Fotočlánky - víc fotek než textu

DVA-NULA-JEDNA-DVA

31. prosince 2012 v 20:29 | LoveShy
Bude konec roku a už ke mě tak nějak patří, že ráda hodnotím uplynulé měsíce a vzpomínám na vše, co se událo - jako VLONI. Tenhle rok byl pro mě nejlepším rokem v mém dosavadním životě a tak si zaslouží svůj článek.

Ještě než se podíváte na zbytek článku, podívejte se na video, které jsem vytvořila.. rok 2012 mýma očima :)


Stužkovák

7. prosince 2012 v 17:41 | LoveShy
Před několika lety kdosi přišel s výmyslem zvaný stužkovací večírek/stužkovák/stužkáč/whatever. Je to vlastně úplně k ničemu, ale je to strašně dobrá akce. Když se povede.

Třída se sejde, pozve pár učitelů, jí se a pije.. a je to sranda. My jsme to pojali se vším všudy. Naše třída je totiž hrozně skvělá, máme skvělý nápady a dobře si rozumíme, rozhodování je někdy trochu obtížnější, ale vždycky se nějak dohodneme. Vymysleli jsme téma šedesátých let - hippies (s pyšností musím říct, že jsem ho prosadila já a byla jsem šťastná, že se to ujalo, šedesátý léta jsou moje doba). Zamluvili jsme si restauraci, koupili velký raut, pozvali většinu učitelů, zajistili aparaturu a vymysleli program.

Den D byl 30.11 - minulý pátek. Začalo to tím, že jsme šly s holkama městem oblečený jak magoři, co vylezli ze sekáče. V oné restauraci jsme se postupně scházeli a vyzdobili jsme si to tam znakama "peace" vyrobenýma z kartonu. Když jsme všichni dorazili, začali se scházet i učitelé. Nakonec nám jich dorazilo 6 a byli jsme rádi.

A náplň večera? Většinu času jsme bláznivě tancovali na Beatles, Arethu, Beach Boys, Jamese Browna a tak dáále, dělali jsme blbosti a bylo to strašně dobrý. I učitelé se přidali. Já jsem nachystala prezentaci fotek, když jsme všichni byli malí a učitelé museli hádat kdo je kdo. Pak jsme měli nachystané vědomostní kvízy. Asi uprostřed jsme si zazpívali písničku "San Francisco" za doprovodu asi pěti kytar a připili jsme si šampaňským. Došlo i samozřejmě na samotné stužkování - udělali jsme dvě řady stojící proti sobě a dotyčný musel mezi nimi, za skandování svého jména, projít až nakonec k třídnímu, který ho obrovskou plyšovou kytkou "pasoval na maturanta" a dostal stužku. Raut byl výbornej, snědli jsme to všechno do hodiny. Pár lidí se roztomile přiopilo, hlavně ti, co běžně nepijí a o to větší byla sranda. Fotili jsme se, povídali, hráli hry, jedli, pili.. ani chvilku nebyla nuda a my si všichni tak nějak uvědomili, jak moc skvělej kolektiv jsme a že si budeme za pár měsíců opravdu chybět.

V noci jsme ještě pokračovali do jednoho klubu, kde jsme vypadali jak banda debilů :D. Ale to bylo taky vtipný, znala jsem tam asi milion lidí, protože tam běžně chodím ustrojená tak, aby mi to fakt slušelo. Mimochodem, moje oblečení? To opravdu stálo za to. Džíny až nad pupík, sociální tílko, džíska, lennonky a šátek na hlavě. Asi by jste mě nepoznali :) jsem prostě ta s tím pruhovaným šátkem (vlajka USA) na hlavě :D

Máme asi dvěstě fotek (od fotografa), ale dám sem ty, na kterých jsem já (i těch je celkem dost :D). Alee dle mého názoru je mnohem mnohem povedenější video. Tak se mrkněte :)


Sweden

6. října 2012 v 12:12 | LoveShy
Čauky!

Tak, včera jsem byla naposled ve škole a jsem naposledy doma, balím co se dá a razím do Švédska. Byla jsem vybraná na třítýdenní stáž, budu bydlet v rodině a pracovat šest hodin denně v jednom krámku v centru města. Dalších šest hodin pak bude pracovat spolužačka, takže já budu asi mezitím běhat po Malmö, vařit si jídlo, fotit nebo se třeba konečně učit na maturitu. Doufám, že doletíme a dojedem v pořádku a vůbec, že všechno bude probíhat tak, jak má a já tam budu spokojená, neukoušu se nudou nebo steskem. A snad se co nejdřív připojím na net. Držte mi palce, ozvu se!

Poslední týden probíhal v loučícím duchu. Loučila jsem se s těmi nejdůležitějšími, zařídila co bylo třeba a snad mám vše a můžu v klidu odletět. Omlouvám se, že na blog teďka tak kašlu, ale mám hektické období. A mám takový problém. Ráda se seznamuju s novýma lidma, ale aby se pak stali součástí mého života, to chvilku trvá, já potřebuju čas a prostor. Nevěřím skoro nikomu a častokrát jsem na tom tak, že ani nepotřebuju nové lidi do svého života a nechci je tam pustit. Prostě mi ti, které znám už stačí, protože je znám dýl. Když se ale náhodou někdo objeví, tak nechápe, proč jsem taková uzavřená a v nejvíce případech se stává, že mi nikdo už další šanci se projevit nedá. Přijde mi to normální, ale mám s tím celkem dost problémů a očividně tím přicházím o fajn lidi. Třeba se to někdy změní..








