, že takovej smolař nejsem, abych si jednu z nich vytáhla :D. V den maturity jsem byla samozřejmě nervózní, ale čekala jsem, že to bude horší. Začínala jsem v půl druhý, takže to čekání už od rána bylo blbý. Začala jsem s češtinou, při vcházení do třídy mi srdce málem vypadlo z hrudníku :D. Vytáhla jsem si otázku "12 - Na západní frontě klid" a byla jsem happy. Pak jsem se už uklidnila a po zbytek dne jsem nervózní už nebyla. Na účto jsem měla menší štěstí, tam jsem si vytáhla horší otázku, ale poradila jsem si, ekonomika v pohodě - otázka 7 - odbyt, a nakonec angličtina kde jsem mluvila o svátcích v anglicky mluvících zemích. Jaká úleva, když nám třem, co jsme maturovali řekli, že jsme prošli a ještě se slušnýma známkama.

Já tedy: čeština 7/9 to je dvojka, angličtina - 39/39 :D, účetnictví - dvojka, ekonomika - dvojka a praktická též za dvě.

A teď? Teď mám minimálně 3 měsíce volnýýý a strašně si to užívám. Dokoukávám seriály, který mi za poslední půlrok utekly, sleduju nový filmy, chodím do kina, hledám brigádu, plánuju výlety.. vlastně to má jeden háček a to pitomý počasí! Zatím mi to tolik nevadí, ani nejsem thank god postižená povodněmi a jsem nemocná.. ale i tak, je to na nic.


Už se to blíží

15. května 2013 v 20:27 | LoveShy
Učím se na maturitu :D. Achjo. Už mě to slovo úplně leze krkem. Střídají se u mě pocity toho "Joo, času dost, to zvládnu" a pak zas "Do hááje, dyť je to už ZA CHVÍLI!". Trochu se bojím, ale o to víc makám, samozřejmě. Jinak, moje datum bude v úterý 28.5. v 13.30! Čeština, účto, eko, ájina. Jinak - dnes mi přišly výsledky didakťáků, angličtina - 1, čeština - 2. Jsem zvědavá na slohy, ale nebojím se, že bych propadla.

Už mi trochu vadí, jak nemám školu. Ani mi nedochází, že se tam už nevrátím. Ale nebaví mě každej den spát jak se mi zachce a bejt doma zalezlá, když je venku krásně. Připadám si hrozně neproduktivní :D. Občas, když mám krizi, tak uklízím. Aspoň mám pocit, že něco dělám.

Sem tam si udělám volno, protože to nejde nad tím sedět pořád a já u toho ani dlouho sedět nevydržím. Dneska jsem například zabila krásně tři hodiny sezením na magistrátu, protože si potřebuju udělat pas. Když jsem šla na řadu, můj krásný účes od rána už nevypadal tak, jak měl, a pleť se mi krásně leskla.. taky je to na tý fotce krásně vidět :D! Nesnáším průkazový fotky, ještěže na řidičák jsem se mohla vyfotit sama. Snad se mě tedy nikde na hranicích nikdy neleknou. Prošla jsem taky spoustu našich libereckých sekáčů a musím říct, že mají všude super kousky, brzy se zase vydám na lov :). Mám z toho pak mnohem větší radost, když to objevím/za levno, než když bych dala celý obsah peněženky za podobný kousek jen s našitou značkou.

Taky jsem teď byla často u mamky, seděli jsme na zahradě (konečně, po tý dlouhý zimě!) a hráli si se ségrou Vaneskou (17měsíců). A tak jsem zas dost fotila, protože v zimě vevnitř to stálo za nic. Mamka jí šmikla ofinu, když jsem jí poprvý viděla, tak jsem se hrozně smála, protože to má trochu "na blbečka" jak podle hrnce :D, ale zvykla jsem si a líbí se mi to. Hlavně už nešilhá a vypadá starší (bohužel sponku si nikdy nenechala dát). Je to naše zlobivka, už hrozně moc mluví, všechno po nás opakuje, rozumí, učí se.. je to úžasný. Nejlepší je, že se naučila slovíčko "kurva" :D ve smyslu "když někomu něco nejde a nadává". Její tatínek vždycky něco kutí a když se mu to nepovede, tak zakřičí "kuuurva". A ona tedy, když něco nejde, mumlá si pro sebe "kuaa, kuaa" :D. Je to sladký.

V neposlední řadě - prodávám svůj objektiv Sigma 70-300, nemám pro něj využití a leží mi zbytečně na stole. Kdyby jste náááhodou měli zájem, nebo věděli o někom, kdo by měl, mrk sem - AUKRO.