Kontrollieren

18. září 2012 v 21:01 | LoveShy
Zvykám si ve škole a zatím úspěšně. První týden jsem měla špatnou náladu, nic mě nebavilo a chtěla jsem zpátky léto. Teď už mi to nevadí a škola mě naopak baví a chodím tam ráda. Dochází mi totiž, že je to můj poslední rok "srandy", po maturitě už to bude jiný. Píšem písemky, vymýšlíme maturiťák, já se připravuju na třítýdenní stáž ve Švédsku, kam jedu v říjnu, užívám si posledních krásných dnů a nedělám si nic z toho, že vlastně maturuju a zatím umím prd. Příští týden nám dala škola volno, dělají nový okna. Takže ještě takový dodatek k létu, zase se vyspím, stihnu co potřebuju a snad se i objevím v Praze. Máme to ale pohodu! :)

Vůbec ale nefotím, s příchodem školy jsem ztratila inspiraci. O víkendu jsem se vydala na forever-alone fotovýlet, jen JÁ a (can)ON, ale moc slavně to nedopadlo. Akorát jsem se usadila na svém milovaném místě, říkám mu "moje liberecká poušť" a poslouchala jsem písničky a přemýšlela. Mám chuť zase fotit nějakou událost, akci, momentky, lidi v pohybu.. Už se těším do toho Švédska, tam se vyřádím. Tak to jsem jenom chtěla říct :)


Faleš.. faleš všude

27. srpna 2012 v 23:27 | LoveShy
Špatný období. Sakra špatný. Jsem pořád nevrlá a nic mě nebaví. Kdyby to bylo tak za 14 dnů, svedu to aspoň třeba na PMS (i když to nikdy nemívám) a pobouřené hormony, jenže vono není. Jsem cholerik od přírody a v poslední době mě do toho všechno štve. Často se to ve mě vaří a já se musím hodně ovládat, abych něco nerozbila. Protože když něco rozbiju, tak se mi uleví. Ne vždy jde něco rozbít, a tak si nehty zarejvám do dlaní nebo někam jinam kde to bolí a vztek je menší.

Dneska jsem měla slabší chvilku, kdy jsem si řekla "ať už je škola", ale to jsem nemyslela vážně. Naopak - školu vůbec nechci a je mi špatně z toho, jak se září přiblížilo. Mrzí mě teďka hodně věcí.. Připadám si sama víc než kdy jindy, dozvídám se hodně věcí jako poslední a někdy jsem i z nějakých událostí vynechávána. Jsem často smutná bez nějakého důvodu a ráda bych s tím něco udělala, ale nevím co. Tak se radši vyhýbám lidem, protože nechci, aby se museli na můj otrávenej ksicht koukat. Taky mě mrzí (čti: sere), jak se někteří dokážou přetrhnout, jako by trochu snahy někdy někomu ublížilo. A tak, já už se nerozčiluju, rejpanců od nehtů mám už dost.

Poslední týden si chci užít a mám ho docela slušně naplánovaný. Dnešek vyhlašuju nejzbytečnější jízdou do Prahy. Teda, já do Prahy jezdím ráda, ale vůbec jsme tam nemuseli, teoreticky. Ráno jsem musela vstát v 6, což mě málem zabilo. A měla jsem řídit, ale na to jsem byla líná. Tak jsem tu hodinu prospala, jeli jsme do Letňan a odtamtud na Černý Most. Metrem do centra poblíž Staromáku. Jet s tátou a bráchou metrem byl báj d vej fakt zážitek. Stihli jsme se asi milionkrát pohádat, chodili jsme dva metry od sebe a nemluvili spolu. Mířili jsme na soukromou kliniku LaserPlastic, kde jsem byla objednaná. Je to klinika plastiky a dermatologie. Doufala jsem, že mi tam poradí, co s mou kožní nemocí. Přijdem tam, v čekárně sedí Ruska, asi třicetiletá, nafouklý rty, vytažený oči.. vlastně celá napuštěná botoxem.. vlasy až po prdel, podpatky až do nebe a arogantní projev. Ou máj gád.

Pozvali mě dál. "Dobrý den, dostala jsem na vás doporučení, už několik let a hlavně posledních měsíců trpím kožní nemocí, hm no.. ztráta pigmentu, Vitiligo, však víte.."
"Tak to jste na správné adrese, také mám Vitiligo," vítá mě doktorka a podává ruku, celou flekatou, bílou.
Ukazuju ji všechny fleky co mám. No. Ona jen krčí rameny.
"Víte, že ta nemoc je nevyléčitelná? Nikdo neví, co s tím, obávám se, že tady vám moc nepomůžeme, ráda bych.."
Hm. Podává mi ještě vizitku lékařky, profesorky z Bulovky a odkazuje mě na ní. Prý se to může zkusit. Ale léčba je drahá a není jistá. Poděkovala jsem a šla. Pětiminutový rozhovor stál opravdu za to.

Achjo, už mě to štve. Nejhorší je, že se to rozšiřuje a nejde to nijak zastavit. Mám zas další dva fleky za poslední týden. Víte, že Michael Jackson tím trpěl taky a vlastně to byl důvod toho, proč se rozhodl být bílej? U černochů je vitiligo vidět víc, logicky a on se rozhodl si depigmentovat celé tělo, protože se toho nemohl zbavit. Zajímavé, že. Dívala jsem se na youtube a je tam slušná komunita "vitiligařů". Navzájem se podporujou a někteří jsou na tom opravdu blbě. Člověk se pak necítí tolik sám.

Náš pobyt v Praze odtud pokračoval hlouběji do centra. Táta byl ještě míň snesitelnej než předtím, brblal že mu ta návštěva dala jednu vizitku a nic víc. Na jednu stranu ho chápu, ale co taky čekal.. že mě zázrakem vyléčí? Mlčky jsme šli, naobědvali se a nakoupili nějaké nové věci, boty, oblečení. Cestu zpátky jsem chtěla odřídit já, ale táta byl tak moc nepříjemnej, že jsem šla radši spát.


Fotky z dní předešlých

Weekend

20. srpna 2012 v 15:15 | LoveShy
Těší mě, že se vám moje fotky líbí :) a potěšilo mě nazvání mě "mistrem reportážní fotografie", toho si cením, protože to zní lépe než "jsi dobrá fotografka". Děkuji váám!

Tento víkend byl skvělý.. měla jsem pořád co dělat. V sobotu jsme s mamkou jely na svatbu její kamarádky kousek za Liberec na zámek Lemberk. Byla to taková drobná symbolická svatba s pár hosty, protože ti dva už jsou starší a tak to nehrotili. Řekli si své ANO, něco s fotografem nafotili, vypustili holoubky a zase se jelo pryč. Ale vyšlo počasí, všem to slušelo, bylo to příjemné dopoledne. Zpátky domů jsem řídila já (protože už mám řidičááák). U mamky jsme dělaly řízky a u škrábání brambor začala Vaneska (sestřička) lízt. Minulý týden se naučila sama sedět, tak už i leze, je totiž hrozně hyperaktivní a učenlivá na to, že jí bude zítra 8 měsíců. Tak jsme s ní blbnuli. Když se unavila, tak dvě hodiny spinkala, tak jsme si užívali chvilky klidu. Mezitím přišla babička, co bydlí hnedka vedle (chodí k mamce pořád, protože se nudí). Donesla nám nějaké věci, co bude vyhazovat s naivní představou, že budem ty krámy nosit. Mezi věcma na vyhození byl i přívěsek, který jsem jí dala, když jsem jako malinká přijela z Řecka. Zamrzelo mě to, ale asi už to nezměním. Tahle babička je holt na baterky.

Domů jsem se od mamky odvezla sama, ještě jsme se stavily v krámě a na benzínce, hrozně mě to za volantem bavilo. V neděli jsme jeli na chalupu, která je 30km za Libercem a taťka mě nechal řídit. Docela se bál o auto, ale když viděl, jak mi to jde, tak byl rázem v klidu. Oba, on i mamka, mi hezky radí, co mám dělat a dávají mi dobré rady. Nejsou na nervy a tím pádem já taky ne. A tím se učím, musím se vyjezdit. Za víkend jsem si obě auta hezky ošahala a musím se pochválit, že se rychle učím a když mi řekli co mám dělat, tak jsem to udělala a pamatuju si to. Jednou mi to chcíplo na kruháči, to jsem byla naštvaná, jela jsem na dvojku a vjel mi tam cyklista a dvojka to neutáhla. Najezdila jsem svých prvních 60km a těším se zas, hrozně mě to baví :).

Na chalupě jsem stihla přečíst dvě kratší knížky (byli jsme tam od rána až do večera), pak jsme zajeli ke studánce nabrat vodu, kterou pak pijeme. Prohlížela jsem si babičky fotoalbum, které našla po deseti letech. Byla krásná, jako mladá. A na jedné fotce jí jsem trochu podobná :). Jinak jsem si ty fotky prohlížela asi hodinu, pořád dokola. Byly opravdu staré, babička říkala, že měla ještě starší, třeba její maminku když byla malá (a její mamce by bylo letos 100), ale ty prý ona vzteky spálila, když umřel babičky bráška (ve dvaceti ochrnul na vojně a deset let ležel na zádech, vůbec se nehýbal a pak zemřel, byl to hrozně krásnej a prý i hodnej chlap, škoda ho). Bavilo mě sledovat ty prababičky a pratetičky, jak byly na místech, kde jsme dneska my, ale vypadalo to tam úplně jinak a jak jsme si v naší rodině hrozně podobní všichni. Babička mi ani nemusela říkat, kdo na fotce je a já to poznala, máme v rodině výrazné rysy. Děda se z toho prohlížení fotek rozbrečel, bylo to dojemný.

Morava - den třetí a čtvrtý

18. srpna 2012 v 12:30 | LoveShy
Tak, tohle je druhá část mého pobytu na Moravě, rozdělila jsem to kvůli množství fotek, nechci vám zasekat počítače a prostě.. prohlížet najednou přes sto fotek je nuda :)

V minulém článku jsem psala, co jsme dělaly s Nikie první a druhý den. Teď přichází na řadu den třetí a čtvrtý.

Neděle, 12.8.
Když jsme se vykopaly z postelí, nasedly jsme na kola a jely se s Destiny (Nikči pes) projet po okolí. Smočily jsme si nohy v jezeře, hrály si se psem a pomalu se zase vracely domů. Nikči rodiče nás vzali do města a vysadili nás u kina. Šly jsme na film Sněhurka a lovec. V Hradišti mají nově zrekonstruované kino, takže to tam bylo fakt hrozně hezký. A film? Trochu mě zklamal, ale když přimhouřím oči, tak to bylo docela fajn. Takovej průměr. Večer mi pak doma bylo pěkně blbě, asi jsem se přejedla a myslela jsem, že hodim šavli. Už nikdy víc, musím jíst zdravě.

Náš poslední den bylo pondělí 13.8. Uvařily jsme si vlastní sýrovou omáčku stylem "nasypej do hrnce co máš a ono to ňák vyjde". Byla dobrá, jen jsme to přehnaly s jíškou a zbytek omáčky v hrnci úplně vytuhnul jako kámen. Po obědě jsme vyrazily do vedlejší vesnice k babičce. Tam na nás čekala tři malá štěňátka o kterých jsem psala v předminulém článku. Byly taaaaak úžasnýý. Mazlila bych se s nima celé hodiny. Do oka mi padla hnědá fenečka, nemohla jsem odolat a pořád jsem si jí hladila a chovala. Nakonec mi usnula v náručí. U babičky jsme moc dlouho nebyly, ty autobusy tam jezdí tak málo, že jsme musely už jet. Večer jsem si sbalila věci, s Nikie jsme si napsaly dopisy na rozloučenou (taková naše každoroční tradice) a povídaly jsme si dlouho do noci. Jo a jelikož si Niky libuje v malovátkách a pořád si kupuje paletky se stínama a štětce a makeupy a taky je ujetá na laky na nehty.. tak mě namalovala a udělala mi "galaxy" design na nehtech. Uvidíte ve fotkách.

Ráno v úterý jsem ani nemohla dospat, tak jsem Nikču nechala spát a já se zatím myla, připravovala, dobalovala.. Asi v půl desáté jsme se naobědvaly, já se se všemi a vším rozloučila a vyrazily jsme. Autobusem do Uherského Hradiště, pak jsem jela (finally!) Studentem do Brna, tam jsem hodinku čekala na přestup. A pak už jen z Brna na Florenc, metrem na Černý Most, Studentem do Liberce a MHDčkem až k nám domů. Cesta byla dlouháá, ale koukala jsem na Sherlocka a užívala si pohodlných sedaček. Mám docela ráda ty cesty, člověk si hezky popřemýšlí.

Nebyla jsem u Nikči moc dlouho, bohužel, dalo by se stihnout mnohem víc věcí.. a asi by to bylo výhodnější tam jet na dýl, když jsem dala takových peněz za cestu. Ale není moc čas a já už potřebovala být v Liberci, tak aspoň něco. Je zvláštní vidět někoho jen jednou ročně, o to víc si toho pak vážíte. Bylo mi tam fajn a myslím, že jsme si to dost užily :).