Poslední zvonění

4. května 2013 v 20:52 | LoveShy
Tak nám skončila škola. Minulý týden jsme dostali vysvědčení (4 trojky) a začalo nám "volno" neboli svaťák. Měli jsme tím pádem i poslední zvonění, symbolické rozloučení se se školou, studenty a profesory. Den předem jsme si s kamarádkou vymyslely kostým a společně ho vyrobily, nechtěla jsme jít každá za něco jinýho a ani jsme neměly jiný nápad. Ráno jsme kolem školy stály čtyři třídy tj. kolem sta lidí, takže to bylo hektický. Byl to ale super pocit dělat rámus, vybírat peníze a čmárat po lidech. Někdo se choval divně a prošel kolem nás "Néé, nechte mě bejt, božee, jste trapnýý..", ale drtivá většina nám něco do kasiček hodila, byť jenom korunku, a nechali si na sebe napsat naší třídu rtěnkou. Pak jsme lítali po třídách o hodinách za profesorama a rozdávali jim krepákový růže, vlastnoručně vyrobený. Ještě jsme vyrazili do města, asi pětkrát a ne v plném složení, protože se všem nechtělo. Celkově jsme vybrali přes 5 tisíc a ukončili jsme to v jednu hodinu, protože bylo hrozný vedro a už jsme nemohli :D. Pak jsme rovnou zašli na oběd, na skok domů a večer na koktejl a posedět společně do klubu. Bohužel jsem asi v deset večer už usínala a neprobrala mě ani spolužákova témata "vztahy&sex" :D.

V pondělí jsme fotili tablo, no to byla taky akce, ale o tom zase až jindy. Ve čtvrtek jsme psali slohy z angličtiny, což si myslím, že bylo v pohodičce a včera jsme psali didaktický test z češtiny a sloh. Jak už jste si asi všimli, každý si na didakťák stěžuje. Já v tu chvíli nad tím seděla a u asi pěti otázek jsem si řekla v duchu velký "what the fuck??" :D. Dělala jsem si jich hodně na zkoušku a vždycky jsem ztratila tak pět bodů a zrovna tenhle byl prostě trochu hard. Takže jsem si připadala jak když luštím sudoku, naházela jsem tam nějaký odpovědi a až zpětně mi došlo, že to vlastně byla maturita :D. No, večer jsem si to kontrolovala s "předběžnými výsledky" na facebooku a ztratila jsem asi 12bodů, což je cca na dvojku, takže zas tak hrozný to snad nebude. Sloh jsem si vybrala zprávu na téma "beseda v městské knihovně se známým spisovatelem" a když jsem to dopsala asi hodinu před koncem a četla si to po sobě, byla jsem na to docela pyšná.. TAK SNAD DOBRÝ :D. V úterý poslední písemka - didakťák z AJ, toho se začínám taky bát. Ale pak už jenom ústní, na který bych se jako MOHLA začít učit :D. Držím všem pěsti!

A teď photos. Celé naše poslední zvonění jsem fotila, takže se podívejte, jak to u nás vypadalo :)
(jo, nejvíc peněz nám vydělal - spolužák, co si půjčil od našich libereckých baskeťáků maskota Kondora a další co si půjčil kostým krávy :D maminky s dětma je milovaly!)

Vidět můžete mě, na JEDNÝ fotce :D a jednou mou kamarádku blogerku, tak schválně kdo nás najde :).
Komu se to tu na blogu seká, tak si to prohlídněte na RAJČETI.

Maturujem s klidem

27. dubna 2013 v 21:51 | LoveShy
Čauky :)

Minulý týden jsme psali maturitní práci - praktickou písemku z ekonomiky a účetnictví. Měli jsme z toho všichni hroznej strach, protože látky bylo hodně a nevěděli jsme, co nám tam dají. Učili jsme se na to strašně dlouho a snad každej den odpoledne. V den písemky jsem ani nebyla nervózní, kupodivu. Věřila jsem si, když jsem se tak učila a na 4ku se to snad vždycky dá zvládnout. Všechno probíhalo hrozně moc oficiálně, všichni jsme byli nastrojený, učitelky to prožívaly.. A když nám zadaly zadání a já si ho v rychlosti prohlídla, zjistila jsem, že je to dost jednoduchý. Pustili jsme se do práce a měli na to následujícíh pět hodin. Nestačila jsem věřit svým očím, když jsem viděla ty jednoduchý výpočty.. myslela jsem si, že si z nás někdo vystřelil a už předem jsem věděla, že na 4ku to musí být, pokud se někde omylem neseknu. Hodiny běžely, bylo to hrozně v pohodě, během toho jsem si jedla sváču, chodila na záchod, sem tam jsme si s ostatníma řekli jak to jde a učitelka chodila a kontrolovala nám účto a naznačovala co je v nepořádku. Měla jsem to hotový asi hodinu a půl před koncem a tak jsem si to ještě kontrolovala, ale beztak jsem to pak odevzdala dřív. Po písemce jsme to šli zapít koktejlem a ještě jsme pak asi v deseti lidech seděli na terásce ve městě a povídali si. Byl to úžasný pocit mít část maturity za sebou a mít z toho dobrý pocit.

A příští týden státní maturita, té se moc nebojím. Jak jste na to vy - ostatní maturanti? :)

Následující den po písemce - minulý pátek - jsme s mamkou, jejím přítelem, bráchou a ségrou vyrazili na wellness víkend do Harrachova. Bydleli jsme v hotelu Centrum přímo pod můstkama a měli jsme dvacet wellness procedur jako jsou masáže, bazén, solárium atd. Bylo to tam hrozně hezký, i když jsme neměli všechny slíbené procedury. Bohužel ale Vaneska strašně zlobila, je totiž hyperaktivní a pořád musí něco dělat. Ani moc nespala, takže si myslím, že mamka s přítelem si to tolik neužili. Pořád jsme všichni byli ve střehu. Brala jsem sebou foťák a mám spoustu nových fotek Vanesky :).

Jinak - včera jsme měli poslední zvonění, tak se brzo těšte na další fotky.

Tangle Teezer a Instagram

5. dubna 2013 v 17:56 | LoveShy
Už je to dýl, co jsem se neozvala a ráda bych to napravila. Je zajímavé, že každoročně mám na jaře nejmíň článků, s létem se jejich počet zvýší a čím větší je zima, tak zas píšu méně. A proč píšu méně? Protože nefotím. A nějak se mi nechce dávat články bez fotek, když ani nemám nic důležitého na srdci.

Je pátek a ani si neříkám "konečně" protože mě čekají poslední dva týdny školy, a je to strašně zvláštní pocit.. Vždycky to byly nekonečné roky, dlouhé měsíce a týdny a teď už nám zbývají jenom dny. Jsem v té třídě ráda, s těmi lidmi mě to baví a tak si teď v podstatě ještě užívám každý den, dokud to neskončí. O víkendech se musím beztak dost učit, za 13 dní mě čeká první maturitní zkouška, tak se poctivě připravuju. Půjde o praktickou část, a to o pětihodinovou písemnou práci z propočtů z ekonomiky, účetnictví a napsání dopisu z korespondence. Jestli vám příjde, že to zní nechutně, tak naživo je to ještě nechutnější. No jo, to se zmákne :)

Nineteen girl

3. února 2013 v 20:41 | LoveShy
"Teče vám do bot, vážení!" - slýchám každý den.

Kdybych tak před rokem dvěma byla bývala věděla, že čtvrťák bude tak na nic, asi bych si víc užívala ten dostatek času a pohody. Maturity se bojím už od základky, ale momentálně se naopak modlím, aby to už bylo za mnou.

Ale nechci psát pořád tak depresivní věci. Zítra je totiž tak trochu "můj" den, stává se ze mě devatenáctka a upřímně se moc neraduju :D. Šílený, jak to letí, cejtim se furt na.. čtrnáct? Ale třeba to bude dobrý.


Nicméně. První pololetí je za námi a já se v posledních dnech snažila vytáhnout, co se dalo. Na vyznamenání nikdy nehraju, proč taky, když na to celý rok docela prdim. O to víc mě vytáčej lidi, co brečí kvůli dvojkám a tvrděj jak se neučej, přitom umí všechno nazpaměť. Ano, chápu, že někomu o známky jde a snaží se, respektuji to. Ale vadí mi, jak se pak na mě dívají - jak na nějakýho podřadnýho bezmozka. Třeba od doby, co jsem se vrátila ze Švédska jsem se zhoršila úplně ve všem, takže mi vycházely dvě čtyřky (nematuritní matika a děják, pche). Ale ty se mi povedlo odstranit, tak jsem celkem ráda. Ono o ty známky nejde, ale i tak. Měla jsem teď nějakých pět trojek a myslím, že to odpovídá tomu, co v tý škole dělám.


Plánujeme ples. Vždycky jsem si myslela, že v naší třídě nebude problém se dohodnout - a on je. Tedy, celkem se hádáme a mě to štve, protože nerada řeším věci.. mám ráda, když se o všem rychle demokraticky rozhodne a dál se to nerozebírá, ale ono se u nás všechno tááhne. Řešíme blbiny namísto důležitých věcí, doufám, že to dopadne dobře. Navštěvuju teď často plesy kamarádů, každý týden tu u nás něco je, někdy je to moc povedený, někdy pořád dokola.. ale baví mě to.