Morava - den první a druhý

17. srpna 2012 v 20:49 | LoveShy
Pozdě, ale přece. Vůbec vůbec nic nestíhám! Mám 1000 fotek a musím s nima něco udělat, takže se snažím, co to jde :)

Jak už mnozí vědí, byla jsem na Moravě za svou blogovou, internetovou kamarádkou Nikie. Ona byla minulý rok u nás (stálý čtenář jí z minulého léta bude znát), letos byla řada na mě, abych jela přes celou republiku za ní. My jsme prostě divný.. jednou ročně podstupujem dálku 400km.

Vyjela jsem v pátek 10. 8. od nás od baráku autobusem, potom z města Student Agency na Černý Most, potom metrem na Florenc, kde mě čekala krásná stará plesnivá karosa. Student mi v ten den vůbec časově neseděl, takže jsem musela bohužel jet jinačím busem. Ten autobus byl hroznej, řidič byl hroznej a celkově celá cesta stála za prd.. tři hodiny jsem čuměla do silnice, protože tam nic jinýho dělat nešlo. V Brně jsem na Zvonařce vylezla a běžela na druhý konec autobusáku s kufrem, abych stihla spoj do Uherského Hradiště. Tak tak jsem to stihla a do hodinky jsem se setkala s Nikie. Poslední dopravní prostředek, kterým jsem jela byl autobus až k nim domů. Uff.

Ten den jsme už nic zajímavého nedělaly.. jen si zapinkaly badminton a já se seznámila s Nikči úžasným psem - fenkou Československého vlčáka - Destiny. Koukaly jsme na Hunger Games (moooc dobrej film) a šly jsme spát pozdě a to byla velká chyba. Ráno jsme vstávaly něco málo po šestý, připravily se a vyrazily do Uherskýho Hradiště, kde nám jel autobus do Brna. Cestou jsme tak napůl spaly, vůbec jsme se nemohly probrat. V Brně jsme z autobusáku vyrazily rovnou do Vaňkovky a couraly krámama. Něco jsme si koupily, naobědvaly se a vydaly se směr centrum. Mám docela dobrej orientační smysl, takže jsem se nebála, že se ztratíme. Chtěla jsem na Špilberk, ale vylízt až nahoru se nám nechtělo. Tak jsme couraly městem, mrkly se na náměstí, kde jsou ty úžasný hodiny, který nikdo nechápe :D a došly jsme až na Petrov k nádherný katedrále Sv. Petra a Pavla. Uchvátila mě, hlavně zevnitř. Pak nás nějaká stará paní zastavila, že nás nafotí. Byla hrozně milá, fotky sice nic moc.. ale co :D. Brňáci mi odpustí - Brno se mi prostě nelíbí, vůbec se to nedá srovnat s nádhernou Prahou. Asi bych mu musela časem přijít na chuť, ale nic mě tam neláká.

V pět jsme jely zase zpátky. Z toho autobusu, kterým jsme jely jsme byly hotový, byl totiž hrozně krásnej, jel asi až na Slovensko. Cesta zas utekla, my dojely domů celkem pozdě. Při čekání na náš spoj z Uherského Hradiště domů jsme si zašly na výborné mojito. Doma jsme si pustily Sex ve městě a usnuly a spaly a spaly až do jedné odpoledne.

Zítra sem hodím zbytek mého pobytu (den třetí a čtvrtý), jinak by vám z těch fotek hráblo a mě taky ;). Máte se na co těšit.


Léto běží

26. července 2012 v 22:27 | LoveShy

Léto běží a já mám pocit, že se nic neděje, že nic nedělám a zároveň že nic nestihnu. Minulý pátek jsem onemocněla, a tak se tenhle týden šetřím, abych zas byla v pohodě. A zrovna jsou ty největší vedra, je to únavný.

Doufám, že nejsem jedinná komu nedochází, že jsou nějaké prázdniny, že je léto?
Dost se flákám, ponocuju, spím do oběda a tak si tak říkám, že kdybych psala každý den článek jako vloni, aspoň by mě to donutilo dělat toho víc. Ale užít si léto ještě chci, takže hned jak budu zdravá, tak to bude lepší. Protože to, co mě čeká po prázdninách bude učiněné peklo.

V Liberci jinak začíná Benátská noc, já tam nejdu, ale budu to mít blízko a od mamky z okna je tam hrozně dobře vidět :D. Ve městě je zas taková festivalová atmosféra, že se mi zastesklo po Rock for People.

Ani mě nenapadá, co ještě psát. Jsem nějaká divná, nebo je to možná jen mým momentálním rozpoložením. No, tady aspoň pár fotek z fajn dne s Naty :). Chodí se mnou do třídy a dlouho jsem ji neviděla.. A musím říct, že my dvě jsme úplně stejný a jsem za to ráda. Jsme obě vodnářky a máme stejný postoj skoro ke všemu, a tak si navzájem ani nemusíme nic vysvětlovat a rozumíme si. Jen se vždycky usmějeme a přikývnem "Ale je tě chápu, přeci". Rády spolu děláme kraviny, řešíme kraviny, jsme obě hrozný úchyláci a když se fotíme, tak prostě zmáčkem spoušť a improvizujem.. a ono to vždycky nějak vyjde a sluší nám to :D. Říkáme si TWINS, i když říkám pořád že k dvojčatům máme předaleko :D. Ale duševní TWINS a to znamená mnohem víc :)

Měj ho ráda, měj ji rád.

23. července 2012 v 20:24 | LoveShy

Svatba III.

V sobotu se ženil můj bratranec. Mám ráda svatby, všichni jsou celý den hepy, nikdo nemá potřebu se hádat, všude kolem je láska a i já - největší cynik - vždycky roztaju.

V sobotu jsme kolem půl 11 jely asi s deseti vyzdobenými auty skrz město k radnici. Tam se střídala svatba za svatbou, takže kolem bylo dost čumilů. Šli jsme na radnici, tam se sešli s fotografem a matrikářkou. Proběhlo pár tématických focení v čekací místnosti a když zazněly varhany, tak jsme se v zástupech - muž&žena vydali do obřadní síně v čele s ženichem a v závěsu s nevěstou. Obřad byl dojemný, oddávající měl bezvadnou řeč a já měla co dělat, aby mi nevyhrkly slzy. Prstýnky, polibek, podpisy, gratulace. Pár dalších fotek, focení na schodech, focení s rodiči, prarodiči, sourozenci. Hromadné focení. A pak už jsme mohli jít, další svatba čekala.

Nejbližší rodina (rodiče a prarodiče) se vydala s novomanželi na oběd, zbytek šel na svůj oběd a vrátili jsme se až asi za dvě hodiny na hostinu. Hostina byla v jedné restauraci, mohli jsme pít a jíst co jsme chtěli, což bylo bezva. Já jsem vypila asi dva litry Kofoly, jinak se snad všichni opili. To mě docela mrzelo, že se do doby, než se podával alkohol nikdo nebavil. Pak začali panákovat a už byla sranda. Já odolala, nic jsem nepila a bylo mi fajn.

Asi bych si svou svatbu víc připravila, zajistila trochu výzdobu (takový ty serepetičky) , protože to pak dělá celkový dojem. Neviděla jsem nic, co by ti dva dělali - rozbití talíře, krájení dortu, čtení přáníček atp.. nic z toho se nedělo, probíhalo to spíš jako rodinná sešlost a já neměla pocit, že jsem na svatbě. Ale bylo to dobrý, nic se nepokazilo, takže nic nenamítám :)

Fotila jsem si takový svý momentky, je jich hodně a dělala jsem se s tím celý odpoledne, tak snad se budou líbit :). A nezmenšovala jsem je úplně, jen napůl, tak snad se vám to moc nezaseká. Btw jsem na jedný fotce, nepřehlídnete mě :D.


Aha, zas Praha

19. července 2012 v 22:33 | LoveShy
Tak, a s denním spožděním jsem se dostala ke článku o středě. Byla jsem v Praze za kamarádkou Nikie (stálejší čtenáři jí budou znát třeba z léta). Přijela na týden z Moravy, tak jsme se po roce opět viděly. Má ortézu na svém nemocném koleni, takže jsme neměly žádné vražedné tempo. Pocouraly jsme v poklidu po Starém městě, jak jinak.. prostě to tam miluju. Poseděly jsme na nábřeží, ale hrozně tam foukalo, tak jsme se vydaly zase do centra. Pořád jsme něco jedly, zašly jsme na oběd a do Marks&Spencer pro pečivo. Nakoupila jsem si pak nějaké nové věci.. tričko, sluneční brýle a v Claire's jsme strávily snad věčnost nad náušnicema. Popovídaly jsme se, zasmály, nafotily něco a pak zase rozloučily.. bylo to moc fajn!

Zvláštní, jak se navzájem máme ve svých životech a vídáme se tak málo. A pak se po roce vidíme a já si najednou vybavím, že s touhle osůbkou, kterou jsem sice neviděla věčnost mám tolik zážitků. Ona se mnou prožívala velkou část mojí puberty den co den přes ICQ a pak těch pár týdnů, co jsme spolu prožily vždycky v létě. Nějak na to vždycky pro chvilku zapomenu a pak se mi všechno to vybaví.. je to zvláštní.

Mám se ještě zmiňovat o tom, že Prahu miluju? Říkám to pořád a asi mě to jen tak nepřejde..

Ztráty a nálezy

19. července 2012 v 0:08 | LoveShy
Dneska jsem byla v Praze. Teda.. ne dneska, ale prostě ve středu. Ale ještě tu mám fotky z úterý, takže postupně :)

V úterý jsem byla s Niky asi po dvou měsících venku. Měly jsme nějaké divné období, ale už to chceme napravit, protože jsme bez sebe dřív nedaly ani ránu. Koupily jsme si něco k jídlu, Radlera a poseděly v parku. Nafotily se, koupily si nějaký blbiny. Například už asi tři roky sbíráme vařečky - to je takovej náš soukromej vtípek, kterej nikdo nechápe (dáváme si vařečky navzájem k narozeninám a Vánocům a tak) tak jsme si i teď koupily takový pěkný :D. Byla sranda, pohoda, bylo to fajn. Měly jsme si toho tolik co říct. Když si vezmete, že se každý den něco děje a za dva měsíce se to nastřádá.

Večer jsem viděla nádherný západ, jen moc nešel šikovně nafotit. Zapadala žlutá koule (ne rudá, ale žlutá) a tak bylo osvícený celý město krásně zlatavě, protože bylo po dešti. Ách.

Jen jsem byla na sebe dost naštvaná kvůli jedné věci. A to, že jsem nesla na krku foťák a upadla mi očnice z hledáčku. Kdo neví - je to TOHLE. Taková malá černá mrška, kterou pořád ztrácím, ale pokaždý najdu. Jsem na sebe fakt naštvaná, nedávám si na svý věci pozor. Hledala jsem jí všude, ale nikde nic, tak jsem sedla k netu a objednala si novou, takže mi asi brzy za tři stovky přijde. No jo, dokud nejde o život, jde o prd. Říkává babička. Joo babi, kup mi očnici, pak mě profackuj a dám ti za pravdu. Štve mě to, nerada něco ztrácím!


Řidička

12. července 2012 v 12:29 | LoveShy
Včera jsem měla bezva den. Udělala jsem (konečně) řidičák! A že to byl porod. Hnedka ráno mě moje učitelka Míša nabrala, protože jsme sousedky a já nás odvezla do města, na magistrát. Odtamtud jsme jely vyzvednout komisařku (vždycky jsme měli chlapa, tohle je jedinná ženská). Krásně jsem zaparkovala a už tam čekaly další dvě holky, které to taky se mnou dělaly počtvrté. A jelikož jsem měla auto "nastavené" na sebe, tak jsem jela jako první. Aspoň jsem si ušetřila ty nervy, kdy čekáte až dojezdí ten před vámi, které jsem vždycky zažívala, protože u minulých zkoušek jsem jezdila někde uprostřed. Faktem je, že jet první je dobrý, nestihnete se bát.