Byla jsem teď dvakrát v kině, což je u mě vysoká koncentrace návštěv kina v krátkém časovém období :D. Prostě mi to přijde drahý, zbytečně. Ale s klubovou kartou a studenťákem to mám za stovku, to se dá jednou za čas. Viděla jsem Bídníky, na které jsem se těšila už měsíce. Ten příběh je pro mě srdcovka, viděla jsem ho v divadle a už tam jsem se do toho zamilovala. Na konci jsem si pobrečela, což je u mě co říct! :D A včera jsem byla na Paralelních světech (měla jsem lístek v Cinestaru zadarmo, haha). Mám prostě ráda tenhle druh scifi, celou dobu jsem opakovala jen "hustýý". Ale zejména konec filmu byl trochu nedomyšlený nebo spíš nebyla řečena pointa.. ale líbí se mi ten námět a záběry na oba světy jsou úchvatné, je to však jen taková zaobalená romantika s happyendem. Csfd to zkritizovalo, ale tím se nelze řídit! A v úterý půjdem s taťkou na "Nic nás nerozdělí" protože je akce 1+1 zdarma od O2 a tím moje kinová éra asi končí :D.


"Mám depresi, že jsem tlustá a že neodmaturuju," řekla jsem, dala si kus svého narozeninového dortíku a položila talíř na hromadu zavřených učebnic.

Od Vánoc až sem

12. ledna 2013 v 22:10 | LoveShy
Strašně dlouho jsem nenapsala souhrnný článek, jak to jde a co se děje, tak bych to ráda napravila. Děje se toho totiž moc moc a já nestíhám. Ale popořádku.

Já, autorský klub a Standa
Jak to celé bylo, je a dopadlo? V listopadu jsem byla nečekaně vyhozená z AK (a nebyla jsem jediná). Bez udání důvodu a bez jakékoli reakce na emaily a komentáře. Hodně lidí se za mě postavilo a dá se říct, že se rozjela prostestní vlna hlavně proti Standovi a autorskému klubu samotnému. A až teď, začátkem ledna jsem se dočkala vysvětlení. Standa mi poslal email, který mě upřímně řečeno celkem rozesmál, protože ač mě napadaly různé důvody vyhazovu, tohle jsem vůbec nečekala. Řekla jsem si, že tu naší konverzaci zveřejňovat nebudu, ani to nebudu sáhodlouze rozpitvávat, jen to chci všem objasnit, aby byl klid a vy jste věděli pravdu. Šlo o to, že on se na podzim hádal s jedním mým kamarádem - blogerem a vyhrotilo se to natolik, že ten jeho blog byl smazán. Kamarád si následně stěžoval na facebooku na svém profilu a já pod to napsala svou reakci. Nebylo to ode mě hezký a možná jsem se unáhlila, protože jsem znala jen pohled z jedné strany, ale na druhou stranu to bylo v afektu a nebudu cenzurovat svoje názory jak za totality, kdy odpůrci režimu byli za své špatné vyjadřování se vůči vedení umlčování a trestáni. Víte, paradoxně to byla pouze tři slova a nikdy jindy jsem se vulgárně nebo nějak ošklivě o Standovi nevyjadřovala. A ta tři slova mi zajistila vyhazov z AK - Standu to, co jsem tam napsala, prostě naštvalo. S odstupem času si uvědomil, že to byla blbina a vrátil mě zpátky, neboť osobní spory by se takto řešit prostě neměly. Mrzí ho to a to je asi to nejlepší - číst si po těch všech kauzách, že se MĚ omlouvá.

Odepsala jsem mu a včera mi napsal znovu, dlouhatánský email, něco na styl toho článku na klub.blog.cz. A já nevím.. rozhodla jsem se, že definitivně přestávám řešit Standu a autorský klub. Samozřejmě v něm zůstávám, protože bych byla blbá kdybych odešla, a budu se snažit blogovat dál, zase najít tu chuť a být dobrým členem. Když ale někde narazím na článek s touhle tématikou, tak mizím. Svůj názor stále mám, ale unavuje mě to řešit. Nesouhlasím s hodně věcmi, které udělal.. na druhou stranu je nemožné uspokojit tolik stovek, tisíců uživatelů. Jsem si se Standou kvit. Ještě jednou - děkuju všem, co mě podpořili a zastávali se mého členství, toho si moc vážím a právě pro vás se tu budu snažit dál.