Jízda byla hrozná. Jela jsem asi 45 minut a ta komisařka mě táhla sra*kama světa. Jela jsem na místech, kde jsem nikdy nebyla a vím, že mým úkolem je si poradit kdekoli, ale ne při zkouškách.. Časem se vyjezdím, ale zkoušky potřebuje člověk zvládnout perfektně. Vzala mě do pěší a obytné zóny, do samých jednosměrek a do ulic kde nejsou značené křižovatky, takže samé přednosti zprava, pak zase na dálnici. Pak mi vytkla, že jedu moc pomalu, já se zase bála, že překročím rychlost. Ale v zónách jsem vše dodržela a na dálnici jsem jí naopak ukázala, že rychlost mi problém nedělá a zařadila jsem si hezky pětku a držela jsem si devadesátku. Na třech různých parkovištích jsem parkovala popředu i pozadu, no vychutnávala si mě. Čekala až udělám chybu, až jsem nakonec při sjíždění z dálnice zaváhala jestli jsem na hlavní nebo na vedlejší a když mě paní zleva pouštěla, došlo mi, že mám přednost.

Když jsem skončila, řekla mi, že si to ještě rozmyslí, že mě porovná s holkama. Bezva ne? Holky dojezdily, té první řekla, že si to taky rozmyslí a ta druhá to dala hnedka bez rozmýšlení. Pak si hrozně dlouho povídaly s učitelkou v autě a když pak Míša vyšla, hrozně se usmívala a měla palce nahoru. Země zaduněla, spadl ze mě šutr. Komisařka k nám už nešla, i když jsem chtěla slyšet přímo od ní "prošla jste, máte řidičský průkaz". Míša nás obejmula a říkala, že ta druhá slečna jela bezvadně, ta první nic moc, že udělala zbytečný chyby a že byla dobrá vůle komisařky, že jí to dala. A mě chválila, že jsem si poradila se vším, že jsem to měla nejtěžší a že je na mě pyšná. A i já jsem sama na sebe pyšná a mám radost radost radost :)

Už minule jsem plánovala, že když udělám řidičák, půjdu to zapít, ale teď jsem po RfP nějaká vyskákaná, přepitá pivem a trochu bez peněz. Tak jsme šly aspoň s kamarádkou pocourat večerním městem a zakempily jsme to na schodech u muzea. Seděly jsme tam několik hodin, pily pivo (no jo, stejně jsme si jedno koupily) a fotily. Bylo mi fajn, konečně mi trochu přišlo, že jsou prázdniny. Doufám, že tohle léto bude dobrý, zatím si nestěžuju.

Jo a byla jsem po 50ti letech nakupovat a sehnala jsem pár hooodně levnejch věciček z mých tajných krámečků. Pět triček do stovky? Je fakt, že jsem si je musela trochu vytunit, ale to mě baví, aspoň nejsem tolik mainstream a nosím věci, co fakt nikdo nemá. Líbí se mi teď spousta věcí k obchodech, ale to bych asi musela začít krást peníze. Zkoušela jsem si i několik šatů a musím říct, že už mi nevadí tolik jako dřív, jen stejně vím, že bych je neunosila.



Rock for People!

2. července 2012 v 21:38 | LoveShy
Prázdniny my začaly už před týdnem, vysvědčení jsme dostali dřív kvůli rekonstrukci školy. A od té doby nemám čas, a to jsem čekala, že se budu nudit. Mé plány na prázdniny? V podstatě žádné, až teprv teď se začaly nějak formovat. Měla jsem strávit týden na Moravě u kamarádky, podívat se do Brna a Vídně, pak s nimi jet do Německa do Tropical Island. Vrátit se akorát na oslavu kamarádových 18tin a na svatbu bratrance. A už by byl konec července a přijelo by víc lidí z dovolených a už se dá něco podnikat. Jenže.. musím tu zůstat, abych si udělala konečně ten blbej řidičák, kterej si dělám už asi dva měsíce. Myslete si o mě jak jsem blbá, že to dělám už čtyřikrát, ale tady u nás v Liberci je to fakt těžký. Komisaři jsou přísný a máme tu samý kopce a nepřehledný křižovatky.. Tudíž mi kvůli týhle nelevný záležitosti (každý opakování zkoušky něco stojí) odpadá většina plánů a já tu musím zůstat. Resp. chci tu zůstat, abych to už dodělala.

Co se dělo za poslední dny a týdny?

Odchodili jsme poslední tři týdny školy, co jsme měli po praxích, vytahovali jsme známky, já to nakonec docela po.. a mám tři trojky, které jsem vůbec mít nemusela, ale taky to mohlo bejt ještě horší. Trávila jsem hodně čas s přáteli odpoledne i po nocích na více či méně dobrých akcích.

Byla jsem vybrána na třítýdenní stáž do Švédska, kam pojedu v říjnu.

Oslavili jsme půlrok života mojí sestřičky a mamka dostavěla barák a já pomáhala stěhovat.

Měla jsem náběh na zápal plic a vůbec zdravotně je to se mnou docela sranda.

Nabarvila jsem si vlasy hennou a je ze mě zrzek :).

A stala se taková zvláštní věc - vyhrála jsem na poslední chvíli lístek na Rock for People na portálu gregi.net :)
Tak jsem hnedka začala jednat a nakonec jedu s Luczynkou! Fakt se těším a mám radost, že mi to letos nějak všechno vychází. A jsem ráda, že jsme se my dvě blogerky z Liberce tak spřátelily. :))
Doufám, že tam potkám hooodně lidí! A teď jdu ještě dobalovat a udělat milion věcí, protože je to hrozně narychlo všechno, ale o to lepší to snad bude. Držte nám palce :))











U ohníčku

10. června 2012 v 16:53 | LoveShy
Tenhle článek tu měl být přesně před týdnem, ale moje neskutečná lenost to nějak nezvládla. Měla jsem 550 fotek a z těch jsem potřebovala vybrat ty nejlepší, oříznout, zmenšit a upravit.. uf. Minulou sobotu jsme totiž měli na chalupě oslavu. Sešla se komplet celá rodina a oslavovali jsme tety padesátiny a dvaadvacetiny její dcery. Bylo to skvělý, byla sranda. Odpoledne a večer se všichni mooc opili a já se v pozadí mooc bavila. Tančilo se, zpívalo, jedlo.. Občas mě to tam nebaví, ale tentokrát to bylo super. I taťky přítelkyně se malinko víc napila a byla velice upřímná. Naštěstí to všichni brali s humorem, protože motto naší rodiny bohužel je "kdo nepije s námi, pije proti nám".

Přijde mi zbytečné fotky nějak rozdělovat na víc částí. Je jich hodně. Na jednu stranu kvalita je určitě důležitější než kvantita, ale nemám ráda, když se články zveřejňují po jedné fotce. Takhle má můj celý článek příběh. Jak už pro mě, tak i pro vás. Popisky jsou nad fotkama :).

Na začátek takové vtipné animace.
První je můj bratranec Tomáš a příběh jeho roztržených kalhot, které má až asi dvacet let.


Taťky přítelkyně Renča tancující s bratrancem. Padli si do oka.

Human Body

30. května 2012 v 20:54 | LoveShy
Human Body Exhibition Prague 2012

S rodinkou už od března plánujeme jet na tuto výstavu do Prahy, a tak jsme se konečně odhodlali. Lístky se musí dopředu rezervovat a je vám určen čas vstupu, kdy můžete dovnitř, aby se tam nemačkalo moc lidí, ale v závěru nás pustili dřív. Bylo pro nás docela komplikovaný to v Holešovicích na výstavišti najít, protože ten blbej sál "Incheba" tam je skovanej. Ale našli jsme a vešli jsme dovnitř.
(pokusím se nespoilerovat, ale jestli se tam někdo chystá a chce se nechat úplně překvapit, tak ať nečte dál)

Je to tam maličký, je tam tma a nedýchatelno. V prvních minutách jsem myslela, že mě tam z toho klepne. U vstupu je šatna, kde si můžete odložit věci (je to více než nutné, chodit tam s batohem na zádech překáží). Na zdi vedle šatem mě zaujaly namalované otázky týkající se lidského těla, třeba "Proč mají ženy širší boky než muži?". Na konci prohlídky vás čeká stejná zeď, ale s odpovědmi na tyto otázky. A jde se dál - celý sál je fialovými závěsy rozdělen na labyrint chodbiček, které vás vedou od jakýchsi místnůstkek s exponáty. Je to tam opravdu maličké a když se do toho přidají skupiny dětí třeba ze škol, kterým tam pracovnice výstavy přednáší, moc se tam hnout nedá. Ale - začíná se u svalů a kostry a projdete se přes nervovou soustavu, krevní oběh, dýchací, trávicí, rozmnožovací soustavy, můžete sledovat vývoj plodu a závěrem je místnost ohledně osobního zdraví.. no prostě je tam všechno. Všude jsou skleněné vitríny a v nich autentické ukázky částí těla a v každé místnosti je minimálně jedna figurína člověka v určité poloze.

Vtipná vsuvka. Stáli jsme u části ženy, kde se poukazovalo na stydkou kost. Ani jsem si nevšimla, kdo všechno stojí okolo a tak nějak pro sebe jsem si řekla "Ta kost je jako docela ošklivá". A najednou deset ženských kolem mě dostalo šílený záchvat smíchu :D. Ale ta kost, holky, je fakt ošklivá.

A co mě nejvíc zaujalo? Zaujala mě velikost určitých orgánů - játra jsou například úplně obrovská, ale ledviny mrňavé. Zaujala mě také délka střev, když to vidíte naživo, je to síla. A mnoho dalších věcí, jako jsou rakovinou napadené orgány nebo krabice "Přestaňte kouřit, právě teď" kam lidé hodili svou poslední krabičku cigaret. Úplně nejvíc se mi ale líbil vývoj plodu. Bylo tam asi deset nádobek a v nich plod od 2 týdnu až do skoro pěti měsíců. Bylo mi smutno z toho, že to mohlo být miminko a nebude, ale vidět to, co už nikdy nebudu mít šanci vidět, bylo úžasný. Celé lidské tělo je úžasné, nechápu, jak se to všechno do nás vejde a jak to může tak dokonale fungovat. Je to tam prostě celé strašně zajímavé, už jenom tím, že je všechno autentické. A vůbec to autentické nevypadá, je to asi hodně upravené, aby to vydrželo. Když se nad tím člověk ale zamyslí, je to docela hnusný. Kdo se tam chystá nebo kdo se o tom dozvěděl až nedávno - výstava potrvá ještě více než týden a můžu jenom doporučit!

Celý ten den byl mimo jiné fajn, něco málo jsme i nakoupili, přežrali jsme se jako prasátka a aby toho nebylo málo, tak jsme parádně zmokli na cestě do auta. A zakončila bych to tak, že miluju Prahu a nejraději bych tam zase jela :)

Je celkem logické, že se tam nesmí fotit, tak jsem pokorně zastrčila foťák a vám sem hodím aspoň nějaké fotky z toho dne (opět jsem je radikálně nezmenšovala, takže pokud se vám budou načítat dýl, tak je mi to fakt líto). Jela jsem tam s taťkou, bráchou, taťky přítelkyní a její dcerou, která je mou kamarádkou :). Jsme skvělá rodina.


Brno (kecám)

25. května 2012 v 20:19 | LoveShy
Dneska jsem byla v Praze. A bylo krásně. A byl to super den. Měla jsem foťák s malým objektivem, ale nějak nebyl čas fotit, mno.. někdy chci udělat přímo fotovýlet, protože Praha je úplně nasáklá fotogenickýma místama (žádná novinka, já vím).

Můj dnešní poznatek? Mrzí mě, tak moc, že cizím lidem nebo lidem, které neznám tak dlouho na mě záleží víc než těm, od kterých bych to čekala primárně. Nevím co si mám myslet, ale jsem ráda aspoň za ty, co mi svoji přízeň a přátelství dávají najevo, protože to k životu potřebuju. Potřebuju, abych tu měla lidi, kterým se můžu ozvat a oni budou na druhý straně drátu a budou na mě myslet a já budu myslet na ně a budem si navzájem držet palce a svádět na sebe celodenní škytání.. a tak už je mi tak nějak jedno, jestli ten "na druhým konci drátu" bude někdo, koho znám roky nebo měsíc. Hlavně, že tam někdo je.



How to clear the mind

21. května 2012 v 13:50 | LoveShy

Někdo si stěžoval, že sem dávám moc velký fotky, tak jsem je teda zmenšila. Radujte se, pomalé internety :)

Celý minulý týden pro mě byl jeden velký zmatek - praxe, každý den jízdy, učení se na zkoušky, nevídání se s lidmi.. a já v závěru ani neměla na nikoho náladu. O víkendu jsme jeli na chalupu, kterou máme 30km za Libercem a kde se setkává celá naše rodina. Už jsem chalupu zmiňovala dřív, jezdíme tam často.