Ostatní věci, které si už nikdo nepřečte a které se vztahují k fotkám níže :D
  • Před Vánoci jsem byla v Praze a v Drážďanech. Na Drážďany jsem neměla tolik času, byli jsme tam týden před prázdninama se školou, ale je to tam skvělý. Hlavně trhy mají mnohem různorodější a vymakanější než v Praze a celkově.. německé Vánoce jsou skvělé, oni to slaví ve velkým stylu. Za rok tam určitě jedu a na celý den. V Praze jsem byla ještě týden předtím, trhy už tam byly a ten den ještě krásně chumelilo. Prahu miluju pro její atmosféru - v létě a v zimě možná ještě víc. Na tu pro mě ani Drážďany nemají. Mohla bych strávit hodiny couráním po Starém městě. V Praze jsem tedy byla ještě o prvním svátku vánočním, už tam ale nebyla taková ta předvánoční atmosféra, už spíš všichni honili slevy. Já si teda aspoň koupila svou první věc z LUSH (teda, první, co jsem si koupila sama) a to šampon na vlasy Trichomania a nemůžu si ho vynachválit! :))

  • Sestřička Vaneska oslavila první rok života a tak se pořádala oslava, byla to fajn rodinná sešlost :).

  • Vánoce byly jinak skvělý, jen to hrozně uteklo, že mi ani nedošlo, že nějaké jsou. Letos mám slíbené šaty na maturiťák, ale jinak jsem ještě dostala knížku Hunger games (do týdne jsem jí přečetla - 700stran), poukaz na líčení na ples, krém na mou špatnou pleť, hrníčky, sprchový gel, sůl do koupele, parfém co si vždycky přeju, deštník, asi patery náušnice, tričko, termohrnek ze Starbucks, kryt na mobil s USA vlajkou, spodní prádlo, krém na tělo, lesk na rty, plastové záložky do knížky, čaj, olej na vlasy, foťák (viz minulý článek) a peníze. Všichni - rodina i přátelé - mi udělali hroznou radost. A já snad jim taky.

  • Návrat do školy po Vánocích je teď nic moc. Jsem maturant, takže to přestává bejt prdel. Ale já to dám!
    Byla jsem minulý pátek na plese v Jablonci n. Nisou, který uváděli Viral Brothers a bylo to celkem fajn. Týden co týden mají plesy další školy a my jsme celkem brzy také na řadě. Je to ale šílený - učit se na maturitu, vymejšlet ples, shánět šaty, boty.. tenhle rok je mazec.

  • Dnes jsem byla v Polsku na nákupech, ještě předtím jsem ale poprvé volila. Už mě to ale celé nebaví, strašně se to řeší, všichni se kvůli tomu hádaj. Dyť každej máme právo na svůj názor, já mám taky svý oblíbence a nikomu to nenutím. Každý to vidíme jinak, tak proč se hádat kvůli tomu, co kdo hodil do urny? To, že tam někdo hodil jinej papír než vy neznamená, že je ten člověk debil. Výrazně líp se stejně mít nebudem s nikym z nich. Lidi jsou fakt jak pošahaný. Má volba padla na číslo 9. Volím Karla, Karel postoupil a Karla budu volit again! Koho jste volili vy?

Fotek je asi kvadrilion.. no, jsou velké, tak trpělivost. Nestíhala jsem to zmenšit.
A blbne řádkování, takže mezi fotkama možná nebudou mezery, nevím co s tim je!!



Lomografie

8. ledna 2013 v 19:17 | LoveShy
K letošním Vánocům jsem mimo jiné krásné dárky nečekaně od kamaráda dostala lomo foťák. Kdo neví o co jde - základem lomografie byl původně populární sovětský fotoaparát LOMO LC-A a díky technické nedokonalosti a specifickému vzhledu výsledné fotografie se tento styl proslavil a v současnosti se vyrábějí nové verze těchto aparátů. Je to takový "styl", nevznikají z toho žádné mistrovské kousky, ale zajímavé momentky ze života. Můj foťáček dělá navíc efekt "rybího oka". Zatím jsem nafotila jen první film a jsem v půlce druhého, tak jsem se chtěla pochlubit! Musím to ještě vykoumat, ale baví mě to. Je to příjemná změna a celkem mi chybělo čekání na vyvolaní filmy a následná radost z povedených fotek, které držím v ruce :))

A jen tak mimochodem. Jsem zpátky v AK. Díky Stando, ale moc to všechno nechápu.
Proč můj náhlý neodůvodněný vyhazov a teď zase návrat. Četli jste?

 
 

Reklama