Tady jsem o chalupě psala, je to starý článek, ale hezky v něm vzpomínám.
Tady je hodně fotek, když jsem tam vzala kamarádku v létě.
Tady jsem chalupu prolezla skrz naskrz, taky hodně fotek.
Tady jsme byly na chalupě s Nikolkama, krásnej den (kdo mě v létě četl, zavzpomíná na VY-NI-KA-JÍ-CÍ :D).

Je mi tam fajn, ráda tam beru kamarády, protože se tam toho dá dělat hodně a je tam boží klid. Ale spíš tam jezdím, abych si odpočinula ode všeho. Je tam sranda s příbuznými, ale občas vezmu kolo a jedu k lesu. Je tam taková rozpadlá zídka, sedím na ní a je mi skvěle. Teď o víkendu jsme jeli s taťkou natočit vodu ke studánce, jinou vodu nepijeme je výborná. Pak jsem trénovala couvání na parkovišti. A k večeru jsme si opekli buřty a já pak vzala kolo a jela se projet. Akorát zapadalo sluníčko, tak jsem vychytala super barvy na focení. No uvidíte sami :). A je mi po víkendu fajn. Na té fotce nahoře můžete vidět chalupu (ten baráček v pozadí) a ten velký kopec je Tlustec, "protože je tlustej".

Svět je fany záhadou

13. května 2012 v 16:04 | LoveShy
Dala jsem si velkou pauzu, opět. Nevím, co to se mnou na jaře vždycky je, že každoročně ztrácím chuť do hodně věcí. Abych se přiznala, teď jsem absolutně ztratila chuť do té jedinné věci, co mě vždycky naplňovala. Nejsem moc sebevědomý člověk, a tak se snažím si věřit aspoň v něčem. Vždycky to byly dvě věci - angličtina a focení. Teď jsem ve škole sama sebe strašně zklamala v angličtině, pokazila jsem si, co jsem mohla a stalo se to tak rychle. A focení.. jeden člověk mě v něm hrozně srazil dolů. Nemyslím si, že fotím bůhvíjak dobře. Ale víte co? Baví mě to. Jenže když vám někdo řekne, že jste nula, jak vás to může bavit dál? Já vím, že sice fotím pro sebe, ne pro ostatní, ale ztrácím motivaci. Bylo mi řečeno, že zrcadlovku má teď každej Pepa, a že ať s tou svou moc nemachruju. Tak já už nevím. Nikdo nebere v potaz, že já jsem si ten foťák koupila sama a že ho mám už tři roky. A že focení miluju a že nefotím jenom proto, abych měla pěkný profilovky nebo fotky podobné těm z tumblr. Strašně mě to mrzí, uložila jsem na několik týdnů foťák a na blog jsem nemohla ani vkročit, protože mi bylo hrozně. Měla jsem chuť všechno smazat, říkala jsem si "Na co si to tu hraješ?". A teď jsem ve fázi, kdy je mi to už jedno. Musím jen v sobě zas najít tu chuť a přenýst se přes hloupý lidi.

Celkově jsem teď měla divný období. Nešel mi několik týdnů internet, tak jsem si začala číst knížky, co mi půjčila babička z chalupy. Samej Remarque a podobně. A byla jsem na profesionálním focení s miminkem, já musela stát modelem, to byla hrůza. Za objektivem je přeci jen líp. Navštívila mě teta z Moravy, byla dojatá, že jsme všichni pohromadě a v rodině se intenzivně plánuje svatba. A dělám řidičák, za deset dní zkoušky. Vůbec nevím, jak to zvládnu, ale strašně mě to baví. Nechodím celý květen do školy, protože máme praxe. Dělám ve firmě, pro kterou táta pracuje. Jsou tam všichni hrozně hodný, za tři dny jsem se tam dozvěděla strašně moc věcí - od účtování a ekonomický situace firmy až po to, kdo tam kdy koho podvedl. Jen tam pro mě přeci jen nemají tolik práce, jsem tam hrozně navíc.

To je tak vše, co jsem chtěla. Za ten měsíc praxe bych si chtěla dát všechno do kupy, když nemusím dělat úkoly nebo se učit. Takže se dám dohromady s tím focením a doufám, že to bude lepší a bude mě to bavit a naplňovat jako tomu tak vždycky bylo. A k tomu patří i blog. Už mi to tu taky chybí :)

Chtěla jsem všechno, nezbylo mi nic.

10. dubna 2012 v 23:16 | LoveShy
Nejsem si jistá, jestli budu ještě někdy přispívat na tento blog. Hezký úvod po těch týdnech neaktivity.

Jak začíná být slušnější počasí (když nepočítám to sněžení o víkendu), tak samozřejmě víc fotím a chytám větší chuť psát a vkládat sem spoustu věcí. Ale zase mě to nějak opouští - už jenom ten fakt, že to tu zná tolik lidí, a o spoustě z nich ani ještě nevím.. A vzhledem k tomu, jak moc jsem se tomuhle blogu dokázala svěřit je mi to nepříjemné. Za žádnou cenu to tu nechci opustit, ale mám pocit, že mi toho moc nezbývá. Tohle byla moje úniková cesta od světa, můj druhý svět, kde byla každá informace v bezpečí, ale teď už tomu nevěřím. Nechci být pro ostatní čitelná tak moc jako jsem vždy bývala tady. Ať mě lidi v reálu poznají tam, tak to mělo vždycky být. Své dva světy nedokážu spojit v jeden.

Tak strašně bych sem teď ráda napsala všechno, co momentálně potřebuju někomu říct, protože jsem to tak dělala vždycky a byla jsem spokojená. Ale už to asi neumím. A není to dobrý nápad. Všechno si odteď nechávám pro sebe a všechno si budu řešit sama. Už bylo dost té otevřenosti a upřímnosti, nevyplácí se to. Do konce života přece budu žít sama se sebou a chci umět se s věcma prát sama. Takže.. tak moc otevřené příspěvky z mého života se tu už objevovat nebudou, fotky snad dál ano, protože focení mě nepustí nikdy a fotit fotky do šuplíku se mi nechce.

Chtěla jsem mít všechno a hned, nezbylo mi vůbec nic.

 
 

Reklama